Při dovolené na lodi zůstanou běžné starosti na břehu

Sice ještě oficiálně neskončila zima, ale myšlenky valné většiny Čechů už se ubírají směrem ku teplejším ročním obdobím a chvílím oddechu. V odpovědi na otázku, kam se vydat za letním relaxem, se s mořem nemusí nutně pojit jen předložka „k“, dá se totiž vyrazit i „na moře“. Co člověka vede k tomu, aby místo na pláži strávil dovolenou na plachetnici, to v rozhovoru poodhalila Monika Nisznanská, která byla v posledních letech opakovaně členkou posádky jachtařského instruktora Tomáše Kůdely. Přestože na loď jezdí aktivně odpočívat a odpoutat se od každodenní reality, mají pro ni jedinečné zážitky z vln význam i v její profesi. Sama o sobě říká, že je průvodkyní na cestě za radostí.

Ke kapitánovi Tomáši Kůdelovi jste se s manželem nalodili už čtyřikrát. Co Vás na dovolené na jachtě vábí?

V první řadě je to přesně ten moment, kdy s vyplutím necháte všechny každodenní starosti na břehu. Plachtění a život na lodi vás během krátké doby pohltí. Zároveň je to možnost dostat se z vody na nádherná liduprázdná místa, která jsou často suchou nohou nedostupná.

Zatím poslední cesta vedla do chladných vod norských fjordů. Můžete ji porovnat s předchozími plavbami?

Po téhle plavbě musím říct, že jsem milovník teplých vod. (smích) Na tyhle podmínky jsem opravdu nebyla připravená. Ačkoliv jsou v létě v Norsku teploty kolem 20 stupňů, tak při silném větru a vodě všude kolem vás máte pocit, že mrzne. Ale to je opravdu jen za mě. Jsem prostě zmrzlina. Zbytek posádky byl spokojený a především patřičně vybavený. Místy konečně pořádně foukalo a loď plula jak po másle. Norské pobřeží je nádherně členité a nezapomenutelné jsou dlouhé dny, kdy si na to tělo natolik zvykne, že máte dost energie, i když míň spíte.

Jaký jste si od norských břehů přivezla nejsilnější zážitek?

Především tu nádhernou zeleň a hodně vody. Silné divoké řeky ve vnitrozemí a slunce na obloze do pozdních večerních hodin.

Chytlo Vás jachtaření?

Jachtaření je pro nás vždycky úžasný zážitek. Jen my, moře, skvělá parta a krásné liduprázdné zátoky. Lepší vypnutí hlavy jsem ještě nezažila. Zároveň jsme byli rádi, že jsme se mohli naučit ovládat plachty nebo si stoupnout za kormidlo a nechat se unášet větrem. Je to úžasný prožitek odevzdání se.

Loňská dovolená na jachtě zavedla Moniku Nisznanskou s manželem k břehům Norska. Foto: archiv Tomáše Kůdely, www.tomaskudela.cz

V rámci své profese pořádáte kurzy osobního rozvoje. Je i plavba na jachtě způsob, jak se rozvíjet?

To každopádně. (smích) Ne nadarmo se říká, že pokud chcete otestovat, jestli je váš partnerský vztah stabilní a zda má budoucnost, jeďte spolu na loď. Omezený počet metrů čtverečních vám nabídne možnost strávit intenzivní čas nejen sám se sebou, ale i poznat se navzájem ještě jinak. Tam před sebou neutečete, což je z mého pohledu dobře. Zabývám se léčením vnitřního dítěte a loď je pro mě jedním z míst, kde se s ním člověk může nejlépe potkat a spoustu věcí pojmenovat a zároveň poléčit.

Dalším aspektem je pouštění strachů. Většina z nich je jen konstrukt naší mysli. Jen málo jich souvisí s čistým pudem sebezáchovy. Svírají naše tělo a to je potřeba mít na lodi uvolněné. Pak vás tak snadno nepotká ani mořská nemoc. Za sebe musím říct, že rok od roku na sobě při návratu na loď pozoruju, jak jsem víc a víc uvolněná.

Kormidlovat loď je jedinečný zážitek. Foto: archiv Moniky Nisznanské, www.monikanisznanska.cz

Velké stažení, které jsem zažívala při své první plavbě, je pryč. Vděčím za to nejen plavbám, ale především už zmíněné terapii vnitřního dítěte, které na nás v dospělém životě vykukuje v různých, především bolestných, situacích – v podobě nízké sebedůvěry, žárlivosti, různých závislostí a právě různých strachů. Tomáš dokonce plánuje plavby zaměřené na osobní rozvoj. Mohu je vřele doporučit.

V čem tkví výhody plavby ve srovnání s dovolenou na souši?

Popravdě už nás od té doby, co jsme s Tomášem pluli poprvé, neláká běžná dovolená u moře. Jachta nabízí mnohem víc. Koupání bez plavek, neobvyklá místa a zátoky, které jsou lidem běžně nepřístupné, a tedy tam nepotkáte ani živáčka. A navíc ta neuvěřitelná volnost. Jak už jsem říkala, na některá místa a malé ostrůvky se jinak než lodí nedostanete.

Vidíte i nevýhody, například menší pohodlí?

Na lodi je sice míň prostoru, ale zároveň je to možnost sblížit se s ostatními. Takhle úzké sdílení v běžném životě moc nepotkáte. Je to současně i možnost nahlédnout do svého nitra a ledacos pochopit.

Jaký je život na jachtě? Překvapí na něm něco?

Život na jachtě má každopádně svá specifika. Když plujete poprvé, může vás leccos překvapit. Na spoustě věcí si po pár dnech na lodi uvědomíte, jak jsme se naučili žít v nadbytku. Protože je na lodi míň místa, nelze přijet s „loďákem“. Né že by se nikam nevešly věci z něj, ale ten kufr prostě není kam dát. Takže si rozhodně zabalte do tašky nebo do ruksaku. Jiné je to i s jídlem. Vzhledem k tomu, že je na lodi většinou dost teplo a vlhko, snadno tam potraviny plesniví. Naštěstí kapitán už ví, co nejlépe koupit a jak to uskladnit. Je tam i malá lednička.

Zároveň je potřeba šetřit vodou. Především pokud se plavíte v místech, kde nejsou žádné přístavy. V tom případě není totiž možnost vodu průběžně doplňovat. Člověk si velmi brzy uvědomí, jak leckdy vodou nevědomě plýtváme. To může být na lodi dost kritické. Má na životadárnou tekutinu sice dostatečně velkou nádrž, ale vzhledem k tomu, že voda z ní slouží nejen na vaření a mytí se, musí se s ní zacházet velmi uvědoměle. Unikátní je i záchod a jeho splachování či sprcha. Jak s nimi zacházet vám kapitán ukáže hned první den. Absolutní bomba je výkyvný sporák. Bez něj by totiž nešlo vařit ve vlnách. Dokážete si to představit? Pokud ne, doporučuji vyzkoušet.

Dovedete si představit plavbu s dětmi?

Plavba s dětmi je rozhodně možná. Tomáš s sebou dost často vozí svého malého syna. A takhle šťastné dítě se moc nevidí. Určitě si dokážete představit, jak to musí být velké pro malého kluka, stát za kormidlem a pomáhat tátovi řídit loď. Který kluk by si to nepřál? Každopádně, než vezmete své děti na loď, je potřeba porovnat se se svými strachy. Děti je totiž neřeší tolik jako my dospělí.

Na lodi musí každý přiložit ruku k dílu. Foto: archiv Tomáše Kůdely, www.tomaskudela.cz

Jaký máte pocit po návratu z takové dovolené do všednodenní reality? Je to větší skok než po dovolené u moře?

To nedokážu posoudit. Poslední roky jsme byli na dovolené jen na moři. U moře jsem byla naposledy před mnoha lety. Já sama jsem spíš člověk, který má radši hory než moře. Ale plutí na plachetnici mi absolutně učarovalo. Napadá mě jen, že návrat do reality po plachtění provází pocit mnohem větší svobody a volnosti.

Vím, že jsme s Tomášem nepluli naposledy. Jsme zvědaví, kam ho s námi příště vítr zavane.