Historie Paraguaye

Počátky Paraguaye

Historie Paraguaye lze datovat od 15.srpna 1537. Tehdy Španěl Juan de Salazar y Espinoza založil pevnost jménem Asunción, dnešní hlavní město Paraguaye. Dalších dvě stě let byla Paraguay známá pod jménem „Indická provincie“ (Provincia de las Indias).

Španělé sice území ovládli, bylo jich však velmi málo. Narazili na místní, mnohem početnější indiánské obyvatelstvo, které hovořilo jazykem guaraní (název jazyka a zároveň – s velkým písmenem –  i národa). Španělům bylo nakonec zdejším místodržitelem povoleno uzavírání sňatků s domorodými ženami. Dnes tedy tvoří 95 % obyvatelstva mesticové, čili míšenci Indiánů a bělochů. Běžně se Paraguay řadí mezi španělsky hovořící země, což je ovšem velmi nepřesné.

Úřední jazyky v Paraguayi jsou totiž dva – španělština a domorodý jazyk guaraní. Který živel nakonec v Paraguayi převládnul, lze usoudit z faktu, že guaraní je dnes rodným jazykem 90% obyvatelstva, zatímco španělsky hovoří jen 9% populace. Později se do Paraguaye přistěhovalo mnoho přistěhovalců z Itálie, Německa, Číny, Japonska, Ukrajiny, arabských zemí a také z bývalého Československa. K tomu přibyli přistěhovalci ze sousedních zemí, hlavně z Argentiny a Brazílie.

Jezuitský stát v Paraguayi

V roce 1609 pronikli do Paraguaye jezuité a založili zde „Las reducciones“. Jednalo se v podstatě o jakýsi jezuitský stát. Účelem těchto „redukcí“ bylo samozřejmě především šíření křesťanství mezi zdejší domorodé obyvatelstvo.

Jezuité vytvořili i unikátní vzdělávací a ekonomický systém, který perfektně fungoval. Jezuité zároveň vzdělávali zdejší obyvatelstvo v jejich vlastním jazyce, guaraní. V roce 1767 však byli jezuité z Paraguaye vyhnáni a dnes zbyly z kdysi prosperujících misií pouze ruiny. Ruiny se zachovaly ve městech  Jesús, Trinidad a San Cosme y Damián.

V roce 1811 vyhlásila Paraguay nezávislost. K žádné válce nedošlo, španělský místodržící kapituloval bez boje. Následujících skoro 200 let se v zemi střídali různí diktátoři. Poslední z nich, Alfredo Stroessner, vládnul v letech 1954-1989. Teprve po jeho smrti se stala Paraguay demokratickou zemí.

Z historie nezávislé Paraguaye mě zaujaly především dvě nesmírně krvavé a devastující války, které vedla Paraguay se svými sousedy. Současný tvar státního území Paraguaye je výsledkem těchto válek. Povíme si tedy o nich trochu více.

Paraguayská válka (válka proti Trojspolku) 1864 – 1870

Tato válka byla nejkrvavějším vojenským konfliktem v dějinách Jižní Ameriky a pokud bychom vzali v úvahu počet padlých vzhledem k počtu obyvatel u Paraguaye, jedná se určitě o jednu z nejkrvavějších válek všech dob.

Již od počátku své nezávislosti měla Paraguay územní spory se svými velkými sousedy, Brazílií a Argentinou. K tomu přibyly neshody i v ekonomických otázkách. Paraguay totiž byla tehdy, stejně jako dnes, vnitrozemským státem, což jí způsobovalo problémy při exportu do zahraničí. Paraguayský diktátor Francisco Solano López se tedy rozhodl, že vojensky pronikne do oblasti Río de la Plata, zřídí zde námořní přístav a vybuduje velkou Paraguay. K tomu bylo ovšem potřeba napadnout největší a nejlidnatější jihoamerickou zemi, která Paraguay od Atlantiku oddělovala, tedy Brazílii. Paraguayci tedy zaútočili.

Nebyl to nejlepší nápad. K Brazílii se záhy připojila i Argentina a Uruguay. Proti tomuto Trojspolku (Triple Alliance) neměla Paraguay mnoho šancí. Válka se nicméně táhla přes 5 let a ztráty byly obrovské nejen na paraguayské straně, ale i na straně vítězů.

Válka začala v prosinci 1864, kdy Paraguay vyhlásila válku Brazílii. K té se však záhy připojila Argentina a Uruguay. Dohoda, zvaná Triple Alliance (Trojspolek), byla mezi těmito třemi státy uzavřena v květnu 1865 (proto se také někdy válka datuje až od roku 1865). Ačkoliv z hlediska velikosti území i počtu obyvatel je totální převaha Trojspolku zřejmá, počty vojáků nasazené do bojů byly vcelku vyrovnané.

Na straně Paraguaye bojovalo asi 150,000 mužů, Trojspolek nasadil 200,000 vojáků. Po těžkých bojích na souši i na vodě se nakonec vojskům Trojspolku podařilo obsadit hlavní město Asunción, Paraguayci však pokračovali ve válce ještě další půlrok guerillovým způsobem. Teprve po smrti Francisca Solano Lópeze, který padl v boji, válka skončila. Poslední slova diktátora, která pronesl před svou smrtí, zněla: „Umírám pro svůj národ“.

Důsledky Paraguayské války

Spíše je však pravdivé tvrzení, že národ zemřel pro svého diktátora. Celkové ztráty na životech nejsou přesně známy a odhady se různí. Na straně vítězů padlo celkem asi 100,000 mužů. Paraguay utrpěla mnohem větší ztráty – 300,000 mrtvých! Padla v podstatě celá armáda a k tomu se přidala i smrt mnoha civilistů, mimo jiné v důsledku epidemií. Odhaduje se, že před válkou měla Paraguay asi 525,000 obyvatel. Po válce, v roce 1871, měla Paraguay 221,000 obyvatel, z nichž pouze 28,000 bylo mužského pohlaví. Zemřelo tedy asi 60% populace Paraguaye. Ve válce padlo skoro 90 % mužské populace! Většina lidí na obou stranách však zahynula nikoli přímo v boji, nýbrž v důsledku špatné stravy, hladu a epidemií. Možná největším zabijákem v této válce byla cholera, která se rozšířila mezi vojáky hlavně proto, že pili neupravenou říční vodu.

Paraguay byla po válce celá zdevastovaná a navíc přišla téměř o polovinu svého území (140,000 km²), které si mezi sebe rozdělily Brazílie a Argentina. Paraguay byla navíc oběma státy okupována až do roku 1876. V následujících letech paraguayská vláda musela podporovat masivní přistěhovalectví, aby se země zase trochu zalidnila. Přišli imigranti z Evropy, Středního východu a také (paradoxně) z Argentiny a Brazílie, čili zemí, které se na úbytku paraguayského obyvatelstva podílely rozhodující měrou. Po šedesáti letech se země z následků války téměř vzpamatovala, když vypukl další krvavý konflikt, válka o Chaco.

Válka o Chaco v letech 1932-1935

Dalším mimořádně krvavým konfliktem, kterého se účastnila Paraguay, byla tzv. válka o Chaco proti sousední Bolívii. Tento konflikt sice nedosáhnul tak apokalyptických rozměrů jako válka proti Trojspolku, i tak to ale byl nejkrvavější konflikt na území obou Amerik ve 20. století.

Oblast zvaná Gran Chaco nebo zkráceně Chaco, se dnes nachází v Paraguayi, Bolívii a Argentině. Válka byla vedena mezi Bolívií a Paraguayí o severní část této oblasti, zvané Chaco Boreal (Severní Chaco – Chaco Central a Chaco Austral, tedy Střední a Jižní Chaco, leží v Argentině). Je to stepní oblast, kde se dobře daří chovu dobytka. Navíc se začalo spekulovat o tom, že by zde mohly být i velké zásoby ropy. Řeka Paraguay spojuje toto území s Atlantikem, což byl další strategický důvod (zejména pro Bolívii), proč toto území ovládnout – obě země byly totiž vnitrozemské a to je výrazně omezovalo v mezinárodním obchodě. Paraguayi se ve válce proti Trojspolku nepodařilo k Atlantiku proniknout.

Ještě hůře na tom byla v tomto ohledu Bolívie, která sice kdysi přístup k moři měla, ale v tzv. Pacifické válce (1879-1883) tento přístup ztratila. Nepomohlo jí ani fakt, že v této válce proti Chile měla spojence – Peru. Válka skončila jasným vítězstvím Chile a Bolívie ztratila přístup k Pacifiku, který před válkou měla v oblasti města Antofagasta. Chile zabralo i původně peruánské území kolem města Arica a výrazně tak prodloužilo své již beztak dlouhatánské území. Navíc ovládlo důležitá naleziště ledku a mědi. Bolívie později  ztratila i území, které jí v roce 1903 zabrala Brazílie (dnešní brazilský stát Acre v oblasti Amazonie).

Záminky k válce o Chaco

Bolívie si na Chaco dělala nároky stejně jako Paraguay, Paraguayci tuto oblast však začali, na rozdíl od svého souseda, i kolonizovat. Válku začala Bolívie. Ta měla tehdy asi dvaapůlkrát více obyvatel než Paraguay (2,150,000 Bolívijců oproti 880,000 Paraguajců), paraguayská armáda však byla bojeschopnější a pohyblivější. Zatímco bolívijský voják se dostal na bojiště v průměru za 14 dní, paraguayskému vojákovi to trvalo pouze čtyři dny. Bolívijská armáda také trpěla nedostatkem vody a mnoho vojáků zemřelo v důsledku dehydratace. Paraguayci navíc měli podporu Argentiny, od které dostávali vojenskou pomoc.

Všechny tyto faktory nakonec způsobily, že válka skončila jasnou porážkou Bolívie. Mírovou smlouvou v Buenos Aires z roku 1938 (v roce 1935 válka skončila příměřím, nikoli mírem) byly tři čtvrtiny Severního Chaca přisouzeny Paraguayi, Bolívie obdržela pouze jednu čtvrtinu. Bolívie získala alespoň částečný přístup k řece Paraguay – dostala přístav Puerto Busch a několik kilometrů území okolo, čímž si zajistila alespoň částečné spojení s Atlantikem. Z Bolívie se nicméně stal jakýsi jihoamerický „otloukánek“ – od počátku své nezávislosti ztratila polovinu svého území ve prospěch svých sousedů. Později se ukázalo, že předpokládaná zásoby ropy a zemního plynu v oblasti Chaca skutečně jsou, ovšem pouze v té bolívijské čtvrtině. Takže kdo v této válce nakonec víc „vydělal“, je otázka.

V širším kontextu ovšem prodělaly obě země. Válka o Chaco znamenala lidskou a  ekonomickou katastrofu pro obě strany. Ve válce padlo 100,000 mužů, z toho 43,000 Paraguayců a 53,000 Bolívijců. Paraguay tedy měla větší ztráty vzhledem k počtu svého obyvatelstva. Většina mrtvých nezemřela v boji, nýbrž na malárii a další nemoci. Hranice mezi oběma zeměmi v oblasti Chaca nejsou přesně vymezené dodnes.