Mombassa

Mombassa – to jméno zní velmi africky. Druhé největší město Keni leží na pobřeží Indického oceánu a na rozdíl od mnoha jiných afrických měst, postavených teprve nedávno, má Mombassa poměrně bohatou historii. Strávili jsme v Mombasse jeden den.

O Mombasse, Svahilcích a svahilštině

Mombassa je druhé největší město Keni a zároveň je největším přístavem východní Afriky. Má asi 700,000 obyvatel. Je to město ostrovní! Rozkládá se na malém rovinatém ostrůvku a díky své chráněné poloze byla Mombassa vždy vynikajícím přírodním přístavem.

Pobřeží východní Afriky bylo již od 9. století osidlováno arabskými obchodníky a Mombassa v tomto směru nebyla výjimkou. Arabové se postupně mísili se zdejšími černochy, čímž vznikla zdejší svahilská kultura, typická pro celé pobřeží východní Afriky.

Místní obyvatelé, Svahilci, nejsou „čistí“ černoši, nýbrž míšenci negroidní a europoidní (Arabové) rasy. Mají v průměru světlejší pleť než obyvatelé keňského vnitrozemí a vyznávají převážně islám (kdežto vnitrozemí Keni je křesťansko-animistické). Zdejší kulturu a jazyk ovlivnily i další národy, zejména Peršané, Portugalci a Britové.

Místní jazyk je svahilština (kiswahili)

který je jedním ze dvou úředních jazyků v Keni (tím druhým je angličtina), vzniknul smíšením černošských (bantuských) jazyků s arabštinou, perštinou, portugalštinou a angličtinou. Svahilština je úřední řečí v Keni, Tanzanii a Ugandě, mluví se s ní ale i v dalších státech, například na severu Mosambiku. Spousta Čechů zná minimálně dvě svahilské číslovky – moja (čti „modža“ – jedna) a tatu (tři), což jsou jména dvou oblíbených televizních hvězd – goril z pražské zoo.

Ve svahilštině jsou slova pocházející ze všech jazyků, z nichž svahilština vznikla.Z arabštiny přejala svahilština hlavně slova související s islámem. „Dobrý den“ se řekne salama (z arabského salaam – mír), ale také jambo (čti džambo). Soko je tržiště (arabsky súk). Nemocnice je hospitali a doktor (lékař) se řekne daktari (angličtina). Naopak některá svahilská slova zdomácněla téměř ve všech světových jazycích. Například slovíčko“safari“ zná každý – původně toto slovo znamená cestu nebo výlet.

Význam některých jiných mezinárodních slov je však ve svahilštině naopak posunut. Tak slovo hoteli může znamenat hotel, ale také pouze restauraci (a v praxi takovou „restaurací“ může být třeba plechová bouda s rychlým občerstvením – takových jsme viděli spoustu například v Kisumu na březích Viktoriina jezera).

Když přišli portugalci…

Velká změny nastaly (a to nejen v Mombase) kolem roku 1500. V roce 1498 objevil portugalský mořeplavec Vasco da Gama námořní cestu do Indie. Trasa vedla kolem afrického pobřeží. Po celé trase zřizovali Portugalci obchodní stanice, opěrné body i větší kolonie. První portugalský úder proti Mombase se odehrál v roce 1505, kdy portugalský admirál Francisco de Almeida město srovnal se zemí.

V roce 1593 pak Portugalci postavili v Mombase pevnost Fort Jesus. Tím chtěli Portugalci upevnit svoji vládu v oblasti východoafrického pobřeží vůbec. Místo toho však byla pevnost prakticky permanentně v nebezpečí a byla mnohokrát obléhána a dobývána svahilským obyvatelstvem. V roce 1698 dobyla pevnost po 33 měsících obléhání vojska ománského sultána a nedlouho poté byli Portugalci z východní Afriky vyhnáni úplně (některé africké kolonie mimo východní Afriku si však Portugalci podrželi až do roku 1975 – například Angolu a Mosambik). Koncem 19. století nakonec Mombasu ovládli Britové.

Mombassa pomohla k vzestupu Nairobi

Mombassa se pak stala nejvýznamnějším britským městem ve východní Africe. Když však byla dostavěna důležitá železnice spojující Mombassu s Kampalou (Uganda), vzrostl význam nově založeného Nairobi, které se posléze stalo hlavním městem britské Keni a později i hlavním městem Keni nezávislé. Mombassa je tedy dnes menší než Nairobi, stále je však velmi významným městem a důležitým přístavem. V poslední době bylo slyšet o Mombase v roce 2002, kdy sebevražední atentátníci odpálili bombu v Izraelci vlastněném hotelu Paradise. Bomba zabila 3 Izraelce a 10 Keňanů.

Do města Mombasy, která leží na ostrově, se můžete dostat buď trajektem z města Likoni (na jih od Mombasy, de facto předměstí Mombasy) nebo po mostě. Staré město v Mombase je velice zajímavé. Rozkládá se poblíž pevnosti Fort Jesus a tvoří je mnoho křivolakých uliček. Ale i mimo staré město najdete spoustu zajímavých míst. Nás nejvíc zaujaly indické chrámy.

Den v Mombase

Do Mombasy jsme přijeli autobusem z tanzanského Dar es Salaamu. Cesta trvala 10 hodin, takže jsme se akorát stačili ubytovat, navečeřet a zalehnout.

Druhého dne jsme vyrazili do města. Nejdříve jsme šli směrem k Fort Jesus. Před pevností samotnou stojí  děla a kotvy ze starých lodí, také ale třeba malé fotbalové hřiště. Zvenku pevnost nepůsobí nijak ohromujícím dojmem. Uvnitř pevnosti je muzeum, ale jen za vstup na hradby se platí nekřesťanských 800 KES a do muzea je ještě další vstupné, takže návštěvu interiérů jsme vynechali a raději jsme si prohlédli staré město, které začíná hned vedle pevnosti.

Šli jsme podle trasy, doporučené v Lonely Planet, ale celkem vzato je asi jedno, kudy se vydáte. Staré město není plošně nijak velké a tvoří ho síť poměrně úzkých ulic, kde  se můžete jen tak nazdařbůh procházet. Je tu hodně starých domů, mezi nimiž ale můžete občas zahlédnout i třeba vlajky fotbalových klubů. Asi nejhezčí stavbou je mešita se zvláštním minaretem.

Zajímavá příhoda s cigaretami

Při prohlídce města došlo také k zajímavé příhodě – Honza byl málem zatčen místní policií! Zhruba před měsícem schválili totiž v Keni neobyčejně přísný protikuřácký zákon. Nesmí se vůbec kouřit na veřejných prostranstvích a můžete dostat extrémně vysokou pokutu nebo Vás mohou i zavřít! Tento zákon se zatím asi posuzuje dost benevolentně. Takže když jsme zahnuli do úzkých uliček, Honza už to nevydržel a zapálil si. A hle, najednou, kde se vzali, tu se vzali – policajti.

Šel jsem kousek napřed a najednou se ohlédnu a vidím, že Honzu vede policejní hlídka. Ale už jsem viděl, že je dobře – Honza s nimi přátelsky klábosil ve svahilštině. Policisty hlavně zajímalo, jestli nekouří trávu (zajímavé, že těsně předtím nám jí někdo na ulici nabízel a hned za rohem policajti – těžko uvěřit, že je to náhoda). A pak ho varovali, aby si dával pozor na zloděje, kteří se tu potulují. Stejně měl ale Honza nahnáno a já také – už jsem se viděl, jak mu do vězeňské cely tajně posílám cigarety.

Krásné indické chrámy

Mnohem více než staré město mě však zaujaly indické chrámy v modernější části Mombasy. Stejně v jako jiných částech britské koloniální říše (Fidži, Jihoafrická republika, Guayana…), i v Keni a Tanzanii řešili Britové nedostatek pracovních sil tím, že je dovezli ze své nejlidnatější kolonie – z Britské Indie. Indové tu už zůstali. A tak v Mombase najdete nejenom mešity a sem tam nějaký křesťanský kostel, ale i krásné indické chrámy. Navštívili jsme chrámy hinduistické, džinistický i sikhský. Člověk si opravdu chvílemi nebyl jist, jestli je v Africe nebo v Indii.

A musím říct, že i když i některé mešity vypadají pěkně, tak indické chrámy se mi líbily víc. A také Vás do nich bez problémů pustí, zatímco když jsem chtěl jít do mešity, vždycky mě místní automaticky odpálkovali, že nejsem muslim. Proč by sakra běloch nemohl být muslim? A vůbec jsou zdejší muslimové nějak méně tolerantní – to v Turecku nebo v Indonésii nebyl se vstupem do mešity žádný problém. Na Lamu jsem sice do jedné mešity drze pronikl sebevědomým prohlášením, že jsem muslim z Bosny, ale stejně mi to moc nevěřili a koukali na mě podezíravě.

To v indických chrámech je to jiná! Dovnitř Vás pustí bez problémů a i když je na Vás jasně vidět, že jste turisté, nikdo si Vás uvnitř nevšímá. I fotit jsem tu mohl v podstatě neomezeně. Jen boty je nutno (podobně jako před mešitou) sundat před vstupem do chrámu.

Džinistické chrámy

Poprvé v životě jsem vstoupil do džinistického chrámu. Vypadal podobně jako chrámy hinduistické a kdybych nevěděl, že je džinistický, asi bych to ani nepoznal. Uvnitř jsme zahlédli duchovního s rouškou na ústech. Džinisté se totiž vyhýbají zabíjení jakýchkoli živých tvorů včetně hmyzu, a to i neúmyslně! Jsou tedy striktní vegetariáni, nosí roušky přes ústa, aby nedopatřením nevdechli a tím pádem neusmrtili mouchu a dávají na cestách bedlivý pozor, aby nezašlápli třeba mravence.

Sikhský chrám

Také jsme navštívili sikhský chrám. Byl kousek vedle našeho hotelu. Uvnitř byla výzdoba poměrně chabá. Všimnul jsem si hlavně modelu Zlatého chrámu v Amritsaru,což je nejposvátnější místo všech sikhů a zavzpomínal si, kterak jsem tam před 12 lety přespal.

Hinduistické chrámy

Víc se nám ale líbily hinduistické chrámy. Navštívili jsme dva – chrám Pána Šivy a Swaminarayan Temple. Všude spousty obrazů hinduistických božstev a událostí z posvátných eposů Mahábháráty a Rámájány, uvnitř modlící se hinduisté, zapálené vonné tyčinky, květiny. Víc nás zaujal  Swaminarayan Temple. V tomto chrámu jsou nesmírně zajímavé reliéfy, které hrozí pekelnými tresty lidem, kteří spáchají těžký hřích. Tak například opilci budou v pekle trestáni tak, že jim pekelníci budou lít do chřtánu vařící rum.

Milovníci masa (zabít zvíře kvůli masu je těžký hřích!) budou vařeni zaživa v horké vodě a těm, co loupí a kradou, budou ďáblové zaživa vytrhávat žhavými kleštěmi z těla jejich vnitřnosti. Podívejte se ostatně na fotky. Nikoho jsem zatím nepřepadl, ale chuť na pivo a flák masa mě při pohledu na pekelné tresty, které mě jistojistě čekají, téměř úplně přešla. Naštěstí se jednalo (z mé strany) jen o přechodné pomatení smyslů…

Ulice Mombassy

Kromě chrámů a památek jsou ulice Mombasy plné lidí. Dobře se tu nakupuje – pokud chcete nějaký suvenýr, je Mombassa asi nejlepším místem pro Vás. V Nairobi není tak velký výběr a ceny v Mombase budou určitě nižší než v turistických letoviscích dále na pobřeží. Na svých cestách se obvykle řídím zlatou zásadou slavného autostopaře Jiřího Svobody: „Nekupujte žádný idiotský suvenýry!“. Kupuji pouze trička, pohledy a typické zdejší jídlo a pití (z Keni jsem si přivezl hlavně vynikající kávu, čaj a nějaké koření). V Mombase měli velký výběr triček s keňskými motivy, tak jsem neodolal. Také fakt, že tu mají pohledy Mombasy, stojí za zaznamenání – pohledy se v Africe moc nevedou a když, tak se slony, Masaji apod., zatímco pohled nějakého města, to je hotová vzácnost.

Boty za mango

Na ulici jsem také udělal zajímavý kšeft. Rozpadly se mi moje trekové boty a chtěl jsem je vyhodit, ale pak jsem si řekl, že místní by je ještě po drobných opravách určitě využili (kromě toho, že jim praskla podrážka, se mi ještě podařilo jednou nohou šlápnout do nějakého kanálu s dosti nechutným obsahem). Tak jsem na ulici prodavači navrhnul, že je vyměním za jedno mango. Rád svolil. A mám pocit, že tak dobrý kšeft dlouho neudělal. Asi nemohl pochopit, proč někdo vymění „téměř zánovní“ boty za pouhé mango. Mimochodem, to mango bylo skvělé – chuťově se nedá srovnat třeba s nezralými a tuhými mangy, které se prodávají v našich supermarketech. Není nad čerstvé ovoce.

Příštího dne jsme Mombasu opustili a odjeli autobusem do Lamu. To jste si už ale jistě přečetli v minulém článku.

Mombassa – praktické informace

(Orientační kursy v době našeho pobytu – červenec 2008:

100 KES (keňských šilinků) = 25 Kč, 1 USD = 16 Kč)

Doprava v Mombasse

•    bus Dar Es Salaam (Tanzanie) – Mombassa – 10 hodin, 22,000 TS (tanzanských šilinků, asi 330 Kč), 500 kilometrů.
•    bus Mombassa – Lamu – 700 KES, 7 hodin jízdy, 345 kilometrů.  Společnost Tawakal – doporučuji, pohodlný autobus, protože má v jedné řadě 4 sedadla a ne 5, jak je v Keni obvyklé.

Ubytování v Mombasse

• Bydleli jsme 2 noci v Tana Rest House. Platili jsme ve dvou lidech 600 KES na noc (takže 1 osoba 300 KES), spali jsme však ve třílůžáku a platili třílůžkový pokoj, protože dvojáky byly plné. Takže cena pro tři by byla rovněž 600 KES. Hotel je kousek vedle sikhského chrámu a celkem ušel.

Strava v Mombasse

• Jídla  v bufetu pro místní: samosa (taštička plněná mletým masem a zeleninou) 20 KES, malý páreček  20 KES, čaj s mlékem 20 KES, zákusek 30 KES. Chutné a levné.
• limonáda na ulici: 30-40 KES
• pivo Pilsner (0,5 litru, v hospodě, lahvové) – 80 KES. Hospody jsou zajímavé. Většinou jsou to bary, kde platíte za pivo přímo u pultu. „Výčepní“ (výčepní to vlastně není, protože pivo se nikde nečepuje, nýbrž prodává v lahvích) je od zákazníků oddělena masivní železnou mříží, asi aby se zákazníci hromadně nevrhli za bar a nevypili jeho obsah (mají tam i tvrdý alkohol). Na pivu Pilsner je na etiketě poznámka v tom smyslu, že toto pivo patří k nejlepším východoafrickým pivům, protože se ho místní naučili vařit tento druh piva od věhlasných sládků z východní Evropy, kde bylo toto pivo poprvé vyrobeno.
• pizza v pizzerii – 660 KES – byl velikánská a výborná. Cena asi jako u nás, takže na keňské poměry strašně drahá – pizzerie, to už je v Keni podnik pro nějakou vyšší střední třídu.

Různé

• Vstupné do pevnosti Fort Jesus: 800 KES (neshlédli jsme, na africké poměry neskutečně drahé vstupně).
• internet – 60 KES/hodina (účtováno po minutách – 1KES za minutu).
• tričko – 500-550 KES. Smlouvat je nutné i v kamenných obchůdcích. Trika vypadají opravdu kvalitně a jsou často vyšívaná (ne jen s nažehlenými obtisky).

Fotogalerie – Jeden den v Mombase