Francouzská Guyana

Ze státoprávního hlediska je tedy Francouzská Guyana součástí Francie, z hlediska zeměpisného se mi však zdá přece jenom lepší považovat ji za samostatnou zemi. Název „Francouzská Guyana“ není oficiální – francouzsky se toto jihoamerické území nazývá Guyane. Přívlastek „Francouzská“ se používá z toho důvodu, aby nebyla zaměňována s nezávislými státy Guyana (dříve Britská Guyana) a Surinamem (dříve Nizozemská Guyana). Francouzská Guyana sousedí se Surinamem a Brazílií (je tedy poněkud zvláštní, když si uvědomíme, že Francie a Brazílie mají společnou vnitrozemskou hranici).

Rozloha Francouzské Guyany je asi 83,500 km² (údaje o rozloze se poměrně dost liší), je tedy nepatrně větší než Česká republika. Podle údajů z roku 2021 má 300 000 obyvatel a patří tedy k zemím s nejnižší hustotou osídlení na světě. Hlavním městem je Cayenne, které dle údajů z roku 2021 má lehce přes 60,000 obyvatel. Občané Francouzské Guyany volí své zástupce do obou komor francouzského parlamentu – Senátu i Národního shromáždění. Oficiální vlajkou Francouzské Guyany je klasická vlajka Francie.

Z hlediska fyzicko-geografického pokrývá drtivou většinu Francouzské Guyany močálovitá pobřežní nížina. Jen na jihu sem nesměle zasahuje okrajová část Guyanské vysočiny. Zde leží i nejvyšší bod Francouzské Guyany, hora Bellevue de l’Inini (851 m n. m.). Většina země je porostlá tropickými deštnými pralesy (asi 80 % území), u pobřeží jsou porosty mangrove a místy se vyskytují savany. Obyvatelé žijí prakticky jen na pobřeží. Klima je velmi horké a vlhké (průměrná roční teplota v Cayenne je 27^oC a spadne zde 3,800 mm srážek ročně!). Období dešťů trvá od prosince do června. Nejvýznamnější řekou je řeka Maroni, která tvoří celou hranici mezi Francouzskou Guyanou a Surinamem. Francouzská Guyana se rozkládá mezi 2. a 6. stupněm severní šířky.

Historie Francouzské Guyany

Území Francouzské Guyany bylo objeveno už v roce 1500. První stálou osadu, Cayenne, založili francouzští osadníci v roce 1643. Francouzi sem začali dovážet otroky na práci na zdejších plantážích, zároveň se však museli bránit Holanďanům a Britům, kteří do oblasti rovněž pronikali. Definitivní hranice mezi třemi Guyanami (Britská, Nizozemská, Francouzská) se stanovila až v roce 1814.

V letech 1854-1938 byla Francouzská Guyana trestaneckou kolonií. Nechvalně proslulými se staly zejména Ďábelské ostrovy. Byl zde mimo jiné internován i Alfred Dreyfus, francouzský důstojník židovského původu, který byl ve známé Dreyfusově aféře v roce 1894 nespravedlivě odsouzen za domnělou špionáž ve prospěch Německa. Dreyfus byl odsouzen k doživotnímu vyhnanství na Ďábelských ostrovech a přestože se později našly jasné důkazy o jeho nevině, s ohledem na prestiž francouzské armády (odsoudil ho vojenský soud) nebyl rozsudek zrušen. Dreyfus měl nakonec relativně štěstí – později se mu trest snížil na „pouhých“ 10 let. Zemřel v roce 1935 ve věku 76 let. Pro většinu jiných trestanců však znamenalo odsouzení na galeje ve Francouzské Guyaně de facto trest smrti. Podmínky byly mimořádně kruté a většina odsouzenců brzy zahynula v důsledku těžké práce v nezdravém klimatu a na tropické choroby.

Francouzská Guyana v dnešní době

Dnes tvoří asi 50% obyvatelstva Francouzské Guyany kreolové (míšenci), asi 30 % jsou černoši, 10 % běloši a 10 % Asiaté a Indiáni. Velká většina obyvatelstva (80-90%) se hlásí k římskokatolickému vyznání. Ekonomicky je Francouzská Guyana mimořádně závislá na metropolitní Francii. Pěstuje se káva, rýže, banány, cukrová třtina, maniok a další tropické plodiny. Těží se zlato a bauxit. V zemi je pouze 550 kilometrů silnic (z toho jen 350 kilometrů je pokryto asfaltem). Turistů do Francouzské Guyany moc nejezdí. Místní měnou je euro. Úředním jazykem je francouzština, hodně obyvatel však hovoří kreolštinou.

Francouzská Guyana je sídlem Evropského centra kosmických letů. Využívá kosmodrom v Kourou, odkud vylétávají evropské rakety nesoucí obvykle komerční satelity. Kosmodrom má v rámci EU výhodnou polohu, protože leží blízko rovníku, kde je nejvyšší obvodová rychlost zemské rotace. Rakety tedy potřebují k dosažení oběžné dráhy kolem Země méně paliva, než kdyby startovaly kupříkladu z metropolitní Francie.