Bali – Ráj na Zemi

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Ráj na zemi

     „Bali je jedno z nejkrásnějších míst na světě, ráj na zemi!“. Toto tvrzení můžete vidět v každém průvodci a spousta návštěvníků tohoto indonéského ostrova tvrdí totéž. Mnoho nezávislých cestovatelů (mezi něž si také troufám se hlásit) však tvrdí, že Bali je místo, které je v celé Indonésii nejvíce zklamalo – všude mraky turistů a domorodci jsou zkažení turistickým ruchem. „Na ostrově jménem Bali s domorodcem vyjebali“, nebo „Pokud chcete poznat skutečnou Indonésii, tak na Bali vůbec ani nejezděte“ – a podobné další názory – jsou také často omílány různými světoběžníky. A vyberte si! Mezi těmito dvěma nesmiřitelnými stanovisky – zdá se – nejsou kupodivu žádní „umírnění“ – turisté či cestovatelé jsou většinou přímo nadšeni nebo naopak velice zklamáni.

     Nakonec si člověk stejně musí udělat názor sám. To se mi už potvrdilo mnohokrát. Někdy se člověk na něco hrozně těší, v průvodcích je to i vyfocené a vypadá to fantasticky a pak je zklamán, jindy naopak nic neočekává a nakonec je příjemně překvapen. Přiznám se, že před odjezdem do Indonésie jsem se spíš klonil k druhému stanovisku – že Bali není nic pro pořádného cestovatele, že nestojím o to všude zakopávat o davy turistů a že nějakých 4-5 dnů bude na Bali bohatě stačit. Kdyby se to ale nedalo vydržet, odjedu i dřív…

     A nakonec jsem byl z Bali nadšen! Možná je to ovlivněno tím, že jsem měl za sebou asi jeden a půl měsíce trmácení se po cestách necestách Jávy, Kalimantanu, Sulawesi, Floresu a dalších ostrovů a potřeboval jsem spíš trochu klidu než další anabázi. Možná už jsem byl přejeden indonéského jídla a potřeboval jsem se naprat poctivou evropskou stravou. Možná jsem už měl dost věčného pořvávání „hello mister“ a nebavilo mě být pořád středem pozornosti a exotem v místech, kde přítomnost bělochů je velmi vzácná. A možná už jsem prostě na „stará kolena“ zlenivěl. Ale faktem je, že Bali na mě mocně zapůsobilo a nakonec se mi tu líbilo ze všech míst Indonésie nejvíc. Strávil jsem tu devět nádherných dní, ale nejraději bych tu pobyl aspoň měsíc…

     Čím to je, že Bali je tak kouzelným místem? Balijská příroda je krásná – hory, rýžová políčka, mořské pobřeží, celkem pěkné potápění a příjemné klima. To ovšem najdete v jiných částech Indonésie také. Na Komodu najdete lepší potápění a exotičtější faunu, na Lomboku a na Jávě jsou fantastické sopky, na Kalimantanu a Sumatře orangutani, u Yogyakarty obrovské chrámy, a všechny tyto přírodní i kulturní skvosty předčí Bali velikostí, monumentálností či malebností scenérií.

Ale to, co dělá z Bali neopakovatelné místo, je zdejší atmosféra, kterou jinde v Indonésii nenajdete. Místní hinduistická kultura, krásní a milí lidé, kteří se pořád usmívají a neustále něco slaví, vůně vonných tyčinek a spousty posvátných míst, zdejší tance, posvátné rituály i památky, to vše ve spojení s příjemným podnebím, dobrým jídlem, bouřlivým mořem a exotickou přírodou vytváří neopakovatelnou atmosféru, která si mě zcela získala. Nakonec tedy musím zcela a bezvýhradně dát za pravdu názoru číslo jedna – Bali je opravdu ráj na zemi. Zní to jako otřepané klišé, ale já jsem se tu jako v ráji opravdu cítil.

     I když jsem nakonec na Bali zůstal devět dní a viděl poměrně dost, pobýval jsem ve skutečnosti pouze v jihovýchodní čtvrtině ostrova. Na tolik dalších míst už mi bohužel nezbyl čas!  A tak místa, která zde popíšu, jsou jenom skromným výsekem z nepřeberných pamětihodností ostrova.

Padangbai

     Padangbai je malé městečko na východě Bali. Bylo prvním místem, které jsme na Bali navštívili, protože jsme přijeli trajektem z Lomboku. Je tu poměrně hodně turistů, protože Padangbai je jedním z potápěčských center. Bohužel nemám potápěčskou licenci, takže jsem ve městě pouze dva dny zevloval, ovšem i tak to bylo zajímavé.

     Poprvé se zde setkáváme s balijskou hinduistickou kulturou. Na Bali hinduisté převažují, i když sem tam lze zahlédnout i mešitu. Balijci si ovšem příliš nepotrpí na obrovské chrámy, spíše je tu hodně menších svatyní. I když základy hinduistické věrouky jsou stejné jako v Indii, jsou tu i odlišnosti. Neboť Balijci do svého „bali-hinduismu“ absorbovali i některé buddhistické a animistické prvky. Hinduisté uctívají kromě mnoha božstev v chrámech i posvátné stromy, hory a jiná svatá místa.

Každý den obětují několik drobností – pár zrnek rýže, kousek sušenky, vonnou tyčinku, květinu. Ty pokládají na oltáře svých chrámů, ale i před svá obydlí, do obchůdků, restaurací apod. Někdy je možno zahlédnout  malé obětiny i na rušných křižovatkách a dalších místech, kde mají odhánět od lidí nebezpečí.

Hinduismus tedy můžete vnímat všemi smysly, u mě však převládl pocit, že to je především voňavé náboženství – všude je cítit omamná vůně vonných tyčinek. Zato přítomnost islámu v jiných částech Indonésie lze vnímat především sluchem – pětkrát denně vás kvílení muezzinů ze všech minaretů neomylně přesvědčí o tom, že Indonésie je především islámskou zemí. Nemám nic proti islámu a Indonésané jsou navíc muslimové velmi tolerantní, ale přiznám se, že pokaždé, když mě v pět hodin ráno vzbudil hlas muezzina (první ranní modlitba se koná hodinu před východem slunce), můj jinak dobrý vztah k islámu lehce ochladl…

     Kromě hinduismu jsou pro zdejší kulturu typické i balijské tance. V jednom z místních chrámů jsem narazil na „trénink malých tanečnic“. Vesměs převažovaly dívky ve věku přibližně 6-10 let, které se nácviku pohybových kreací věnovaly s velkou vervou. Dospělí je k tomu doprovázeli gamelánovým orchestrem. Gamelánový orchestr je vlastně soustava kovových nástrojů, na které se hraje (podobně jako třeba na cimbál) paličkami. Nevznikají ovšem melodie v pravém slova smyslu. Spíše se jedná o zvonivé rytmy různé rychlosti, podle kterých se pak tančí.

     V Padangbai je i pěkné mořské pobřeží. Mohutný příboj se tu většinou tříští o skalnaté pobřeží, ovšem lze tu najít i  pláž. White Sand Beach je malinká, schovaná na kraji města mezi útesy. Je tu krásně – můžete se válet na pláži nebo zápasit s velikánskými vlnami. Na poklidné plavání v bouřícím oceánu raději zapomeňte.

     V Padanbai jsme si rovněž objednali výlet do okolí. Jeli jsme kromě řidiče tři turisté. Výlet trval téměř celý den a objeli jsme hned několik níže popsaných míst (Goa Lawah, Klunkung a Besakih).

Goa Lawah (netopýří jeskyně)

     Jelikož pro hinduisty je snad každé druhé zvíře posvátné, nepřekvapilo nás ani, že posvátní jsou i netopýři. Hnízdí zde ve velkých hejnech přímo u vchodu do jeskyně, kde spořádaně visí „po netopýrovsku“ ze stropu. Okolostojící chrámky jsou hinduistickým poutním místem navštěvovaným nejen turisty, ale i samotnými Balijci. Před vstupem do posvátných míst si ovšem musíte zahalit nohy sarongem (velký kus látky). Pokud nemáte vlastní, zapůjčí Vám ho vždy u vstupu do jakéhokoliv náboženského objektu.

 Klunkung

     V Klunkungu, což je narozdíl od Padangbai už docela rušné město, jsme navštívili královskou soudní síň. Architektonicky se toto místo nijak zvlášť neodlišuje od ostatních historických staveb. Zajímavější jsou ovšem malby na stěnách. Zobrazují výjevy z posvátného hinduistického eposu Rámájány, kde spolu bojují lidé, bohové i démoni mající často mnoho rukou, nohou či hlav. Zobrazované kruté scény (zabíjení, vraždění, mučení, upalování apod.) ovšem paradoxně působí někdy až roztomilým dojmem. Na místní asi ne, ale zdejší umělecké ztvárnění mi něčím trochu připomnělo komiksy…

Besakih

     Besakih je chrámový komplex ležící na úpatí nejvyšší balijské hory – sopky Gunung Agung (3142 m.n.m.). Chrámů je tu opravdu spoustu. Největší z nich jsou chrámy zasvěcené „svaté trojici“ – třem nejdůležitějším hinduistickým božstvům – Brahmovi, Višnuovi a Šivovi. Tito tři bohové ztělesňují zároveň věčný koloběh vesmíru – Brahma je Stvořitel, Višnu Udržovatel (Ochránce) a Šiva Ničitel světa.

Vše se ovšem neustále opakuje dokola. Hinduisté věří v reinkarnaci (převtělování duší). Na základě svých skutků se lidé převtělí v příštím životě do vyšší společenské vrstvy (kasty), nebo naopak do kasty nižší či dokonce do zvířete. Každý z Vašich skutků se počítá a zlepšuje nebo zhoršuje Vaší karmu (jakýsi „účet“, kde se Vám všechno kladné i záporné sčítá).

Takže pokud jste bezdomovci, těžce nemocní,  nezaměstnaní, mrzáci nebo příslušníky jiné deklasované společenské skupiny, je to Vaše chyba!  Za to, že jste se špatně narodili, můžou Vaše hříchy z minulých životů. Ale nezoufejte, zvířetem zatím ještě nejste a když budete sekat latinu, v příštím životě budete třeba bráhmánem – příslušníkem nejvyšší kasty. Zatímco křesťanství, islám i buddhismus jsou vesměs náboženství se silným sociálním cítěním a věřící by měli pomáhat svým méně šťastným bližním, hinduisté se k sociálně slabším jedincům chovají vesměs s menší tolerancí – můžou si přece za svůj úděl sami a lítost tedy není na místě.

Je ovšem pravda, že i když na Bali je většina lidí mnohem chudší než u nás, neuvidíte tady do očí bijící extrémní chudobu jako třeba v Indii… Koloběh převtělování pak pokračuje teoreticky do nekonečna. Převtělováním neprocházejí jen lidé, ale i bohové. Proto jsou Brahma, Višnu, Šiva i další bohové známí v mnoha reinkarnacích a působili na Zemi v různých podobách. Například známý bůh Krišna je jednou z mnoha reinkarnací boha Višnua.

     Besakih je – alespoň soudě podle průvodců – nádherně položeno na svazích sopky Gunung Agung. Což jsme bohužel nemohli posoudit, protože jsme do Besakih přijeli odpoledne, a jelikož i zde platí jako ve většině Indonésie, že obloha bez mráčku je v horách pouze ráno, bylo samozřejmě zataženo a mlhavo. Nechali jsme se totiž před odjezdem přesvědčit průvodcem, že určitě bude pěkná viditelnost…Chrámy určitě stojí za shlédnutí, i když je tu už opravdu přeturistováno. Návštěvníky zde ve velkém množství vyvrhují luxusní klimatizované autobusy a tomu odpovídá i spousty stánků se suvenýry před vchodem do  komplexu.

Ubud

     Když jsem si před příjezdem na Bali přečetl v průvodci, že kterýkoli den v kterémkoli měsíci v roce se někde na ostrově koná nějaká slavnost, bral jsem to s rezervou jako lehkou nadsázku. Ale pravda je taková, že se určitě kterýkoliv den v roce koná na Bali několik slavností a minimálně jedna z nich bude s vysokou pravděpodobností v Ubudu.

     Ubud je něco mezi obrovskou uměleckou galerií a nikdy nekončícím folklórním festivalem. V tomto městě jsou doslova na všech ulicích stovky krámků se všemi myslitelnými druhy uměleckých předmětů, které si dovedete představit.

Obrazy, sošky, vonné tyčinky, nábytek, trička, sarongy, šátky, fotografie, knihy, truhlářské zboží, hudební nástroje, šperky a spousty dalšího zboží čeká na zákazníky. Najdete tu hodnotná umělecká díla i příšerně kýčovité suvenýry, jako ostatně ve všech turistických lokalitách. A i když je tu turistů opravdu hodně, stejně mi pořád vrtalo hlavou, jak se všichni ti prodavači mohou uživit.

     Ale i když nedychtíte zrovna po nákupu suvenýrů či uměleckých děl, v Ubudu se rozhodně nudit nebudete. Můžete zajít například na taneční představení. Tance se tu pořádají hlavně pro turisty, ale jsou součástí místních tradic.

Nejzajímavější z nich je asi tanec „kecak“ (čti: kečak). Několik desítek mužů od mladíků až po starce sedí v kruhu a doprovázejí hlavní tanečníky a tanečnice pohybem rukou a rytmickými výkřiky „čak-čak“, podle kterých zřejmě tanec získal své jméno. Hlavní tanečníci uprostřed „jeviště“ (hraje se pod širým nebem a diváci sedí okolo účinkujících) pak umělecky ztvárňují příběh z hinduistického eposu Rámájány o únosu Sity. Sita byla překrásná snoubenka boha Rámy, kterou zlý démon unesl na ostrov Lanka (Srí Lanka). Situ vysvobodil ze spárů zlého démona velitel opičí armády Hanuman, „opičí bůh“.

     Na účinkujících je znát, že i když už hrají představení pro turisty určitě aspoň po sté, stále je to baví a užívají si to. Po tanci kecak následoval ještě jeden krátký tanec, jehož název se mi nepodařilo identifikovat, nicméně samotný fakt, že hlavní hrdina běhal bosýma nohama po žhavých uhlíkách a evidentně se při tom nespálil, je pravděpodobně zajímavější než základní pointa příběhu.

     Že jsou opičáci opravdu důležitou součástí hinduistické mytologie, o tom se můžete přesvědčit v Ubudu na vlastní oči. Monkey Forest – opičí les – najdete přímo uprostřed města. Je to vlastně taková malá rezervace. Vzhledově připomíná skutečný prales. Mezi pralesními velikány i po upravených cestičkách se prohánějí hejna opičáků. Je to jejich rezervace a jsou velmi přísně chráněni – ne ovšem z důvodů přírodovědných či ekologických, nýbrž z důvodů náboženských.

Hlavní náplní opičích „bohů“ je ovšem vyloudit na turistech cokoliv k jídlu a ukořistit co se dá. Kdybyste náhodou neměli zrovna u sebe nic k snědku, nemusíte zoufat – místní zaměstnanci Vám rádi za mírný poplatek prodají pár banánů a můžete vesele krmit. Jen se musíte mít na pozoru. Opičáci nejsou v jádru agresivní, ale pokud ucítí příležitost urvat kus banánu nebo jiné pochutiny v nestřeženém okamžiku, okamžitě využijí příležitost na úkor Váš i na úkor svých opičích „kolegů“.

     Ale i pokud vynecháte oficiální představení a jiné atrakce, které jsou určeny hlavně turistům, stanete se jistě v Ubudu svědky  nějaké místní domorodé slavnosti. Při ranní procházce jsem narazil na veselý průvod. I když se pravděpodobně jednalo o nějaký typ smutečního obřadu, působili jeho účastníci opravdu spíše veselým dojmem. Truchlící (slavící??) domorodci před sebou nesli spoustu dřevěných soch či loutek, velmi pěkně zdobených. S výzdobou každé z nich si určitě museli vyhrát mnoho hodin. Průvod vyrazil přímo na hlavní silnici, kde celkem úspěšně zablokoval provoz, a pokračoval dál do centra. Řidiči ovšem nezačali zběsile troubit a nadávat, jak by se asi stalo u nás. Vždyť jsme přece na Bali! a na Bali, stejně jako jinde v Indonésii, se nepospíchá…

     O to větší je moje překvapení o několik hodin později. Na jednom prostranství se opět něco slaví, prodává se tu i občerstvení a tlačí se tu davy lidí. Při bližším průzkumu zjišťuji, že celá akce spočívá v pálení těch krásně zdobených dřevěných soch, které jsem ráno viděl v průvodu. Všichni Balijci se u toho – jako snad u všeho – náramně baví a aby sochy lépe hořely, přitáhli i pár plynových bomb. Trochu to připomíná naše čarodějnice. Pravděpodobně se jedná o obřad, který má symbolizovat nepříliš povzbudivou skutečnost, že ať jsou věci v životě sebekrásnější, stejně je vše pomíjivé a jednoho dne se všichni obrátíme v prach a popel. Což ovšem samozřejmě Balijce netrápí, protože oni coby hinduisté se brzy opět zrodí v nové reinkarnaci.

Kuta

     Kuta je nejznámější letovisko na Bali a dosahuje světového věhlasu. Leží na jižním pobřeží ostrova, u Indického oceánu (zatímco ze severu omývá Bali pro změnu oceán Tichý). I když je Kuta dostatečně známá z turistických průvodců a prospektů, vryla se do povědomí celého světa zejména nedávným krvavým teroristickým útokem. Al-Kajda tu spáchala 12. října 2002 (tedy přesně 1 rok, 1 měsíc a 1 den od leteckého útoku na New York a Washington) bombový útok na místní diskotéku.

Zahynulo při něm 200 převážně mladých lidí. Nejvíce obětí měli Australané, ale zahynulo též mnoho Američanů, Kanaďanů, Evropanů i Indonésanů. Cílem bylo zřejmě poškodit zdejší turistický ruch, což se útočníkům dokonale podařilo. I když v době našeho pobytu – v roce 2006 – sem už zase turisté začali jezdit, stále jich je daleko méně než před útoky. A méně turistů jezdí nejen na Bali, nýbrž do celé Indonésie. Na místě, kde dříve stávala diskotéka, je dnes památník všech obětí atentátu. Místo působí opravdu tísnivým dojmem.

     Naštěstí člověk v Kutě brzy přijde na jiné myšlenky. Kuta je vlastně předměstím Denpasaru, hlavního města ostrova, a na jejím okraji leží významné mezinárodní letiště. Zdejší pláž je rájem všech surfařů. Díky stále silně vanoucímu jihovýchodnímu pasátu jsou zde opravdu velké vlny (odhadem 4-5 metrů vysoké). Na plavání to tedy moc není, ale pro surfaře je to ideální. Jelikož jsem nikdy nesurfoval, obhlížel jsem nejdříve raději místní borce ve vlnách. Mnoho indonéských mladíků se živí tím, že dělá instruktory a učí surfovat turisty.

     Druhého dne jsem už ale neodolal a půjčil jsem si také prkno. Kdo z Vás je ostříleným surfařem, toho budu nudit, ale mě hned ze začátku překvapilo, že platí zhruba pravidlo: čím větší borec, tím menší prkno. Což jsem ovšem nevěděl. Slečna v půjčovně si mě nejdříve zkušeným okem přeměřila, ocejchovala mě na začátečníka a vybrala slušně velký kousek, ale když pochopila, že jsem na surfu nestál nikdy v životě, vytáhla kdesi z útrob půjčovny opravdu obrovské prkno.

Hned jsem měl dobrý pocit, že nejdu na pláž s prázdnou! Ovšem v samotném moři to byla řehole s nevalným výsledkem. Moje dvoudenní snaha alespoň jednou se na prkno postavit, se nesetkala s úspěchem. Pouze se mi několikrát podařilo najet na velkou vlnu a svézt se na břiše asi tak padesát metrů. I když profíci ohrnou nad mým „výkonem“ oprávněně nos, mě se zdálo, že se řítím vpřed závratnou rychlostí…

     Večer pak můžete sledovat místní surfařské hvězdy v záři zapadajícího slunce, zajít si do jedné ze stovek restaurací, courat se jen tak živými ulicemi nebo někam vyrazit za zábavou – Kuta žije dlouho do noci, nebo spíše až do rána… Já jsem zakončil den stylově ve své oblíbené hospůdce. Obsluha zrovna pouštěla na videu australský magazín o surfování. Je až neuvěřitelné, co někteří lidé na prkně dokážou. Jako surfařské dřevo jsem to po náročném celodenním zápolení ve vlnách dokázal náležitě ocenit.

Bali – ceny a praktické informace

(orientační kurs v roce 2006: 1000 indonéských rupií (Rp) = 2,50 Kč)

Padangbai

trajekt Lembar (Lombok) – Padangbai (Bali) :      21000 Rp  (4 hodiny jízdy)

ubytování v bungalovech:                                  75000 Rp  (pokoj pro 3 osoby)

jídlo v restauraci:                                             15000 – 30000 Rp

pivo Bintang (v restauraci) :                              14000 Rp(láhev 0,625 litru)

Výlet (Padangbai – Goa Lawah – Klungkung-Besakih a zpět): 270000 Rp (cena pro 3 osoby, v ceně pouze auto s řidičem, jídlo po cestě a vstupy jsme si platili zvlášť).

Goa Lawah (netopýří jeskyně): vstup  8000 Rp (hinduisté vstup zdarma)

Klungkung (královská soudní síň): vstup  5000 Rp

Besakih (chrámový komplex): vstup  10000 Rp.

Tričko: 15000 Rp – po dlouhém smlouvání. Moje velikost (XXL) je v celé Indonésii opravdu těžko sehnatelná. Pokud máte velikost L a menší, budete mít mnohem větší výběr a možná usmlouváte i nižší cenu.

Ubud

ubytování (pokoj pro jednu osobu)  –  30 000 Rp (po smlouvání)

Monkey Forest – vstup – 10 000 Rp (brzy ráno se dostanete dovnitř zdarma –  nikdo nehlídá vchod, ale musíte si přivstat).

taneční představení – 3 tance (trvalo asi hodinu)  –   50 000 Rp

internet –  12 000 Rp / hodina

Kuta

ubytování (pokoj pro jednoho) – 30 000 Rp  (asi 300 metrů od pláže. Bral jsem vždy nejlevnější ubytování a jelikož už jsem měl trochu přehled o cenách, celkem lehce jsem to vždycky usmlouval. Pokud ale chcete bydlet v hotelu a la Hilton, určitě si v Kutě také vyberete. Mě stačila střecha nad hlavou a za cenu cca 30 000 Rp byla většinou i sprcha na pokoji).

internet  –  6000 Rp/hod (levnější než v  Ubudu – větší konkurence)

půjčení si surfařského prkna – 30 000 Rp/den (kousek od pláže-přímo na pláži počítejte s lehce vyšší cenou).

DVD (vypálené, v angličtině) – 10 000 Rp

(kvalita je ale často dost pochybná. To samé – o ceně i kvalitě – platí i o vypalovaných CD – většinou ve formátu MP 3).

vnitrostátní letenka: Denpasar (Bali) – Yogyakarta (Jáva)  –  284 000 Rp

     (letiště Denpasar je ve skutečnosti přímo v Kutě. K ceně připočítejte 30 000 Rp vnitrostátní letištní poplatek + cca 15 000 Rp hromadné taxi na letiště – asi 3 kilometry z centra Kuty na okraj). Poletíte asi hodinu.

 autobus: Denpasar (Bali) –  Yogyakarta (Jáva)  –  180 000 Rp

           (K ceně připočítejte cca 30 000 – 50 000 Rp za dopravu busem Kuta – Denpasar. Pojedete nějakých 16 hodin. Z uvedeného vyplývá, že autobusem by jel buď jen extrémně spořivý člověk, nebo blázen).

Obecně k cenám v Kutě: V Kutě je levnější jídlo, pití i internet než jinde na Bali (obrovská konkurence), ale doprava z Kuty do jiných míst na Bali je mnohem dražší (i několikanásobně!) než stejná vzdálenost jinde na Bali i než úplně stejná trasa do Kuty ale opačným směrem!