Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků.
Historie Arménie
Na světě nenajdeme moc zemí, v nichž by národní identita byla tolik svázána s náboženstvím tak jako v Arménii. Arménie byla první zemí na světě, která přijala křesťanství za státní náboženství. Stalo se tak již roku 301 našeho letopočtu, o něco dříve než v Gruzii a římské říši. Arméni a Gruzínci byli obklopeni samými muslimy, a tak není divu, že křesťanská víra se pro ně měla mimořádný význam.
Dějiny Arménů se v mnohém podobají dějinám Židů. Mnoho Arménů, stejně jako Židů, žilo už od starověku v diaspoře. Arméni tvořili malé, ale významné menšiny v mnoha zemích světa. Stejně jako Židé se stali Arméni terčem genocidy. Turci se během první světové války rozhodli, že „nepohodlné“ Armény, kteří chtěli mít svůj nezávislý stát, úplně vyhladí. Odhaduje se, že během první světové války a krátce po ní zavraždili Turci kolem 1,5 milionu Arménů.
Velká část historické Arménie (Arméni ji dnes označují jako Západní Arménii), včetně jezera Van a posvátné hory Araratu, je dnes na území Turecka. Menší část Arménie (tj. Východní Arménie) se stala součástí Sovětského svazu. Poměrně málo známou skutečností je fakt, že o osudu Arménů se dohodl turecký prezident Mustafa Kemal Atatűrk s bolševickým vůdcem Vladimírem Iljičem Leninem a Arménii si prostě rozdělili (podobně dopadlo Polsko v roce 1939, kdy si je rozdělili Sověti pro změnu s Hitlerem).
V roce 1991 v průběhu rozpadu SSSR vyhlásila Arménie nezávislost. To už ale byla prakticky ve válečném stavu se svým sousedem, Ázerbájdžánem. Bojovalo se zejména o oblast Náhorního Karabachu, autonomní oblast Ázerbájdžánu, ve které však převažovali Arméni. Válka skončila vítězstvím Arménie v roce 1994.
Náhorní Karabach a okolní původně ázerbájdžánská teritoria byla připojena k Arménii. Náhorní Karabach formálně vyhlásil nezávislost (má dokonce vlastní vlajku a jediné „velvyslanectví“ – v Jerevanu…), ve skutečnosti je ale plně závislý na Arménii. Arménie se však po válce ocitla téměř v úplné mezinárodní izolaci a je dodnes formálně ve válečném stavu s Ázebájdžánem (nebyl uzavřen mír, jen příměří) a téměř ve válečném stavu s Tureckem, které ve válce podporovalo Ázerbájdžán.
Země po válce zchudla a mnoho Arménů odešlo do zahraničí. V roce 1999 žilo v Arménii 3,7 milionu obyvatel, zatímco v zahraničí žilo asi 7 milionů lidí arménského původu. Nejvíce Arménů žije v USA, Francii a Rusku. V posledních letech nastalo oživení hospodářství, především díky pomoci ze zahraničí, zejména z USA. Arménie má rovněž poměrně dobré styky se sousedním Íránem, odkud dováží ropu. Přesto zůstává Arménie nejchudší zemí Zakavkazska.
Jerevan
Jerevan je hlavním a daleko nejdůležitějším městem Arménie. Má přes jeden milion obyvatel. Leží nedaleko turecké hranice, pod horou Ararat, jejíž vrchol je však již na území Turecka. Ararat je posvátná hora Arménů a podle Araratu se v Arménii jmenuje kde co – Ararat je například značka jednoho z nejžádanějších arménských koňaků a Ararat Jerevan je jeden z nejlepších fotbalových klubů v zemi. Za hezkého počasí je z Jerevanu na Ararat fascinující výhled, jeho vrchol převyšuje město o 4000 výškových metrů! Jeho majestátní ledovcová špička je vidět desítky kilometrů daleko. Bohužel během mého pobytu bylo sice jasno, ale přes neustálý smog nad městem jsem vrchol Araratu spíše tušil než viděl a vyfotit se mi ho nepodařilo vůbec. Pokud popojedete pár desítek kilometrů na jih od Jerevanu, je šance zahlédnout Ararat mnohonásobně větší.
Ačkoliv Jerevan je velmi staré město (bylo založeno v 8. století před naším letopočtem), žádné historické památky se v něm v podstatě nezachovaly. Město bylo postaveno podle jednotného architektonického plánu vypracovaného ve 20. letech. Architektura v centru nepůsobí nijak převratným dojmem. Je ovšem pravda, že ve srovnání s jinými městy, postavenými za dob SSSR, se výstavba Jerevanu celkem povedla a centrum působí poměrně příjemným dojmem. Středu Jerevanu vévodí budova Opery, před níž stojí socha nejznámějšího arménského skladatele, Arama Chačaturjana, autora slavného Šavlového tance. V centru i na okrajích města panuje čilý stavební ruch. Řekl bych, že tak za 5 let to tu bude vypadat o úplně jinak. V současnosti je Jerevan jedno velké staveniště.
Nejzajímavější je asi procházet se po Jerevanu pozdě večer. Venku je příjemně a Arméni i zahraniční turisté posedávají v desítkách zdejších kaváren nebo se procházejí v ulicích a parcích. Jaký rozdíl oproti letnímu poledni, kdy zde obvykle panuje šílené vedro. Arméni rádi přirovnávají Jerevan k Paříži a Jerevan připomíná Paříž svou atmosférou. Ve Francii žije mnoho osob arménského původu a mnoho Arménů se učí francouzsky.
Asi nejzajímavějším objektem v Jerevanu, který rozhodně stojí za návštěvu, je Muzeum arménské genocidy. Zde se dozvíte víc o první moderní genocidě ve 20. století, která zůstala před světem téměř utajena a ani dnes se o ní nemluví zdaleka tolik jako třeba o holocaustu. Před muzeem je památník, kde hoří věčný oheň. Zároveň je tu, po vzoru Jeruzaléma, park, kde významní politici a další osobnosti vysazují svým jménem stromky, jimiž uctívají symbolicky 1,5 milionu obětí genocidy. „Svůj“ strom tu zasadil například Jacques Chirac, Boris Jelcin nebo mistr světa v šachu Vladimir Kramnik. Návštěva muzea je rozhodně když ne pěkným, tak velice silným zážitkem.
Z ostatních objektů v Jerevanu se mi celkem líbil nedokončený památník, což je asi nejturističtější místo v centru Jerevanu. Trošku připomíná schody na Letné k bývalému Stalinovu památníku. V Jerevanu jsou ovšem schody mnohem delší a vedou na kopec, odkud je pěkný výhled na centrum města a za hezkého počasí je odsud vidět i hora Ararat. Památník je pěknou vyhlídkou a zároveň jakýmsi muzeem moderního umění pod širým nebem. Celá stavba ještě není dokončena, začalo se stavět teprve v roce 2005. Jednotlivá zastavení na cestě po schodech směrem vzhůru jsou vyzdobena různými betonovými skulpturami, nechybí řada fontánek a vodotrysků. Kromě schodů pevných vedou na vrchol i eskalátory. Přiznám se, že napoprvé jsem si kopec vyšlápl pěkně po svých, ale pak jsem byl na vrcholu ještě několikrát a svézt se jezdícími schody je velmi příjemné.
Zajímavá, i když rozhodně ne hezká, je také obrovská betonová socha „Matky Arménie“. Betonové monstrum je 23 metrů vysoké, třímá v rukou meč a hledí s ocelově tvrdým výrazem ve tváři směrem k turecké hranici. Každopádně se jedná o zajímavý vzorek sovětského „umění“. Socha je rovněž situována na kopci a je od ní pěkný výhled.
Kromě řady kostelů můžete najít v Jerevanu i jednu malou mešitu. Vzhledem k momentálně dobrým vztahům s Íránem ji Íránci i spravují. Mešita je vyzdobena v perském stylu a u vstupu na Vás shlížejí (kromě ochranky se samopalem) i portréty bývalého a současného ajatolláha – Chomejního a Chameneího. Naproti mešitě je zajímavá krytá městská tržnice se spoustou ovoce, zeleniny a stánky s občerstvením.
Kostely a kláštery Arménie
Celá Arménie je jedno velké historické muzeum. Nachází se zde velké množství neuvěřitelně starých kostelů a klášterů, z nichž všechny jsou dodnes funkční.
Nejvýznamnějším poutním místem všech Arménů je Ečmiadzin. Toto malé městečko, ležící asi 25 kilometrů na západ od Jerevanu, znamená pro Armény totéž co pro katolíky Vatikán. Katedrála Mayr Tačar je nejvýznamnějším kostelem v zemi. Zde bylo roku 301 přijato křesťanství za státní náboženství a sídlí zde i katholikos, hlava arménské apoštolské církve. Oslav 1700. výročí přijetí křesťanství se zde zúčastnil i papež Jan Pavel II.
Přibližně 40 kilometrů na východ od Jerevanu leží klášter Geghard. Podle legendy byl založen již ve 4. století jako skalní klášter. Zdejší hlavní kostel byl postaven ve 13. století a je propojen z podzemními prostorami vytesanými ve skalách. V době mé návštěvy byla neděle a velký církevní svátek – Proměnění páně. Všude byly stovky poutníků. Typické pro arménské kostely je zejména veliké množství svící, které zde věřící zapalují. Před klášterem byly davy lidí a spousta stánků s občerstvením.
Zatímco zde a v jiných kostelích panuje slavnostní nábožná atmosféra, je tento svátek slaven všude v Arménii jako takzvaný „vodní den“. Všichni po sobě lijí vodu z lahví, stříkaček, kýblů a dalších nádob. Ani mě jako turistovi se nepodařilo uniknout. Malá holčička mě rovněž „pokřtila“ kýblem vody. A jakmile jsem už byl jednou mokrý, polili mě další výrostci ze svých lahví ještě několikrát…
V Arménii je tolik různých církevních památek, že by jejich výčet vydal na obsáhlou knihu. Navštívil jsem ještě kostelíky u jezera Sevan a dva kláštery poblíž městečka Alaverdi. Alaverdi je hnusné sovětské hornické město, kde se těžila měď a na těžbu navazovala hutní výroba. Po rozpadu SSSR výroba značně poklesla a městu vévodí polorozpadlé továrny a kouřící komíny. Kláštery Sanahin a Haghpat byly založeny už v 10. století a jsou součástí světového kulturního dědictví UNESCO.
Poblíž kláštera Sanahinu je zároveň zajímavé muzeum bratrů Mikojanových. Anastas Mikojan byl významným sovětským politikem, který proslul hlavně tím, že jako jeden z mála přežil celou stalinistickou éru. Jeho bratr Arťom byl leteckým konstruktérem. Sestrojil mimo jiné legendární letoun MIG 21, který byl ve své době daleko nejlepší stíhačkou na světě. Jeden exemplář stojí přímo před muzeem. Ačkoli samotné Alaverdi je nehezké hornické město, je situováno v nádherném kaňonu řeky Debed. Kdyby z něj nevyčuhoval vysokánský kouřící tovární komín, mohli byste si myslet, že jste někde v Coloradu.
Jezero a město Sevan
Jezero Sevan je jedním z nejzajímavějších míst v Arménii. Leží v nadmořské výšce 1900 metrů nad mořem, což se výrazně projevuje v okolním klimatu. Zatímco v Jerevanu je v létě vedro jako v pekle, u jezera Sevan panuje příjemné teplé, ne však horké, klima. A protože Sevan není z Jerevanu daleko a dokonce sem vede z Jerevanu i dálnice, jsou zdejší pláže v létě přeplněné obyvateli hlavního města. Celé jezero má rozlohu 940 km2 (o polovinu víc než největší jezero střední Evropy – Balaton), největší rozměry jsou zhruba 80 x 30 kilometrů. Jezero bylo původně ještě větší, ale poté, co Sověti po dostavbě nedaleké hydroelektrárny začali odebírat z jezera mnohem více vody, jeho hladina znatelně poklesla a rozloha jezera se výrazně zmenšila.
Sevan je jakousi „arménskou riviérou“. Bohužel v době, kdy jsem k jezeru zavítal já, se výrazně ochladilo, bylo pod mrakem a místy poprchávalo a asi 200 metrů nad hladinou ležela souvislá oblačná clona, takže okolní hory tonuly v mlze. Ve vodě se nikdo nekoupal a pláže zely prázdnotou. Prohlédl jsem si aspoň zdejší 2 kostelíky z 9. století na úzkém poloostrově. Poblíž kostelíků zároveň leží funkční klášter Sevanank. Kostelíky a klášter byly původně postaveny na ostrově, ale po již zmíněném opadnutí vod jezera se z ostrova stal poloostrov.
Těsně před vjezdem na poloostrov mě zarazila již zdálky vlající česká vlajka na nedalekém hotelu. Pravda, byla vyvěšena obráceně, červenou barvou nahoru, ale česká vlajka to byla! A v hotelu dokonce točili české pivo Chodovar. Stavil jsem se na jedno točené a nakonec jsem ho dostal zadarmo! Majitel byl totiž Armén, který podniká v Praze a do hotelu jezdí údajně spoustu českých turistů. Hotel vypadal skutečně hodně luxusně, nebyla v něm ale kromě obsluhy, majitele a ochranky vzhledem k chladnému počasí ani noha a bazén a lehátka okolo něj zela prázdnotou. Pivo tu ale měli vynikající!
Asi pět kilometrů od jezera leží město Sevan. Je opravdu mimořádně nehezké, tvoří ho shluk příšerných rozpadajících se paneláků ze sovětských dob, proti kterým je Jižní Město nebo Prosek vzorem vkusu a elegance. Ve městě jsem bydlel u příjemných lidí, které mi doporučila Anahit v Jerevanu. Bohužel ani u nich – stejně jako v celém městě – netekla teplá voda vůbec a studená jenom asi dvě hodiny denně, takže moji hostitelé měli neustále napuštěnou plnou vanu vody coby zásobárnu na vaření, mytí, zalévání i splachování. Počasí venku ale bylo velmi, velmi nevlídné, takže stavět stan a mrznout někde za městem se mi rozhodně nechtělo. Okolí města tvoří vysokohorská step a hned vedle sídliště se pasou krávy a koně.
Arménie – praktické informace
(Orientační kursy v létě 2007: 1 EUR = 460 D (dramů), 1 Kč = 16 D)
Pokud vlastníte také jako já průvodce Lonely Planet z roku 2005, pak vězte, že ceny se o dost zvedly. Je to hlavně kursem dolaru – v roce 2004 byl přes 40 Kč a dnes je nějakých 19 Kč. Takže ceny v průvodci, uvedené v dolarech, si vynásobte minimálně dvěma.
Víza: Češi potřebují do Arménie vízum. Stojí 30 USD a dají Vám ho bez problémů na hranici na počkání. Doporučuje se mít přesně 30 dolarů, protože celníci prý občas předstírají, že nemají drobné… Vízum platí 21 dní. Lze prý také sehnat tranzitní vízum, pokud jedete do další země nebo letíte domů. Stojí údajně jen 20 USD, ale platí jen 5 dní.
Ubytování: Jerevan – sehnat levné ubytování je velký problém, nejlevnější pokoje v hotelu stojí tak od 100 USD nahoru. Dle průvodce Lonely Planet jsem našel ubytování v soukromí. Adresa: Anahit Stepanyan, ulice Sayat Nova 5 (číslo domu)/ 25 (číslo bytu). Cena 5 000 D na osobu a noc. V bytě bydlelo celkem asi 15 vesměs mladých lidí, k dispozici byl záchod, sprcha s teplou vodou (v Arménii velká vzácnost!). Majitelka Anahit je příjemná a jednou s námi dokonce zašla na večeři.
Každý „nájemník“ dostane klíč, takže můžete odejít a přijít, kdy se Vám zachce. Ve stejném domě jsou ještě další dva byty, kde majitelky rovněž ubytovávají v soukromí, místo byste tedy měli sehnat. Byt je skvěle situován asi 100 metrů od budovy Opery, což je samý střed Jerevanu. Pro mě se stal byt základnou jednak pro pobyt v samotném Jerevanu a jednak jsem odsud vyrazil na dva zhruba půldenní výlety – jeden do Ečmiadzinu a jeden do kláštera Geghard.
Pokud máte zájem o víc informací, tady je mail na majitelku: stepanahit@yahoo.com.
Sevan – ve městě Sevan jsem bydlel v soukromí rovněž za 5000 D, což mi narozdíl od Jerevanu přijde nehorázně drahé, protože Sevan je malé město. V bytě teplá voda netekla vůbec a studená jen občas. Adresa je ulice Sarkis Sevanetsi 15 (číslo domu)/ 27 (číslo bytu). Doporučuji jen v krizi. Město Sevan je asi 5 kilometrů od jezera Sevan a na jeho březích je spoustu luxusních hotelů i chatičky. Ceny jsem nezjišťoval, ale nízké asi nebudou.
Sanahin – ubytování v soukromí – 4000 D. (teplá voda netekla).
Doprava: Doprava je narozdíl od ubytování levná a vzdálenosti v Arménii jsou malé, takže za dopravu moc neutratíte.
Jerevan : metro – 50 D (3 Kč !!!). Metro je klasické, sovětské, se stejnými vagóny jako kdysi jezdily u nás. Jinou MHD jsem nepoužil, centrum je malé. Jerevan je jediné hlavní město v zakavkazských státech, kam létá linka ČSA. Orientační cena za zpáteční letenku Praha – Jerevan – Praha včetně poplatků je cca 15 000 Kč.
meziměstská doprava: maršrutka Achalkalaki (Gruzie) – Jerevan: 16 Lari (1 gruzínský Lari je asi 13 Kč). 236 kilometrů, 5 hodin jízdy, včetně zdržení na hranicích. Ano, i na takhle dlouhé mezinárodní trase nejede klasický autobus, ale maršrutka (hromadné taxi). Maršrutky vyjíždějí brzy ráno, mezi osmou a devátou hodinou.
autobus Jerevan – Ečmiadzin 200 D (25 kilometrů, 45 minut jízdy).
maršrutka Jerevan – Sevan 600 D (65 kilometrů, přes hodinu jízdy).
Jídlo: orientační ceny v malých krámcích a stáncích na ulici:
hot dog v Jerevanu: 350 D – poměrně drahý ale mnohem lepší než u nás, dají Vám do něj asi 10 přísad.
pivo (lahvové, z chladicího boxu v obchodě, točené je vzácností): 300 D (arménská značka Kilikia). Můžete si samozřejmě koupit i nechutně předražený Budweiser nebo Pilsner Urquell v plechovce nebo ruské pivo Baltika, ale v Arménii si přece nebudu kupovat české pivo, že? Arménské pivo se dá pít, ale Plzeň to není…
kebab v chlebu: 250 D (malá porce)
šašlik: 500 D. Mase opékané podobně jako kebab na jehle. Velká porce, ale maso není tak dobré a propečené. Narozdíl od Turecka v Arménii slovem kebab označují jen mleté maso, šašlik jsou kousky masa.
zmrzlina: 100 D (klasická točená)
dvoulitrovka arménské limonády Feti: 250 D (chuťově to samé jako Fanta)
Vstupné: Jerevan – Muzeum genocidy: vstup zdarma!
kostely a kláštery: vstup zdarma!
Sanahin – muzeum bratří Mikojanových – 200 D – to bylo jediné vstupné v celé Arménii!
Jiné výdaje: internet – 1 hodina – 400 D
1 pohled – 350 D !!! Pohledy jsou velice drahé, někde chtěli i 500 D za jeden a přitom kvalita je kolikrát hrozná. Skoro nikde nejsou k sehnání, pohledy se prodávají jen u některých významných poutních míst jako jsou kláštery a kostely.
Celkově, nebýt nesmyslně drahého ubytování, které navíc cenou vůbec neodpovídá kvalitě (teplá voda je vzácností), je Arménie levná země. Jídlo a doprava jsou o něco levnější než u nás, většina památek je církevní, takže vstup zdarma. Pokud se hodně uskrovníte a budete spát pod stanem, neutratíte skoro nic, s ubytováním ale výdaje naskáčou, obzvláště pokud se zdržíte v Jerevanu.
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.