Tonga II. – Vavau

Od | 12 listopadu, 2019

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků. 

   Vava’u je souostroví v severní části Tongy, které je oblíbené především jachtaři a milovníky velryb. Také je to ovšem nejdeštivější oblast celého Království Tonga. A v období dešťů tu prší hodně a často.

Vava‘u – základní údaje

   Vava‘u Group je ostrovní skupina, ležící v severní části Tongy. Toto souostroví se skládá ze 34 ostrovů, z nichž 21 je obydlených, a je často považováno za nejkrásnější oblast celého království. Ostrovy zabírají plochu 119 km2 a žije zde asi 16,000 obyvatel. Velké obliby se tato oblast těší zejména u jachtařů, neboť kromě jedinečné přírody se zde nachází i hluboce zařízlé zátoky, chráněné před větrem, které vytvářejí výborné přirozené přístavy. Jeden z nich, Port of Refuge, je považován za jeden z nejlepších světových přístavů. Vava’u Group je nejdeštivější částí Tongy.

Období dešťů (a zároveň hurikánová sezóna) zde trvá od listopadu do dubna. Je zde také o něco tepleji než na Tongatapu. Nejvyšší bod celé ostrovní skupiny dosahuje výšky 204 m.n.m. Ostrovy jsou sopečného původu a vulkanismus je zde stále aktivní. V roce 2006 vzniknul dokonce po výbuchu podmořské sopky v jihozápadní části Vava’u Group nový ostrov Home Reef, v roce 2008 se však zase ponořil a nyní se jeho vrcholek nachází asi 10 metrů pod hladinou. Od července do října připlouvají na Vava’u velryby (keporkaci, anglicky Humpback Whales), aby zde porodily mláďata.

   Daleko největším ostrovem je ostrov Vava’u, podle kterého byla celá ostrovní skupina pojmenována. Jeho rozloha je 90 km2 a žije zde asi 12,500 obyvatel. Hlavním a jediným městem ostrova je Neiafu, které má necelých 6,000 obyvatel. Neiafu je druhým největším městem a zároveň druhým nejdůležitějším přístavem celé Tongy (po Nuku’alofě). Ostrov Vava’u je obydlen asi 2,000 let.

Prvním Evropanem, který zde přistál 4. dubna 1781, byl Španěl Francisco Antonio Mourelle. Ten také pojmenoval zátoku u Neiafu jako „Puerto de Refugio“ (dnes nese anglický název Port of Refuge). Na ostrovy samozřejmě, jak bylo tehdy dobrým zvykem, vznesl nárok jménem španělské koruny. Přesto se Španělům nepodařilo nikdy toto území efektivně ovládnout. Druhým největším ostrovem skupiny je Pangaimotu (9 km2, 1,300 obyvatel), který je spojen s ostrovem Vava’u mostem.

Na sever!

   Z Nuku’alofy jsem se vydal lodí na sever. Informace o odjezdech trajektů na Vava’u byly velice rozdílné. Měly by jet dvě lodi týdně, jedna státní a jedna soukromá. Vyjel jsem nakonec v pondělí (druhá loď buď nejela, nebo jela v úterý nebo ve středu – informace se různily). Očekával jsem nějaký větší trajekt, ale loď byla poměrně malá a nepříliš pohodlná. Mezi sedačkami totiž nebylo téměř žádné místo, takže se nedalo spát na zemi, jako na běžném trajektu. Nakonec jsem se ale vyspal celkem dobře. Lépe než poslední dvě noci v Toni’s Guest Housu, kde jsem sdílel místnost se sice sympatickým, ale bohužel silně chrápajícím Dánem…

   Z posledních tří dnů na Tongatapu dva dny lilo a třetí den nepršelo, ale bylo zataženo. Zato ráno jsem se na trajektu probudil do neuvěřitelně nádherného počasí. Slunečno, teplo, a aby obloha byla více fotogenická, plul po ní sem tam nějaký bílý mráček. Loď také skoro nehoupala. Cestou jsme viděli desítky ostrovů a ostrůvků. Ačkoliv průvodce uvádějí, že Vava‘u tvoří cca 34–50 ostrovů (údaje se liší), pravdou je, že ostrovů je určitě víc a spíše jich budou stovky než desítky.

Docela by mě zajímalo, jak ty ostrovy počítají. Asi neberou v úvahu ty malé, ale jak najít kritérium, který počítat a který už ne, to je mi záhadou. Každopádně byl na tuto ostrovní scenérii úchvatný pohled. Jak z prospektu nějaké cestovní kanceláře. Přistáli jsme ve městě Neiafu, kde jsem se ubytoval v hostelu Adventure Backpackers. Ocitnul jsem se na pokoji mimo jiné se stejným Francouzem, se kterým jsem bydlel už v Apii. Ten mě informoval, že když jel před týdnem lodí z Tongatapu na Vavau on, bylo hnusně a byly veliké vlny, takže „krmil rybičky“. Měl jsem kliku.

Osm dní na Vavau – Deník

   I na Vava’u, stejně jako na Tongatapu, jsem zvolil model „hvězdicových výletů“. Čili bydlel jsem neustále v hotelu Adventure Backpackers v Neiafu a vyrážel jsem na výlety po ostrově. Počasí bylo velmi proměnlivé. Někdy bylo hezky, ale dost často lilo, neboť na začátku prosince je na Tonze období dešťů. Pod stanem bych tu tedy teď spát nechtěl. Většinou neprší celý den, ale když už prší, strhne se obvykle několik menších i prudších přeháněk za den. Jedno odpoledne byla několikahodinová průtrž mračen, jindy naopak nepršelo vůbec. Jeďte sem ale raději  v období sucha.

   Pár slov o Neiafu – na tonžské poměry je to město, ale spíše to tu připomíná roztahanou vesnici. Základní infrastruktura je ale relativně dobrá. Jsou tu banky, 2 bankomaty (bohužel jeden, a to zrovna mojí oblíbené banky ANZ, nefunguje, a z druhého se mi nepodařilo vybrat peníze), mnoho menších obchůdků, restaurace, turistické informace, přístav, tržiště a asi tři kostely. Letiště je na druhé straně ostrova, asi 10 kilometrů od města. Místní většinou neříkají Neiafu, ale prostě town.

Je to takové malé, příjemné městečko. Je vidět, že hodně žije z turistů, i když teď, na začátku období dešťů, tu nejsou zrovna davy návštěvníků. V zátoce kotví kupodivu docela dost jachet – zřejmě se tu nebojí přečkat hurikánovou sezónu. Jinak v hlavní sezóně (cca červenec – říjen) je největším hitem Vava’u pozorování velryb. Názvy akcí, jako např. „plavání s velrybami“, zní bombasticky, bohužel jsem však přijel po sezóně. Ale nesmutním, velryb už jsem na Cestě také pár viděl.

Středa 1.prosince 2010

První den na ostrově Vava’u bylo krásně, a tak jsem hned ráno vyrazil na výlet. Nejdříve jsem došel pěšky do vesnice Toula, která se nachází na konci jednoho z mnoha „chapadel“ neuvěřitelně rozeklaného ostrova Vava’u, asi 3 kilometry od Neiafu. U vesnice je malá jeskyně Veimumuni Cave. Výzdoba v jeskyni chybí (žádné krápníky tu nejsou), zato se tu můžete vykoupat, neboť dno jeskyně je zatopené. U vchodu je voda tak metr hluboká, v zadní části jeskyně je asi dva metry vody. Baterku sem nepotřebujete, světla je tu celkem dost. Voda je brakická, slabě slaná. Jeskyně je tedy propojena s oceánem, ale pravděpodobně je zde i pramen sladké vody. Jelikož už ráno bylo slušné vedro, koupel v jeskyni bodla. Pak jsem došel až na ostrov Pangaimotu.

Silnice s ostrova Vava’u sem vede ne po mostě, nýbrž po krátkém umělém náspu. Jelikož byl zrovna odliv, všude okolo náspu bylo hrozně mělko, tak 20 centimetrů vody. Prošel jsem vesnicí Pangaimotu a došel jsem po cestě až k jednomu molu, kde jsem chvíli šnorchloval. Zpátky z vesnice Pangaimotu do Neiafu mě pak vzal místní chlapík autem. Odpoledne jsem pak vylezl na „horu“ Mount Talau (131 m.n.m.). Výška kopce nepůsobí moc impozantně, ale vzhledem k tomu, že to je jeden z nejvyšších vrcholů souostroví, je odsud pěkný výhled, a to především na záliv Port of Refuge a město Neiafu.

Pokud sem půjdete, tak: 1)vyberte si hezký den, aby bylo něco vidět, 2)jděte sem odpoledne, abyste neměli sluníčko proti sobě a 3)vemte si pořádnou obuv, ne jako já plážové trepky, neboť jeden úsek je docela strmý. Kolem kopce byl dokonce vyhlášen národní park Mt Talau National Park, což bylo jistě projevem tonžské megalomanie. Vyhlídka je pěkná, ale okolí spíše připomíná smetiště než národní park, a navíc rozměry této rezervace jsou opravdu miniaturní. Cesta na kopec také není pořádně značená, takže se musíte ptát místních, abyste trefili.

Čtvrtek 2.prosince 2010

Dnes jsem se vydal na výlet do severozápadní části ostrova Vava’u. Cesta ovšem nebyla tak snadná, jak by se mohlo zdát z mapy. Podle mapy totiž vede hlavní silnice přes most nad zátokou Vaipua Inlet. Tento most je ovšem zničen a pro dopravu je naprosto nepoužitelný. To jsem však zjistil až na místě. Pokoušel jsem se ho nejdříve přejít, ale nepovedlo se mi to. Kolem zrovna plaval někdo se šnorchlem, tak jsem také skočil do vody. A byl jsem mimořádně příjemně překvapen!

Je tu nádherné místo na šnorchlování, jedno z nejlepších v Oceánii, kde jsem měl tu čest. Voda v zátoce byla jako zrcadlo (zátoka je hodně zařízlá a chráněná před větrem od moře), takže se tu plave velmi pohodlně. Pod vodou jsou snad všechny druhy korálů – mozky, fousy, vějíře, stromečky i choroše (biologové nechť prominou moje vlastní „vědecké“ názvosloví) a mezi tím vším dost ryb, modré a růžové hvězdice, sem tam ježovka, mnohé druhy mořských okurek a dokonce i jednoho hada jsem viděl plavat po hladině. Dojem sice malinko kazí povalující se harampádí na dně (zátoka je plná rybářů), ale i tak to byla paráda, a to ještě nebylo pořádné světlo.

Když jsem vylezl ven, viděl jsem tři kluky, kteří téměř přeběhli zborcený most a hned byli na druhé straně. To mě zahanbilo, a tak jsem je (značně pomaleji ovšem) napodobil a přešel rovněž. Poté jsem se pěšky a jedním krátkým stopem dostal až do vesnice Longomapu, přičemž cestou se mi podařilo pořádně zmoknout. Řidič auta mi dokonce na chvíli zastavil u brakického jezera Lake ‘Ano, které je docela veliké. Všechny ostatní vodní plochy, které jsou občas vidět z okolních kopců, jsou nesčetné zálivy a zátoky ostrova Vava’u, což lze ovšem většinou vyčíst pouze z mapy.

Z vesnice Longomapu jsem se šel podívat na vyhlídku Toafa Lookout. Odsud má být nádherný výhled na okolní ostrovy. Výhled by tu tedy parádní byl, kdybych se sem nemusel prodrat téměř neprůchodnou trávou, která byla místy vysoká jako já. A ani jsem se nedostal na nejlepší místo. U kdysi romantické vyhlídky dnes stojí zarostlé trosky chátrajících budov. Sem rozhodně nechoďte, pokud tedy zrovna nejste člen speciální jednotky pro boj ve vysoké trávě. Zpátky do města mě vzal chlapík náklaďákem. Říkal mi, že v takovémhle šíleném stavu je vyhlídka už od roku 2001, kdy zdejší farma změnila majitele a místo zpustlo (nicméně LP z roku 2006 o tom nic neví…). Zbytek dne jsem strávil v hotelovém pohodlí.

Pátek 3. prosince 2010

Nejen ranní déšť, ale hlavně lenost, mě dnes udržely v hotelu po celý den. Válčil jsem s pomalým internetovým připojením a editorem estranek, a četl jsem si. Večerní soumrak byl krásný, pestře zbarvená obloha kontrastovala s temnými obrysy palem v dáli a do toho dul vlahý větřík… Romantika téměř dokonalá, kdyby tu ovšem nelétali komáři. Naštěstí jsou jenom nepříjemní, protože malárie se tu nevyskytuje.

Sobota 4. prosince 2010

Dnes jsem se dokopal k další vycházce. Cíl: vyhlídka‘Utula’aina Point na severu ostrova. Dostopoval jsem celkem rychle do vesnice Holonga (cca 9 kilometrů od Neiafu). Odsud potom vede cesta až na vyhlídku. Značení tu není, ale pokud půjdete asi kilometr pořád dál po hlavní cestě, která jde nejdříve rovně a poté se stáčí doleva, dojdete tam jako já. Cestou jsem ovšem strávil asi půl hodiny postáváním pod jedním košatým stromem, protože se spustil pořádný liják. Vyhlídku ‘Utula’aina Point označil Lonely Planet za nejkrásnější výhled na ostrově a pravděpodobně se nemýlí. Bohužel jsem zde nebyl za ideálního počasí.

Nepršelo sice zrovna, ale bylo zataženo a z dáli se sem evidentně valil další slušný liják, takže jsem zde pobyl jen krátce. Ale místo je to velmi pěkné. Vyhlídka je umístěna na skále vysoko nad mořem, jsou tu dokonce i lavičky. Okolo navíc nejsou žádné stromy (jako je tomu na Mount Talau), takže výhled je parádní na všechny strany. Dole na pobřeží jsou vidět pěkné pláže, v dálce se pak tyčí impozantní útesy. Cestou zpět jsem stopnul auto, které mě vzalo až do Neiafu. Právě včas! Začínala totiž další prudká přeháňka.

I na silnici bylo spousty vody, a okolní prostranství a cesty se změnily v malé rybníčky a potoky. Odpoledne jsem tedy strávil již v hotelu a kochal jsem se, kterak za okny stíhá jedna průtrž mračen druhou. Když prostě na Vava’u během období leje, tak leje pořádně! Dokonce i hrom občas zazněl někde v dáli. Jinak sobotní ráno bylo ve městě docela živo. Na tržišti bylo víc lidí než jindy a na mnoha dalších místech se vyrojily stánky a prodejci, kteří zde během týdne nebyli. Mnoho lidí pak „zevlovalo po bulvárech“.

Odpolední průtrž mračen ovšem spolehlivě zahnala téměř všechny obyvatele Neiafu pod střechu. Lilo s krátkými přestávkami několik hodin, a to tak silně, že voda v zálivu Port of Refuge byla dvoubarevná a připomněla mi různobarevné řeky v Amazonii. Vzdálenější část zálivu zůstala modrá, ale polovina vodní plochy, přiléhající k městečku Neiafu, se zbarvila do hněda díky zemině naplavené z pobřeží.

Neděle 5. prosince 2010

V neděli je na Tonze (stejně jako třeba na Samoi) totálně mrtvo. Veškerý společenský život se zastaví. Tržiště i všechny obchody v Neiafu jsou zavřené, ulice prázdné. Jen sem tam nějaký troufalý automobil projede okolo a poruší tak nepsaný zákon, že totiž v neděli se nejenom nedělá, ale ani se nezevluje po ulicích, nesportuje, dokonce ani plavání v moři není žádoucí. Neděle je zkrátka určena k návštěvě kostela, odpočinku a rozjímání v rodinném kruhu.

Mše začíná obvykle v 9:00, kdy se ozve zvon, svolávající věřící do kostela. Jinak se ve městě nic nepohne. Jelikož jsem nechtěl rozjímat u počítače celý den, vypravil jsem se do nedaleké vsi Makave, kde má být podle Lonely Planet nějaké pláž. Nenašel jsem ji, respektive to, co mi místní borec označil jako zdejší pláž, bylo pobřeží dosti blátivé, mělké, a ještě navíc byl odliv. Stopnul jsem proto jeden ojedinělý automobil zpět do Neiafu, kde jsem se vykoupal v přístavu. Voda je tu ovšem dost špinavá. Jinak jsem den zase strávil na hotelu. Dnes bylo celkem hezky (tj. nepršelo), a tak i internet docela fungoval (zdejší slabé wifi totiž za silného deště vždycky vypadne). Škoda nevyužít tak krásného počasí! J

Pondělí 6. prosince 2010

Dnes je na Tonze svátek, King George I‘s Birthday, a tak je tržiště, banky a většina obchodů zavřená. Otevřeli jen čínské krámky. Narozeniny zakladatele zdejší královské dynastie jsou sice 4. prosince a připadly tedy na sobotu, jenže na Tonze to mají, podobně jako třeba na Fidži, skvěle zařízeno. Připadne-li nějaký svátek na sobotu nebo na neděli, volno je pak v pondělí. Docela se divím, že na něco takového ještě nepřišel nějaký snaživý populistický poslanec u nás…J

Opět jsem si šel zašnorchlovat k troskám mostu přes zátoku Vaipua Inlet. Tentokrát se valil zátokou v nejužším místě pod mostem mohutný odlivový proud, takže nebýt tu minule a nevědět, že se jedná o mořský záliv, řekl bych, že je to řeka, a to docela rychle tekoucí. Dokonce jsem se v tomto proudu také kousek zkusmo svezl, ale jinak jsem plaval raději o kus dál u pobřeží, kde byla hladina klidná.

Úterý 7. prosince 2010

Něco o našem hotelu. Hotel „Adventure Backpackers“ funguje v Neiafu už nějaký pátek, ale teď to tu mají noví majitelé. Je to příjemná americká rodinka ze Seattlu. Vůbec je to tu takové rodinné, zvláště teď po sezoně, kdy tu není moc turistů. Pak je tady pár domorodých zaměstnanců. Nejvíce mě zaujala krásná, asi tak osmnáctiletá Tongankakterá tady uklízí. Svěřila se mi, že chce být učitelkou, a to nejlépe zeměpisu a dějepisu. Krásné přání! J A pak říkala, že chce mít děti, ale ne moc.

Když jsem se jí ptal, kolik tedy chce, říkala, že jenom tak čtyři. Skoro jsme s Amíky vyprskli smíchy. Jenže ono to na místní poměry opravdu není mnoho – v Oceánii mají lidé běžně tak sedm osm dětí… Dnes jsem dopoledne vyrazil stopem na pláž Eneio Beach, která  se nachází na východě ostrova Vava’u. Pláž je to pěkná, rozhodně nejhezčí, co jsem viděl na Vava’u. Dá se tu koupat, válet na písku i šnorchlovat, protože dno je někde písčité a někde korálové. Vedle pláže je pak botanická zahrada. Bude asi zajímavá, bohužel však byla zavřená, neboť sem zřejmě jezdí jen objednané turistické skupiny s průvodcem. Odpoledne a večer jsem opět strávil na hotelové základně.

Středa 8. prosince 2010

Bláhově jsem si myslel, že dnes odjedu z Vava’u na Tongatapu. Chyba lávky! Loď, která byla původně avizována na dnes, prý pojede zítra. Skočil jsem si alespoň odpoledne k mostu zašnorchlovat. Byla tady partička kluků, co skákali z mostu do vody, tak jsem si s nimi taky skočil (asi ze čtyř metrů). Místních dětí je teď všude plno, poněvadž v prosinci a v lednu jsou tu hlavní letní prázdniny… Jak je to vlastně s životní úrovní na Vava’u, potažmo na celé Tonze? Tonga, podobně jako Samoa, je spíše chudší zemí.

Kromě Nuku’alofy tu vlastně nejsou ani pořádná města (Neiafu je malinké), převažuje tedy vesnické osídlení. Většina lidí žije evidentně skromně, ale vyloženou chudobu jsem tu nikde neviděl. Každá rodina má spoustu dětí, ale myslím, že nikdo nehladoví. Země je úrodná a většinu potravin si lidé vypěstují. Nikde jsem také neviděl bezdomovce nebo žebráky, a to ani v hlavním městě. Život na Tonze je pomalejší než v Evropě, pohodovější, nikdo nikam nepospíchá. Taková milá šťastná zemička.

Čtvrtek 9. prosince 2010

Ráno jsem se podruhé odhlásil z hotelu a pak jsem čekal, jestli pojede loď. Trajekt společnosti UATA Shipping Lines nakonec přijel před dvacátou hodinou. Okolo mola se shromáždila snad všechna vozidla z celého ostrova Vava’u. Vykládala se a nakládala spousta nákladu, všude kvanta lidí, a to vše již za umělého osvětlení. Ve 22:00 jsem si koupil lístek a ve 23:30 vstoupil na loď.

Pátek 10. prosince – sobota 11. prosince 2010   Cesta lodí zpět na Tongatapu

U prodeje jízdenek sice tvrdili, že loď pojede o půlnoci, ale vyjeli jsme až v 7:00 ráno. Strávil jsem tedy na lodi 2 noci, protože do Nuku’alofy jsme dorazili až v sobotu v 5:00 ráno. Loď byla větší, avšak špinavější, než government ferry, zato jsem však mohl ležet na zemi na karimatce, takže jsem se i trochu vyspal. Vlny byly opět naprosto minimální. V Nuku’alofě jsem si ve městě zainternetoval, nakoupil  jsem na trhu a autobusem jsem se opět dopravil do Toni’s  Guest Housu, kde hodlám strávit poslední dny před odletem na Nový Zéland.

   Abych řekl pravdu. Tonga mě celkově moc nenadchla. Dost jsem se tu nudil. Částečně to bylo tím, že jsem sem dorazil na začátku období dešťů, kdy je po sezoně. Neviděl jsem tak třeba velryby na Vava’u. Pravdou také je, že na Tonze toho není k vidění tolik jako na jiných ostrovech v Pacifiku. Ale spíše už jsem Oceánií přesycen a potřebuji změnu. Tak tedy vzhůru na Nový Zéland!

Ostrov Vava‘u – praktické informace

   Oficiální měnou Království Tonga je pa’anga (dále P), která se dělí na 100 seniti. Orientační kurs v prosinci 2010: 1 P = 11 Kč. Místní často říkají místo „pa’anga a seniti „dolar“ a „cent“.

   Doprava: Loď Tongatapu (Nuku‘alofa) → Vava’u (Neiafu): 20 hodin jízdy, 93 P (government ferry). Loď Vava’u → Tongatapu (soukromá společnost UATA Shipping Lines): 22 hodin jízdy, 88 P. Jezdí obvykle dvě různé lodě jednou týdně. Jedna je „government ferry“ (státní společnost), druhá je soukromá. Government ferry je čistší a menší. Lodě jezdí obvykle určitý den v týdnu, ale „jízdní řád“ (něco takového ve skutečnosti vůbec neexistuje) se může klidně změnit a loď pak jede další den. Také se může stát, že na moři jsou velké vlny a loď pak nejede vůbec. Každopádně se musíte hodně ptát domorodců, kteří vždy včas zjistí, kdy že by loď měla jet. Lodě staví mezi Tongatapu a Vava’u Group ještě na Ha’apai Group. Drtivá většina turistů nejezdí lodí, nýbrž létá na Vava’u letadlem.

   Ubytování: V Neiafu jsem bydlel v hostelu Adventure Backpackers za 30 P na den v dormitory pro 6 osob. Wifi připojení zdarma (hrozně pomalé a občas nefunguje vůbec), kuchyňka k dispozici. Dobré ubytování. Objevil jsem ještě jedno levnější (Vava’u Guest House) za 20 P na den, ale je to kus od centra, v okolí nejsou obchody a nemají tam internet zdarma, tak Adventure Backpackers je určitě lepší volba.

   Jídlo: Tržiště – roti (plněná chlebová placka) 1 P, rybí hamburger 3 P. Obchod – nudlová polévka 0.70-0.80 P, chleba 2 P, špagety v tomatě (konzerva 420 gramů) 2.90 P, zmrzlina 1 P, samosa 1 P, obložená žemle se šunkou 2 P.

   Vstupy: Tentokrát jsem nikde nic neplatil.

Tonžština

  I tonžština se řadí mezi malajsko-polynéské jazyky. Opět uvádím pár základních slovíček:

malo a lelei                                          ahoj

lelei                                                     dobrý

kovi                                                     špatný

malo  (malo ‘aupito)                            děkuji

taha, ua, tolu, fa, nima                          jeden, dva, tři, čtyři, pět

‘io                                                       ano

‘ikai                                                    ne

ma’ama’a                                            levný

mamafa                                               drahý

palangi                                                 běloch (tohle slůvko na vás občas bude někdo pokřikovat)

3 thoughts on “Tonga II. – Vavau

  1. Skompasem.cz

    Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.

  2. Mirek Vrba

    Petře, je škoda , že sem nevěděl kdy na Vava´u budeš. Já tam strávil skoro měsíc, a i když bylo období sucha, což je tam rozhodně lepší, tak jsem ti mohl dát kontakty na kamarády a kamarádky co jsem tam a měl a oni mi fakt někdy i bez nároků na odměnu ukázali celý ostrov, brali mě sebou na ryby a vůbec se o mě starali a vysvětlili mi tam spoustu souvislostí, které bych jinak nepochopil. měj se krásně. mirek

  3. Mirek Vrba

    Petře, je škoda , že sem nevěděl kdy na Vava´u budeš. Já tam strávil skoro měsíc, a i když bylo období sucha, což je tam rozhodně lepší, tak jsem ti mohl dát kontakty na kamarády a kamarádky co jsem tam a měl a oni mi fakt někdy i bez nároků na odměnu ukázali celý ostrov, brali mě sebou na ryby a vůbec se o mě starali a vysvětlili mi tam spoustu souvislostí, které bych jinak nepochopil. měj se krásně. mirek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..