Malajsie IX. – Langkawi a Kangar

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

Po návštěvě Penangu jsem zavítal do severozápadního cípu Malajsie, abych navštívil další dva státy. Nejdříve jsem se vylodil na ostrově Langkawi (stát Kedah), odkud jsem přeplul do přístavu Kuala Perlis. Poté jsem strávil více jak půl dne v Kangaru, hlavním městě státu Perlis.

10. stát – Kedah

   Stát Kedah leží na dalekém severu Malajsie, na hranici s Thajskem. Je to stát spíše menší. Zaujímá rozlohu 9500 km² a žije v něm asi 1.9 milionu obyvatel (údaj z roku 2010). Hlavním městem Kedahu je Alor Setar (či Alor Star), sídlem panovníka je však Anak Bukit. Většina státu leží na pevnině, avšak významnou část jeho území tvoří souostroví Langkawi, které je velmi oblíbenou turistickou destinací.

   Na území Kedahu se rozkládalo už ve 4. století našeho letopočtu hinduisticko-buddhistické království, nejstarší státní útvar na území celé Západní Malajsie. V dalších staletích museli vládci Kedahu bojovat proti Siamu, Malackému sultanátu a Portugalcům. Později se Kedah stal ohniskem sváru mezi Brity a Siamem. Kedah doufal, že jej Britové ochrání před invazí ze Siamu a dokonce Britům pronajali část svého území, které tvoří dnešní stát Penang.

Britové nájezdy Siamu skutečně odrazili, avšak nakonec se Kedahu odvděčili po svém a roku 1909 ho definitivně podřídili své kontrole. S významnou výjimkou let 1942-1945, kdy většinu Malajsie zabrali Japonci. Ti území Kedahu přenechali Thajsku, svému spojenci. Po druhé světové válce tak Britové Kedah již podruhé odňali Thajsku.

   Kedah je malajštější než většina dalších států Malajsie, Malajci zde tvoří 75 % obyvatelstva. Kedah je konstituční monarchií se sultánem jako hlavou státu. Na území Kedahu se vypěstuje asi třetina malajské produkce rýže. Důležitá je i produkce kaučuku, palmového oleje a tabáku. Ekonomicky velmi důležitý je turistický ruch, a to především na souostroví Langkawi. Velmi významná je produkce elektroniky (továrny tu mají například koncerny Fuji či Intel).

11. stát – Perlis

   Perlis je ze všech malajských států nejmenší. Jeho rozloha je pouhých 821 km² a v roce 2010 zde žilo 227000 obyvatel. Perlis je také nejsevernější ze všech pevninských států Malajsie; pouze ostrovní stát Sabah sahá ještě o kousek dál k severu. Hlavním městem Perlisu je Kangar, sídlem panovníka je Arau. Etnicky je Perlis ještě malajštější než Kedah, Malajci tu tvoří 80 % obyvatelstva.

   Původně bylo území Perlisu součástí Kedahu. Siamu se však podařilo odtrhnout od Kedahu toto území a vytvořit zde malý vazalský státeček. V důsledku britsko-siamské smlouvy z roku 1909 připadl nakonec Perlis, podobně jako Kedah, Britům. Stejně jako Kedah byl ovšem i Perlis v letech 1942-1945 okupován Thajskem, japonským spojencem.

   Dnes je Perlis monarchií, avšak v jejím čele nestojí sultán, nýbrž král (rádža). Ekonomika státu je založena především na zemědělství (rýže, cukrová třtina, ovoce), rybolovu a těžbě dřeva.

Souostroví Langkawi

   Langkawi je název souostroví a zároveň největšího ostrova tohoto souostroví. Náleží k malajskému státu Kedah a leží v Andamanském moři (Indický oceán). Celkem je zde 99 ostrovů o celkové rozloze 478 km², přičemž daleko největší je právě ostrov Langkawi, který má 320 km².  Zároveň je tento největší ostrov i jediným, který má regulérní stálé osídlení. Žije zde asi 65000 obyvatel. Největším městem ostrova je Kuah. Od roku 1987 je ostrov osvobozen od daní, což přispělo k výraznému nárůstu cestovního ruchu. Nejvíce je to vidět na cenách alkoholu, které jsou na Langkawi, podobně třeba jako na Labuanu, ve srovnání s pevninou výrazně nižší.

Malajský deník – část devátá

Neděle 10. července 2011 – Z ostrova Penang na ostrov Langkawi

Z ostrova Penang jsem se přesunul lodí na ostrov Langkawi, který už náleží ke státu Kedah. Loď vyjela o půl hodiny později a byla docela plná. Není to pomalý trajekt (ferry) jako z pevniny na Penang, ale menší rychlá osobní loď, která ovšem pojme 500 cestujících. Plavba byla poklidná. Na moři to sice lehce (ale opravdu jenom lehce) houpalo, pročež několik lidí podlehlo mořské nemoci a zvracelo do igelitových pytlíků či na záchodě, avšak mě coby zkušeného námořníka tyto malinké vlnky nemohly rozházet J.

Pantai Cenang – nejznámější pláž na Langkawi

   V hlavním městě Langkawi, Kuahu, jsem byl nucen nasednout do taxíka, jelikož veřejná doprava na ostrově neexistuje. Při výstupu z lodi jsem potkal jednoho Španěla a jednoho Američana, se kterými jsem se na taxík složil. Navíc měli tip na pravděpodobně nejlevnější ubytování na Pantai Cenang („pantai“ znamená malajsky pláž), Rainbow Lodge. Pantai Cenang je jedna z nejznámějších pláží na Langkawi a nachází se zde i levné hotely, které naopak v některých jiných částech ostrova úplně chybí.

Vzdálenost z Kuahu na Pantai Cenang je asi 25 kilometrů. Ubytoval jsem se a poté jsem přebýval chvíli v hotelu, protože bylo pořádné vedro. Odpoledne jsem se pak coural podél hlavní třídy a vykoupal jsem se v moři. Pláž je docela pěkná, písečná, voda hodně teplá. Je tu spousta předražených atrakcí jako například let na padáku, taženým za motorovým člunem, jízda na banánu či na motorovém skútru. V moři jsou docela vlny, je to spíše na dovádění než na plavání.

Hlavní třída

Kolem hlavní třídy jsou restaurace, krámky, hotely a cestovní agentury, nabízející různé výlety, a to nejen na okolní malajské ostrovy, ale i do nedalekého jižního Thajska. Většina těchto výletů je ovšem nechutně drahá. Restaurace a ubytování jsou v průměru dražší než jinde v Malajsii, ale i zde se dají najít velmi levné podniky. Turistů je tu hodně, ale ne extrémně hodně. Není totiž hlavní sezóna, jelikož je období dešťů.

Letní monzun

Na Langkawi se projevuje letní monzun, který vane od jihozápadu, a proto tu nejvíce prší od června do srpna. Naopak na východním pobřeží Malajského poloostrova se projevuje spíše zimní severovýchodní monzun, takže tam je teď naopak období a sucha turisté v tuto dobu jezdí spíše tam. Podobně je na tom například Bali a další ostrovy kolem rovníku, kde vždy záleží na tom, na které straně ostrova a v kterou roční dobu se zrovna nacházíte.

Hlavní sezóna na Langkawi je zhruba od listopadu do ledna. Ale letní monzun není nijak brutální a dá se sem tedy jet i o našich prázdninách. Během celého mého pobytu na Langkawi nakonec přes den vůbec nepršelo, jen v noci a brzy ráno.

   Langkawi je bezdaňovou zónou a díky tomu je zde pivo neuvěřitelně levné a jeho cena bije do očí zvláště ve srovnání s ostatními částmi Malajsie, kde je naopak pivo (i jiný alkohol) hrozně drahé kvůli vysoké spotřební dani. Třetinková plechovka ležáku za nějakých devět korun českých, to už jde. Na Langkawi abstinovat nehodlám a z ovocných džusů přesedlávám opět na pivo J.

Pondělí 11. července 2011 – Veget v letovisku

Pobyt v letovisku se dá, pravda, zpříjemnit a oživit různými způsoby, ovšem většina z nich (různé výlety, vodní atrakce) je dost drahá a ani mě moc nelákala. Například jednodenní výlet na nějaký ostrov, spojený se šnorchlováním, stojí 120 R (720 Kč), což mi přijde sakra dost. Nicméně jeden výlet je dost levný, a protože si ho Argentinec u nás v hotelu docela pochvaloval, také jsem si ho na zítra také zaplatil. Ještě jsem trochu váhal nad návštěvou mořského akvária, ale vstupné je rovněž docela vysoké, tak jsem to vzdal.

   „Co se však dá celý den dělat v letovisku jiného?“ říkal jsem si. „Nic,“ zněla odpověď mého druhého já.. Pak jsem si však uvědomil, že nedělat „nic“ celý den je super. Kdybych jel někam jen na 14 dní, možná bych to bral jako ztrátu času, ale takhle? Pohoda jahoda. Nicnedělání konkrétně znamenalo, že jsem si během dne četl, byl jsem se vykoupat, samozřejmě na počítači jsem něco nového vytvořil a dvě výborné restaurace, malajskou a indickou, jsem navštívil a nějaké to pivo vypil. Toť vše, přátelé. A byl to věru pěkný den!

Úterý 12. července 2011 – Island Hopping

Dnes jsem vyrazil na výlet. Ráno mě vyzvedl v 9:00 na hotelu minivan. Odvezli nás pár kilometrů do přístavu, kde už na nás čekal člun. V něm bylo, včetně mě, 15 turistů + řidič a průvodce v jedné osobě. Moře bylo poměrně klidné, ale jelikož člun jel dost rychle , skákali jsme po vlnách a docela byly ty nárazy cítit.

   Navštívili jsem dva ostrovy, které jsou kousek od Langkawi. První ostrov se jmenuje Dayang Bunting Island. Je to největší ostrov v blízkosti Langkawi. Leží na něm jezero Lake of the Pregnant Maiden, u kterého jsme strávili asi hodinu. Podle legendy bylo pojmenováno podle dívky, jejíž dítě zemřelo a ona ho pohřbila v jezeře. Obrys vrcholového hřebene ostrova skutečně docela připomíná ležící těhotnou (nebo jen tlustou?) dívku. Ve skutečnosti je ovšem jezero krasového původu.

Kdysi tu byl veliká jeskyně, jejíž strop se před několika tisíci lety propadl. Vzniklá prohlubeň byla zalita dešťovou vodou, a tak vzniklo sladké jezero. Jeho hloubka je 14 metrů, rozloha 32 hektarů. Vzhledem připomíná nějaké tatranské pleso nebo Černé jezero na Šumavě, srázy z něj vedou strmě nahoru. I ostatní okolní ostrovy tvoří velmi strmé skály či přímo hory, neboť i ony jsou krasového původu. Okolo jezera se potloukají makakové, takže je třeba být bdělý, aby vám něco neukradli. Jezero vypadá tak nějak normálně. Vykoupal jsem se v něm, voda byla teplá jako v moři (takže hodně teplá). Jelikož stejný program jako my má i řada dalších cestovek, bylo s námi u jezera nejméně 100 dalších turistů, střídá se tu jedna skupina za druhou.

   Pak jsme popojeli člunem k dalšímu ostrovu. Na něm jsme ovšem nepřistáli, nýbrž jsme sledovali „krmení orlů“. Průvodci hází z člunů do vody kousky masa a orli se na to maso vrhají. Nic moc, prostě shluk velkých ptáků nad hladinou. Následoval třetí ostrov, BerasBasah Island, a koupačka číslo dvě, tentokrát v moři. Docela hezká pláž, spousta lidí. Ve vodě jsou koráli, ale viditelnost je díky zvířeným částečkám téměř nulová. Poté jsme se přesunuli po ose člun – minivan zpět na Pantai Cenang.

   Celkově mě výlet nenadchnul a pokud ho vynecháte, o nic důležitého nepřijdete. Všude bylo zbytečně mnoho turistů na velmi malé ploše. Organizace také nebyla nejlepší a celý výlet trval jen 3.5 hodiny, počítaje odvozem od hotelu. Když to porovnám s výletem po ostrovech na filipínském Palawanu, tak tam to bylo daleko zajímavější. Na druhou stranu byl výlet hodně levný a byl jsem celkem rád, že alespoň trochu nabourám stereotyp a neválím se celý den jen v hotelu nebo na pláži.

   Druhou část dne jsem opět strávil jídlem, čtením a koupáním. Koupil jsem si českou knihu! Neboť i Češi jezdí na Langkawi, a tak v jednom antikvariátu jsou k dostání nejen knihy anglické, německé, francouzské či ruské, ale rovněž české, polské, slovinské, švédské, finské… Mám z toho upřímnou radost, zvláště když byl do ní vložen pohled zasněženého Karlštejna. Velmi exotické (co je to ten sníh?)… Mám sice spoustu knih v počítači (a poslední dobou jsem pilným čtenářem), ale papírová kniha je prostě nejlepší a já už rok žádnou nečetl.  Neboť vemte si s sebou do batohu zásobu knih na dva roky…

Středa 13. července 2011 – Veget v letovisku

Stejný flákací program jako předevčírem. Počítač, jídlo, koupání, prostě lážo plážo den. Za zmínku stojí fakt, že jsem v turistickém letovisku, ale zároveň v jednom z konzervativnějších islámských států (míněno v rámci Malajsie). což se projevuje na pláži docela bizarními kontrasty. Vedle bílých turistek v bikinkách jsou tu i Malajky. Malajské dívky mají často šátky a někdy i burku, takže jsou z nich pak stěží vidět oči. Takové superzahalenkyně všude chodí v doprovodu manžela. Jejich úbor jim však nebrání účastnit se vodních radovánek.

A tak můžete tyto ženy vidět koupající se v celém úboru, jezdící na vodních skútrech (s manželem coby řidičem) a dokonce i plachtící na padácích. Mně osobně se líbí fakt, že všichni využívají stejnou pláž a nikomu to nevadí, pohoda. Ne jako třeba v Egyptě, kde jsou striktně oddělené pláže pro turisty a pláže pro místní. Jen ženy opalující se nahoře bez nebo dokonce nudisty, ty v Malajsii neuvidíte. Ale jinak je Malajsie zemí, kde se mísí různé zvyky a různé kultury. Nevidím samozřejmě dovnitř myslí zdejších lidí, ale Malajsie se mi jeví mnohem tolerantnější zemí, než je třeba Česká republika.

Čtvrtek 14. července 2011 – Kangar

Původně jsem si myslel, že v Perlisu pouze přestoupím na autobus do Kota Bharu. Jenomže všechno bylo jinak… Ráno jsem vstal, taxíkem jsem se dopravil do Kuahu a odsud jsem se lodí přepravil z Langkawi na pevninu, do Kuala Perlisu (stát Perlis). Odsud jedou večer autobusy dvou společností do Kota Bharu, oba však byly vyprodány! Poradili mi, abych sjel do Kangaru. Učinil jsem tak a popojel několik dalších kilometrů.

V Kangaru jsem obešel asi pět přepážek různých společností a skoro všechny měly na večerní spoje do Kota Bharu úplně plno. Co se děje? To se mi ještě v Malajsii nestalo! Až u toho úplně posledního okénka se na mě usmálo štěstí a měli volné místo. Autobus ovšem jede v devět večer a já byl v Kangaru před jedenáctou dopoledne, takže rázem jsem měl deset hodin volna. Napral jsem se u Indů, dal krosnu do „úschovny“ k místnímu strážci WC (klasická úschovna zavazadel se tu nevede) a vyrazil na obhlídku „metropole“.

   Kangar je hlavním městem Perlisu, ve kterém žije asi 50000 obyvatel. Město je to naprosto nezajímavé a nehezké, turisté tu nejsou žádní. Čili opět jsem byl za exota, což je ovšem docela příjemné a občas na mě někdo kývne, pozdraví mě, ba i nějaká ta ošátkovaná dívka se za mnou otočí J. Chvíli jsem bloudil ulicemi, až jsem došel ke státní knihovně. „Třeba je zde internet zdarma jako v Austrálii?“ říkal jsem si, i když jsem tomu moc nevěřil Avšak ejhle, bylo tomu tak! Čímž byl rázem nalezen program na polovinu odpoledne. Pak jsem ještě nakouknul k místní mešitě, což je asi tak jediná relativně zajímavá stavba ve městě. Všude po Kangaru visí hojné plakáty a billboardy s portrétem zdejšího krále a jeho manželky, kteří ovšem nesídlí zde, nýbrž v nedalekém městě Arau. Večer jsem vyzvednul batoh a ve 21:00 jsem nasednul do autobusu do Kota Bharu.

Langkawi a Kangar – shrnutí a praktické informace

orientační kursy v červenci  2011: 1 malajský ringgit (R) = 6 Kč, 1 USD = 3 R

•    Doprava: loď Georgetown (ostrov Penang) – Kuah (ostrov Langkawi): 3 hodiny jízdy, 60 R. Menší rychlá osobní loď s kapacitou 500 cestujících. Taxi Kuah – Pantai Cenang (cca 25 kilometrů) – 24 R. Veřejná doprava na ostrově Langkawi bohužel neexistuje. Rychlá loď Kuah – Kuala Perlis jede asi hodinu a stojí 18 R. Bus Kuala Perlis – Kangar (cca 10 km) 5 R. Bus Kangar – Kota Bharu: 8 hodin jízdy, 40 R..
•    Ubytování: Langkawi – Rainbow Lodge, Pantai Cenang – 15 R v dormitory pro 16 osob, což zní sice děsivě, ale v místnosti nás spalo 3-5. Wifi zdarma. Celkem pohodové místo. V okolí je řada dalších podniků s cenami 15-20 R za noc. Hledejte je směrem dále od pláže mimo hlavní silnici, kde jsou naopak spíše dražší podniky.
•    Jídlo a pití: Langkawi: restaurace jsou na Langkawi většinou dražší, ale i zde se dají najít levné podniky, jenom se musí víc hledat.  V indické restauraci „Tomato“ jsem se výborně najedl za 7-12 R (podle velikosti porce). Langkawi je daňový ráj a díky tomu je zde alkohol nejlevnější v celé Malajsii. Pivo (Carlsberg, plechovka 330 ml) tu vyjde v krámku na 1.80 R, u nás v hotelu stojí 3.50 R. Ještě levnější je Skol – 1.60 R v krámku, 3 R na hotelu. Voda (láhev 1.5 litru) stojí v tomtéž krámku 2 R. Voda je dražší nežli pívo (řekl by Jarek Nohavica) – to se Vám jinde v Malajsii nestane.
•    Různé: Underwater World – mořská akvária + tučňáci jako bonus, vstup 38 R – nenavštívil jsem. Česká kniha v antikvariátu – 10 R. Úschova krosny v Kangaru (u WC) – 2 R.
•    Výlet: Island hopping – 25 R. Návštěva dvou ostrovů (koupání) + u třetího „krmení orlů“. Nic moc výlet, celková doba trvání 3.5 hodiny.

 Fotoalbum – Malajsie IX. – Langkawi a Kangar