Dambulla a Sigiriya (Srí Lanka)

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

 Dambulla a Sigiriya patří k nejnavštěvovanějším turistickým místům na Srí Lance. Obě místa leží v tzv. Kulturním trojúhelníku, prakticky přesně uprostřed ostrova. Jsou kousek vedle sebe a jejich návštěva se dá pohodlně uskutečnit během jednoho dne.

   Obě pamětihodnosti jsme zvládli navštívit za jeden den. Naše plány ovšem ovlivnilo počasí. Jelikož ráno pršelo a byla mlha, jeli jsme autobusem z Polonnaruwy nejdříve do Dambully, kde jsme se ubytovali a navštívili skalní chrámy. Teprve poté, když se zdálo, že se počasí umoudří, jsme se vydali do nedaleké Sigiriye.

Dambulla

   Dambulla je město s asi 60,000 obyvateli, což znamená, že to je celkem zapadákov téměř vesnického charakteru. Dambulla je protažená okolo hlavní silnice, která je v noci velmi chabě osvětlená. Město je ovšem hojně navštěvováno turisty, protože zde leží proslavený Královský skalní chrám. Jedná se o pět skalních jeskyní, které se tyčí na skalnatém kopci asi 100-150 metrů nad Dambullou. Jeskyně byly používány k bohoslužebným účelů již od 1. století před naším letopočtem. Dnešní výzdoba je ovšem převážně z 18. a 19. století.

   V chrámech je mnoho soch Buddhů a krásné skalní malby. Jednotlivé jeskyně jsou vyzděné a vstupuje se do nich normálně dveřmi. Když vkročíte dovnitř, vypadá to tu spíše jako v klasickém chrámu než v jeskyni. Že však nejste v normální místnosti, to poznáte hlavně podle mírně zvlněného a hrbolatého stropu. Ten je vyzdoben krásnými malbami, na některých místech ovšem ze stropu neustále kape voda, jako v klasické jeskyni.

   Po zaplacení vstupu do areálu nejdřív narazíte na obrovskou pozlacenou sochu Buddhy, která je vysoká 30 metrů. Socha se mi celkem líbila, je monumentální a působí důstojným dojmem. Socha se tyčí nad Zlatým chrámem, jehož je součástí. Není to žádná stará památka, neboť byla postavena teprve v roce 2000 z darů japonských věřících. Součástí areálu Zlatého chrámu je i muzeum. To jsme nenavštívili a na rozdíl od samotné sochy na mě působilo velmi kýčovitým a nevkusným dojmem. Vchod do muzea připomíná vstup do Disneylandu či do  nějakého strašidelného zámku.

   Samotné jeskyně ovšem leží v kopci nad chrámem a vylézá se k nim po širokém schodišti. Zde jsme potkali (na rozdíl třeba od Anuradhapury) poměrně dost zahraničních turistů. Je tu také mnoho místních, kteří se snaží turistům prodat kdejaký suvenýr. Z kopce musí být určitě nádherný výhled do kraje (mimo jiné na skálu Sigiriya), v době naší návštěvy ale pršelo a byla mlha, takže nebylo vidět prakticky nic. Jeskyně mají ovšem tu výhodu, že jsou uvnitř, takže tady na nás nepršelo.

   Samotným popisem jednotlivých jeskyní Vás nebudu moc unavovat, najdete ho v každém průvodci. Uvidíte tu především sochy – Buddhy, Buddhy, Buddhy… a také sochy dvou králů. Většina soch je v sedící poloze a lemují stěny každé z jeskyní, najdete tu ale i sochy stojící a ležící. Dále jsou zde pak krásné malby, a to především na stropech.

Prohlédněte si je pozorně, já v první chvíli koukal hlavně po sochách a malby nad mou hlavou, které jsou asi ještě zajímavější než sochy, bych málem přehlédl. Občas jsou jednotlivé jeskyně pro turisty třeba na půl hodiny zavřené, protože místní buddhističtí mniši zde provádějí bohoslužby. Jeskynní chrámy v Dambulle byly již v roce 1991 zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO (World Heritage List). Jeskyně jsou hezké a určitě stojí za návštěvu.

Sigiriya

   Během našeho pobytu ve skalních chrámech v Dambulle se počasí dočasně umoudřilo, přestalo pršet a i viditelnost se zlepšila, a tak jsme hned plni optimismu sedli na autobus a vyrazili do Sigiriye, která je od Dambully vzdálená asi 20 kilometrů. Než jsme ovšem do Sigiriye dojeli, pršet opět začalo… Z autobusu jsme vystoupili kousek od vstupu do areálu.

První, co jsme uviděli, byla skupinka turistů na slonovi, který se zrovna pomalu loudal kolem nás. A hleďme – z turistů se vyklubali Češi! K samotnému vstupu do areálu je to ještě asi kilometr pěšky od zastávky autobusu. Skála a okolní areál je oddělen od okolí vodním příkopem, takže načerno se ke skále nedostanete ani teoreticky.

   Sigiriya je možná nejkrásnější památka na Srí Lance. První, co jsme na Srí Lance viděli, byl nádherný letecký pohled na Sigiriyi – plakát s tímto výjevem nás vítal hned u východu z letiště v Colombu. Sigiriya je osamělá výrazná skála, která převyšuje okolní terén o 200 metrů a je prakticky kolmá. Na všech fotografiích, co jsem kde viděl, vypadá úchvatně a také určitě úchvatná je, ovšem za pěkného počasí. Nám téměř pořád pršelo a skála byla často celá v mlze, takže někdy nebyla téměř vidět.

Přesto jsme na ni vylezli. Nahoře na skále se zachovaly ruiny nějakých staveb, které nejsou dohromady ničím zajímavé a jejich účel není přesně znám. Ze skály jsou nádherné výhledy na okolí, my jsme však neviděli vůbec nic, protože poprchávalo a veškerá okolní krajina tonula v mlze.

   O účelu skály Sigiriye existují dvě teorie – jedna tradiční a populární, jedna novější, vědecká a značně méně romantická. Klasická pověst o Sigiriyi říká, že tato skála sloužila jako pevnost. Údajně ji na vrcholu nechal postavit král Kassapa (vládnul v letech 477-495 n.l.). Kassapa byl nepříliš milujícím synem krále Dhátuséna. Svého otce svrhnul a zavraždil tak, že ho nahého nechal připoutat ke skále a zemřít žízní. Nevlastní bratr krále Kassapy, právoplatný dědic trůnu Moggallana, uprchnul do Indie. Od té doby žil král Kassapa v neustálém strachu, že se jeho bratr vrátí, pomstí smrt svého otce a zmocní se vlády.

Proto nechal Kassapa postavit pevnost na snad nejméně přístupném místě celé Srí Lanky, na skále Sigiriya. Zde si postavil krásný palác, kde se doslova opevnil se svou družinou, služebnictvem a konkubínami. Moc si ale zdejšího luxusu neužil, protože strach z bratra ho neustále pronásledoval. A to oprávněně, protože roku 495 n.l. se jeho noční můra stala skutečností. Moggallana se vrátil z Indie i s mocným vojskem. Kassapu všichni jeho blízcí opustili, a protože mu ani jeho pevnost nedokázala zajistit ochranu, spáchal sebevraždu. Tolik populární „turistická“ verze.

   Jenže podle novější, značně méně romantické vědecké teorie, nebyla Sigiriya nikdy pevností či palácem, nýbrž buddhistickým klášterem, který byl postaven několik století před vládou krále Kassapy. Ať je již pravdivá jakákoliv z obou verzí, jisté je, že Sigiriya byla obývána lidmi, kteří zde postavili důmyslné stavby a že byla opuštěna a zapomenuta.

Znovu objevena byla až Brity v 19. století. Byly zrestaurovány skalní malby, provedeny vykopávky ve zdejších ruinách a postaveny schody (je jich 1,860) a rampy, po kterých se turisté mohou vydrápat na vrchol. Skála je nejen téměř kolmá, ale v některých místech dokonce převislá, takž nám částečně posloužila i jako přirozená střecha před neustávajícím deštěm. V roce 1982 byla Sigiriya zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO (World Heritage List).

   Sigiriya se rovněž výrazně proslavila skalními freskami „silikonových krasavic“. Malby na skalním podloží zobrazují ženy „nahoře bez“. Jejich vychrtlé vosí pasy ostře kontrastují s  velmi bujným poprsím. Při pohledu na tyto kresby se vnucuje otázka, jestli náhodou plastická chirurgie nedosáhla dokonalosti již ve starověku. Podle původních představ zobrazují tyto malby dámy či konkubíny z dvora krále Kassapy. Avšak vědci, kteří razí názor, že Sigiriya byla vždy klášterem a žádná pevnost tu nikdy nebyla, tvrdí, že malby zobrazují nějaké hinduistické bohyně. Že by tedy jejich dokonalé tvary těchto záhadných bytostí byly nadpřirozeného původu?

   Ze Sigiriye jsme odjížděli se smíšenými pocity, a to hlavně kvůli počasí. Sigiriyu určitě navštivte, pokud bude alespoň trochu slušně. To bohužel nebyl náš případ, takže znovu bych za podobných klimatických podmínek návštěvu Sigiriye, kde se navíc vybírá nechutně vysoké vstupné, oželel.

Praktické informace

kursy v prosinci 2008: 1 USD = 110 LKR, 1 EUR = 142 LKR, takže velmi přibližně 1 Kč = 5 LKR (srílanských rupií)

Doprava (autobusy): Polonnaruwa – Dambulla 70 LKR (66 kilometrů, 1.5 hodiny jízdy)

                                    Dambulla – Sigiriya 35 LKR (cca 20 km, 1 hodina jízdy)

                                    Dambulla – Kandy 70 LKR (68 km, 2 hodiny jízdy)

Vstupné:  Dambulla – skalní chrámy: 1,100 LKR (místní zdarma…)

                  Sigiriya – vstup do areálu (skála a okolí, fresky): 2,750 LKR. Vstupné je na místní poměry neuvěřitelně drahé. Pokud chcete navštívit i Anuradhapuru a skálu Polonnaruwu, vyplatí se koupit si okružní vstupenku Kulturního trojúhelníku. Ta stojí tolik jako dva jednotlivé vstupy, takže za jeden vstup ušetříte.

Ubytování: Healey Tourist Inn v Dambulle leží přímo u hlavní silnice. Pokoj pro dva se studenou sprchou stojí 800 LKR na noc, s teplou sprchou 1000 LKR (tentokrát jsme se rozšoupli a zvolili druhou variantu).

Internet jsme v šedesátitisícové Dambulle večer nenalezli. Spíše jsme si museli dávat pozor, abychom u neosvětlené hlavní silnice večer nespadli do nějaké díry. Dali jsme si tedy alespoň pivo Lion (dvanáctka, 155 LKR, 0.625 litru) v místní hospodě, která jako zázrakem ležela hned vedle našeho hotelu.