Přes Ústí Amazonky – Macapá, Belém, Praktické Informace

Z Francouzské Guyany jsem si to namířil zpátky do Brazílie. Abych se dostal  dál, musel jsem Amazonku v jejím ústí přeplout  lodí, poněvadž most zde nevede a asi nikdy nepovede. Přece jenom je to z města Macapá na severním břehu do města Belém na břehu jižním nějakých 450 kilometrů plavby…

Ústí Amazonky

Téměř celý tok Amazonky se nachází na jižní polokouli. Hlavní zdrojnice tohoto veletoku, Apurímac a Ucayali, tečou na území Peru přibližně severním směrem. Od soutoku řek Ucayali  a Marañon, tedy od místa, kde teprve vzniká řeka s názvem Amazonas, teče Amazonka na východ, přibližně podél rovnoběžky. Nakonec se však přece jenom stočí na severovýchod, takže její obrovské ústí zasahuje na severní i jižní polokouli.

Jak je toto ústí vlastně široké, toť otázka. Udávají se údaje něco mezi 219 až 330 kilometry, což přibližně odpovídá šířce České republiky. Ne že by to nebylo změřeno přesně, jde ale o vymezení toho, čemu se vlastně ještě dá říkat Amazonka. Pokud se počítá společně ústí řek Amazonas i Tocantins, pak šířka je 330 kilometrů, pokud se Tocantins počítá jako samostatná řeka až do svého ústí do moře, pak je to „jenom“ 219 kilometrů.

Osobně se opatrně přikláním k prvnímu údaji, protože se mi zdá, že Tocantins lze považovat za přítok Amazonky. Obě řeky tedy mají spíše společné ústí. Hlavní tok Amazonky je na severu, z jihu pak přitéká mohutný Tocantins, který se spojuje se zvláštním tokem zvaným Rio Pará v jeden tok. Mezi městy Macapá (severní břeh Amazonky) a Belém pak leží ostrov Ilha de Marajó, velký jako Švýcarsko, a celá řada dalších velkých i malých ostrovů.

Společné ústí řek Amazonas a Tocantins vytváří jednu z největších říčních delt na světě, která má rozlohu asi 100,000 km², čili více, než je rozloha České republiky. Je to ovšem delta trochu netypická a nemá onen krásný trojúhelníkovitý tvar, jako třeba delta Nilu. Zvláště na sever od ostrova Marajó se pak řeka dělí do celé řady ramen a přírodních kanálů, které jsou řádově desítky metrů až desítky kilometrů široké.

Macapá (stát Amapá)

Macapá je město, které leží na severním břehu jednoho z ramene Amazonky, které se nazývá Canal do Norte. Protější břeh je vidět, jeho vzdálenost si ale netroufám moc odhadnout, zkusím jenom tipnout – 20 kilometrů? Řeka v Macapá vypadá jako moře. Není poznat, kterým směrem teče. Vítr na ní dělá slušné vlny, které se valí směrem ke břehu. Po této řece-moři se plaví velké lodě stejných rozměrů, jako jsou k vidění někde v Atlantiku.

Do Macapá jsem se dostal  z Francouzské Guyany. Přeplul jsem s místním převozníkem řeku Oyapok (Oiapoqu). Konečně jsem opustil nechutně drahou Francii a ocitl se v Brazílii. Už potřetí! Celník mi dal tentokrát razítko na 60 dní, tak snad za 2 měsíce stihnu projet celou tuto ohromnou zemi. Přes noc jsem se potom přesunul autobusem z Oiapoque (hranice) do Macapá, což o dalších asi 600 kilometrů jižněji.

V Macapá jsem strávil jeden den a jednu noc. Není to místo, kde by toho bylo moc k vidění. Za zmínku stojí snad jedině stará portugalská pevnost z 18. století, která je ovšem relativně nízká, leží na úplně rovině a nevzbuzuje velký respekt, takže je div, že jí nikdo nedobyl.  Portugalci ji zde postavili na obranu proti Francouzům, kteří se sem tlačili ze severu právě z Francouzské Guyany.

Neuspěli však, takže v Macapá se mluví portugalsky a je součástí Brazílie. Město má přes 300,000 obyvatel a je metropolí brazilského státu Amapá. Stát Amapá má asi 600,000 obyvatel, v Macapá tedy žije polovina jeho obyvatelstva. Rozloha státu Amapá, 143,000 km², je skoro dvojnásobkem rozlohy České republiky. Tento převážně pralesní stát má tedy hustotu obyvatelstva kolem 4 obyvatel na km².

Macapá má zajímavou polohu – leží totiž skoro přesně na rovníku. Rovník prochází jižními předměstími. Zjistil jsem to, když jsem jel z Macapá autobusem do Santany, odkud jezdí lodě do Belému. Na silnici byly dvě cedule, které oznamovaly, že zde je hranice mezi severní a jižní polokoulí. Opodál stojí fotbalový stadion, který rovník půlí. Jedna branka je tedy na severní a druhá na jižní polokouli! Docela by mě zajímalo, do které brány padá statisticky více gólů…

„Kolem Švýcarska“ aneb napříč ústím Amazonky

Abych se tedy dostal z jednoho břehu Amazonky (Macapá) na druhý (Belém), musel jsem obejet celé „Švýcarsko“ (ostrov Marajó). Tato cesta přes řeku je dlouhá odhadem tak 450 kilometrů. O ostrově Marajó, který je často považován (dle mého názoru neoprávněně) za největší říční ostrov na světě, se dočtete (doufám) více v dalším článku, neboť tam mám namířeno.

Lodě nejezdí přímo z Macapá, nýbrž z menšího města Santana, které je od Macapá vzdáleno asi 25 kilometrů. Naše „Almirante do Mar“ je klasické amazonské plavidlo, s jakými jsem se už na Amazonce setkal dříve. Má celkem tři paluby – na první spí cestující (včetně mé maličkosti) v hamakách, na druhé jsou pouze kajuty pro movitější zájemce, na třetí pak bar. Cesta trvá celkem den a noc a podobá se jako vejce vejci mým předchozím amazonským lodním přesunům, takže se o ní nechci nijak zvláště rozepisovat.

Pohodu na lodi narušila pouze malá nehoda. Kolem jedenácté v noci, kdy už jsem poměrně tvrdě spal uhnízděn ve své hamace, rupnul provaz. Probudil mě úder mé hlavy o kovovou palubu. Naštěstí jsem spadl z výšky sotva půl metru, a tak jsem to odnesl jen lehkým otřesem a oděrkou na temeni, která mi byla odborně ošetřena v lodní ošetřovně. Z toho plyne poučení – nekupujte si malé tenké provazy, pokud nejste alespoň o 30 kilo lehčí než já (a to jsem určitě zhubnul!), nýbrž pořádná lana!

Belém (stát Pará)

Belém je veliké město, které má 1.4 milionu obyvatel (v aglomeraci přes 2 miliony) a po Manausu je druhým největším městem Amazonie vůbec. Belém je hlavním městem druhého největšího brazilského státu,  Pará, což je stát obrovský. Má rozlohu 1,25 milionu km², čili asi jako celé Peru nebo jako 15 Českých republik. Žije zde ale pouze 7 milionů obyvatel, neboť je to stát převážně pralesní, stejně jako je ještě větší západní soused, stát Amazonas.

Belém leží asi 100 kilometrů od Atlantiku, v nadmořské výšce pouhých 10 m.n.m. Město bylo založeno v roce 1616. V tomto roce postavili Portugalci pevnost Feliz Lusitânia, později přejmenovanou na Nossa Senhora de Belém do Grão Pará Město nejdříve žilo hlavně z obchodu s cukrem, na přelomu 19. a 20. století byl však hlavním zdrojem bohatství města kaučuk – opět podobné jako v případě Manausu.

Dnes je Belém nejenom pulsujícím městem průmyslu a obchodu (vyváží se odsud do světa železo, hliník a další kovy, či tropické plodiny, jako například  kasava, ananas či vzácné tropické dřevo), nýbrž také nejvýznamnějším křesťanským poutním místem celé Brazílie. Každou druhou říjnovou neděli se zde konají velké slavnosti s názvem Círio de Nazaré.

Slavnosti a bohoslužby trvají celých 15 dní!  Tyto slavnosti jsou nejvýznamnějším náboženským svátkem v celé Latinské Americe. Bohužel jsem sem přijel už v polovině září, jinak bych na ně byl také zvědav, ač jsem jinak silně nevěřící.

Belém leží u řeky, která spíše připomíná moře. Jak již bylo řečeno výše, jedná se v podstatě o ústí Amazonky, respektive společné ústí řek Amazonas a Tocantins. Konkrétně tu teče jižní větev této obrovské delty, kde se stýkají řeky Rio Pará a Rio Guajará a vytváří tak tok zvaný Baía do Marajó. Spíše to ovšem připomíná velký mořský záliv, včetně  velkých vln a jasně patrného přílivu a odlivu. V tomto „zálivu“ se nachází několik ostrovů, za nimiž pak leží druhý největší ostrov Jižní Ameriky, Ilha do Marajó, který tvoří jakýsi obrovský klín mezí Baía do Marajó a severními rameny Amazonky.

Co mě zaujalo v Belému?

Belém mě překvapil, hned jak jsem ho poprvé uviděl. Ráno jsem vykouknul z lodi a hle – samé mrakodrapy! Je to sice Amerika, ale stejně… Slyšel jsem názory, že Belém je krásný i že je ošklivý. Mě se tedy líbil, dle mého názoru je krásný a zajímavý zároveň.

Především se tu zajímavě snoubí moderní architektura se stavbami staršími. Město evidentně investuje do rekonstrukce památek, takže za takových 10 let to tu bude ještě mnohem hezčí. Je zde několik krásných staveb, z nichž jednoznačně nejhezčí je katedrála Catedral da Sé. Je postavena v novobarokním stylu.

Nejvýznamnějším kostelem ve městě je však Basílica Santuário Nossa Senhora de Nazaré. Právě sem směřuje každoročně procesí poutníků při největší náboženské pouti v celé Brazílii. V poslední době se počet  lidí na této monstrakci pohybuje kolem 1.5 milionu! Začíná druhou říjnovou neděli, ale už teď je v Belému vše ověšeno logem poutě, před kostelem se montují kolotoče a další atrakce, no bude to velká sláva. Letos možná ještě slavnější než jindy, protože Basilica de Nazaré byla postavena v roce 1909 a slaví tudíž stoleté výročí.

Jako téměř u všech přístavních měst, má i Belém docela hezký trh. Říká se mu sice rybí, ale ryby se prodávají pouze v historické budově. Okolo se pak nachází stánky se vším možným. Zaujaly mě hlavně hory krevet. Krevety, krevety, krevety (vzpomněl jsem si na film Forrest Gump). Je tu také hodně stánků s jídlem a pitím.

Navštívil jsem i místní ZOO. Jmenuje se to tedy oficiálně „Museu Emílio Goeldi“. Vlastně je to taková kombinace botanické a zoologické zahrady. Celý tento park je upraven ve stylu  amazonské džungle, která byla ovšem na tomto místě vysazena – není původní. Výsledek je ale nádherný – prales mezi mrakodrapy. V tomto parku jsou pak umístěna zvířata Amazonie. Je to hezky uděláno, vstupné je nízké, dostupnost z centra dobrá a kdyby část pavilónů neprocházela zrovna rekonstrukcí, byl by celkový dojem ještě lepší.

Tak anakondu a jiné hady jsem třeba neviděl (rekonstrukce terárií). Ale mají tu jaguáry, tapíra, papoušky a různé další opeřence, želvy, tři druhy kajmanů. Když to srovnám s peruánskou Pucallpou, tak tu je mnohem méně zvířat v mnohem hezčím prostředí. Mimo oficiálně chované tvory, kteří jsou ve výbězích, bazéncích či klecích, tu volně pobíhají pěkné ještěrky, aguti a velikánští leguáni (alespoň jí si myslím, že to je leguán-viz foto).

Macapá a Belém – praktické informace

Orientační kurs v září 2009: 1 brazilský real (R$) = 10 Kč

Doprava: Autobus Oiapoque (hranice s Francouzskou Guyanou) – Macapá – 57 R$, 591 kilometrů, 10 hodin jízdy. V období dešťů však trvá cesta podstatně déle. Autobusové nádraží v Oiapoque je asi  3-4 kilometry od centra, mototaxi sem stojí 3 R$. Do Macapá jsme přijeli ve 3:00 ráno, takže jsem proklimbal pár hodin na nádraží a pak vyrazil pěšky do centra. Je to tak 5 kilometrů, takže raději zkuste městský autobus. Autobus Macapá – Santana (přístav) – 25 kilometrů, 40 minut jízdy, 1.80 R$. Autobusy jezdí po ulici Tirandentés, kde najdete zastávku tak, že se mrknete, kde stojí místní, stoupnete si vedle nich a až uvidíte autobus s nápisem „Macapá – Santana“, tak na něj mávnete.

Loď Macapá (resp. Santana) – Belém: cca 450 kilometrů (můj odhad z mapy), 100 R$, 25 hodin jízdy. Lístky se dají koupit buď přímo v Macapá v některé z turistických kanceláří (tak jsem učinil já), nebo jsou rovněž k dostání přímo v Santaně (přístav, odkud lodě vyjíždějí, se jmenuje Porto do Grego).

Ubytováni: Macapá – ubytoval jsem se v hotelu Amazonas. Cena za noc 25 R$, včetně snídaně (housky, salám a sýr, káva, džus), v pokoji pro jednoho se sprchou a WC. Hotel leží na hlavní ulici Tiradentés.

Jídlo a pití: Jsme zase v Brazílii a ne v EU, takže ceny jsou přijatelné. Pivo v hospodě 3 R$ (lahvová dvanáctka Skol, což je asi nejlepší brazilské pivo, 0.600 litru). Pivo se v Brazílii většinou v hospodách skladuje ve velkých boxech, ve kterých je teplota od mínus dvou do mínus pěti stupňů! Jsou to tedy spíše mrazáky a pivo je opravdu ledově studené, ale musíte pít rychle, protože v místním vedru rychle zteplá. Aby nezteplalo zase příliš rychle, dají Vám ho do obalu (bude asi z polystyrenu). 2 litry limonády Guaraná v malém krámku 3.50 R$.  Malý špíz na ulici v Macapá – 1 R$ – strašně dobrý, dal jsem si čtyři, dvakrát párek a dvakrát kuřecí maso.

Belém – LP opět zklamal, jeden hotel zrušen, druhý špatně zakreslen. Asi budu tomuto průvodci brzy také přezdívat „Lying planet“. Ubytoval jsem se ve skromném, ale laciném hotelu Fortaleza (který leží na ulici Frutuoso Guimarães ve čtvrti Comércio, což je v samotném centru). Nocleh v „dormitory room“ stojí 13 R$.

Jídlo a pití: Belém – ceny jsou tu o trochu nižší než v Manausu. Malé špízy stojí 1 R$, pivo věršinou 3 R$ (vyzkoušel jsem novou značku – Nova Schin, opět 0.600 litru a opět dobré). Levně, a přitom dobře a hodně, se najíte na tržišti. Dal jsem si tu smaženou rybu + něco klasických brazilských příloh (rýže, těstoviny, fazole…) za 5 R$. Bylo to dobré, i když ryba byla trochu přesolená, a narval jsem se. V Brazílii opravdu hlad nehrozí. Opodál je spoustu stánků s pivem.

Dvoulitrová láhev limonády Guaraná (která je výborná a nechápu, proč jí ještě někdo v Evropě nezačal vyrábět) ve velkém supermarketu stála 1.90 R$. Guaraná je druh stromu, ze kterého se dělá červenohnědý prášek. Ten se prodává i na tržištích v pytlíkách, nebo se z něj dělá právě limonáda. Tu vyrábí několik firem. Guaraná je mírný stimulant, její účinky jsou asi o malinko větší než u kofeinu. Limonáda je super, vypěstoval jsem si na ní úplnou závislost. Brazilci jí pijí ve velkém.

Bankomaty: Většina bankomatů nevydává peníze cizincům, alespoň tedy ne v provinčním městu Macapá. Uspěl jsem až na několikátý pokus. Maximálně jsem si mohl vybrat 1,000 R$, za což mi ČSOB strhla poplatek 128 Kč…

Vstupné: Belém – ZOO (Museu Emílio Goeldi) – 2 R$.

Internet: Belém – 2 R$ na hodinu (obvyklá brazilská cena).