Madeira je název ostrova, souostroví a zároveň autonomního území, které patří Portugalsku. Z fyzickogeografického hlediska ovšem Madeira neleží v Evropě, nýbrž v Africe, podobně jako španělské Kanárské ostrovy. Na Madeiře jsme v červenci 2013 strávili 11 dní.
Madeira – základní údaje
Celé Madeirské souostroví zaujímá rozlohu 801 km2. Souostroví se skládá z několika ostrovů, z nichž tím nejznámějším a největším je samozřejmě ostrov Madeira (741 km2). Z dalších ostrovů a souostroví jsou nejdůležitější Porto Santo (42 km2), ležící 43 km na severovýchod od Madeiry a neobydlená souostroví Ilhas Desertas (3 ostrovy, celkem 14 km2) a Ilhas Selvagens (14 pidiostrůvků o celkové rozloze necelé 4 km2).
V roce 2011 žilo na celém souostroví Madeira 268000 obyvatel, z toho jen asi 5000 na Porto Santu a zbytek na Madeiře. Hlavním městem Madeiry je Funchal (čti Funšal), kde žilo v roce 2011 asi 112000 obyvatel, tedy skoro polovina madeirské populace. Nejvyšší horou Madeiry je Pico Ruivo (1862 m.n.m.). Souostroví je vulkanického původu a celé se nachází na Africké litosférické desce.
Poloha ostrova Madeira
Polohu Madeiry znali pravděpodobně již staří Římané. Teprve ve 14. století však bylo toto souostroví zakresleno na námořních mapách a až ve století 15. zde přistáli první lidé. Byli to portugalští kapitáni João Gonçalves Zarco and Tristão Vaz Teixeira. Ti sem byli vysláni princem Jindřichem Mořeplavcem, který byl hlavním strůjcem námořní síly Portugalska. V 16. století, po objevení Ameriky a námořní cesty do Indie, se Portugalsko stalo, spolu se Španělskem, největší světovou námořní velmocí.
Předtím však bylo potřeba moře nejprve řádně prozkoumat. V roce 1418 se tedy oba zmínění kapitáni nejdříve vylodili na menším ostrově Porto Santo a v roce 1419 i na samotném ostrově Madeira. Ostrovy byly předtím neobydlené, Portugalci tu však založili osídlení. Princ Jindřich Mořeplavec dále prospěl osadníkům tím, že sem kolem roku 1440 nechal z Kréty dovést rostlinky vinné révy. Vínu se zde začalo dařit a víno „Madeira“ (zdejší typ velmi silného vína) je ve světě milovníků tohoto lahodného moku dodnes pojmem. Později k rozvoji Madeiry přispěli významnou měrou i Britové, kteří ovládli obchod s madeirským vínem. Kromě vína se zde rovněž hojně pěstovala cukrová třtina.
Levady – systém kanálů
Na Madeiře v horách hodně prší, zatímco na pobřeží je poměrně sucho. Madeiřané proto vytvořili během staletí unikátní systém kanálů, kterým se říká levady. Původně je budovali otroci. Levady jsou řádově několik kilometrů až několik desítek kilometrů dlouhé a rozvádějí vodu samospádem z hor do nižších oblastí.
Aby voda dotekla co nejdále, vedou levady téměř po vrstevnici a jejich sklon je opravdu velmi pozvolný. Když se Madeira ve 20. století otevřela ve větší míře turistickému ruchu, staly se tyto umělé kanály, dodnes funkční a hojně využívané místními zemědělci, zároveň i turistickými stezkami, kterými je možné pěšky putovat celkem pohodlně po ostrově, který je jinak extrémně hornatý.
Od roku 1976 má Madeira v rámci Portugalska autonomii. Má vlastní parlament, vládu, prezidenta i vlajku.
Čím mě Madeira zaujala nejvíce?
Nejdříve 6 věcí, které se mi nejvíc líbily na Madeiře:
Poloostrov Ponte de São Lorenço na východě ostrova
Přírodně určitě to nejhezčí, co jsme na Madeiře viděli. Zdejší krajina je velice suchá a připomíná poušť. Přitom kdysi tu rostly lesy, ale lidé je pak vykáceli. Poloostrov je dlouhý a všude tu jsou krásně barevné skály a vysoké útesy. Na konci poloostrova je pak vyhlídka, z níž lze dohlédnout na nedaleký ostrov s majákem. Na ten se už však jako turisté nedostanete. Z konečné autobusu číslo 113 (Baia d’Abra) jeto na konec poloostrova a zpět 10 kilometrů. Zabralo nám to 4 hodiny ležérní chůze.
Túra průsmykem Boca de Risco
Hezká túra, během které jsem přešli z Ribeira Seca do Porto da Cruz. Cestou jsou k vidění mimořádně vysoké a strmé útesy na severním pobřeží poloostrova. Viditelnost nebyla nejlepší, ale i tak byly výhledy hezké.
Levada 25 Fontes
Asi nejhezčí levada, kterou jsme prošli. Přes den tu musí být kvanta turistů, ale večer jsme se tu procházeli skoro sami. Na konci levady je menší vodopád. V tůni pod ním se dá vykoupat, i když voda je tu dost studená. Cesta k levadě začíná nahoře na náhorní plošině Paul da Serra. Bohužel se sem nelze dostat veřejnými autobusy, jen cestovkou, taxíkem, anebo stopem jako my.
Starý Funchal
Funchal má hezké historické centrum. Není nijak zvlášť velké, ale stojí za delší procházku. Mně osobně se Funchal líbil víc než špinavý a hektický Lisabon.
Italská zmrzlina
Nna náměstí Largo do Phelps ve Funchalu. 1 kopeček za 1.50 EUR, 2 kopečky za 2.50 EUR. Nikde jinde, ani na Madeiře, ani v Lisabonu, jsme nejedli tak dobrou a levnou (vzhledem k velikosti porce) zmrzlinu. Však tu je prakticky nepřetržitě fronta.
Hody v hypermarketu Anadia ve Funchalu
V tomto hypermarketu je samoobslužná restaurace, kde si nabereš to, na co máš chuť. Cena jídla je 10.60 EUR za kilogram. Některá jídla (třeba zdejší vynikající husté polévky) a pití se platí mimo tento limit, zvlášť. Nejlepší je sem jít po 21:00, kdy to mají za polovic („happy hour“). Zavírají ve 22:00. Několikrát jsme se zde výborně a přitom relativně levně najedli. Hned vedle je klasický hypermarket (jediný, který jsme na Madeiře potkali), kde se dá nakoupit jakékoliv jídlo a pití za rozumnou cenu.
Hodnocení Madeiry
Tak normálně. Je to hezká destinace a určitě stojí za vidění, ale už jsem viděl hezčí. Čímž nechci Madeiru nijak snižovat. Je to destinace zajímavá především přírodně. Na ostrově nejsou prakticky žádné pláže a turisté, bydlící v resortech, se koupou v bazénech, ne přímo v moři, které je navíc dost studené. Holt Atlantik. Pokud je tvým snem válet se na krásné pláži u moře, tak sem nejezdi, budeš zklamán. Z fyzického hlediska je Madeira součástí Afriky, ke které je to odsud mnohem blíže než do Portugalska. Ale klimaticky to tu hodně připomíná Středomoří. Ne však úplně.
Podnebí je na Madeiře oceánské, s mnohem menšími teplotními rozdíly než ve Středomoří. Panuje tu v podstatě věčné jaro. Léto je tu o něco chladnější než v Čechách, zima je však na rozdíl od naší vlasti velice mírná. Jen srážek je tu v zimě mnohem více než v létě a v době našeho pobytu, v první polovině července, nám téměř vůbec nepršelo, a to ani v horách ne.
Levady – kanály budované po staletí
Specialitou madeirské horské turistiky jsou levady. Podél těchto kanálů, budovaných po staletí za účelem zavlažování, vedou turistické cesty. Většina důležitějších levad je značena. Ne tak dobře jako u nás, ale neztratíš se, na každé důležité křižovatce jsou obvykle šipky. Všechny levady jsou (navzdory tomu, co občas tvrdí místní oficiální informace) naprosto nenáročné, s minimálním převýšením. Levady mají totiž minimální sklon, aby jimi bylo možné rozvést vodu co nejdál, takže prakticky kopírují vrstevnice.
Výhodou je, že se při chození po levadách rozhodně nenadřeš (což neplatí pro jiné cesty mimo levady, které jsou naopak většinou velice strmé, to samé platí i u silnic), nevýhodou může být fakt, že levady příliš kličkují. Tak například na jedné levadě jsme ušli 11 kilometrů, a přitom její krajní body jsou jen 2 kilometry vzdušnou čarou od sebe – tak moc levady kličkují. Někdy levady vedou přímo vesnicemi a zástavbou, jindy naopak protínají lesy. Ty městské mě moc nebavily. NA některých levadách (Levada da Ribeira da Janela) jsou proražené tunely, do kterých potřebuješ čelovku.
Madeira je levná
Madeira je poměrně levnou destinací, což je pro našince určitě výhoda. Portugalsko je na tom ekonomicky podobně či spíše o malinko hůře než Česká republika, díky čemuž jsou tu ceny o poznání nižší než třeba ve Francii. Náš rozpočet nebyl nijak závratný. Spali jsme v levném hostelu nebo pod stanem, jedli jídlo ze supermarketu. Nejvíc mi lezla do peněz zmrzlina, tou jsme se ládovali pořád J. Portugalci (či Madeiřané) jsou velice milí. Často neumí anglicky, ale to jim nebrání v tom, aby se vám snažili pomoci, když se třeba zeptáte na cestu.
Jsou zkrátka v pohodě. Jsou to ovšem jižané, ne Němci. Jejich pracovní tempo je tedy znatelně nižší než třeba u nás nebo v Německu. Ve městech je často pořádný nepořádek. Na druhou stranu si zase Madeiřané libují v pestrých barvách a milují květiny. Květiny pěstují nejen na svých zahrádkách, ale i podél cest, levad, prostě všude, snaží se jimi zkrášlit kdejaký kout.
Celkem jsme na Madeiře strávili 11 dnů, což bylo pro poznání ostrova tak akorát. Vyznavači plážové turistiky vychvalují vedlejší ostrov Porto Santo, kde jsou, na rozdíl od Madeiry, dlouhé písečné pláže, my jsme ale na tomto ostrově nebyli.
Praktické informace o Madeiře
Letenka
Letenka Praha – Lisabon – Funchal (Madeira) – Lisabon – Praha stála 8938 Kč pro jednu osobu. Letěli jsme v sezoně, v první polovině července. Koupeno kartou přes internet přímo u portugalské letecké společnosti TAP Portugal. Původní cena letenky byla asi o 1000 Kč nižší, ale my jsme si připlatili za přerušení cesty na zpáteční cestě v Lisabonu, kde jsme pak strávili 3 dny.
Cestou do Lisabonu Portugalci stávkovali, díky čemuž jsme měli zpoždění a ulétlo nám letadlo z Lisabonu do Funchalu, ale dostali jsme náhradou krásné ubytování v hotelu v Lisabonu kousek od letiště a letěli jsme druhý den ráno. Z Lisabonu do Prahy jsme dostali i dobrou večeři. Celkově s TAP Portugal spokojenost, nechovají se jako chudá nízkorozpočtovka, což zdaleka u všech státních leteckých společností není pravidlem.
Ubytování
Ve Funchalu jsme bydleli v hostelu Zarco, který jsme si našli a zarezervovali na www.hostelworld.com. Průměrné ubytování. Cena 25 EUR za pokoj pro dva, včetně skromné snídaně. Na pokoji byla i koupelna.
Stanování
Ačkoliv v průvodci píšou, že oficiálně se na Madeiře volně stanovat nesmí, ve skutečnosti je to v pohodě a nikdo nám nikde nedělal problémy. Obtížnější je spíše někdy najít vhodné místo pro stan, protože terén je nesmírně hornatý. Kolem vesnic je zase problém v tom, že každý kousek půdy je obdělán. Celkově ale bylo stanování v pohodě.
Jídlo, pití
Jedli jsme většinou jídlo ze supermarketu. Párkrát jsme byli i v levnější restauraci. Cenová úroveň je podobná jako u nás, možná v restauracích je o něco dráže. Nejlepší jídlo, vzhledem ke kvalitě i ceně, bylo jídlo na váhu v hypermarketu Anadia ve Funchalu (viz výše).
Doprava
Na Madeiře mají vynikající systém autobusové dopravy. Obecně platí, že téměř všechny autobusy jedou do Funchalu. Autobusy mají čísla, platí se uvnitř. Jízdné je o něco dražší než u nás. Autobusy jezdí ve všední dny docela často, o sobotách a nedělích je to o poznání slabší. Jezdí však jen po hlavních silnicích, všude se autobusem nedostaneš – například na náhorní plošinu Paul da Serra nejede nic. Proto jsme vyzkoušeli i autostop, a to nadmíru úspěšně: poprvé nám zastavilo první auto (sympatičtí Češi), podruhé zastavilo třetí auto (Němci).
Potřetí jsme stopovali půl hodiny, ale nikdo nám nezastavil, tak jsme se na stop vybodli, zasedli jsme do restaurace a počkali na autobus, jedoucí za 2 hodiny. Těžko soudit dle této krátké zkušenosti, ale asi vás spíše naberou turisté s vypůjčeným autem než místňáci, kteří navíc většinou jen popojíždí v rámci jedné vesnice.
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.
Dobrý den,
chystáme se na Madeiru a také jsem koukal na hotel Residencial Zarco. Je v pokoji nějaké vybavení, abychom si mohli něco uvařit?
Děkuji
tady je můj mail: lsprac.cz@gmail.com
Ahoj Leoši,
už si to moc nepamatuji, ale řekly bych, že v Residencial Zarco v pokoji se téměř určitě vařit nedá. Vařili jsem si jen venku, když jsme chodili se stanem po Madeiře, na plynovém vařiči. A ve Funchalu jsme chodili hlavně jíst do sámošky – viz info 🙂