Yellowstone (Wyoming) – Informace – Divoký západ 11

Na severozápadě Wyomingu leží nejstarší národní park na světě. Národní park Yellowstone byl založen americkým Kongresem už v roce 1872. V tomto parku se nalézá největší světové soustředění gejzírů na světě a žije tu také veliká populace bizonů. Yellowstone NP se mi líbil ze všech parků na západě USA nejvíc. Nikde jinde v USA nenajdete tolik různých přírodních zajímavostí soustředěných v rámci jedné přírodní rezervace.

Národní park Yellowstone

Cestu do Yellowstone jsme zpočátku zvažovali. Přece jenom je to sem z Arizony a jižního Utahu, kde se nachází většina dalších parků amerického Západu, docela dlouhý flák cesty. Ale nakonec jsme sem jeli. A rozhodně jsme nebyli zklamáni. Pro mě osobně byl národní park Yellowstone tím nejkrásnějším, jaký jsme v USA viděli.

1. března 1872 podepsal americký prezident Ulysses Grant (mj. slavný generál z americké občanské války) zákon o zřízení Yellowstoneského národního parku, který předtím přijal americký Kongres. Tak vzniknul vůbec nejstarší národní park na světě. Tento park se nachází především v severozápadním Wyomingu (96% rozlohy parku), i když jeho nepatrné okrajové části zasahují i do sousedních států Montana (3% rozlohy parku) a Idaho (1% rozlohy). V roce 1978 byl zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO jako přírodní památka (spolu s coloradským Mesa Verde NP je to nejstarší památka UNESCO v USA). Dnešní rozloha parku je 8983 km² (pro srovnání: největší kraj České republiky, Středočeský, má rozlohu 11015 km²) a v roce 2011 ho navštívilo 3.4 milionu návštěvníků. Rozměry parku jsou 101 x 87 kilometrů, je tedy větší, než americké státy Rhode Island a Delaware.

Název Yellowstone označuje tři objekty: národní park Yellowstone, řeku (významný přítok řeky Missouri) a veliké jezero. V následujícím textu budu slovem Yellowstone označovat národní park, pokud nebude uvedeno jinak. Tento park se rozkládá v místech Yellowstoneské kaldery (o rozměrech 72×45 kilometrů!), což je největší supervulkán na severoamerickém kontinentě. Ten je stále aktivní a v posledních dvou milionech let (konkrétně před 2 miliony let, před 1.3 milionem let a naposledy před 640000 lety) došlo třikrát ke gigantickým erupcím.

Poslední výbuch vyvrhnul do vzduchu asi 1000 km³ horniny! Pro srovnání: výbuch sopky Krakatau v roce 1883 vyvrhnul do vzduchu „pouhých“ 20 km³. Přesto byl tento výbuch slyšet 5000 kilometrů daleko. Zatím největší zaznamenanou sopečnou erupcí v historii moderního lidstva byl výbuch sopky Tambora (na ostrově Sumbawa) rovněž v Indonésii. Výbuch Tambory vyvrhnul do vzduchu v roce 1815 150 km³ horniny. Při tomto výbuchu vzniknul kráter, hluboký 1250 metrů, a v následujícím roce 1816 došlo k celoplanetárnímu ochlazení. Ke gigantické erupci došlo v roce 181 n.l. i na Severním ostrově Nového Zélandu.

Vulkán Taupo (na jehož místě dnes leží stejnojmenné kalderové jezero) vyvrhnul do ovzduší asi 100 km³ horniny. Tento výbuch zničil veškeré rostlinstvo a živočišstvo v okruhu 500 kilometrů. Žádní lidé při tom o život naštěstí nepřišli, protože Severní ostrov byl tehdy ještě neobydlený (Maorové sem přišli až mnohem později). Zato v Číně a dokonce až v římské říši zaznamenali toho roku silně ztmavenou oblohu a krásně zbarvené západy slunce – důsledek výbuchu na opačném konci planety (sopečný prach z výbuchu se rozptýlil po celé zeměkouli).

Takže vyhlídky do budoucna nejsou v Yellowstonu zrovna růžové. Až tento supervulkán znovu vybuchne, zlikviduje všechno v okruhu mnoha set kilometrů a lze se jen modlit, aby taková exploze nepřišla někdy v blízké budoucnosti. Vzhledem k intervalům jednotlivých megaerupcí je sice pravděpodobnost, že výbuch nastane v dohledné době, mizivá, ale stejně: kdybych bydlel někde poblíže Yellowstonu, nebyl bych asi úplně v klidu – náhoda je blbec.

Zatím však supervulkán přátelsky dřímá a k velkým erupcím chválabohu nedochází (občas tu ovšem dochází k docela silným zemětřesením). Nicméně jeho magmatický krb zatím nevyhasl a v důsledku toho se to tu hemží jinými vulkanickými jevy. Nikde jinde na světě není soustředěno na jednom místě takové množství gejzírů, horkých pramenů, fumarol a bahenních sopek.

Národní park Yellowstone nabízí celkem asi 200 gejzírů. Nejznámější z nich je Old Faithful („Starý věrný“), který vystřikuje v intervalech 40-126 minut (průměr je kolem 75 minut). Mnoho dalších gejzírů v této oblasti je mohutnějších, intervaly jejich erupcí jsou však hodně nepravidelné, a proto je „Starý věrný“ gejzírem jednoznačně nejpopulárnějším.

Kromě gejzírů a dalších vulkanických jevů jsou v Yellowstonu i další přírodní krásy. Jezero Yellowstone Lake je největším vysokohorským jezerem v USA. Jeho rozloha je slušných 352 km² (pro srovnání: Balaton, největší jezero střední Evropy, má rozlohy 596 km²). Jezero leží v nadmořské výšce 2357 m.n.m., je 120 metrů hluboké a délka jeho pobřeží je 180 kilometrů. Z jezera vytéká řeka Yellowstone River, na níž leží dva krásné vodopády — Horní (Upper Falls, výška 33 metrů) a Dolní (Lower Falls, výška 94 metrů). V této oblasti vytváří řeka nádherný kaňon.

Parkem také prochází hlavní kontinentální rozvodí. Řeka Yellowstone River se vlévá do Missouri a odvodňuje tudíž většinu území parku do Atlantiku. Avšak řeka Snake (přítok Columbie) odvádí vodu z jihozápadní části Yellowstonu do Tichého oceánu.

Nejvyšší horou národního parku je Eagle Peak (3462 m.n.m.), nejnižší bod (Reese Creek) leží ve výšce 1610 m.n.m. Asi 80% plochy parku je zalesněno, zbytek je porostlý převážně prérií. Klima v národním parku je drsné. Absolutní teplotní rekordy, naměřené v národním parku Yellowstone: +37°C (rok 2002) a -54°C (rok 1933). Množství srážek je velice variabilní a pohybuje se mezi 380-2000 mm srážek ročně. Kolem jezera Yellowstone Lake napadne každoročně v průměru 380 cm sněhu.

Národní park Yellowstone je i mimořádně bohatý, co se týče množství zvěře. Na prvním místě je zde nutno zmínit bizony. Kdysi obrovská stáda bizonů křižovala severoamerické prérie a poskytovala hlavní zdroj obživy prérijním Indiánům. Odhaduje se, že bizonů bylo tehdy v Severní Americe 30-60 milionů. Pak přišli běloši a prakticky všechny bizony vystříleli.

Částečně pro zábavu, avšak především bylo vybíjení bizonů součástí cílené genocidy Indiánů, neboť běloši dobře věděli, že likvidací bizonů zlikvidují i místní indiánské obyvatelstvo, které prostě umře hlady. Jedni z posledních bizonů v Severní Americe přežili právě v Yellowstoneském národním parku. V roce 1902 jich bylo pouhých 50 kusů, pak se ale naštěstí jejich počet začal díky přísné ochraně zvolna zvyšovat.

Dnes jich zde žije několik tisíc (v roce 2008 jich bylo asi 3000). Kromě bizonů žije v parku například los, jelen wapiti (v americké angličtině zvaný „elk“), los, jelen, orel mořský, pelikán, pronghorn (místní druh antilopy), svišť, kojot, černý medvěd (baribal) a medvěd grizzly (celkem asi 300 kusů). A také vlk. Vlci kdysi v parku žili, byli ale zcela vyhubeni.

V 90. letech 20. století však byli dovezeni vlci z Kanady. Daří se jim dobře, a tak v roce 2005 žilo v Yellowstonu 13 vlčích smeček s celkem 118 jedinci. Instalace vlků do zdejšího ekosystému mimo jiné způsobila výrazné ozdravění populace zdejších bizonů, jelenů a antilop. Tito velcí savci měli předtím tendenci poněkud degenerovat, neboť zde chyběli přirození predátoři (medvědi jsou přece jenom pomalejší). Návrat vlků tudíž pomohl znovu nastolit přirozenou ekologickou rovnováhu.

Cestovní deník – část 11.

„Všude to šumí, vře, klokotá, píská, syčí, hučí a sténá. Obrovské chomáče zředěného bahna stříkají na všechny strany. Když vhodíme kámen do otvoru, který právě vzniknul a hned se zase zavírá, tu jakoby se urazili duchové podsvětí. Voda i bahno jako by ožili a přímo ďábelsky zuří, stříkají do výšky, valí se napravo i nalevo, jako by chtěli provinilce stáhnout do hrozných hlubin a zahubit. Voda v těchto pekelných kotlích má rozličnou barvu. Někdy je mléčně bílá, jindy křiklavě červená, blankytně modrá, sírově žlutá, ale často i čirá a průhledná jako sklo. Na jejím povrchu jsou vidět velká vlákna jakoby z bílého hedvábí nebo hustá pěna olověné barvy, která každý předmět, co se do ní ponoří, obalí za pár minut několik centimetrů tlustou pevnou hmotou, velmi trvanlivou, ba až nezničitelnou.“

Gejzíry, vřídla a otužilci (Den 21. – úterý 17.7.2012) – West Thumb Geyser Basin

Vstali jsme v 7:00 a po deváté jsme vyjeli. Před dvanáctou hodinou to přišlo – národní park Yellowstone. Naší první starostí bylo najít ubytování a to se nám podařilo bleskově. Hned v prvním kempu u jezera Lewis Lake měli volno (kempy jsou během letní sezóny hodně plné). Postavili jsme si stan na krásném místě v lese. Kousek od nás byl kohoutek s pitnou vodou a WC. Cena v pravdě lidová – 12 dolarů na noc za místo pro všechny. A hned jsme nasedli do auta a hurá do parku! Na jeho prohlídku jsme si vyčlenili celé tři dny. Jednak je tu spousty zajímavostí, druhak národní park Yellowstone je poměrně rozsáhlý a vzdálenosti jsou zde docela velké.

Hned první místo, kde jsme zastavili, mě uchvátilo. West Thumb Geyser Basin je parádní. Žádné tryskající gejzíry jsme tu tedy neviděli. Zato je tu na malé ploše spousty horkých vřídel, která vytvářejí jakési malé bazénky. Bazénky jsou modré, zelené, občas je tu k vidění i bílá a oranžová. Voda je vařící, má až 95°C. Osobně jsem to vyzkoušel – sáhnul jsem si do jednoho čůrku, vytékajícího z jednoho vřídla a fakt jsem se skoro opařil.

Na těch vřídlech je nejlepší to, že voda v nich je často velmi čistá a téměř čirá, takže když se „pára nad hrncem“ občas na chvíli protrhá či ji odvane vítr, je vidět do hloubky a člověk se nemůže zbavit dojmu, že se dívá rovnou do pekla. A vzhledem k tomu, co sis mohl, milý čtenáři, přečíst výše o Yellowstoneské kaldeře, je to taky v podstatě pravda: tady je peklo opravdu, ale opravdu hodně blízko. Chodit se tu smí jen po vyznačených cestách a nikoho ani nenapadne, aby tento zákaz porušil.

Stačí chvilka nepozornosti, jeden chybný krůček, a už by ses v tom pekle ocitnul natotata. Ostatně sugestivní výstražná cedule, zobrazující chlapečka, kterak se propadá do horkého bahna, protože vkročil tam, kam neměl, hovoří výmluvněji než jakékoli další zákazy a nařízení: sem fakt nešlapte.

Pravda, místní jeleni to nerespektují a chodí mezi vřídly sem a tam, jako by se nechumelilo. Asi znají bezpečné cestičky. Pod plošinou s vřídly se pak nachází veliké jezero Yellowstone Lake, jehož nejzápadnější zátoka se nazývá Thumb, tedy palec. Zajímavé je, že některé horké prameny vyvěrají přímo do tohoto jezera, které je jinak jistě hodně studené.

Za West Thumb Geyser Basin se silnice větví. Hlavní silnice v Yellowstone NP vytváří velikou osmičku, přičemž severní, horní okruh (Upper Loop) je o něco kratší než ten jižní (Lower Loop). Pokud projedete celou osmičku (Grand Loop), ujedete 166 mil (268 kilometrů). K tomu je třeba připočíst odbočky. Vzdálenosti jsou tedy v Yellowstonu nemalé a bez auta se tu nelze pohybovat, protože žádné shuttle busy (jako třeba v Grand Canyonu) zde nejezdí.

Gejzír Old Faithful

My jsme za West Thumb zahnuli doleva, na západní část Dolního okruhu. Naším cílem byl gejzír Old Faithful. Starý věrný je asi nejznámějším gejzírem na světě. Vystřikuje víceméně pravidelně v intervalech 40-126 minut. Průměrný interval je kolem 75 minut. Gejzír se nachází v nadmořské výšce 2240 m.n.m. a chrlí vodu do výšky 32-56 metrů. Erupce trvá 1.5 – 5 minut a do vzduchu je během ní vychrleno 14000 – 32000 litrů vody.

Voda je vařící a její teplota přesahuje 100°C, jelikož teprve poté, co tlak horké vody a vodních par přesáhne pod zemí kritickou mez, dojde k výbuchu. Své lichotivé jméno, které se navíc tak pěkně hodí k Divokému západu, získal tento gejzír již roku 1870. Není sice nejvyšší, ale zato je opravdu spolehlivý, a tak není divu, že Old Faithful je daleko nejnavštěvovanějším místem celého národního parku. Je tu velikánské parkoviště, restaurace a samozřejmě veliké Visitor Center.

Každý výtrysk sleduje mnoho set lidí. Jelikož jsme se zde zdrželi poměrně dlouho, viděli jsme celkem tři erupce. Přímo ke gejzíru se samozřejmě nemůže, protože dostat zásah horkou vodou by jistě nebylo nic příjemného, a navíc často vanoucí vítr rozfoukává vodní tříšť dosti daleko. Proto je pozorovací plošina umístěna minimálně 100 metrů od gejzíru.

U každého gejzíru, který tryská jakžtakž pravidelně, stojí vždycky informační cedule, na které je napsáno, kdy pravděpodobně dojde k další erupci. Tuto informaci vám samozřejmě podají i ve Visitor Center. Old Faithful má tu výhodu, že jeho interval je poměrně krátký, takže při troše trpělivosti erupci určitě uvidíš, zatímco u jiných gejzírů jsou intervaly mnohem delší a méně pravidelné.

To je pak rozmezí, kdy může dojít k další erupci, dlouhé třeba půl dne, a tak dlouho se nikomu na jednom místě tvrdnout nechce. Některé jiné gejzíry pak tryskají úplně nepravidelně a často se třeba na dlouhá léta odmlčí úplně, aby pak nečekaně ožily novou silou. Tudíž se všichni turisté nahrnou k Old Faithful, zatímco u jiných gejzírů postává jen pár lidí. Při první erupci jsme stáli na oné plošině a okolo nás bylo odhadem tak 1000 lidí! Připadal jsem si jako na fotbale – všude spousta diváků a všichni čekají na gól.

Na rozdíl od fotbalu je zde ovšem prakticky jisté, že ten gól padne. Nakonec to začne bublat, vytryskne nejdříve trochu vody, a pak se gejzír zblázní a začne stříkat vší silou do výše. Vanoucí vítr pak rozprašuje vodu pořádně daleko, naštěstí jiným směrem, než stojí nadšení diváci. Když se gejzír po pár minutách vybouří, zase rychle zvadne a je po představení.

Diváci se začnou rozcházet, ale už tak za půl hodiny se sem začnou hrnout další a čekají na další gól. Na následující dvě erupce jsme už ovšem nečekali, ale viděli jsme je z dálky. Velmi zajímavé je totiž i okolí gejzíru Old Faithful. Je tu hodně dalších gejzírů, horkých pramenů a fumarol, občas je ve vzduchu cítit sirný zápach. Žádný jiný velký gejzír jsme ovšem v akci neviděli, jen několik menších.

Pro dnešek jsme byli zážitky již plně saturováni a také čas pokročil, vydali jsme se tedy na zpáteční cestu. Večer jsme nakonec odvážně skočili do jezera Lewis Lake. Voda nebyla nejteplejší (tipnul bych to na 18°C), přece jenom leží jezero ve výšce 2300 m.n.m., ale koupel bodla. Dnes jsme ujeli 131 mil.

Grand Prismatic Spring, Lower Falls a Bizoní louka (Den 22. – středa 18.7.2012)

Ráno jsme nakoupili, nabrali benzín a vyrazili jsme stejnou cestou jako včera. Old Faithful jsme tentokrát minuli. Kousek za ním je další odbočka k Midway Geyser Basin. Zde se nachází vřídlo zvané Grand Prismatic Spring. Je to bezpochyby jeden z přírodních divů světa. Grand Prismatic Spring je největším a zároveň bezkonkurenčně nejkrásnějším vřídlem v Yellowstone NP.

Je těžké uvěřit, že se v přírodě může nacházet něco tak neuvěřitelně barevného. Jezírko a jeho břehy jsou tyrkysově modré, zelené, žluté a oranžové. Nad tou vší změtí barev se líně povaluje pára. Neboť i toto vřídlo je horké, i když ne nijak extrémně – teplota v jezírku je „jen“ kolem 70°C. Šířka jezírka je 60 metrů. Magická barevnost jezírka je způsobena především termofilními mikroorganismy, tedy těmi, co si libují při vysokých teplotách. Kolem vedou chodníčky.

Nicméně daleko nejhezčí pohled na Grand Prismatic Spring je seshora. Pokud nevlastníš pilotní licenci, existuje ještě jedna možnost, jak se kochat krásou jezírka svrchu – kousek za jezírkem je kopec, ze kterého je vidět jezírko a jeho okolí jako na dlani. Jelikož je toto místo vzdálené asi 2-3 kilometry od parkoviště, moc turistů sem nepáchne – vždyť by museli ujít pěšky takovou dálku! Ale výhled stojí za to, sem určitě zajdi.

Poblíž vyhlídky se nachází mnoho ohořelých stromů, připomínajících nedávné veliké lesní požáry, které se bohužel nevyhýbají ani Yelowstonu. Jinak v okolí Grand Prismatic Spring jsou i další zajímavá místa. Vedlejší vřídlo Turquoise Pool je velmi horké a velmi modré. Teplotu jsem nikde nevyčetl, ale určitě bude podstatně vyšší než teplota Grand Prismatic Spring, protože páry se nad ním vznáší daleko víc a samotné jezírko je vidět jen občas, když zafouká vítr a páry se poněkud rozplynou.

Další hezký jev je vidět hned u parkoviště. Teče tu říčka (jistě velmi studená), do které stékají z plošiny, rozkládající se o několik metrů výše, horké prameny. Zde se přímo vnucuje myšlenka, že by tu mohlo být super koupání, kdyby člověk vychytal místo, kde se při mísení ledové a vařící vody teplota ustaluje na nějaké rozumné hodnotě. Leč do řeky se vstupovat nesmí. Ale hezky se na to kouká. Nad hlavou nám tu při tom pořád prolétával nějaký orel…

Poté jsme autem pokračovali dál po Lower Loop. Navštívili jsme ještě Gibbon Falls (menší vodopády, nic moc podívaná), Lower Geyser Basin a Artists Paintpots. Zde jsou k vidění další a další horké prameny a vřídla a fumaroly apod. Ve srovnání s předchozími místy to tu ale není zdaleka tak zajímavé, nic opravdu spektakulárního tu neuvidíš. Na jednom místě jsme viděli tři velikánské elky (tak se označují v „američtině“ jeleni wapiti, zatímco v britské angličtině se slovem elk označuje los). Tak obrovské jeleny jsem nikdy v životě neviděl. Samozřejmě jsme ihned vylezli z auta a fotili a fotili, spolu s námi ovšem další desítky turistů. Zvířata se vůbec nebojí. Pak jsme dojeli do Canyon Village, kde je opět obrovské parkoviště a Visitor Center.  Mirek tu zůstal, protože se mu zase jednou téměř úplně vybily baterie do foťáku. A mohl litovat! Hlavní zdejší atrakcí je totiž Grand Canyon of the Yellowstone.

Řeka Yellowstone River, vytékající z jezera Yellowstone Lake, tu vyhloubila nádherný, 1200 stop (asi 360 metrů) hluboký kaňon. Grand Canyon se mu říká proto, že je v oblasti Yellowstone daleko největší. Velikostí se ovšem se svým jmenovcem z Arizony nemůže vůbec porovnávat. Jedná se ale o opravdu krásné místo. Stěny kaňonu mají díky zdejším horninám lehce nažloutlou barvu; zde je jasně vidět, odkud vzniknul název Yellowstone („Žlutý kámen“). Aby toho nebylo málo, překonává tu řeka velké převýšení dvěma vodopády. Upper Falls jsou menší (výška 33 metrů), Lower Falls jsou podstatně vyšší, měří 94 metrů. K těm jsme se se Šárkou vydali po turistické trase. Vodopád je opravdu hodně mohutný. Dá se dojít až na plošinu nad vodopádem a pozorovat tu padající kvanta vod seshora. Hezké místo!

Už k večeru jsme pak ještě u jedné velké louky spatřili mnoho bizonů. Je to tu jak na safari v Africe. Bizoni se pasou všude okolo a občas přejdou líným krokem silnici. Bizon má samozřejmě přednost, auta tedy musí zastavit. Turisté ovšem zastaví rádi, a fotí a fotí. Na rozdíl od Afriky tu můžete i u okraje silnice zastavit a vylézt z auta. Bizoni jsou klidná zvířata, přibližovat se ovšem do jejich bezprostřední blízkosti, a to zvláště k obrovským bizoním samcům, se silně nedoporučuje. Bizoni nás dost zdrželi, takže do našeho tábořiště u Lewis Lake jsme se vrátili až ve 22:00. Dnes jsme ujeli 130 mil.

Bizoní stáda a Mammoth Hot Springs (Den 23. – čtvrtek 19.7.2012)

Ráno jsme vyrazili na sever. Dopoledne jsme zkoukli dvě termální lokality, Mud Volcano a Sulphur Caldron. Mud Volcano, to je taková kouřící bahnitá louže, ze které tu a tam vyprskne trochu bahna. U Sulphur Caldron jsme si vyfotili bizona, kterak postával u jednoho vřídla. Pěkný záběr! Bizonovi se u čoudícího kráteru asi moc líbilo, válel se tu po zemi na zádech a kopal nohama do vzduchu. Docela se divím, že se pod ním půda někde v okolí nepropadne, já bych tam tedy nelezl ani náhodou. Pak jsme opět dojeli k „Bizoní louce“. Což není oficiální název, ale my jsme si tak toto místo mezi sebou interně pojmenovali. Nachází se na východní straně Horního okruhu (Upper Loop).

Zatímco většinu parku pokrývají lesy, zde jsou rozlehlé louky. Pravá nefalšovaná prérie a na ní stovky bizonů. Pokud chceš vidět bizony, tak zde je téměř jisté, že na ně narazíš. Samozřejmě jsme tu opět vylezli z auta a fotili a fotili. Tentokrát jsme pořídili lepší záběry než včera večer, kdy už nebylo moc světla. Po bizoní pauze jsme pokračovali v jízdě na sever a rozhlíželi jsme se po nějakém kempu, ale všechny byly plné. Až přímo v Mammoth Hot Springs, když už jsme moc nedoufali, že někde budou mít volno, jsme našli jeden kemp volný.

Zaplatili jsme 14 dolarů za noc pro všechny. Tento kemp je poměrně luxusní, dokonce tu mají i splachovací záchody, zatímco v jiných kempech v odlehlejších místech jsou téměř vždy jen suché toalety. Postavili jsme stany, uvařili jsme si oběd a odpoledne jsme vyrazili na prohlídku Mammoth Hot Springs. Jedná se o světoznámé travertinové terasy a jeden ze symbolů Yellowstone NP. Bohužel však musím konstatovat, že tohle místo mě jako jediné v Yellowstone NP zklamalo.

Čekal jsem něco jako Pammukale v Turecku, ale chyba lávky. Na rozdíl od Pammukale je totiž většina teras v Mammoth Hot Springs mrtvých, neboť přes ně nepřetéká voda, a tak silně zvětrávají. Jen v horní části jsem zahlédl pár hezčích teras, ale celkově nic moc. Přitom před návštěvou parku jsem měl z různých zdrojů informací pocit, že se jedná o jednu z nejhezčích částí Yellowstonu. Ale toto moje očekávání se nepotvrdilo. Pokud máš málo času, tak toto místo, které je navíc v nejodlehlejší severní části parku, můžeš klidně vynechat.

V podvečer jsme se zastavili v místě zvaném Sheepeater Cliffs. Zde se nachází hezký příklad rozpadu čediče, který tu vytváří vysoké kamenné bloky. Hodně to připomíná Panskou skálu u Kamenického Šenova, i když ta je mnohem hezčí. Jo, máme u nás doma v Česku také úžasná místa a ne že ne. Do kempu jsme se dostali až v půl desáté večer. Mammoth Hot Springs, nejsevernější místo, které jsme dosáhli naším autem, leží na 45. rovnoběžce, a tak je tu o letních večerech vidět mnohem déle než třeba v Arizoně. Dnes jsme ujeli 107 mil.

Národní park Yellowstone – shrnutí

Celkově musím říct, že národní park Yellowstone je naprostá bomba a ze všech amerických národních parků se mi líbil nejvíc. Uchvátily mě hlavně parky mojí soukromé “Velké pětky“ – Yellowstone, Grand Canyon, Bryce Canyon, Monument Valley a Arches. Všechny jsou úžasné, ale Yellowstone u mě přece jenom stojí o něco výš než ty ostatní.

Předloni jsem navštívil Nový Zéland, kde jsou na Severním ostrově také gejzíry a horké prameny, ale národní park Yellowstone jich nabízí daleko víc a jsou hezčí. A k tomu jsou tu nádherná jezera, lesy, kaňon s vodopády a v neposlední řadě také veliká stáda bizonů. To nemá chybu. A to jsme zdaleka neviděli všechno. V parku by se určitě dalo kempovat nejméně 14 dní a pořád by bylo co objevovat.

Z míst, která jsme navštívili, se mi nejvíce líbila tato:

1. West Thumb Geyser Basin – první místo, které jsme navštívili, se mi nakonec líbilo nejvíc. Sice jsme tu zrovna neviděli stříkat žádný gejzír, ale byla tu nejhezčí vřídla, u kterých jsem měl opravdu pocit, že se koukám někam hluboko do pekla.
2. Old Faithful Geyser a okolí. „Starý věrný“ gejzír opravdu nezklamal. I celé jeho okolí je moc pěkné, sem tam tu vystříkne i nějaký ten jeho menší bratříček. A k tomu samozřejmě hromada dalších vřídel.
3.  Grand Prismatic Spring. Daleko nejkrásnější vřídlo v národním parku. Je neuvěřitelné, že v přírodě může existovat něco tak barevného.
4. Dolní Yellowstoneský vodopád (Lower Falls). Krásný vodopád na krásné řece v nádherném kaňonu.
5. Bizoní louka na východní straně malého silničního okruhu. Připadal jsem si tu jak na safari v Africe: bizon kam se podíváš!

Fotogalerie – Yellowstone