Brunej – Superbohatý Ostrovní Sultanát

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Sultanát Brunej je jednou z mála absolutních monarchií. Země je de facto vlastnictvím svého panovníka, brunejského sultána, který se ovšem těší obrovské úctě svých poddaných. Není divu, Brunej je (spolu se Singapurem) nejbohatší zemí jihovýchodní Asie a jednou z nejbohatších zemí světa vůbec.

Brunej – základní informace

   Sultanát Brunej (Brunei v anglickém přepisu) je druhým nejmenším státem jihovýchodní Asie (po Singapuru). Jeho rozloha je pouhých 5765 km² a v roce 2008 žilo na jeho území 381,000 obyvatel. Je to stát přímořský (leží na březích Jihočínského moře) a ostrovní – leží v severní části ostrova Borneo. Celé jeho území je obklopeno malajským státem Sarawak. Území Bruneje se  skládá ze dvou navzájem oddělených částí, mezi které je vklíněna část státu Sarawak. 97% populace žije ve větší, západní části. Nejvyšší horou Bruneje je Bukit Pagon (1850 m.n.m.). Hlavním městem Bruneje je Bandar Seri Begawan, v němž žije asi 50000 obyvatel.

   Sultanát Brunej vzniknul už ve 14. století a  prvních 200 let existence se jednalo o stát velice mocný. Měl tehdy mnohem větší rozlohu než dnes a zabíral i pobřeží dnešních malajských států Sabah a Sarawak a rovněž některé menší ostrovy mimo Borneo. Prvním Evropanem, který přistál na území Bruneje, byl Španěl Juan Sebastián del Cano (též Elcano), Magalhãesův námořník a první člověk, který obeplul na lodi celou zeměkouli (na rozdíl od Magalhãese se totiž vrátil živý domů do Španělska).

Později sláva sultanátu upadla a Brunej musela čelit vnitřním bojům o trůn a rovněž nájezdům pirátů a agresi evropských koloniálních mocností. V roce 1888 se nakonec Brunej stala britským protektorátem, kterým zůstala až do roku 1983, s výjimkou let 1941-1945, kdy byla Brunej okupována Japonci. 1.1.1984 se Sultanát Brunej stal opět nezávislým státem.

   Dnešní sultán, Hassanal Bolkiah, vládne v Bruneji už od roku 1967. Nastoupil tedy na trůn ještě v době, kdy byla Brunej britským protektorátem, a v roce 1984 se stal vládcem nezávislého státu. Brunej je dnes jednou z mála absolutních monarchií (kromě Bruneje se za absolutní monarchie obvykle považují ještě Saúdská Arábie, Omán a Vatikán).

Veškerou moc má tedy v rukou sultán, který je zároveň i předsedou vlády.  K dispozici má několik rad i vládu, které mají ovšem pouze poradní hlas – v konečné instanci o všem rozhoduje sultán. Klasický parlament v Bruneji neexistuje vůbec a jediné volby, které se v Bruneji konají, jsou  ty obecní.

   Brunej je extrémně bohatým státem a řadí se mezi nejvyspělejší země světa. Její HDP na hlavu je přibližně stejné jako u Singapuru. Příčina tohoto bohatství je prostá: ropa a zemní plyn. Tyto dvě komodity tvoří 90% brunejského exportu. Samotný sultán Hassanal Bolkiah je nejbohatším monarchou na světě a jedním z nejbohatších lidí na světě vůbec.

   Jediným úředním jazykem v Bruneji je malajština, vedle ní je ovšem často používána i angličtina a čínština. Etnické složení obyvatelstva: Malajci 66%, Číňané 11%, domorodci 3%, ostatní 19%. Náboženské složení: muslimové 67% (islám je oficiálním náboženstvím), buddhismus 13%, křesťané 10%, ostatní 10%.

Brunejský deník

Čtvrtek 19. května 2011   Přesun do Bruneje

Dopoledne jsem strávil v labuanském hotelu, protože loď do Bruneje mi jela až po poledni, ve 13:30. Jízda po klidném moři trvala jen hodinu. Odbavení v Bruneji bylo bezproblémové, dostal jsem razítko na 30 dní pobytu, Což potěší, co by kdo ale dělal 30 dnů v Bruneji, že?. Přístaviště lodí je v místě zvaném Muara, které je od hlavního města Bandar Seri Begawan (dále BSB) vzdáleno 27 kilometrů.

Autobus do města jel až asi za dvě hodiny a taxíkem jsem jet nechtěl, tak jsem si řekl, že něco stopnu. Než jsem došel na výpadovku, vzal mě nějaký chlapík sám od sebe. Vyhodil mě dokonce hned před mnou vytipovaným hostelem Pusat Belia. Pak z něj vylezlo, že chce peníze (řekl si dokonce o víc než taxikář!), nedal jsem mu ale samozřejmě nic.

   Ubytoval jsem se a vyrazil jsem hned do města, protože bylo krásné odpolední světlo, ideální na focení. Hned můj první dojem z města BSB byl velice dobrý. V centru převažuje moderní architektura, která má vkus, a všude je čisto. Platí tady totiž podobně přísné zákonodárství jako v Singapuru. Za pašování drog můžete dostat trest smrti (což platí i v Malajsii), za odhození papírku na ulici je pokuta 1000 dolarů. Pokud vás chytnou podruhé, můžete dostat pokutu až 3000 dolarů nebo až tři měsíce vězení.

   Nejhezčí stavbou v hlavním městě Bruneje je bezpochyby mešita Omar Ali Saifuddien Mosque. Je to snad nejkrásnější moderní mešita, kterou jsem kdy viděl. Hned vedle ní stojí navíc hezké jezírko. Mešita byla postavena už roku 1958 (vypadá ovšem nověji) a pojmenována byla po otci dnešního sultána. Krásná bílá stavba je vyšperkována pozlacenou kupolí a 44 metrů vysokým minaretem, který je prý nejvyšší stavbou v BSB.

Neboť mrakodrapy, jako třeba v Dubaji, v BSB nenajdete, ačkoliv bohatství obou zemí je srovnatelné. Co se týče výšky zástavby, je BSB město spíše přízemní. Leží na širokánské řece Sungai Brunei („sungai“ je malajsky řeka), která se líně vleče z města směrem k moři. Na březích řeky, která přímo ve městě spíše připomíná jezero či mořský záliv, stojí domy na kůlech. Tyto vodní vesnice ostře kontrastují s moderní architekturou v centru. Mezi domky pak po řece jezdí spousty menších člunů a lodí.

   Pozdě odpoledne jsem se nechal zlákat a jedním takovým člunem jsem se svezl. Chlapík na mě mával, že mě vezme za dva dolary, o čemž jsem se pro jistotu ještě jednou ujistil. Tak jsem nasedl. Jeli jsme dost rychle po řece směrem k moři. Řeka se směrem po proudu kupodivu spíše zužuje, ale i tak je pořád dost široká. Pak jsem vyjeli na nějaký menší přítok, kde měly být opice.

Byly tam, ale dost daleko od břehu, takže vyfotit na tu dálku nešly ani náhodou, zvláště když slunce už mezitím zapadlo. Mimo jiné tam byli kahau nosatí (Nasalis larvatus, anglicky Proboscis monkey). Zpátky jsme jeli už za hodně velkého šera. Snad aby cesta nebyla tak jednotvárná, podařilo se nám najet na mělčinu, takže chtě nechtě jsme museli oba, řidič i já, vystoupit do bahna.

Naštěstí tu bylo vody tak maximálně po kolena a asi po 20 minutách soustředěného úsilí se nám nakonec podařilo člun odtlačit zpět na hloubku. Do BSB jsme dojeli za úplné tmy. Řidič po mě chtěl „samozřejmě“ 20 dolarů, já ale na tyhle „nedorozumění“ nehraju a dal jsem mu smluvené dva dolary. Večer jsem si ještě vyfotil krásně nasvícenou mešitu. Bohužel turisté nemohou do mešity vstoupit kdykoliv, ale jen ve vyhrazeném čase (a například dnes, ve čtvrtek, vůbec ne).

   Poznámky: 1) Úřední řečí v Bruneji je malajština. Zatímco v Malajsii a v Indonésii (indonéština je v podstatě upravená malajština) se tento jazyk píše výhradně latinkou a arabské písmo spatříte tak maximálně v mešitě, v Bruneji se malajština píše latinkou i arabsky a mnoho nápisů je vyvedeno v obou písmech. 2) V Bruneji je uzákoněna úplná prohibice. Prodej veškerých alkoholických nápojů (včetně piva) na území sultanátu je zakázán.

Pátek 20. května 2011   Bandar Seri Begawan

Ráno jsem zavítal do sultánova muzea, které sídlí v budově „The Royal Regalia Building“. V tomto muzeu jsou vystaveny dary a další předměty, týkající se sultánovy osoby. Jsou tu například dva velké vozy, kterými sultán projížděl hlavním městem mezi jásajícími davy (jeden z nich byl použit při oslavách jeho korunovace), sultánův trůn a spousty dalších exponátů, mezi kterými dominují obrazy a fotografie panovníka. Jsou zde oficiální portréty, ale i třeba sultán, vyfotografovaný ve sportovním úboru při hraní golfu.

Pak je tu mnoho informací o vládě současného panovníka i o celé jeho dynastii. Současný sultán Hassanal Bolkiah se narodil v roce 1946. Na trůn nastoupil v roce 1967, kdy jeho otec abdikoval. Hassanal Bolkiah tedy vládne už 44 let a je mu 65 let, i když na většině oficiálních obrazů to vypadá, že je mu tak pětatřicet. Inu, ani sultán se zřejmě nechce smířit s tím, jak stárne a chce vypadat mladší J. Jeho dynastie je nejstarší nepřetržitě vládnoucí panovnickou dynastií na světě.

První brunejský sultán nastoupil na trůn v roce 1362 a byl tedy současníkem našeho Karla IV.! Jenže kde je dnes Lucemburkům konec? Zato v Bruneji je současný monarcha již 29. sultánem v pořadí. Kontinuita moci v tomto malém sultanátu je obdivuhodná. Vstupné do muzea je zdarma, při vstupu se ovšem musíte zout, stejně jako když jdete do mešity. Uvnitř se také nesmí fotografovat. Z muzea jsem vylezl docela vymrzlý, protože zdejší klimatizace chladí fakt brutálně a navíc tu skoro nikde nemají koberce, takže chodit delší dobu na boso po chladných dlaždicích není úplně příjemné.

   Na oběd i na večeři jsem si opět zašel do food courtu v nákupním komplexu Yayasan.Nachází se tu několik levných restaurací ve druhém patře. Výhodou je hlavně fakt, že menu je tu vždy vyobrazeno na fotografiích, takže se lépe vybírá. Koupit se tu dá i pití. V přízemí stejného komplexu je pak velký supermarket. Nákupní centrum není velké, rozhodně se nedá porovnávat s obrovskými nákupními komplexy ve filipínské Manile. Ale je tu fajn a alespoň tu nelze zabloudit.

   Odpoledne jsem zašel do mešity Omar Ali Saifuddien Mosque. Dnes měli pro turisty otevřeno od 16:30 do 17:00. Mešita je uvnitř nádherná, bohužel se tu však nesmí fotit. Pohyb nemuslimů je rovněž silně omezen. V podstatě můžete jít akorát kousek po jednom koberci. Na tuto „exkurzi“ vás hlídač vybaví pěkným muslimským úborem (dlouhá „noční košile“ černé barvy). Rovněž jsem nahlédnul do dalšího svatostánku, a to čínského chrámu, který stojí pár metrů od hotelu. Chrám je uvnitř velmi pěkný a navíc tam můžete vkročit kdykoli. Dokonce ani zouvat se nemusíte. Velikostí a nádherou ovšem tento chrám velké mešitě konkurovat nemůže.

Sobota 21. května 2011   Bandar Seri Begawan

Dopoledne jsem vyrazil do vodní vesnice Kampung Ayer. Nejedná se vlastně o jednu vesnici, nýbrž o vesnice dvě, které se rozkládají na obou březích řeky Sungai Brunei. Ale charakter staveb je všude velmi podobný. V Kampung Ayer stojí totiž všechny domy přímo na vodě. Většina z nich je postavena na betonových pilotech, jen některé starší domky jsou situovány na dřevěných kůlech. V těchto vodních vesnicích bydlí asi 30000 lidí, čili více než polovina obyvatel BSB.

Domy samotné jsou všechny dřevěné. Někde jsem četl, že to jsou chudinské čtvrtě. Není tomu tak! Myslím, že dříve tu možná chudina žila, ale dnes je situace jiná. Vyloženě chudí lidé totiž snad ani v Bruneji nežijí. Ne všichni si samozřejmě žijí jako maharádžové, ale nikdo nikde nežebrá a opravdu chudé lidi jsem nikde neviděl. Pravda, některé domky ve vodní vesnici jsou skromnější. Ale většina z nich je vybavena úplně stejně jako normální domy ve městě a viděl jsem i pár luxusních rezidencí. Je sem zavedena elektřina, uvnitř mají skoro všichni televizi, důkazem čehož jsou četné satelitní antény.

Některé domky mají i klimatizaci. Ve vesnici nejsou jen obytné domy, ale i školy, mešity, krámky. Ulice mají názvy a domy čísla popisná a schránky – během své návštěvy jsem zrovna potkal listonoše, který doručoval poštu. Mezi jednotlivými domky vedou dřevěné lávky, po kterých můžete projít celou vesnici na jednom břehu. Nad těmito chodníčky je i umělé noční osvětlení. Mnoho domů je vyzdobeno květinami, dokonce i květinářství jsem tu viděl. A místní obyvatelé chovají i domácí zvířectvo. Po lávkách se potulují kočky, zatímco slepice jsou zavřené v klecích; zřejmě by jinak díky své příslovečné slepičí inteligenci spadly dolů do vody, odkud by už nevyplavaly.

V jedné klícce jsem viděl i jednoho ubohého opičáka. Netvářil se moc šťastně, na rozdíl od svých svobodných kolegů, které jsem potkal u břehu, kde se ládovali nějakými plody v mangrovovém porostu. Vodní vesnice na druhém břehu (tj. dále od centra BSB) Sungai Brunei je o něco větší, a protože přes řeku, která je v tomto místě asi kilometr široká, nevede most, jsou zdejší obyvatelé odkázáni na lodní spojení. Mezi domy jezdí po kanálech vodní taxi. Stačí mávnout a řidič vás odveze, kam potřebujete. Já jsem loď použil k cestě na druhý břeh a pak zpět.

Jedno svezení lodí stojí jeden dolar. Voda v řece je špinavá, kalná a téměř stojatá. Kupodivu však vůbec nesmrdí, a to přesto, že veškerý odpad z domků putuje rovnou do vody. Protože kanalizace, to je to jediné, co tu evidentně chybí. Bohužel do řeky se hází opravdu všechno, včetně igelitů a plastových láhví. Tento nepořádek se pak zachytává na mangrovových porostech na březích, takže místy to tu vypadá jak na smetišti. Přesto se mi vodní vesnice líbila a troufnu si říct, že bydlení zde je příjemné.

Je to zajímavá kombinace starého tradičního způsobu bydlení s moderními vymoženostmi, která funguje a rozhodně stojí za vidění. Poblíž vesnice, ležící na stejném břehu jako centrum, jsem navštívil krásnou mešitu. Zvenku se stavba opravuje, ale uvnitř nikdo nebyl. Pro jistotu jsem se opásal sarongem, který mám ze Samoi a nosím ho s sebou právě proto, aby moje krásné chlupaté nohy neurazily náboženské cítění zdejších muslimů.

    Odpoledne jsem relaxoval. Vyzkoušel jsem mimo jiné pěkný bazén, který je v areálu hostelu. Slouží ovšem nejen hostům, nýbrž i široké veřejnosti. Během mé návštěvy se tam zrovna malá Brunejčata učila plovat. Snídani a oběd jsem si dnes dal v jedné indické restauraci. Chutnají mi všechny asijské kuchyně, ale nemůžu si pomoci, ta indická je prostě nejlepší. Už kvůli tomu jídlu musím někdy podniknout cestu do Indie.

   V Bruneji jsem strávil dva celé dny, během nichž jsem se pohyboval pouze po Bandar Seri Begawanu. Vše, co jsem viděl, by se dalo oběhnout i za jediný den, ale já jsem nepospíchal. Před svou návštěvou jsem si myslel, že to je nudné a nezajímavé místo, které si jen „odškrtnu na seznamu“ a pojedu dál. Ale v Bruneji se mi líbilo.

Není zde sice nic, co by bylo nějak ohromující nebo natolik jedinečné, že byste to museli za každou cenu vidět. Ale Bandar Seri Begawan je příjemné malé město. Určitě stojí za vidění minimálně vodní vesnice Kampung Ayer a mešita Omar Ali Saifuddien Mosque, oba objekty jsou velmi pěkné. A málem bych zapomněl na lidi.

Protože lidé v Bruneji jsou velmi příjemní. Často vás pozdraví a usměji se na vás, ale přitom jsou nevtíraví a nikdo vás neotravuje. Bílých turistů zde mnoho nepotkáte, Brunej je pořád docela exotickou destinací. Asi to není země, která by stála za samostatnou návštěvu. Ale pokud pojedete do malajských států Sabah či Sarawak, stavte se určitě i v Bruneji. Je to hezké místo. A přestože je Brunej země velice bohatá, lidé se tu za ničím nehoní a život tu plyne velmi poklidným tempem, které je očividně v souladu s líně tekoucí vodou řeky Sungai Brunei.

Brunej – shrnutí a praktické informace

   Orientační kursy v květnu  2011: 1 malajský ringgit (R) = 6 Kč, 1 USD = 3 R, 1 brunejský dolar (BD) = 15 Kč, 1 BD = 1 SD (singapurský dolar). Singapurský dolar je druhou oficiální měnou v Bruneji a s brunejským dolarem jsou navzájem svázány v pevném poměru 1:1. Na rozdíl od singapurského dolaru je však ten brunejský velmi špatně směnitelný mimo území Bruneje.

   Celkově k cenám v Bruneji: Ceny v Bruneji jsou znatelně vyšší než v Malajsii, hlavně u jídla. Řekl bych, že ceny jsou přibližně na stejné úrovni jako v Česku (zatímco v Malajsii je levněji). Za pozornost stojí fakt, že ceny od roku 2006, kdy byl vydán můj Lonely Planet, vůbec nestouply! Brunejská měna je tedy pozoruhodně stabilní.

   Brunej – vstupní formality: K návštěvě Bruneje nepotřebují občané České republiky vízum. Na hranicích dostanete razítko, opravňující vás v zemi pobývat 30 dní.

   Loď Kota Kinabalu (Sabah) – Labuan – Brunej: 61.60 R (53 R lístek druhé třídy za obě lodi + 3.60 R přístavní poplatek v KK + 5 R přístavní poplatek v Labuanu). Loď z KK do Labuanu jede dvakrát denně (v 8:00 a ve 13:30), loď z Labuanu do Bruneje jede jen jednou denně – ve 13:30. Kromě této společnosti (Sri Labuan) zde ovšem jezdí i plavidla jiná, takže celkem jezdí lodí víc. Cesta z KK do Labuanu trvá tři hodiny, cesta z Labuanu do Bruneje hodinu. Lístky na obě lodě lze koupit i zvlášť, vyjde to pak celkem asi o 8 R dráž.

   Autobus Bandar Seri Begawan (Brunei) – Miri (Sarawak): cca 180 kilometrů, 4 hodiny jízdy, 18 BD. Autobus je přímý a z BSB vyjíždí dvakrát denně – v 7:00 a ve 13:00.

Všechny následující ceny se týkají přímo hlavního města Bandar Seri Begawanu:

   Lodní doprava: Jednorázový přesun lodí přes řeku Sungai Brunei stojí 1 BD. Stačí mávnout na jakýkoliv člun.

   Ubytování: Pusat Belia (Youth Hostel) – 10 BD za noc v dormitory pro 4 osoby. Pěkné ubytování za super cenu. V areálu hotelu je i krásný bazén (k použití za poplatek 1 BD).

   Jídlo a pití: Jollibee – Champ menu (hamburger, hranolky, cola) 6.60 BD. Dobré, ale méně hranolek i masa než ve stejném řetězci na Filipínách. Food court: polévka laksa 3 BD, hovězí s rýží 5 BD, ledový čaj 0.80 BD, nasi goreng ayam (smažené nudle s kuřecím masem) 3 BD. Supermarket – 1.5-litrová láhev vody 0.65 BD, bramborový salát (cca 15-20 dkg) 1.50 BD. Indická restaurace: zákusek 0.50 BD, káva 1.20 BD, kuřecí maso + biryani (ochucená rýže) + pikantní omáčka 4 BD (ostré, vynikající).

   Vstupy: Muzeum The Royal Regalia Building – vstup zdarma. Mešita Omar Ali Saifuddien Mosque – vstup zdarma. Nemuslimové mohou navštívit mešitu jen v určitých hodinách.od soboty do středy několikrát denně ve vyhrazených časech, v pátek jen mezi 16:30-17:00, ve čtvrtek je mešita pro turisty uzavřena.