Češi v Paraguayi, Coronel Bogado

Ve světě žije spousty českých krajanů. Češi žijí v Německu, na ukrajinské Volyni, v Kazachstánu, v rumunském Banátu, v Kanadě, USA či Austrálii. A také v Paraguayi. Za paraguayskými Čechy jsem se vydal do města Coronel Bogado.

Z horké Filadelfie jsem se nakonec rozhodl odjet nočním spojem. Autobus vyjel ve 22:00 (na teploměru bylo pořád 36°C) a ve 4:00 jsme byli v Asunciónu. Za pouhých 30 minut jsem už seděl v autobuse do Encarnaciónu. Vystoupil jsem však kousek před cílovou stanicí, v městečku Coronel Bogado. Cestou se výrazně změnil charakter krajiny i počasí. Vše v okolí je najednou zelené a na šťavnatých pastvinách se pasou krávy. Navíc je zataženo, oproti Chacu je tak o 15°C chladněji a občas prší.

Coronel Bogado a Češi v Paraguayi

Coronel Bogado je malé město. Žije zde asi 11,000 obyvatel. Má však poměrně výhodnou polohu. Leží na hlavní silnici Asunción – Encarnación. Do Asunciónu je to odsud 318 kilometrů, do Encarnaciónu 47 km. Je to odsud poměrně blízko i do Argentiny a v okolí se navíc nacházejí ruiny jezuitských misií, které jsou zapsány na seznamu UNESCO.

Všechny tyto faktory jsou příčinou poměrně bouřlivého rozvoje města, ve kterém to vypadá o poznání lépe než v řadě jiných míst v Paraguayi. Hlavní třída je poměrně rušná, je tu řada restaurací a obchodů, včetně několika prodejen motocyklů. Nedávno tu bylo postaveno i malé autobusové nádraží. Ještě před deseti lety to tu vypadalo úplně jinak.

Hlavním důvodem, proč jsem vyrazil do městečka, které sotva najdete na mapě, je přítomnost zdejších českých krajanů. První Češi se objevili v Paraguayi už v 18. století. Jezuitští otcové Tadeus Eniš, Josef Unger a Wenceslao Alejo Christman pracovali v letech 1742-1752 v jezuitské redukci („zvláštní osadě“) San Cosme y Damián, která leží shodou okolností nedaleko města Coronel Bogado. Češi se pak začali stěhovat do Paraguaye a jiných míst v Jižní Americe před první světovou válkou, největší vlna vystěhovalců sem však dorazila v meziválečném období.

Ačkoliv Československo bylo tehdy jednou z nejvyspělejších zemí světa, na mnoho lidí těžce dolehla hospodářská krize ve 30. letech. A tak mnoho Čechů odešlo zkusit štěstí jinam. Někteří si zvolili za svůj příští domov neznámou Paraguay. Tamní vláda nabízela přistěhovalcům půdu skoro zadarmo. Mělo to ale jeden háček – půda se nejdříve musela zúrodnit a pak se teprve mohla začít využívat. V praxi to znamenalo zbavit ji původního pralesního porostu, což byla práce nelehká. Leč tam, kde hynuli vlci, Čech se přizpůsobil!

Dnes žije v Paraguayi několik desítek, možná však i několik set krajanů českého původu. Z nich ovšem jen velmi málo ovládá plně český jazyk. V letech po druhé světové válce byl jejich kontakt s bývalou vlastí silně omezen. Komunistický režim neměl zájem udržovat styky s českými emigranty a paraguayský vojenský režim diktátora Alfredo Stroessnera byl striktně antikomunistický a navazovat tehdy z Paraguaye kontakty s kýmkoliv v komunistickém Československu bylo často životu nebezpečné. Teprve po roce 1989, kdy konečně zemřel paraguayský diktátor a v Československu  padnul komunistický režim, mohli se čeští krajané konečně začít bez  obav hlásit ke svému původu.

V Paraguayi v současné době působí několik krajanských sdružení. Asi nejaktivnější z nich je to v Coronel Bogado. Češi však žijí i v nedalekém Encarnaciónu. a v hlavním městě Asunciónu. Zajímavou kuriozitou je pak spolek Checomacoco, který působí v městečku Puerto Esperanza na řece Paraguay. Jedná se o Indiány, kteří jsou všichni potomky indiánské dcery českého cestovatele Alberto Vojtěcha Friče (1882 – 1944), kteří se s hrdostí hlásí ke svému českému původu. Dnes je těchto Indiánů, členů kmene Chamacoco (odtud název jejich spolku, vtipně upravený na Checomacoco) asi 160.

Pan Jaroslavo Mašek

Asi nejaktivnějším českým krajanem v celé Paraguayi je pan Jaroslavo Mašek (celým jménem se španělsky píše Jaroslavo Masek Vañek), žijící ve městě Coronel Bogado. Zde založil Spolek slovanských imigrantů a potomků, který kromě Čechů sdružuje i Poláky, Ukrajince, Bělorusy a další Slovany, usadivší se v Coronel Bogado a jeho okolí.

Nedávno založil druhý spolek, Kulturní asociaci Čechů a Slováků v kraji Itapua (Asociación Cultural de Checos y Eslovacos del Departemento de Itapua), jehož je dnes předsedou.

Rodiče pana Maška pocházeli z Roudnice nad Labem a do Paraguaye přišli v roce 1936. Tehdy se jim za krize jako zemědělcům nedařilo v Polabí právě nejlépe, a tak se rozhodli zkusit štěstí v Paraguayi. Zde se v roce 1943 narodil pan Mašek. Dnes má se svou manželkou (která rovněž hovoří dobře česky) dvě dcery a daří se mu dobře.

Pan Mašek je totiž člověk mimořádně činorodý. On a jeho rodina vlastní pozemky, na kterých pěstují řadu plodin a chovají dobytek. Dále je pan Mašek členem místního družstva a členem městského zastupitelstva. S manželkou provozuje obchod (železářství a domácí potřeby) a další komerční aktivity a ještě k tomu se věnuje krajanským záležitostem. Těžko uvěřit, že se dá tolik věcí najednou stihnout. O to víc mě potěšilo, že si ve svém nabitém programu našel čas i na mě.

Můj pobyt  v Coronel Bogado

Hned první den, kdy jsem přijel do  Coronel Bogado, jsem se samozřejmě zajímal o české krajany. Zeptal jsem se recepční v hotelu, jestli náhodou nezná pana Jaroslava Maška. „Pana Maška? Toho tu zná přece každý!“ A ukázala neomylně na dům s nápisem „Casa Bambi“ na hlavní třídě. V domě je obchod, železářství a domácí potřeby. A hle, z paní prodavačky se vyklubala samotná paní Mašková! Po chvíli přišla i její dcera a především pan Jaroslavo Mašek. Pan Mašek je velice milý, ale měl zrovna nějakou práci, musel ještě zkontrolovat něco na svých pozemcích. Vzal mě však s sebou.

V okolí má pan Mašek desítky hektarů pozemků a na nich nepřeberné množství aktivit. Jako zemědělec se specializuje především na rýži. Na části jeho polností to skutečně vypadá jako někde v jihovýchodní Asii – pole je rozděleno na menší části mnoha malými hrázemi, do kterých se postupně, jak rýže roste, napouští voda. Seje se však za sucha, a protože poslední dny prý pořád prší (vzpomněl jsem si na vyprahlé Chaco…), nelze další pozemky osít, protože by traktor zapadl do bahna.

Vedlejší pole je pro změnu zkušebně oseto sazenicemi cesmíny paraguayské, ze které se vyrábí národní paraguayský nápoj yerba maté. Na jiných pozemcích jsou krásné šťavnaté pastviny a pasou se na nich kravičky a sem tam nějaký kůň. Jinde má zase pan Mašek krásnou parcelu, na které jsou vysazeny eukalypty a kde bude bazén a nějaké rekreační zařízení. Vlastní rovněž i několik nemovitostí, které pronajímá. Panu Maškovi se daří evidentně dobře. Však také nezahálí. Komu se nelení, tomu se zelení!

Druhého dne jsem si ráno prošel město. Opět jsem se podivoval, jak je to tu pěkné. Všechno je hezky upravené. Vedle budovy bývalého vlakového nádraží je park s vycházkovou stezkou pro chodce. Novotou září i budova kostela a městského úřadu. A stále se buduje a staví. Veselé pozdvižení jsem způsobil, když jsem nahlédl do ne ještě dokončené budovy supermarketu. A opodál se staví druhý.

Na křižovatce stojí památník slovanským přistěhovalcům, kde vlaje mimo jiné i česká vlajka. Ne vše je ideální, ne každá silnice má například asfaltový povrch. Ale i to se rychle mění. Tohle malé městečko je prostě na vzestupu a vypadá to tu upraveněji a honosněji než v hlavním městě Asunciónu.

Odpoledne jsem navštívil ruiny jezuitské redukce San Cosme y Damián. Večer jsem byl zrovna na pokoji v hotelu, když tu – „buch buch!“ – někdo zaklepal na dveře. Otevřel jsem a spatřil vousatého chlapíka, který řekl: „Ahoj, já jsem Jindra. Jdeme na pivo?“ Tak jsme vyrazili. Ten muž se jmenuje Jindřich Krous a moc dobře jsme si v hospůdce hezky česky pokecali.

Jindřich byl původně učitelem matematiky a učil na základní, střední i vysoké škole. Vždycky, když už si začínám myslet, že jsem velký cestovatel, potkám někoho, kdo toho sjezdil daleko víc než  já. Jako například Jindřich. Jižní Ameriku navštívil mnohokrát, většinou na tři měsíce. Ani prodloužené učitelské prázdniny mu ovšem nestačily, tak se rozhodl, že se do Jižní Ameriky rovnou přestěhuje a podal si žádost na ministerstvo zahraničí, že by chtěl učit češtinu děti českých krajanů v Argentině. A vyšlo to!

Tři roky pak  strávil v Presidencia Roque Sáenz Peña, což je město v argentinské provincii Chaco, jehož návštěvu mi rozhodně doporučil. Nyní působí v Paraguayi. Bydlí v Coronel Bogado, češtinu však učí i v nedalekém Encarnaciónu, kam dojíždí několikrát týdně. Samozřejmě se dobře zná s panem Maškem.

S Jindřichem se dobře povídalo. Tentokrát jsem vypil v hospůdce více než svoje obvyklé jedno pivo… J

Coronel Bogado – shrnutí a praktické informace

Kursy v listopadu 2009: 1USD = 4,800 paraguayských guaraní (PYG), 1 EUR = 7,000 PYG, 1,000 PYG = 4 Kč (či spíše o něco méně)

Ubytování: V Coronel Bogado jsem bydlel v hotelu („Hotel 4R“) kousek od autobusového nádraží) za 40,000 PYG na noc v pokoji s vlastní koupelnou.

Doprava: Bus Filadelfia – Asunción: 6 hodin jízdy, 466 kilometrů, 70,000 PYG. Bus Asunción – Coronel Bogado (směr Encarnación): 318 kilometrů, 6 hodin jízdy, 40,000 PYG.

Jídlo a pití: Pivo (960 ml, dvanáctka) v restauraci stojí 8,000 PYG. Za zmínku stojí další moje megavečeře, kdy jsem si dal půlku grilovaného kuřete za 12,000 PYG. K tomu se jako příloha podává juka (maniok). Čtvrtka by mi tedy bohatě stačila, ale tu mi odmítli prodat!