Brisbane – Vzhůru do Queenslandu!

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

   Vzhůru do Queenslandu! Do metropole tohoto státu, Brisbane, jsem dojel samozřejmě stopem. Kromě samotného města jsem navštívil i nedaleký písečný ostrov North Stradbroke Island.

Queensland

   Queensland byl v pořadí čtvrtým australským státem, který jsem navštívil. Plošně druhý největší australský stát (po Západní Austrálii) se rozkládá na ohromné ploše 1.85 milionu km²a v roce 2009 tu žilo 4.4 milionu obyvatel (3 nejlidnatější stát po NSW a Victorii). Téměř polovina obyvatelstva tohoto státu žije v hlavním městě Brisbane.

V Queenslandu leží i město Mt Isa, jehož rozloha (v úředních hranicích) je 40,000 km² (polovina České republiky, páté největší město světa dle rozlohy)! Queensland oplývá především velmi zajímavou přírodou. Najdeme tu špičatý Yorský poloostrov (Cape York Peninsula), Carpentarský záliv (Gulf of Carpentaria), největší písečný ostrov světa Fraser Island a především Velký bariérový útes (Great Barrier Reef), největší korálový útes světa.

   Queensland jako samostatná kolonie vzniknul v roce 1859, a to odtržením od NSW. Pojmenován byl po britské královně, kterou tehdy byla Victoria (vládla v letech 1837 – 1901). Nejpoužívanější přezdívkou tohoto státu je „Sunshine State“, i když zrovna letos tato přezdívka moc nesedí. Zatímco Tasmánie leží v mírném pásu a Victoria a NSW jsou v subtropech, v Queenslandu je o dost tepleji. Na jihu, kolem Brisbane, jsou také ještě subtropy, ale průměrné teploty jsou zde znatelně vyšší než třeba v Melbourne a sever státu leží již v tropech.

Ve vnitrozemí Queenslandu jsou léta většinou horká a suchá, avšak na severu státu a kolem východního pobřeží panuje v létě (přibližně od prosince do dubna) období dešťů. Prší tu opravdu hodně a místo zvané Bellenden Ker, ležící v severovýchodním Queenslandu, je dokonce nejdeštivějším místem celé Austrálie (bez Oceánie) – ročně tu v průměru spadne 8,034 mm srážek.

   Místní obyvatelé jsou tedy na déšť zvyklí, ale letos bylo těch srážek přece jenom už trochu moc. Queensland postihly v prosinci 2010 a v lednu 2011 obrovské záplavy, které zatopily polovinu tohoto státu, tedy plochu stejně velikou jako je rozloha Francie a Německa dohromady. Záplavy začaly po rozsáhlých deštích, které přinesl do této části Austrálie cyklon Tasha, který byl navíc posílen silným efektem La Niña, který byl nejsilnější od roku 1973.

Efekt La Niña působí nepravidelně a přináší srážky do jinak sušších oblastí východní Austrálie (zatímco jindy je silnější efekt El Niño, který je naopak příčinou suchého počasí).  Díky souhře těchto faktorů byl například prosinec 2010 nejdeštivějším prosincem v Queenslandu za posledních 150 let. Celkově si záplavy vyžádaly 35 obětí na lidských životech, 9 lidí zůstalo nezvěstných a byly způsobeny škody za 10 – 30 miliard australských dolarů (odhady celkových škod přímých i nepřímých se dost liší).

Povodně postihly spíše centrální a jižní oblasti státu, včetně hlavního města Brisbane, kde dokonce byli údajně zaznamenáni žraloci bělaví čili býčí (Carcharhinus leucas) přímo v zaplavených ulicích města a bohužel došlo i k rabování. Na začátku února 2011 pak v Queenslandu udeřil hurikán Yasi, který rovněž způsobil rozsáhlé škody. Počasí v Queenslandu tedy v poslední době nic moc a budu se modlit, aby v březnu, kdy se hodlám po tomto státě pohybovat já, nepřišla nějaká další katastrofa.

Brisbane

   Brisbane je třetím největším australským městem, po Sydney a Melbourne. V roce 2009 tu žilo téměř přesně 2 miliony obyvatel na ploše 5,905 km² (plocha metropolitní oblasti, asi 12x větší než rozloha Prahy v úředních hranicích). Do Sydney je to odsud 931 kilometrů, do Adelaide 1,969 km a do Perthu 4,262 km. Ačkoliv na méně podrobné mapě to vypadá, že Brisbane je situováno u moře, není tomu tak. Přesněji řečeno, u moře se nachází část předměstí, ale centrum města (CBD) je od pobřeží vzdáleno 23 kilometrů.

Městem protéká poměrně velká řeka Brisbane. Podle ní bylo koneckonců město pojmenováno. Řeka samotná dostala jméno podle guvernéra Nového Jižního Walesu Sira Thomase Brisbana, který zastával tuto funkci v letech 1821–1825. Město samotné pak bylo založeno v roce 1824, a to, jak je pro Austrálii příznačné a typické, jako trestanecká kolonie. V roce 1838 sem pak přišli i první svobodní osadníci. Když v roce 1859 vznikla samostatná kolonie (a pozdější stát) Queensland, bylo Brisbane vybráno za jeho hlavní město, kterým je dodnes. Roku 1982 hostilo Brisbane hry Commonwealthu a v roce 1988 se zde konala výstava World EXPO.

Z deníku zhýčkaného autostopaře

Čtvrtek 24. února 2011   Cesta z města

Z hostelu v Sydney jsem se vyhrabal až po poledni. Došel jsem na stanici CityRailu Town Hall a koupil jsem si lístek do města Berowra, které se nachází asi 25 kilometrů na sever od centra Sydney. CityRail je v podstatě metro, které ovšem jezdí převážně po povrchu a jen v centru projíždí pod zemí. Spojuje centrum i s poměrně vzdálenými předměstími, a tak jsem ho využil, abych se dostal z města. Cestou jsme přejížděli přes Harbour Bridge. V Berowře jsem vystoupil a šel jsem asi dva kilometry pěšky, než jsem se dostal na dálnici.

Ze Sydney do Brisbane (vzdálenost necelých 1,000 kilometrů) vede po pobřeží silnice číslo 1, která se jmenuje Pacific Highway. Highway nemusí být vždy „dálnice“ (australsky freeway) v našem slova smyslu. Pacific Highway například má většinou dálniční charakter (2-3 pruhy jednom směru, nájezdy atd.), ale někde je to jen normální hlavní silnice, která navíc často prochází městy, kde auta stojí na semaforech a cesta se dost vleče. V poslední době ovšem vláda NSW do této komunikace dost investuje, takže dálničních úseků přibývá a budují se obchvaty kolem měst.

   Začal jsem stopovat a hned po 3 minutách jsem stopnul chlapíka, který mě ovšem vzal pouze 40 kilometrů. Obdaroval mě výbornou vychlazenou jablečnou „limonádou“ – chutnalo to jako limonáda, ale má to 5% alkoholu jako pivo. Když jsem vystupoval, dal mi ještě další dvě láhve na cestu. A řeknu vám, je to docela zákeřný nápoj! Alkohol v něm není cítit, ale je tam, což jsem na odpoledním slunci poznal… Pak jsem se třemi bleskurychlými, avšak krátkými stopy, posunul o několik desítek kilometrů dále.

Následoval asi tříkilometrový pochod po dálnici. Poslední řidič mě totiž vysadil u výjezdu z dálnice, ale kupodivu tu byl jen výjezd a nikoliv nájezd, takže jsem musel dojít až k tomu dalšímu. Tam jsem měl ale kliku, protože po 10 minutách jsem stopnul mladou ženu Josefínu, která jela do Balliny, o 600 kilometrů dál na sever! Jela tam za svým expřítelem, aby se pokusili znovu obnovit svůj předchozí vztah. Těšila se, že vezme stopaře s řidičákem, aby si trochu dáchla a někdo jí vystřídal v řízení, ale to se bohužel v mém případě spletla. Večer jsme zaparkovali v jednom lesíku, kde jsem strávili noc (já ve stanu a Josefína v autě).

   Ještě pár poznámek k autostopu na australské pevnině. Zatím to jde dobře, a to obzvláště na dálnici. Poplašné zprávy některých „znalců“, že v Austrálii se nedá stopovat, se ukázaly být zcela scestné. Šíří je většinou lidé, kteří navštívili (kolikrát jen na pár dní) Austrálii, kde jim místní známí řekli, že v Austrálii se nestopuje, sami to však nikdy nezkusili. Pak dělají chytré a píší do internetových diskusí na různých cestovatelských serverech, že to nejde, že to je nebezpečné atd. Ve skutečnosti se tu stopuje dobře.

Pravdou ovšem je, že autostop evidentně v Austrálii není moc běžný. Zatímco na Novém Zélandu jsem potkal desítky stopařů a několik jsem jich zahlédnul i v Tasmánii, tak na australské pevnině jsem zatím neviděl ani jednoho. Což ale vůbec nevadí, pokud auťáky vezmou vás, že? Neboť pokud stopujete třeba hodinu někde na křižovatce a pak si vedle vás stoupne další borec coby konkurence, moc to nepotěší. Se stopaři si hrozně rád popovídám někde v Praze u piva, ale abych je rád viděl vedle sebe na silnici, to bych musel být opravdu velký filantrop. Tasmánie byla na autostop lepší, ale tady kolem východního pobřeží je to také velmi dobré. Uvidím, jak to půjde v outbacku, kde asi hustota dopravy nebude nejvyšší.

Pátek 25. února 2011   Na sever!

Konečně jsem se po čtyřech dnech pořádně vyspal, protože spát v dormitory pro 14 osob (Sydney) je věru náročné… Smažili jsme to s Josefínou dál na sever a občas jsem dělali krátké zastávky (vyhlídka, odpočinek…). Naposledy jsme zastavili v Malé Itálii, což je vesnice, kterou tu postavili italští vystěhovalci v 19. století. Dnes je tu něco jako muzeum, kde jsou dvojjazyčné popisky – v italštině a v angličtině. Josefína mě nakonec vysadila z auta asi 35 kilometrů před městem Ballina, do kterého jsem potom stopnul další auto.

Byli to mladí kluci (Dán a Američan), kteří tráví v Austrálii už několik měsíců surfováním. Mají na to speciálního průvodce, jedou z jednoho místa do druhého, surfují a porovnávají. Neboť Austrálie je surfařskou velmocí a zrovna tato část kontinentu (severovýchodní NSW a jihozápadní Queensland) je pro surfing jako stvořená. Cestou jsem potkal svého prvního autostopaře na australském kontinentu.

Byl to asi místňák a nepůsobil moc věrohodným dojmem. Dobře tomu, odjel jsem z fleku dříve než on J. V Ballině jsem popošel za město na výpadovku, kde jsem zmerčil hezký parčík a protože už  bylo šest hodin a v osm už je skoro tma, postavil jsem si tu stan a zbylých necelých 200 kilometrů do Brisbane zmáknu doufám zítra.

Sobota 26. února 2011   Queensland dobyt, aneb navštívil jsem australský stát číslo 4

Ráno jsem tvrdnul na stopu skoro hodinu. Pak mě vzal chlápek asi 40 kilometrů. Hned za další dvě minuty mě vzal další pán, a to přímo do Brisbane! Sice chtěl původně odbočit trochu dřív, ale zajel si kvůli mně minimálně 20 kilometrů, aby mě hodil tam, kam jsem potřeboval. Cestou jsme přejeli hranice a ocitli jsme se v Queenslandu, čili čtvrtém australském státě, který jsem navštívil. Kupodivu tu mají o hodinu méně, a to prý proto, že tu není letní čas. Takže úplná tma je tu už v sedm hodin večer a den se mi tím setsakra zkrátí. Cestou jsem v dálce zahlédnul mrakodrapy Gold Coast. V Brisbane jsem vystoupil ve čtvrti Taringa, která leží asi 8 kilometrů od centra.

Zde jsem se ubytoval u Čecha Pavla, se kterým si již dlouho mailuji a který zde žije už 5 let a pozval mě, abych u něho během svého pobytu v Brisbane přebýval. A nemám se tu věru špatně! Vypral jsem si, najedl jsem se a hlavně, dostal jsem k dispozici vlastní pokoj i s koupelnou. Pavel v Brisbane studuje a zároveň i pracuje. Mohl jsem si také po delší době opět s někým pořádně popovídat česky.

Doma, v Ostravě, byl Pavel docela nedávno, zrovna v době obrovských povodní. Naštěstí dům, kde Pavel v Tarinze bydlí, stojí na kopci, takže jeho osobně povodně nezasáhly. Zbytek dne jsem strávil příjemnou relaxací a prací na kompu a povídáním s Pavlem. K večeři pak Pavel udělal vynikající pizzu a salát. Mňam! Pořád si říkám, kdy už začne to opravdu drsné stopování, ale momentálně jsem spíše hodně zhýčkaný rezident J.

Neděle 27. února 2011   Australská neděle

Dnes byla neděle, která proběhla v krásně ležérním duchu. Před polednem jsme s Pavlem jeli na pacifickou pláž kdesi na kraji Brisbane. Bylo tu i pár jeho zdejších přátel a grilovalo se. BBQ je typický australský národní sport a jelikož bylo opravdu krásně, grilovalo na pláži mnoho dalších lidí. V Austrálii je v tomto ohledu servis naprosto bezvadný.

Na pláži nechybí grilovací plotny, stejně jako pitná voda a WC, vše zdarma. K dokonalosti už jenom chybělo, aby se tu zdarma rozdávaly párky a maso, ale kdo ví, třeba se i k tomu jednou v Austrálii dopracují. Masíčko a další propriety byly moc dobré. Poté jsme se vrátili zpět na základnu do Taringy. Dnes bylo asi největší vedro za celou dobu, co jsem v Austrálii, i když se to dalo vydržet. Ale na bazén, který má Pavel u baráku, jsem se vyloženě těšil. Je to docela luxus – Pavel bydlí v bytovce, a ta má v základním příslušenství, kromě nezbytných garáží, i ten bazén!

Pondělí 28. února 2011     Prohlídka Brisbane

Dnes jsem konečně vyrazil do centra. Ráno jsem jel s Pavlem do města autobusem. On šel do školy a já jsem zevloval po centru. Zpět jsem se dostal opět autobusem. Za MHD jsem neplatil, Pavel mi půjčil čipovou kartu, která se tu používá místo jízdenky.

   Asi nejzajímavější na samotném městě je řeka Brisbane, překlenutá mnoha moderními mosty. Je už sice po povodních, ale stav vody v řece je přesto docela vysoký. Po vodě křižují lodě, které zde slouží jako regulérní MHD. Na severním břehu stojí centrum neboli CBD s mrakodrapy, přičemž za nejcentrovatější centrum lze považovat Queen Street Mall, pěší zónu s mnoha obchody a restauracemi. Jižní břeh, Southbank, je asi potenciálně hezčí, neboť byl upraven pro výstavu EXPO, která se zde konala v roce 1988.

Na tomto břehu stojí také velikánské ruské kolo (Brisbane Wheel). Bohužel však na pobřeží Southbanku probíhají momentálně rozsáhlé stavební práce  – jednak se tu zřejmě staví nové budovy a pak tu probíhají i rekonstrukce po nedávných záplavách. Navštívil jsem zde také Queensland Museum, které oplývá především vycpanými zvířaty a jinak vypadá jako každé jiné australské muzeum. Na severním břehu jsem ještě viděl budovu Parlamentu státu Queensland a prošel jsem botanickou zahradou.  Jinak už mě opravdu nenapadá nic, co by stálo za zmínku. Navíc bylo dnes docela velké vedro a procházka městem kolem poledne nebyla moc příjemná. Nejlépe bylo asi v klimatizovaném muzeu.

   Po pravdě řečeno, Brisbane mě moc nenadchlo. Neviděl jsem tu ani jednu věc, která by mě něčím zaujala. Melbourne a Canberra jsou rozhodně hezčí a více se mi líbilo i v ne moc pěkném Sydney, kde jsou ovšem Opera House a Harbour Bridge, které stojí určitě za vidění. Celkově ale australská velkoměsta moc krásy nepobrala.

Úterý 1. března 2011   Cyklovýlet na ostrov North Stradbroke Island

Pavel mi  doporučil výlet na tento ostrov a hlavně mi půjčil kolo. Tož hurá na výlet! Ostrov leží v zátoce Moreton Bay a od pevniny je vzdálen asi 30 kilometrů. Zátoka Moreton Bay je písečná a písečné jsou i ostrovy, kterých je zde několik. Nejvýznamnějšími ostrovy jsou Moreton Island, South Stradbroke Island a North Stradbroke Island, který je z nich největší. Rozměry ostrova jsou 38 x11 kilometrů, přičemž ostrov je výrazně protažený v severojižním směru. 

Do roku 1896 existoval pouze jeden Stradbroke Island, ale pak se přihnala velká bouře, která vytvořila průliv Jumpinpin, čímž byl ostrov rozdělen na Severní a Jižní. Název North Stradbroke Island je přece jenom dosti dlouhý, takže místní říkají prostě Stradbroke nebo Straddie. Ostrov je druhým největším písečným ostrovem na světě (ještě o dost větší je Fraser Island, kam se doufám velmi brzo podívám). V praxi to znamená, že ostrov je tvořen pískem, ovšem tento písek je většinou porostlý borovo-eukalyptovým lesem.

Místy jsou zde rovněž skály a útesy, tvořené pískovcem. Nejvyšší „horou“ ostrova je Mount Hardgrave (219 m.n.m.). Na ostrově se rovněž nachází několik menších jezírek. North Stradbroke Island je obydlený. Žije tu asi 2,000 obyvatel, kteří se živí především turistickým ruchem (nechybí tu hotely, kempy apod.) a těžbou. Na ostrově se totiž těží (překvapivě) písek.

   Ostrov oplývá bohatou faunou, a to nejen pozemní (klokani, koaly a další vačnatci), ale především mořskou. Největší atrakcí ostrova jsou keporkaci (anglicky Humpback whale, latinsky Megaptera novaeangliae). Tyto velryby patří k nejrozšířenějším světovým druhům. Dorůstají délky kolem 14 metrů a hmotnosti přibližně 36 tun. Keporkaka bezpečně poznáte podle velikánských postranních ploutví, které připomínají obří vesla.. Pro nepotápějící se pozorovatele je to asi nejatraktivnější velryba, mimo jiné proto, že ráda vyskakuje nad hladinu. Zajímavé jsou i velrybí písně, které tito kytovci vyluzují v době námluv.

Tyto zvuky jsou dobře slyšitelné i lidským sluchem a ve vodě je lze zaslechnout ze vzdálenosti až 40 kilometrů. Keporkaci se v létě vykrmují v polárních oblastech, kde se živí především krillem (drobný mořský korýš) a menšími rybami. V zimě pak migrují do subtropických a tropických mořích, kde naopak vůbec nežerou, nýbrž  páří se a rodí mláďata.

Jedna z těchto migračních tras vede právě kolem ostrova North Stradbroke Island, odkud lze velryby pozorovat většinou od června do listopadu, a to při jejich cestě na sever a pak zase zpět na jih do polárních moří. V moři okolo ostrova ovšem můžete potkat i žraloky, delfíny, obří rejnoky manta, mořské želvy nebo třeba dugongy indické („mořské krávy“, latinsky Dugong dugon). Není se tedy co divit, že North Stradbroke Island je oblíbenou potápěčskou destinací.

   Ráno jsem tedy vstal brzy, neboť na ostrov to není úplně blízko. Nejdřív jsem jel (s jedním přestupem) asi hodinu a půl vlakem na konečnou stanici Cleveland. Ze stanice je to asi 2.5 kilometru do přístavu, ze kterého jezdí ferry na ostrov. Samotná jízda trvá asi 45 minut. Na druhé straně staví lodě v Dunwichi. Odsud jsem se vydal na okružní jízdu po severní části ostrova. Jen na severu jsou totiž klasické asfaltové silnice, a dále je zde mnoho cest, sjízdných pro 4WD auta. Cesty jsou většinou písčité, a proto se po nich někdy na kole jezdí docela obtížně. Nejdříve jsem jel do vesničky Amity. Odsud jsem pokračoval do Point Lookout.

Část tohoto úseku vedla po písčité cestě, která je pro auta uzavřena, takže chvíli si můžete vychutnat pocit opravdového buše, kde nepotkáte ani živáčka. Všude okolo se rozprostírá suchý les, v němž dominují eukalypty a borovice, jimž se dobře daří na písčitých půdách. Point Lookout je největším sídlem na ostrově. Je zde poměrně rozsáhlá turistická infrastruktura a několik pěších stezek. Nejdříve jsem se zastavil u Whale Watching Platforms, což jsou dřevěné plošiny, ze kterých je pěkný výhled na oceán v místech, kde lze občas zahlédnout migrující kytovce.

Na ty jsem bohužel neměl štěstí, zato na další vyhlídce jsem zahlédnul asi 4 žraloky. Z výšky byly dobře vidět ve vodě jejich tmavé siluety. V těchto místech jsou totiž pěkné pískovcové skály, tvořící zde docela hezkou skalní průrvu jménem North Gorge. Pak jsem sjel dolů na pláž. Ačkoliv bylo zase celý den pořádné vedro, na koupání tu to moc nebylo. Voda byla mělká a navíc zde visela upozornění varující před zrádnými pobřežními proudy. Rovněž nedaleko plovoucí žraloci poněkud zchladili můj plavecký elán. A tak jsem se nakonec na ostrově, oplývajícím nádhernými plážemi, ani nevykoupal.

Zato jsem se projel asi 10 kilometrů po pláži. A byla to paráda! Mokrý písek poblíž pobřežní linie je nádherně pevný a docela jsem  to po něm smažil, aniž bych se moc nadřel. Po písku se jelo  lépe než po asfaltce. Nejdřív mi bleskla hlavou myšlenka, že snad jedu z kopce (což je ovšem podél pobřeží nesmysl, že?), až pak jsem si uvědomil, že mám poměrně silný vítr v zádech. Parádní projížďka! Ovšem taková nádhera je to jenom za odlivu, neboť pokud sem přijedete za přílivu, voda vás vytlačí směrem do vyšších partiích pláže, po které se prakticky nedá jet, neboť je zde hluboký suchý písek.

Vyplatí se tedy předem si zjistit aktuální doby přílivů a odlivů. Z pláže jsem pak odbočil na silnici, po které jsem dojel zpět do Dunwiche. Zde se mi stala nemilá příhoda. Uzamknul jsem kolo ke stromu, když tu jsem si všiml, že jsem ztratil klíč od zámku. Hledal jsem ho v trávě bezvýsledně asi hodinu. Dokonce mi kvůli tomu ujela jedna loď. Jelikož jsem ovšem klíč nakonec nenašel a musel jsem se další, poslední  lodí, dostat z ostrova, půjčil jsem si od zaměstnanců z trajektu pilku na železo a kolo jsem tímto způsobem osvobodil. Ještě že na zámku byl relativně slabý drát a ne masivní řetěz… Nakonec ale vše dobře dopadlo a já jsem se vrátil v pořádku zpět do Taringy.

   Celkově jsem po ostrově najezdil asi 55 kilometrů a měl jsem toho cekem dost. Krajina je zvlněná a místy jsou tu i docela kopce, i když ne nějaké brutální. Bylo ale slušné vedro. Navíc i s cestou na ostrov a zpět je docela náročné všechno stihnout. Lepší by asi bylo na ostrově strávit tak dva tři dny. Jelikož však moje cesta z Brisbane povede na další písečný ostrov, Fraser Island, nechtěl jsem zde pobývat déle.

Středa 2. března 2011   Den pracovně oddychový

Dnes jsem si naordinoval volnější program. Žádné výlety, nýbrž trocha práce (článek pro Tebe, můj milý čtenáři), trocha oddychu a trocha příprav na další cestu. V Tarinze jsem se měl skvěle. Strávil jsem u Pavla pěkných pět dní, dostal jsem tu najíst a napít, vyspal jsem se zase jednou v pořádné posteli, no prostě pohoda. Díky, Pavle!

   Avšak přestože by se mohlo zdát, že tři měsíce (tak dlouho platí mé turistické vízum) jsou dlouhá doba, tlačí mě čas, neboť mě ještě čeká odstopovat hezkých pár tisíc kilometrů napříč Austrálií, takže je třeba zvednout kotvy a vyrazit dál. Mým dalším předpokládaným cílem je pro změnu písečný ostrov. Vzhůru na Fraser Island!

Brisbane – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v březnu  2011: 1 australský dolar (AUD) = 18 Kč, 1 AUD = 1 USD

   Sydney – CityRail: CityRail je něco mezi vlakem a metrem. Lístek do města Berowra (25 kilometrů z centra, 22 stanic, hodina jízdy) stál 6 dolarů.

   Brisbane – MHD: V Brisbane jezdí vlaky (vzhledově spíš metro, ale jezdí to po povrchu), autobusy a lodě. Cena za jednu jízdu je kolem 5 AUD. Město je rozděleno na zóny, pokud jedete dál, platíte víc. Ceny dopravy se liší i podle toho, jestli jedete ve špičce nebo mimo špičku. Od Pavla jsem měl půjčenou čipovou kartu, kterou se platí MHD tak, že jí při nástupu i při výstupu přiložíte ke čtecí skříňce a odečte se vám kredit, koupit se ale dají i normální lístky.

   Doprava na ostrov North Stradbroke Island: Z centra (stanice Roma Street) musíte jet vlakem na konečnou do Clevelandu. Odsud stojí zpáteční ferry na ostrov 19 AUD. Loď jede 45 minut a přepravuje i auta a cyklisty. Pěší turisté mohou jet rychlejší a dražší osobní lodí, na kterou vás ale s kolem nepustí. Ve všední den jezdí ferry 11x denně, poslední loď z ostrova vyjíždí v 18:30.

   Vstupy: Queensland Museum – vstup zdarma.