Pražská nej V. – Doprava a dopravní stavby
V dalším díle seriálu „Pražská nej“ se budeme věnovat pražské dopravě. Také se podíváme na dopravní stavby – mosty, tunely apod. Významných budov a staveb je v Praze totiž tolik, že se nevejdou do jednoho článku ani náhodou, takže si je tematicky rozdělíme.
Pražské dopravní rekordy (včetně ulic, mostů a dalších dopravních staveb)
Mosty přes Vltavu
Nejvíce mostů vede v Praze celkem pochopitelně přes největší vodní tok – Vltavu. V současnosti přemosťuje celou Vltavu celkem 18 mostů. Směrem po proudu jsou to tyto (pokud není uvedeno jinak, jedná se o mosty silniční): 1)Závodu míru (na Zbraslavi), 2)Branický (železniční – mezi Braníkem a Malou Chuchlí, známý též pod lidovým názvem „most Inteligence“ – most totiž stavěli bývalí právníci, lékaři a jiní akademicky vzdělaní lidé, které komunisté vyhodili z původních zaměstnání, označili je za třídní nepřátele a aby nezaháleli, vymysleli jim novou činnost – poslali je stavět železniční trať…), 3)Barrandovský (mezi Braníkem a Hlubočepy), 4)Železniční (železniční, mezi Vyšehradem a Smíchovem, je zde ale i stezka pro pěší a pro cyklisty), 5)Palackého (mezi Novým Městem a Smíchovem), 6)Jiráskův (mezi Novým Městem a Smíchovem), 7)most Legií (mezi Novým Městem a Malou Stranou), 8)Karlův (mezi Starým Městem a Malou Stranou, v současnosti pouze pro pěší), 9)Mánesův (mezi Starým Městem a Malou Stranou), 10)Čechův (mezi Starým Městem a Malou Stranou), 11)Štefánikův (mezi Novým Městem a Holešovicemi), 12)Hlávkův (mezi Karlínem a Holešovicemi), 13)Negrelliho viadukt (mezi Karlínem a Holešovicemi, železniční, též známý pod názvem „Karlínský viadukt“), 14)Libeňský (mezi Libní a Karlínem a Holešovicemi), 15)Holešovický železniční (mezi Libní a Holešovicemi, železniční), 16)Barikádníků (mezi Libní a Holešovicemi), 17)Holešovický tramvajový(mezi Trojou a Holešovicemi, pouze pro tramvaje, lidově zvaný „Rámusák“), 18)Trojská lávka (mezi Trojou a Bubenčí). Těchto 18 mostů spojuje oba vltavské břehy. Další mosty pak spojují pouze jeden břeh s nějakým ostrovem, vedou tedy pouze přes některé vltavské rameno.
Z jiných pražských mostů, které nevedou přes Vltavu, jsou nejvýznamnější Nuselský most(nad nuselským údolím, kterým protéká potok Botič) a Lahovický most přes Berounku (v Lahovicích). V Lahovicích se v současné době staví obrovský most, který bude součástí pražského okruhu a přemostí Berounku i Vltavu. Tento most by měl být dokončen (společně s dvěma navazujícími tunely) v roce 2010. V květnu 2009 by měla začít stavba dalšího nového pražského mostu přes Vltavu. Spojí Holešovice a Troju a bude určen tramvajím, autům, cyklistům i pěším.
Nejstarší a nejkrásnější most
Nejstarší, nejkrásnější a samozřejmě i nejznámější most v Praze je Karlův most, který ještě v minulém století sloužil silniční dopravě (auta jezdila po mostě až do roku 1965). Dnes slouží pouze pro pěší. V současné době prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Karlův most je zároveň nejužším mostem přes Vltavu, je široký pouze 9.4 – 9.5 metru (nejčastější šířka pražských mostů je 16 metrů – takto široký je most Čechův, Mánesův a Legií). Délka Karlova mostu je 515.8 metru, výška vozovky je 13 m nad normální hladinou Vltavy. Most je tvořen šestnácti oblouky. Ve své délce je třikrát zalomen a proti proudu je nepatrně vypouklý. Karlův most je druhý nejstarší most v České republice (nejstarší se zachoval v Písku). Byl vybudován přibližně v místech, kterými vedl Juditin most. Ten nechal postavit král Vladislav I. Juditin most byl dokončen v roce 1172 a byl prvním kamenným mostem v Praze. Pojmenován byl po králově manželce Juditě. Most byl stržen povodní v roce 1342.
Stavba Karlova mostu byla údajně započata na radu astrologů roku 1357, 9.7. v 5:31 ráno. Liché číslice, seřazené vzestupně a poté sestupně, měly přinést stavbě úspěch. Přesně v tento okamžik nechal tedy Karel IV. položit základní kámen mostu. Za hlavního stavitele je považován Petr Parléř ze Švábského Gmündu. Stavba byla ovšem velice náročná a dokončena byla až v roce 1402. Karlův most byl až do roku 1841 jediným mostem přes Vltavu v Praze! Kromě tohoto mostu existovaly už jen přívozy a brody. Původní název mostu byl prostě jen Kamenný most, název Karlův most se používá až od roku 1870 (je zajímavé, že tento název navrhnul další slavný Karel – Karel Havlíček Borovský).
Most z hlediska své funkce je dopravní stavbou, Karlův most je však dnes spíše uměleckou galerií pod širým nebem než klasickou dopravní stavbou. Most byl v době baroka vyzdoben 30 barokními sochami většinou z let 1638 – 1714. Autory jsou mj. Matyáš Bernard Braun a Jan (otec Matyáše Bernarda), Ferdinand Maxmilián a Michal Jan Josef (bratři Matyáše Bernarda a synové Jana) Brokoffové. Tyto originální sochy jsou v současnosti nahrazovány kopiemi. Spojení gotické architektury a barokní sochařské výzdoby je naprosto jedinečné. Výjimečně si dovolím podsunout Vám i vlastní názor – podle mne je Karlův most nejkrásnější most na světě. Alespoň já jsem nikdy neviděl žádný jiný most, který by se mu svou krásou byť jen přiblížil. Jedinečný je most sám o sobě i jeho nádherná poloha a okolí.
Nejdelší silniční most přes Vltavu
Nejdelší silniční most přes Vltavu je Libeňský most postavený v letech 1924 až 1928. Jeho celková délka s rampami je 780 metrů a bez ramp 370 metrů. Spojuje pražské čtvrtě Libeň a Holešovice.
Nejkratší pražský most přes Vltavu
Nejkratším pražským mostem přes Vltavu v Praze je Čechův most, postavený v letech 1905 až 1908. Délka tohoto mostu je 169 metrů a jde o jediný obloukový železný most přes Vltavu v Praze. Čechův most spojuje pražské čtvrtě Josefov a Malou Stranu.
Nejširší, nejšikmější a nejvytíženější most
Nejširším mostem přes řeku je Barrandovský most, jeho šířka se pohybuje v rozmezí od 40 do 55 metrů. Jde rovněž o nejšikmější pražský most, protože se břehem svírá úhel 53 stupňů. Spojuje pražské čtvrtě Hlubočepy (část Barrandov) a Braník. Vede 15 metrů nad hladinou Vltavy. Stavba mostu probíhala 10 let (1978-1988), původní název byl most Antonína Zápotockého. Celý byl otevřen v roce 1988 (jižní část už v roce 1983). Je nejvytíženější komunikací v České republice (127,000 vozidel za den) a doprava na něm často zkolabuje, zejména když zde havaruje nějaký kamion.
Nejdelší železniční most
Nejdelším železničním mostem nejen v Praze, ale i v celé České republice, je Negrelliho viadukt – měří na délku 1110 metrů a je tvořen 85 oblouky. Jeho autorem je architekt Alois Negrelli. Most je též někdy nazýván Karlínský viadukt a spojuje Karlín a Holešovice (část Bubny). Stavěl se 4 roky a uveden do provozu byl v roce 1850! Na svou dobu se jednalo o technické veledílo – do roku 1910 byl nejdelším mostem v Evropě! Byl prvním historickým železničním mostem v Praze, vedoucím přes Vltavu. Protíná mimo jiné ostrov Štvanice. Most se stavěl 4 roky a byl součástí nové tratě z Prahy do Drážďan.
Nejvyšší most
Nejvyšším pražským mostem je Nuselský most. Původně se jmenoval most Klementa Gottwalda a byl dokončen v roce 1973. Spojuje čtvrtě Vyšehrad a Nové Město a klene se v průměrné výšce 42.5 metru nad Nuselským údolím. Délka mostu je 485 metrů a šířka 26.5 metru. Konstrukce mostu je naprosto unikátní. Přes most vede jednak dálnice D1, jednak je tubusem uvnitř mostu vedena trasa C pražského metra (mezi stanicemi Vyšehrad a I.P.Pavlova). Mezi Pražany je most rovněž známý pod přezdívkou „Most sebevrahů“, neboť skokem z něj ukončilo svůj život již 200 – 300 lidí.
Pražské přívozy
V Praze lze při cestě na druhý břeh Vltavy použít nejen mosty, ale i přívozy! Pouze dva přívozy jsou celoroční – Sedlec–Zámky (označení P 1, osada Zámky je součástí k.ú. Bohnice, denně přepraví asi 150 lidí a 50 jízdních kol) a Podbaba–Podhoří (P 2, Podbaba je součást Dejvic, Podhoří je součást Troji, denně přepraví v průměru asi 450 lidí a 40 jízdních kol). Další tři přívozy jsou sezónní: Lihovar – Žluté lázně (P 3), Národní divadlo-Hollar – Dětský ostrov (P 4) a Císařská louka – Jiráskovo náměstí (P 5). Všechny tyto přívozy jsou součástí PID (Pražské integrované dopravy) a platí na ně tedy tramvajenka či lístek MHD (nikoliv však SMS jízdenka, jak jsem se osobně přesvědčil).
Nejdelší železniční tunel
Zatím nejdelší železniční tunely v Praze byly otevřeny v roce 2008. Oba vedou pod Vítkovem. Vítkovský tunel I. je nepatrně kratší, je dlouhý 1,316 metrů a spojuje Hlavní nádraží a nádraží Praha-Vysočany. Vítkovský tunel II. je dlouhý 1,364 metrů a spojuje Hlavní nádraží s nádražím Praha-Libeň. V současnosti (duben 2009) je třetím nejdelším železničním tunelem v České republice (nepočítáme-li tunely pražského metra). To ovšem není nic ve srovnání s megaprojektem Barrandovského tunelu. Tento tunel by měl být dokončen v roce 2018 a měl by být dlouhý neuvěřitelných 24,700 metrů. Bude součástí nové vysokorychlostní tratě, po které se vlaky údajně budou řítit rychlostí až 300 km/hod. Tož se nechme překvapit…
Nejdelší pražský silniční tunel
Strahovský tunel. Je tvořen třemi tunelovými troubami, širokými osm metrů. Délka tunelu je 2005 metrů a je veden 80 metrů pod stadiony na Strahově. Byl dokončen v roce 1997 aspojuje pražské čtvrtě Břevnov a Střešovice se Smíchovem.V roce 2011 by ovšem měl být dokončen tunel Blanka (mezi Střešovicemi a Trojou), který bude měřit 5,502 metrů a bude nejen nejdelším silničním tunelem v Praze a současně i v celé ČR, ale dokonce má být nejdelším městským silničním tunelem v Evropě. Zřejmě naší malou zemi postihla nějaká tunelomegalomanie…
Nejdelší ulice
Nejdelší pražskou ulicí je Strakonická. Začíná na Smíchově a vede na Zbraslav, kde opouští Prahu. Strakonická ulice je dlouhá 15.5 kilometru.
Nejkratší ulice
Nejkratší pražskou ulicí (tedy z těch, které mají název a jsou označeny cedulí) je ulice Jiřího Červeného na Kampě (Malá Strana). Je dlouhá pouhých 27 metrů.
Nejdelší lanová dráha
Nejdelší lanová dráha v Praze jezdí od roku 1891 na Petřín, její dráha je dlouhá 511 metrů, na kterých překonává převýšení 130 metrů. Kromě spodní stanice na Malé Straně a horní hranice na Petříně má i mezistanici Nebozízek zhruba v polovině petřínského kopce. Petřínská lanová dráha je součástí systému pražské MHD. Lanovka na Petřín je v současnosti i nejstarší pražskou lanovou dráhou. První lanová dráha v Praze, na Letnou, byla zprovozněna rovněž v roce 1891, ta však ukončila svůj provoz v roce 1922 (viz níže). Lanovka na Petřín byla v době svého vzniku nejdelší lanovou dráhou v Rakousku-Uhersku! Současně s ní byla stavěna Petřínská rozhledna. Lanovka prošla několikrát rozsáhlou rekonstrukcí, naposledy v roce 1985 (předtím byla v letech 1965-1985 mimo provoz!). Sklon lanovky je 25%, pohon je elektrický, dva protisměrně se pohybující vozy pohání tažné lano. Rychlost lanovky je kolem 4 m/s, celou trasu zvládne lanovka za něco přes 3 minuty (včetně zastávky na Nebozízku). Kapacita lanovky je 1,400 osob za hodinu.
Nejkratší lanová dráha
Druhou nejznámější lanovkou v Praze je sedačková lanová dráha v pražské ZOO v Troji. Se svou délkou 106 metrů je to nejkratší lanová dráha v celé České republice! Výškový rozdíl obou stanic je 50 metrů. Lanovka byla dokončena v roce 1977. Dopravní rychlost je 0.85 m/s, jízda jedním směrem trvá 2 minuty 16 sekund.
Nejdelší vzletová a přistávací dráha
Nejdelší vzletová a přistávací dráha nejen v Praze, ale v celé České republice, je na letišti v Ruzyni. Délka dráhy je 3,715 metrů a k její šířce 45 metrů je ještě nutno připočítat dva 7.5 metrů široké zpevněné postranní pásy.
Pražské metro
Datum otevření: 9.5.1974. První úsek, po kterém jezdilo pražské metro, byl úsek „červené“ trasy C Kačerov-Sokolovská (dnes Florenc). Druhou otevřenou trasou byla „zelená“ trasa A, která zahájila provoz 12.8.1978 na úseku Leninova (dnes Dejvická) – Náměstí Míru. Poslední, „žlutá“ trasa B, byla otevřena 2.11.1985 na úseku Sokolovská (dnes Florenc) – Smíchovské nádraží. Všechny tři trasy byly od té doby výrazně prodlouženy, z původních konečných stanic je dnes konečnou pouze stanice metra A Dejvická (dříve Leninova). V roce 1990 došlo k přejmenování řady stanic, takže dnešní mládeži už nic neřeknou názvy stanic jako Mládežnická (Pankrác), Kosmonautů (dnes Háje), Moskevská (Anděl), Gottwaldova (Vyšehrad), či Primátora Vacka (Roztyly).
Současný stav (duben 2009): Dnes má pražské metro 57 stanic. Délka všech tras metra je 59,9 km. Nejkratší trasou je trasa A. Měří 11.1 km a má 13 stanic (Dejvická, Hradčanská, Malostranská, Staroměstská, Můstek, Muzeum, Náměstí Míru, Jiřího z Poděbrad, Flora, Želivského, Strašnická, Skalka, Depo Hostivař). Nejdelší trasa B měří 26.3 km a má 24 stanic (Černý Most, Rajská zahrada, Hloubětín, Kolbenova, Vysočanská, Českomoravská, Palmovka, Invalidovna, Křižíkova, Florenc, Náměstí Republiky, Můstek, Národní třída, Karlovo náměstí, Anděl, Smíchovské nádraží, Radlická, Jinonice, Nové Butovice, Hůrka, Lužiny, Luka, Stodůlky, Zličín). Trasa C měří 22.5 km a má 20 stanic (Háje, Opatov, Chodov, Roztyly, Kačerov, Budějovická, Pankrác, Pražského povstání, Vyšehrad, I.P.Pavlova, Muzeum, Hlavní nádraží, Florenc, Vltavská, Nádraží Holešovice, Kobylisy, Ládví, Střížkov, Prosek, Letňany). Úsek Střížkov – Letňany byl otevřen zatím jako poslední, a to 8.5.2008.
Průměrná vzdálenost stanic: 1.05 km
Nejdelší mezistaniční úsek metra: Nádraží Holešovice – Kobylisy 2.75 km, trasa C
Nejkratší mezistaniční úsek metra: Hlavní nádraží – Muzeum 425 metrů, trasa C
Nejhlubší stanice: Náměstí Míru, hloubka 53 metrů (měřena hloubka kolejí pod zemí), trasa A
Nejdelší eskalátor: Náměstí Míru, délka 87.2 metru (trasa A)
Nejvýše položená stanice: Zličín (trasa B) – 380 metrů nad mořem
Tunely pod Vltavou: Celkem 4x vede tunel metra pod Vltavou – na trase A mezi Malostranskou a Staroměstskou, na trase B mezi Andělem a Karlovým náměstím, a na trase C dokonce dvakrát – mezi stanicemi Florenc a Vltavská a mezi stanicemi Holešovice a Kobylisy. Dále je metro vedeno několikrát tubusem (úseky trasy B mezi Hůrkou a Zličínem a mezi Rajskou zahradou a Černým mostem). Unikátní je pak řešení trasy C, kde metro projíždí uvnitř Nuselského mostu (mezi stanicemi metra Vyšehrad a I.P.Pavlova), po němž zároveň vede dálnice D1.
Nejužší stanice: Depo Hostivař (trasa A). Šířka nástupiště je pouze 6.5 metru (pražský standard je 10 metrů). Stanice je umístěna na povrchu.
Nejdelší staniční tunel: Národní třída (trasa B). Staniční tunel měří 137 metrů.
Nejstarší stanice: Nejstarší stanicí metra je stanice Hlavní nádraží (trasa C). První stavební práce v Opletalově ulici byly zahájeny již v roce 1966 a v roce následujícím byla zahájena práce na stanici. Tehdy se ještě počítalo s koncepcí podzemní tramvaje – proto jsou nástupiště vně obou kolejí. Později však byla prosazena sovětská koncepce metra.
Největší stanice: Největší stanicí pražského metra je konečná stanice trasy C Letňany. Celková délka nástupiště je rovných 100 metrů, šířka nástupiště je 15 metrů.
Pražské tramvaje
Pražská tramvajová síť je nejdelší v České republice – představuje 149 kmdvoukolejných tratí, po kterých jezdí 975 vozů. Celková délka linek je 559 km.
Jediný čistě tramvajový most: Holešovický tramvajový most, vedoucí přes Vltavu (mezi Trojou a Holešovicemi, lidově zvaný „Rámusák“). Most byl postaven v roce 1981 v podstatě jako nouzové řešení, slouží však dodnes. Most má délku 250 metrů a je na něj zakázán vstup chodcům a cyklistům.
Největší stoupání trati: Trať mezi zastávkami Nad Trojou a Hercovka. Úsek, ve kterém je největší stoupání, je dlouhý 470 metrů, a má sklon 80,15 ‰.
Největší tramvajové křižovatky: Tzv. tramvajové superkříže či velké tramvajové hvězdy. Umožňují jízdu (odbočení tramvají) všemi směry, takže kromě toho, že se koleje kříží, jsou zde i oblouky, které umožňují odbočení tramvaje do stran. Koleje dále vedou čtyřmi směry. Takové křižovatky jsou v současné době v Praze tři: Dolní Palmovka, Strossmayerovo náměstí a Palackého náměstí. Na křižovatce na Palackého náměstí je jeden z nejhustších tramvajových provozů vůbec – ve špičce tu projede za hodinu až 120 tramvají (interval půl minuty). Proto lze Palackého náměstí označit za největší a nejrušnější tramvajovou křižovatku v Praze.
Nejmodernější trať: Úsek mezi stanicemi Hlubočepy a Sídliště Barrandov (délka 3.2 km). Jsou zde dva tramvajové mosty (estakády), které mají stoupání až 62‰ a vedou až 31 metrůnad zemí. Celá trasa je nejdelším tramvajovým stoupáním v České republice.
První tramvajová trať v Praze (koňka): První tramvaj neměla elektrický, nýbrž koňský pohon. Koňka zahájila slavnostně provoz 23. září 1875 a její první trasa vedla od Národního divadla přes ulice Na příkopě a Na poříčí ke karlínské Invalidovně. Provozovatelem první koňky byl belgický podnikatel Eduard Outlet a trasa měřila 3.5 kilometru. Deset vozů a 32 koní přepravilo od půl sedmé ráno do deseti večer v sedmiminutových intervalech denně 4,000 cestujících. Koňka slavila úspěch, brzy přibyla druhá trať z Malé Strany na Smíchov a následovaly další. Posádku koňky tvořil „řidič“ (kočí) a průvodčí („konduktér“), průměrná cestovní rychlost byla 6.7 km/hod. Tramvaj koňská byla nakonec vytlačena tramvají elektrickou. Poslední koňská tramvaj projela Prahou 12. května 1905.
První elektrická tramvaj v Praze (tzv. Křižíkova tramvaj): Provoz byl zahájen 18.7.1891 a trasa vedla z Letné do Královské obory (Stromovka). Původně pokusný provoz byl nahrazen provozem pravidelným roku 1896. Provoz na této první trase byl ukončen v roce 1902.
Další pražská dopravní prvenství
Nejstarší nádraží: Masarykovo. Provoz byl zahájen v roce 1845.
První autobusová linka: zahájila provoz v roce 1908.
První trolejbusová linka: Vedla ze Střešovic ke kostelu svatého Matěje. Provoz na ní byl zahájen 29.8.1936
Poslední trolejbusová linka: Strahov – Vršovice. Provoz na ní byl ukončen 15.10.1972.
První světelný semafor: 21.1.1930. Byl umístěn mezi ulicemi Jindřišská a Vodičkova.
První veřejný vzlet letadlem: 2.10.1910, Chuchle. Let uskutečnil francouzský letec Gaubert.
První dálkový let do Prahy: První dálkový let do Prahy uskutečnil inženýr Jan Kašpar z Pardubic do Prahy-Chuchle dne 13.5.1911.
Nejstarší osobní doprava: Nejstarším druhem veřejné dopravy v Praze byla nosítka. Od roku 1712 provozoval jistý Jan Ferdinand Xaver Fachner 26 nájemních nosítek s nosiči na pěti stanovištích za pevné poplatky. Nosítka se používala i v 18. století, postupně však byla vytlačen modernějšími druhy dopravy.
První fiakry a drožky: První fiakry (čtyřkolové povozy tažené párem koní) byly v Praze zavedeny v roce 1789. Název pochází z francouzštiny, hezký český název „rychlokočár“ se neujal. Drožky (podstatně skromnější vozy, tažené pouze jedním koněm) začaly v Praze jezdit v roce 1856.
Nejstarší „MHD“: Zatímco fiakry, drožky a koneckonců i nosítka, lze považovat za předchůdce dnešních taxíků (však dodnes se občas taxíkům říká lidově „drožka“), za nejstarší MHD lze považovat omnibusy. Omnibusy byly rovněž vozy tažené párem koní, jezdily však po pevně stanovené trase, nikoliv však po kolejích (na rozdíl od koňky – „tramvaje“ na koňský pohon). Vozy omnibusu měly svého průvodčího a bylo v nich 6 řad lavic pro cestující. Roku 1829 začal jako první jezdit omnibus Jakuba Chocenského ze Staroměstského náměstí přes Karlův most do Sněmovní ulice v půlhodinových intervalech za 5 krejcarů. Poslední omnibus projel Prahou v roce 1904.
První taxislužba: První opravdová taxislužba (tedy tvořená automobily, nikoliv nosítky, drožkami či fiakry) zahájila v Praze svoji činnost 6.září 1907. Vozy firmy Laurin a Klement, vyráběné v Mladé Boleslavi, měly už i tehdy taxametr. Praha byla prvním městem Rakouska-Uherska, kde byla taxislužba zavedena. Taxíkům se říkal autodrožky. V roce 1927 byly pokusně zavedeny rovněž motodrožky (většinou značky Harley-Davidson nebo Indian s krytým přívěsným vozíkem), které jezdily za poloviční cenu, ale příliš se neosvědčily. Za komunistů byla taxislužba zestátněna, od roku 1962 patřila pod Dopravní podnik hlavního města Prahy. Od roku 1990 jsou taxíky opět soukromé.
Německá okupace: Německá okupace znamenala mimo jiné převrat v dopravě na celém českém území. 26.března 1939 byl zaveden pravostranný provoz na celém českém území! Musela se přestavovat nástupiště, měnit výhybky, rekonstruovat některé koleje, předělávalo se 131 autobusů, 23 trolejbusů a 14 jednosměrných tramvajových vozů. Židovské obyvatelstvo bylo z přepravy vyloučeno, naopak Němci měli rozsáhlé jízdní výhody. Pravostranný provoz zůstal po druhé světové válce již natrvalo zachován.
První lanová dráha: První lanovou dráhou byla lanovka na Letnou. Vedla od tehdejšího mostu císaře Františka Josefa, který stával na místě dnešního Štefánikova mostu, přes letenskou stráň k restauraci v Letenských sadech, kde navazovala na první Křižíkovu elektrickou dráhu do Královské obory. Provoz lanovka zahájila při příležitosti Zemské jubilejní výstavy v roce 1891. Dva vozy z továrny Ringhoffer pro 24 sedících a 16 stojících osob, spojené tažným ocelovým lanem, byly konstruovány na systému vodní převahy. Do nádrže vozu v horní stanici se načerpala zátěž 4-5 kubíků vody, která vytáhla nahoru vůz s cestujícími, ale s prázdnou nádrží. V dolní stanici se voda vypustila do kanalizace. Jízda trvala jednu a tři čtvrtě minuty. Lanovka byla později Františkem Křižíkem předělána na elektrický pohon a fungovala až do roku 1922. Roku 1926 byly na jejím místě vybudovány kryté pohyblivé schody. Schody se pohybovaly rychlostí chůze, jízdné bylo 50 haléřů. Značný nápor zažívaly schody při fotbalových zápasech na stadionech Sparty a Slavie na Letné. Pohyblivé schody jsou zdokumentovány ve filmu Muži v ofsajdu. Fungovaly do roku 1937.
První letiště: Nejstarší letiště v celém Československu bylo letiště Praha-Kbely, které původně sloužilo jen vojenským účelům. V roce 1920 zde bylo zřízeno civilní letiště a začala létat první pravidelná linka Praha – Paříž, později přibyly další linky. V roce 1923 pak vznikly ve Kbelích ČSA – Československé aerolinie. Na své první letecké lince Praha – Bratislava létaly ČSA s jedním pasažérem a necelým kilogramem pošty. První cestující a zavazadla musela být před odletem zvážena, aby jejich hmotnost nepřesáhla nosnost tehdejších letadel. Cestující také fasovali letecké kombinézy, teplé boty, šály a rukavice, kukly a letecké brýle, poněvadž první letadla byla nekrytá. Civilní provoz byl nakonec ve Kbelích ukončen v roce 1938, letiště tak dodnes slouží pouze armádě. To již ale fungovalo druhé civilní pražské letiště v Ruzyni, které bylo slavnostně otevřeno 5.dubna 1937. 15.března 1939 však obsadila letiště německá Luftwaffe a civilní provoz v Ruzyni byl opět obnoven až v roce 1946. Letiště bylo postupně podstatně rozšířeno, takže dnes (červenec 2008) zajišťuje z Prahy-Ruzyně přímé spojení se 120 světovými destinacemi celkem 50 leteckých společností. Letiště má v současnosti tři vzletové a přistávací dráhy, tři terminály pro odbavení cestujících (Terminál 1, Terminál 2 a Terminál 3) a dva terminály pro odbavení nákladů. Celková plocha letiště je 9,200,000 m2, obvod plochy letiště je 25 km (délka oplocení).
Použité zdroje
Staňková J., Štursa J., Voděra S.: Pražská architektura, Praha 1990
Praha – plán města 1:20 000, Kartografie Praha, 1998
Skvělý článek!
Od rijna 2008 je posledni zprovoznenou tramvajovou trati usek Laurova-Radlicka viz. http://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=&cisloclanku=2008042901
Jinak moc pekny clanek
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.
Pěkné, ale bylo by dobré to občas zaktualizovat
Řekl bych velmi vyčerpávající přehled zajímavostí o pražské dopravě 🙂 Uvidíme, jestli plánovaná trasa D pro pražské metro pokoří některý z uvedených rekordů.