Ilha Grande (Brazílie) – Pobyt na ostrově

Z deštivých hor ve vnitrozemí jsem zavítal na třetí největší brazilský ostrov jménem Ilha Grande. Leží kousek od Ria a je pokryt krásnou tropickou přírodou. Pro ty, kdo rádi tráví dovolenou někde u moře, nabízí ostrov kolem stovky pláží. 

Ostrov Ilha Grande

Ilha Grande („Velký ostrov“) je třetí největší ostrov Brazílie. Leží v brazilském státě Rio de Janeiro, asi 150 kilometrů na jihozápad od stejnojmenného hlavního města státu. Má rozlohu 193 km². Nejvyšší horou ostrova je Pico da Pedra D’Água (1,031 m.n.m.). Kdysi zde bylo vězení pro těžké zločince, dnes je však ostrov turistickým rájem.

Na ostrově se zachoval původní atlantský deštný prales. Příroda na souši i v moři zde vyniká mimořádně velkou biodiverzitou. Ve vodě se můžete setkat s korálovými rybkami jako někde v Rudém moři, zároveň sem však občas zavítají i tučňáci a velryby, což je fauna typická spíše pro Antarktidu. Na souši pak žije mnoho druhů ptáků, hadi, opice, lenochodi či kajmani.

Celý ostrov je proto chráněný. Nejsou zde silnice a auta se zde nevyskytují, nesmí se zde ani volně tábořit. Zato je tu přes 150 kilometrů krásných stezek pro turisty, rozeklané vrcholky, vodopády a kolem stovky pláží. Vynikající podmínky jsou na ostrově pro potápěče a surfaře. Nejlepší počasí na ostrově je od května do června a od října do listopadu, kdy není ani vedro, ani zima a prší méně.

Můj pobyt na ostrově Ilha Grande

Když jsem přijel první den (v pátek) odpoledne trajektem na ostrov, ihned mě v přístavu odchytila paní z kempu. Jelikož hotely jsou zde podstatně dražší než jinde v Brazílii, rozhodl jsem se právě pro tento druh ubytování a postavil si stan. Kempů je v Abraão, hlavním „městě“ ostrova, mnoho a určitě si vyberete. V době mého příjezdu tu stálo asi 8 stanů.

To se však radikálně změnilo o půlnoci a následujícího dne, v sobotu. O víkendech totiž Brazilci hromadně vyrážejí na výlety. A navíc byl prodloužený víkend, neboť v pondělí byl svátek (Dušičky). Druhý den večer byl tedy kemp zcela zaplněn desítkami stanů. Rovněž další kempy, hotely a restaurace byly narvané a na ulicích se procházely davy turistů.

Abraão je spíše vesnice než město. Celý ostrov Ilha Grande má asi 3,600 obyvatel, z nichž většina žije právě v Abraão. Toto sídlo trochu připomíná Jericoacoaru – je to shluk kempů, hotelů, restaurací a cestovních agentur a počet návštěvníků o víkendech určitě převyšuje počet stálých obyvatel. Ceny jsou vyšší než na pevnině, infrastruktura je ovšem perfektní.

Celý ostrov má skvělé podmínky nejenom pro koupání a jiné vodní radovánky, ale i pro pěší turistiku. Na ostrově je celkem 16 značených tras. Většinou vedou na různé pláže, můžete ale třeba vystoupit i na Pico do Papagaio (982 m.n.m.), jeden z nejvyšších vrcholů ostrova. Trasy jsou vždy na začátku značené cedulí, která udává délku trasy (mezi jedním a osmi kilometry) a čas potřebný k jejímu zdolání, dále je tu vždy mapka  a upozornění na různá zajímavá místa, která můžete vidět cestou. Některé trasy začínají v Abraão, další pak na ně navazují. Pokud ovšem nechcete šlapat na druhý konec ostrova po svých, můžete využít služeb mnoha agentur, které Vás na svých motorových člunech dovezou do stejných míst.

První den jsem absolvoval vycházku na pláž Lopes Mendes, která se nachází 7 kilometrů od Abraão. Jedná se o velmi pěknou písečnou pláž, jejíž délku bych odhadl tak na dva kilometry. Pokrývá ji nádherný písek, vstup do moře je příjemný. V mapě je značena jako místo vhodné pro surfaře. Skutečně zde bylo mnoho borců s prkny, ale vlny byly hodně malé.

Voda také na přelomu října a listopadu není nijak zvlášť teplá, odhadl bych to tak na 22°C. Magazín Vogue nedávno tuto pláž zařadil mezi 10 nejkrásnějších pláží světa. Je to určitě moc pěkné místo, a navíc na několik dalších pěkných pláží narazíte na trase. Cestou jsem viděl zajímavého, jasně červeně zbarveného ptáka a asi dvoumetrového zeleného hada, který se ležérním tempem plazil přes cestu několik metrů přede mnou jakoby nic.

Večer jsem zašel, jako obvykle, do místní hospůdky na jedno pivo. V brazilských hospodách mají kromě lahvového piva často i kulečníkové stoly. A nesmí chybět televize, na které běží fotbal. V Riu a okolí samozřejmě běží přenosy, ve kterých hrají cariocas – borci z Ria. V době mé návštěvy zrovna hrálo Flamengo, suverénně nejpopulárnější klub v zemi. Hospoda byla narvaná. Někdo pil pivo, někdo přišel jen na čumendu. Někteří borci přišli rovnou v červenočerných dresech, barvách Flamenga. A zápas místní prožívají a fandí, jako kdyby byli přímo na stadionu.

Příštího dne jsem se vydal na další pláž jménem Dois Rios (Dvě řeky). Z Abraão je to sem 8 kilometrů po velice kvalitní cestě, jakési pralesní silnici. Úplně jako stvořená pro auta, říkal jsem si, a přitom zde chodí jen pěší a cyklisté, protože na ostrově automobily jezdit nesmí. Vysvětlení jsem našel na druhé straně ostrova. Dois Rios není jen název pláže, nýbrž rovněž vesnice, která se vedle ní nachází. Sídlí zde vojáci a vojenská policie si také každého návštěvníka zapíše do sešitu a když pak jdete zpátky, odškrtnou si Vás znovu. Vojáci tu mají dokonce malý autobus a auto a jsou  patrně jediní, kdo jezdí po ostrově motorovými vozidly.

Samotná pláž je moc pěkná, oproti Lopes Mendes má ale přece jenom horší vstup do vody. Voda samotná nebyla moc teplá a foukal poměrně studený vítr. Uvelebil jsem se na jednom  konci pláže, kde se do Atlantiku vlévá jedna řeka. No řeka – spíše potůček. Před polednem sem ještě nestihlo dorazit moc turistů, ale postupně přibývali. Strávil jsem tu asi tři hodinky sladkým nicneděláním.

Při zpáteční cestě jsem zjistil, že nastal příliv. Potůček byl najednou asi pětkrát širší a podstatně hlubší, jen tak tak jsem ho přebrodil. Cestou zpět jsem šel chvíli pěknými bambusovými houštinami. Zahlédl jsem také v křoví na několik okamžiků menšího varana.

Večer v hospůdce běžel pochopitelně v televizi fotbal. Tentokrát hrálo Fluminense a diváků bylo daleko méně. Jednak Fluminense nemá tolik fanoušků jako Flamengo a jednak hraje letos mizerně a hrozí mu sestup, takže se jeho příznivci poněkud stáhli do ústraní. Zde je dobré zmínit, že žádný fotbalový klub na světě nemá tolik příznivců jako Flamengo! Není divu – Brazílie je pátou nejlidnatější zemí světa a jelikož Čína, Indie, USA a Indonésie nejsou zrovna fotbalové země, nejpopulárnější tým Brazílie má logicky nejvíce fanoušků i celosvětově.

Třetí den jsem se rozhodl, že pokořím druhou nejvyšší horu ostrova, Pico do Papagaio („Papouščí vrch“, 982 m.n.m.). Výstup není technicky náročný, přece jenom je ale nutné překonat skoro tisíc metrů výškového rozdílu, takže jsem se dost zapotil, než jsem vylezl nahoru. Trvalo mi to 2 hodiny a 40 minut. Cesta vede celou dobu tropickým pralesem a jdete pořád do kopce, nikdy ale do extrémního stoupání. Pouze samotný vrchol tvoří několik desítek metrů vysoká pískovcová skála, která je kolmá a místy dokonce převislá, z druhé strany však je dobře přístupná.

Seshora je údajně nádherný výhled na velkou část ostrova, což ovšem nemohu potvrdit, neboť při mém pobytu na vrcholu byla všude pode mnou mlha a nebylo nic vidět. Dolů jsem sešel za 2 hodiny a 15 minut. Informační cedule udává délku trasy (jedním směrem) 6 kilometrů, troufnul bych si ale říct, že to je o něco víc. Na rozdíl od výletů na obě pláže, kdy jsem míjel mnoho rekreantů, kteří s sebou táhli surfová prkna, slunečníky a chladící tašky plné piva a limonád, zde moc turistů nepotkáte. Kdo by se chtěl drápat do kopce, že?

Potkal jsem jen dvě skupinky výletníků. Jedni šli směrem dolů a táhli s sebou stany a spacáky. Evidentně spali někde nahoře, i když je to oficiálně zakázáno, těžko Vás tu ale překvapí nějaká kontrola. Přímo na vrcholu jsem pak viděl nádherné místečko, jako stvořené pro postavení stanu. Jinak byl okolo mě pouze prales, ve kterém prozpěvovali ptáci a pod vrcholem zazníval dosti hlasitý řev opic, které jsem však nezahlédl.

Po návratu do kempu jsem viděl poslední skupinky turistů, kterak balí stany a chvátají pryč z ostrova. Prodloužený víkend skončil a zítra zase musí do foroty, ne jako já! Ráno bylo v kempu tak 50 stanů, večer pouhé tři (včetně mého). Pokud plánujete v Brazílii výlet do jakéhokoliv turistického místa, je vždy lepší sem jet mimo víkend, neboť o víkendech Brazilci houfně vyrážejí na výlety a jelikož chatová mánie v Brazílii na rozdíl od Česka neexistuje, zaplní rekreanti všechny hotely a kempy.

Čtvrtý a poslední den pobytu jsem pojal vyloženě odpočinkově. Už žádný delší pochod! Vstal jsem v devět hodin ráno (což je tuším můj jihoamerický rekord, jindy vstávám v sedm). Dva poslední stany z kempu zmizely,  tudíž zde tábořím pouze já sám! Poté jsem se válel na dvou plážích a prošel nejkratší dvoukilometrovou turistickou trasu. Trasa je to  krátká, avšak zajímavá. Mimo jiné je zde k vidění přírodní bazén na místním potoce, ve kterém byli v dobách otrokářských koupáni otroci.

Aby je nenapadlo utéct, byli připoutáni řetězem za jednu nohu ke skále. Opodál se zase rozkládají trosky Lazareta. Název této budovy se skutečně shoduje s jejím původním účelem – byl zde lazaret, kam byli umisťováni nemocní přistěhovalci, u kterých byla zjištěna cholera. Ti nebyli vpuštění na pevninu, nýbrž byli na ostrově v karanténě. V roce 1913 byl lazaret zavřen, pro budovu se však záhy našlo další využití – v letech 1940–1954 zde byla federální trestanecká kolonie. Po jejím zrušení byla budova nakonec v roce 1963 zbořena.

Zajímavé je, že trestanecké kolonie byly často umístěny na nádherných tropických ostrovech – nemohl jsem si nevzpomenout na Ďábelské ostrovy ve Francouzské Guyaně. Zatímco tam jsou ale zbytky věznice malebné a hezky ladí s okolní tropickou přírodou, na Ilha Grande zůstaly jen nezajímavé  ruiny, do kterých se ani nedá vlézt, neboť hrozí zřícením. Kousek od Lazareta pak stojí akvadukt, který byl původně vybudován pro Lazareto, aby ho zásoboval pitnou vodou. Akvadukt je 11 metrů vysoký, 140 metrů dlouhý a má 26 oblouků. Byl postaven v roce 1893 a je v poměrně dobrém stavu, nahoru je však vstup zakázán.

Příští den ráno jsem nasedl na trajekt a odjel z ostrova na pevninu. Čtyřdenní pobyt na Ilha Grande byl dlouhý tak akorát, i když poznávat místní pláže či jen tak lenošit by se tu dalo mnohem déle. Ostrov by se dal označit za tropický ráj, nebýt zde tolik turistů. Pokud sem pojedete, doporučuji sem jet ve všední den, kdy ostrov dýchá poklidnou atmosférou, na rozdíl od víkendů, kdy je zde dosti přeturistováno. Ostrov je každopádně moc hezký a navíc leží nedaleko Ria, kam jezdí většina turistů – ideální možnost, jak vypadnout z velkoměsta na pár dnů do tropické přírody.

Ilha Grande – praktické informace

Kurs v říjnu 2009: 1 brazilský real (R$) = 10 Kč

Doprava: Autobus Rio de Janeiro – Angra dos Reis – 168 kilometrů, 3 hodiny jízdy, 31 R$. Jede mnohokrát denně. Trajekt Angra dos Reis –  Ilha Grande (vesnice Abraão) – 1.5 hodiny jízdy, 6.50 R$ (to je cena ve všední den, o víkendu však trajekt stojí 14 R$!). Loď jede jen jednou denně v 15:30 (o víkendech ve 13:30), zpět na pevninu pak vyjíždí každý den v 10:00 ráno.

Ubytování: Alfa Camp (kousek od přístavu) – 15 R$ na noc a osobu ve vlastním stanu. K dispozici sprchy, WC, kuchyňka. elektrické zásuvky. O víkendu narváno, ve všední den tu není ani noha.

Jídlo: Obecně platí, že všechno je na ostrově dražší než na pevnině. To se týká  především jídla a pití v restauracích i v obchůdcích. Přes víkend restaurace plné lidí a ceny jsou často vyšší než ve všední dny, kdy spousta podniků nemá ani otevřeno.

Internet: Na ostrově jsem viděl nejlevnější internet za 6 R$ na hodinu (normální cena v Brazílii je 2 R$), tudíž jsem ho nevyužil. Zato v Angra dos Reis, kde jsem měl při čekání na trajekt spoustu času, měli na náměstí wifi připojení zdarma, tudíž jsem si sedl na lavičku a surfoval, dokud jsem nevybil baterku J.