Ledovec Perito Moreno, Městečko El Calafate

Patagonské městečko El Calafate v argentinské provincii Santa Cruz není samo o sobě ničím zajímavé. Přesto se jedná o jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst Argentiny. Důvod je jediný – ledovec Perito Moreno. Jeden z nejznámějších ledovců na světě se nachází v NP Los Glaciares, asi 80 kilometrů na západ od El Calafate. 

El Calafate a Perito Moreno – základní údaje

El Calafate je malé městečko, které má asi 8,000 obyvatel. Leží na břehu jezera Lago Argentino a samo o sobě není zajímavé ničím. Je však hlavním východiskem pro výlet k ledovci Perito Moreno a díky tomu je doslova přecpáno turisty, zvláště v lednu a únoru, kdy je hlavní sezóna (Argentinci mají v lednu a v únoru hlavní letní prázdniny).

Pravděpodobně všichni obyvatelé El Calafate se živí turistickým ruchem. Snad každý dům v centru je buď hotelem, restaurací, obchodem, nebo  v něm sídlí nějaké turistická kancelář.

Dokonce tu mají i casino a nedaleko od města je letiště. Turistů je v El Calafate opravdu velmi mnoho. Snad jedině v Ushuaia je tolik návštěvníků, z ciziny i z Argentiny.

Ledovec Perito Moreno je nejnavštěvovanějším ledovcem v Argentině a jistě patří k nejznámějším ledovcům na světě. Nejedná se o samostatný ledovec, neboť Perito Moreno je jen jedním ze 48 ledovcových splazů, které spadají z obrovského ledovce zvaného Campo de Hielo Sur(anglicky Southern Patagonian Ice Field). Ten má rozlohu 16,800 km² a je druhým největším ledovcem na zeměkouli, ležícím mimo polární oblast. Velká většina tohoto ledovce leží v Chile. Ledovcový splaz Perito Moreno je dlouhý 30 kilometrů, dosahuje šířky kolem 5 kilometrů a zaujímá plochu 250 km². Výška ledovce v jeho čelní části je 60-80 metrů.

Ledovec je součástí Národního parku Los Glaciares („Ledovce“) a patří k nejnavštěvovanějším místům Argentiny. Je také jedním z mála světových ledovců, který zatím neustupuje v souvislosti s globálním oteplováním a jeho stav je celkově hodnocen jako „stabilní“ (to znamená, že neustupuje ani neroste). NP Los Glaciares má celkovou rozlohu 4,459 km². Nejznámější  horou parku je Cerro Fitz Roy (též Monte Fitz Roy), která měří 3,375 metrů a je proslulá svým velmi špičatým tvarem, který přitahuje nesčetné horolezce. V roce 1981 byl NP Los Glaciares zapsán na Seznam světového dědictví (World Heritage List) UNESCO jako vůbec první místo v Argentině.

Upřímně řečeno, podobných ledovců jsou na světě stovky.  Proč je ale právě ledovec Perito Moreno tak známý a populární? Hlavní důvod vězí v naprosto jedinečné poloze ledovce, díky které je Perito Moreno přímo předurčen, aby ho navštěvovaly davy turistů. Ledovec spadá z nedalekých hor do jezera Lago Argentino z relativně mírného svahu. Náhodou se tak děje zrovna v místech, kde z jezera Lago Argentino vybíhá úzký záliv Brazo Rico, který je spojen se zbytkem jezera úzkým průlivem Canal de los Témpanos (česky Kanál ledovcových ker).

Tento úzký kanál leží mezi čelem ledovce a poloostrov Magallanes. A právě na tomto poloostrově je hlavní stanoviště, odkud ledovec pozorují turisté. Vyhlídkové plošiny jsou dostatečně blízko, aby pohled z nich nabízel úchvatnou podívanou, ale zároveň dostatečně daleko, aby kusy padajícího ledovce nikoho nezabily. Ledovec se totiž posunuje velice rychle, v průměru o dva metry za den.

Což znamená, že se každý den z jeho čela odlamuje velké množství ledu, který padá do kanálu pod ním. Když pak občas spadne do vody kus ledu vysoký několik desítek metrů, může to být dost nebezpečné. V letech 1968 – 1988 zde zahynulo celkem 32 turistů, když se přiblížili k ledovci moc blízko a byli zabiti kusy padajícího ledu. Dnes jsou ovšem vyhlídkové plošiny dostatečně daleko a pod ně je vstup zakázán, takže smrtelné nehody ustaly.

Raritou zdejšího ledovce jsou tzv. ruptury. Ledovec se totiž pořád sune směrem k poloostrovu Magallanes a i když se z něj kusy ledu neustále odlamují, přesto se jeho čelo k poloostrovu pomalinku přibližuje. V průměru jednou za 4-5 let dojde k tomu, že ledovci se podaří na krátký čas zvítězit a Canal de los Témpanos úplně přehradí, čímž vznikne ledová hráz. Záliv Brazo Rico je tak dočasně oddělen od zbytku jezera. Jenže potoky a říčky dále zásobují Brazo Rico vodou a ta začne pozvolna za ledovou hrází stoupat, až se dostane přibližně 30 metrů  nad původní úroveň. Tento obrovský tlak vodních mas ledovec nemůže dlouhodobě vydržet.

Proto se v něm nejdříve vytvoří tunel, kterým začne proudit voda z Brazo Rico do Lago Argentino. Proudící voda ledovec ještě více nahlodává a rozrušuje, až nakonec led definitivně povolí a rupne. A tomu právě se říká ruptura. Každá ruptura je obrovskou událostí, na kterou se turisté sjíždějí v mimořádně hojném počtu a jsou schopni zde kvůli tomuto divadlu strávit i mnoho dní. Rachot, který prolomení ledu vyvolá, je slyšet na vzdálenost 16 kilometrů. Jedna z posledních ruptur nastala v roce 1988 a pak se dlouho nic nedělo.

Skeptici to přičítali globálnímu oteplování a obávali se, že ledovec už nebude mít takovou sílu, aby kanál přehradil. Ale v letech 2004, 2006 a naposledy v červenci 2008 došlo k dalším rupturám, a tak nekonečný boj ledu a vody na západním břehu jezera Lago Argentino stále pokračuje.

No řekněte, není to úžasné? Tak proto sem jezdí tolik turistů. A velký vliv má také dokonalý argentinský marketing – Argentinci prostě svoje přírodní bohatství dokáží dobře propagovat. Spoustu informací a mapku najdete například na oficiální stránce národního parku http://losglaciares.com/.

Na Cestě k ledovci Perito Moreno

Do El Calafate jsem přijel z chilského Puerto Natales. Na hranicích tentokrát nebylo moc lidí, a tak jsme byli odbaveni celkem rychle. Krajina před El Calafate je pokryta suchou stepí, ale ještě není tak vyprahlá, jako dále na východ. Když se v dálce zjevila velká modrá plocha, bylo jasné, že to nemůže být nic jiného než Lago Argentino, na jehož břehu leží městečko El Calafate.

Jako obvykle jsem si v Lonely Planet našel nejlevnější hostel, a tím je „Los Dos Lupinos“. Nemusel jsem ho ani hledat, protože hned na terminálu stálo několik nadháněčů s cedulemi s názvy hostelů a „Los Dos Lupinos“ byl mezi nimi. Nadháněč nás pak přímo do hostelu hodil dodávkou. Ubytování v chatce bylo sice spartánské, ale zato velice levné. Jak se ukázalo, hostel nabízí i dopravu k ledovci Perito Moreno, a to za stejnou cenu jako autobusové společnosti, jezdící z terminálu. Neváhal jsem tedy a na druhý den ráno jsem si zakoupil lístek na autobus.

Druhého dne ráno se před hostel přiřítil klasický velký autobus s nápisem „Los Dos Lupinos“ – zřejmě patří přímo hostelu. Jeli jsme něco přes hodinu, načež jsme zastavili a většina z nás byla zkásnuta o 75 pesos. Správa národních parků, která vybírá vstupné, je státem řízená zločinecká organizace, která se specializuje na okrádání zahraničních turistů. Jak totiž jinak nazvat stav, kdy zahraniční turista platí vstupné 75 pesos a Argentinec za to samé 8 pesos.

Tento vydřidušský (a zcela oficiální) systém dvojích cen bohužel platí v Argentině na mnoha místech, ale nejvíc bije do očí právě v národních parcích. No nic, zaplatili jsme a jelo se dál. Nejprve jsme zastavili u stanoviště lodí. Hodinová projížďka po jezeře směrem k ledovci stojí 45 pesos. Není to úplně špatné, ale přesto projížďku nedoporučuji, protože toho neuvidíte v žádném případě více, než o chvíli  později ze souše, takže se jedná o vyhozené peníze. Z lodě jsme viděli nejmodřejší ledovcovou kru, jakou si dokážete představit. Ledovec je normálně lehce namodralý, ale tahle kra byla sytě modrá a působila dojmem, jako by jí někdo nabarvil na modro kvůli nám, turistům.

Po projížďce lodí nás autobus odvezl na hlavní stanoviště, kde jsme měli 2.5 hodiny rozchod.  Toto místo leží přímo na poloostrově Magallanes. Poloostrov je kopcovitý a vedou po něm chodníky se zábradlím. Na několika místech jsou vyhlídkové balkóny, kde se můžete kochat výhledem na ledovec. Bohužel spolu s Vámi se kochá i stovky dalších turistů.

Turistický průmysl v Argentině je opravdu hodně rozvinutý a jeden autobus za druhým sem přiváží další a další turisty. Nechybí tu pochopitelně ani restaurace a prodejna suvenýrů. Druhým negativem během mé návštěvy bylo počasí. Byla docela zima, hlavně však téměř pořád poprchávalo. Žádný liják to tedy nebyl, ale v dešti se fotí špatně, zvláště když nemáte nějakou clonu či deštník.

Nicméně pozitivní dojem u mě převážil. Vyhlídkové balkóny (či plošiny) jsou v různých úrovních. Úplně dolů se z bezpečnostních důvodů nesmí, ale máte možnost vidět ledovec zhruba z úrovně poloviny jeho výšky. Také je však možné shlédnout ledovec seshora, což se Vám v horách často nepodaří, neboť většinou dojdete údolím pouze pod ledovec. Všechny pohledy jsou pěkné. Celý ledovec je tak veliký, že se ani z nejvzdálenější vyhlídky nevejde do zorného pole mého fotoaparátu – chce to širokoúhlý objektiv.

Ohromná modrá masa ledu je rozčleněna a roztříštěna do celé řady věžiček, trhlin, „hor“ a „údolí“. Občas se ozve rána a v ledovci to zapraská. Nestane se buď nic, nebo se naopak utrhne kus ledu a spadne do vody. Bohužel se tak vždycky stalo právě v okamžiku, kdy jsem neměl připravený foťák, takže se mi tento proces nepodařilo zachytit. Zvláště jednou se jednalo o úchvatnou podívanou, kdy se odštěpil ledový sloup o výšce tak 30 metrů a spadnul do vody.

Kdosi mi říkal, že když jsem byl Antarktidě, tak snad ani nemá cenu na Perito Moreno jezdit. Ale není tomu tak, ledovec se mi líbil. V Antarktidě jsme viděli především ploché tabulové ledovce, ze kterých se oddělují velikánské icebergy, kdežto Perito Moreno je mohutný ledovcový splaz, který má úplně jinou strukturu. Za vidění určitě stojí a pokud  pojedete kolem, rozhodně ho nevynechejte. Jestli ale máte možnost zvolit si flexibilně termín dovolené, doporučuji pro návštěvu jiné měsíce než leden a únor, kdy je hlavní turistická sezóna.

Z El Calafate jsem následujícího dne vyrazil na svůj  zatím nejdelší pozemní přesun do Salty, což je město na severu Argentiny, vzdálené z El Calafate asi 3,700 kilometrů. Rozloučil jsem se s chladnou Patagonií a vyrazil na horký sever.

El Calafate a Perito Moreno – praktické informace

Orientační kurs v lednu 2010: 1 argentinské peso (dále P) = 5 Kč

Ubytování: El Calafate – „Los Dos Pinos“. Tento podnik je něco mezi hostelem a kempem. Využil jsem zdejší nejlevnější ubytování v chatce pro 6 osob (postel, bez povlečení a bez snídaně, spaní ve vlastním spacáku),  cena 30 P na osobu. Za 40 P na noc dostanete do chatky i lůžkoviny, je možné spát i v klasických pokojích (ceny jsem nezjišťoval). Wifi připojení zdarma, klasický internet se však platí (10 P na hodinu), což je v argentinských hostelech nezvyklé.

Doprava: Bus Puerto Natales (Chile) – El Calafate (Argentina): 11,000 chilských pesos (440 Kč), 270 kilometrů, 6 hodin jízdy (zdržení na hranicích + jednou jsme stavěli na oběd). Bus El Calafate – Río Gallegos – Salta: cca 3,671 kilometrů, 57 hodin jízdy, 720 P. Jeden přestup v Río Gallegos (cca 320 kilometrů), autobus Río Gallegos – Salta (3,351 ilometrů) je přímý! El Calafate má dále přímé spojení do El Chaltén (východisko na Cerro Fitz Roy) a do Bariloche, přes Río Gallegos se pak s přestupy dostanete prakticky všude po Argentině (Ushuaia, Buenos Aires…).

Jídlo: V restauraci s názvem „Parilla Libre“ je neomezená konzumace zdarma (grilované + přílohy formou bufetu). Platil jsem 50 P. Klasická argentinská vychytávka – když si nedáte nic k pití, přičtou Vám k základní ceně (42 P) ještě 7 P. Takže jsem si dal malou plechovku (0.35 l) piva a měl jsem to za 50 P. Kvalita průměrná, narval jsem se dost. Ve městě je i velký supermarket, takže hlady tu rozhodně neumřete.

Výlet na ledovec Perito Moreno: Celkově mě výlet vyšel na rovných 200 P. Z toho 80 P je autobus tam a zpět (jel přímo od našeho hostelu, cena z autobusového terminálu s jinými společnostmi je stejná), 75 P zaplatíte jako vstup do národního parku a 45 P stála hodinová projížďka lodí k ledovci (tu nedoporučuji, vyhozené peníze). Celý výlet trval 7  hodin.