Asunción – Praktické Informace, Metropole, Yerba maté (tereré)

Hlavní město Paraguaye, Asunción, leží na řece Paraguay. V úředních hranicích má zhruba 600,000 obyvatel, avšak v jeho metropolitní oblasti žije 2 miliony lidí. Do Prahy je to odsud vzdušnou čarou 10,960 kilometrů.

Cesta do hlavního města

Ačkoliv už mám něco procestováno, nemohu si vzpomenout, že bych některou zemi navštívil v období dešťů, vždy jsem bral při plánování dovolené ohled na počasí. Takže premiéra! Neboť jsem přijel do Paraguaye v listopadu a to je zde období dešťů. Obecně totiž platí, že období dešťů je ve střídavě vlhkých tropech v letní polovině roku. Neznamená to ale, že by lilo pořád, jen prší více a častěji, než v období sucha. Zatím jsem v Paraguayi čtyři dny, z toho tři bylo pořádné vedro a ani nekáplo, jeden den ale skoro celý propršel. Že je období dešťů, se pozná i na vegetaci – vše je krásně zelené.

Ráno jsem v Ciudad del Este vstal, nasnídal se a vyrazil busem MHD na autobusový terminál. Autobus mě evidentně vyhodil až kus za městem a ne na terminálu. Nicméně zde byla zastávka, kde busy do Asunciónu staví a jeden tu zrovna stál. Hned se na mě vrhli dva nadháněči, kteří se o mě  začali přetahovat, takže jsem se ani nemusel sám snažit a cena ihned spadla z původních 50,000 PYG na 35,000 PYG. V Paraguayi tedy smlouvejte! Autobus byl klimatizovaný superpohodlný dvoupatrák.

Oproti Brazílii jediný rozdíl spočíval v tom, že sem občas nastoupili různí potulní prodavači různých pochutin, v čemž ovšem vidím velkou výhodu, neboť v Brazílii busy zastavují pouze u předražených restaurací, které většinou patří samotným autobusovým společnostem. Jeli jsme celkem rychle po kvalitní silnici, jen v Asunciónu jsme se poněkud vlekli v hustém provozu.

Krajina ve východní Paraguayi je většinou mírně zvlněná. Střídají se pole, pastviny a lesy, taková venkovská idyla. V Asunciónu jsem se tentokrát ubytoval hned u autobusového nádraží.  Jednak jsou tu velmi levné hotely na každém rohu,, a pak mi přijde lepší jet do centra na výlet bez batohu, než se tam vláčet s krosnou.

O městě Asunción

Celý název města je „La Muy Noble y Leal Ciudad de Nuestra Señora Santa María de la Asunción“. Španělé si při zakládání měst v Latinské Americe v takto dlouhý jménech vyloženě libovali. Samotné slovo Asunción znamená „Nanebevzetí“, rozumí se Panny Marie. 15.srpna 1537 založil Španěl Juan de Salazar de Espinoza pevnost Asunción. O 4 roky se tato pevnost stala oficiálně městem. Asunción se stal centrem velké provincie, zvané „Provincia de las Indias“, do které  kromě Paraguaye patřila i část dnešní Brazílie a Argentiny.

Po vyhlášení nezávislosti Paraguaye v roce 1811 se pak Asunción stal hlavním městem nezávislého státu. Během války proti Trojspolku (1864-1870) se Asunción v důsledku válečných hrůz dosti vylidnil, navíc byl ještě 6 let po válce okupován brazilskými jednotkami. Nakonec se však město postavilo na nohy díky přistěhovalcům – nejvíc jich přišlo z evropských zemí a území tehdejší Osmanské říše.

Asunción leží v nadmořské výšce pouhých 43 m.n.m. Ročně tu spadne 1,366 mm srážek. Srážky jsou v průběhu roku rozloženy poměrně rovnoměrně. Nejsušší měsíce jsou červen-září, kdy jsou také nejnižší teploty (zima jižní polokoule). Průměrná  roční teplota v Asunciónu je 23.2°C. Asunción leží u hranice s Argentinou, ta se nalézá na protilehlém břehu řeky Paraguay. Město je samozřejmě hlavním průmyslovým a ekonomickým centrem země. Sídlí tu významná burza, je zde rovněž letiště a významný říční přístav.

V centru metropole

Na to, že má Asunción v aglomeraci dva miliony obyvatel, to zrovna moc živé město není, očekával bych v centru větší davy. Také je znát, že Paraguay je jednou z nejchudších zemí Jižní Ameriky, vše je takové omšelé a nezáří to zrovna novotou. Pravda, v Georgetownu to vypadá hůře, ale ve srovnání s Brazílií je tu chudoba a nepořádek.

Samotné srdce města tvoří velké náměstí. V LP je označeno jako náměstí Hrdinů (Plaza de los Héroes). Úředně jsou to ovšem čtyři náměstí v jednom – náměstí Hrdinů, náměstí Demokracie, náměstí Svobody a náměstí Juana E. O’Learyho. Asi jako kdybyste Karlovo náměstí rozdělili na čtvrtiny a pojmenovali je každou zvlášť. Na náměstí Hrdinů (Plaza de los Héroes) stojí Panteon Hrdinů, jakýsi památník všem možným i nemožným generálům a diktátorům, kteří bojovali za svou vlast.

Je to moc pěkná bílá budova, před kterou navíc stojí čestná stráž. Uvnitř jsou pak rakve s pozůstatky hrdinů, pamětní desky a jakýsi oltář. Tady musím zmínit poněkud zvláštní myšlení Paraguayců, které se vymyká zdravému rozumu. V Panteonu stojí na čestném místě socha Francisca Solana Lópeze. V Asunciónu můžete narazit i na další jeho sochy, je po něm pojmenována jedna z hlavních ulic a vůbec je to velice uznávaná osoba.

A co udělal maršál a diktátor Francisco Solano López tak skvělého? Zatáhl Paraguay do války proti Trojspolku (1864-1870),  kterou sám začal a v níž přišlo o život 60% paraguayské populace, včetně maršála. Člověk by čekal, že jméno muže, který přivedl svou vlast do takového neštěstí, bude navždy prokleto. Ne tak v Paraguayi. Byl to hrdina, vždyť padl za svou vlast!

Jednoznačně nejhezčí budovou ve městě je podle mého názoru Prezidentský palác (Palacio de Gobierno). Je to nádherná bílá stavba, nad níž se třepotá paraguayská vlajka. Další stavby, kromě Prezidentského paláce a Panteonu, už tak hezké nejsou. Za pozornost stojí Dům nezávislosti (Casa de la Independencia). Je to skromná bílá budova, která je ovšem důležitá pro národní historii Paraguaye – právě zde byla v roce 1811 vyhlášena nezávislost země. V centru stojí dále například Katedrála. Zajímavá je budova bývalého nádraží na náměstí Uruguaya. Dnes zde železnice nefunguje a v budově je zřízeno železniční muzeum.

Asunción leží na řece Paraguay, přímo k tomuto toku se mi však nepodařilo dostat. Řeka je dále od centra a navíc velkou část okolí zabralo pro své potřeby vojenské námořnictvo. Blíže centru leží skromný říční přístav, který však není přímo na řece, nýbrž na zátoce Bahía de Asunción, která je propojena se samotnou řekou Paraguay.

Pokud bych měl celkově zhodnotit Asunción, rozhodně budu šetřit chválou. Město je to celkem nehezké a nezajímavé a ačkoliv má v aglomeraci dva miliony obyvatel, působí spíše ospale provinčním dojmem. Asunción rozhodně není skvostem, kvůli němuž samotnému by stálo za to se vydat do Paraguaye. Pokud však tuto zemi navštívíte, stejně se mu asi nevyhnete, neboť má centrální polohu a křižují se zde hlavní dopravní tahy celé země.

Yerba maté (tereré)

Na tomto místě se chci zmínit o dalším národním sportu Paraguayců (kromě fotbalu), a to je pití yerba maté či tereré. Jedná se v podstatě o čaj, který se ovšem nepřipravuje z čajovníku, nýbrž z lístků cesmíny paraguayské (latinsky Ilex paraguariensis), což je stále zelený strom, dorůstající výšky 15-20  metrů. Tento nápoj je velmi oblíbený i v Uruguayi, severní Argentině a jižní Brazílii. Stejně jako čaj a káva, i maté obsahuje alkaloid matein, velice podobný kofeinu.

Kromě mateinu obsahuje i vitamíny, minerální látky a antioxidanty. Maté má povzbuzující účinky a údajně je velice zdravé, i když mnoho Paraguayců ho pije v takovém množství, že u nich lze o prospěšných účincích tohoto nápoje (podle logiky „všeho moc škodí“) úspěšně pochybovat. Maté pili místní Indiáni Guaraní odedávna. Podle legendy dostali Indiáni maté jako dar od jednoho ze svých bohů. Od nich pak tento zvyk převzali i jezuitští misionáři, kteří pití maté zpopularizovali i v jiných zemích.

Maté se správně pije z vydlabané tykve zvané kalabassa, místo tykve však často postačí jakákoliv jiná nádoba. Do ní se nasype bylinná směs, která kromě samotné cesmíny často obsahuje řadu dalších bylinných přísad. Maté se pak zalije horkou, ne však vařící vodou. To ovšem nemohu potvrdit, neboť jsem Asunción navštívil v letním období, kdy zde panují solidní vedra.

Místní proto v létě pijí raději tereré, což je v podstatě „ledový čaj“ z maté. Do kalabassy se nasype bylinná směs a vše se poté zalévá ledovou vodou. Nápoj (ať už horký či ledový) se pak pije pomocí bombilly. Bombilla je  kovová trubička, která je na konci opatřena sítkem. Tou tedy nasáváte ledový nápoj. Když dosrkáte celý obsah kalabassy, dolijete do ní ze džbánku ledovou vodu a pijete dál.

Poprvé jsem tereré ochutnal právě v Asunciónu. Za pouhé 2,000 PYG (8 Kč) jsem ke kalabasse (v podobě kovového kelímku) dostal džbánek, obsahující asi litr ledové vody. Pil jsem to asi hodinu, doporučuji si tedy pro konzumaci vyhradit hodně času. Koneckonců, místní také nikam nepospíchají. Mnoho Paraguayců si svojí osobní kalabassu nosí neustále s sebou a pijí tereré od rána do večera. V obchodech pak lze zakoupit řadu druhů a značek tohoto nápoje.

Tereré chutná asi jako silnější ledový zelený čaj a je velice osvěžující. Správně se pije neslazené, ale lze ho osladit, míchat s limonádou či jinými přísadami. Já jsem napoprvé dal přednost mentolové neslazené verzi. Moc dobré pití, ale pozor, čaj je dosti močopudný, zvláště vypijete-li ho celý litr jako já. Lepší je toto množství asi vypít ve dvou lidech. Pití maté má svoje fanoušky i u nás a můžete si ho dát v mnoha čajovnách. Více informací najdete například na http://www.yerba-mate.cz/cesmina-paraguayska

Při popíjení maté na náměstí jsem si hezky popovídal s párkem mladých Mexičanů, kteří mluvili anglicky. Cestují po Jižní Americe už 1.5 roku! Vyrazili z Mexiko City a projeli celou Střední Ameriku a velkou část Ameriky Jižní. Jelikož už jsem na Cestě 4 měsíce, cítím, že se pomalu zažínám měnit v Cestovatele. Ve srovnání s nimi jsem ovšem Cestovatel začátečník.

Asunción – praktické informace

Kursy v listopadu 2009: 1USD = 4,800 paraguayských guaraní (PYG), 1 EUR = 7,000 PYG, 1,000 PYG = 4 Kč (či spíše o něco méně)

Obecně k cenám: V Paraguayi jsou ceny nejméně 2x nižší než v Brazílii a určitě nižší než v Česku. Kvalita ubytování je ovšem o dost nižší než v Brazílii, v ceně nejlevnějších hotelů navíc není snídaně. Avšak dálkové autobusy a strava jsou na dobré úrovni.

Doprava: Autobus Ciudad del Este – Asunción: 340 kilometrů, 5 hodin jízdy, 35,000 PYG (smlouvat!). Bus MHD v Asunciónu 2,100 PYG jedna jízda. Z hlavního autobusového nádraží jezdí do centra autobus číslo 8, jízda mu trvá asi půl hodiny. Platí se řidiči, který Vám vydá malinký lístek. Raději ho dobře schovejte, hned při mé druhé jízdě kde se vzal, tu se vzal – revizor!

Ubytování: Největší koncentrace levných hotelů je v okolí hlavního autobusového terminálu – stačí vyjít před terminál a přejít ulici, je tu jeden hotel vedle druhého. Nejlevnější hotely stojí 30,000 – 40,000 PYG na osobu a noc v samostatném pokoji, bez snídaně. Pokoje jsou za tuto cenu velmi skromné, žádný luxus neočekávejte. Pokud ale dáváte přednost pohodlí, najdete u terminálu i dražší ubytování. Já jsem bydlel v hotelu Ysapy za 30,000 PYG. u pokoje byla dokonce i vlastní koupelna.

Strava a jídlo: Většinou dávám přednost rychlému občerstvení na ulici, které je nejlevnější a nemusím čekat. Příklady cen: opečená klobása 3,000 PYG (stánek), pivo Brahma v samoobsluze – plechovka 350 ml: 3,700 PYG, plechovka 473 ml: 5,200 PYG, láhev 960 ml: 6,500 PYG. Tereré (studené yerba maté) na ulici 2,000 PYG. Malý řízek v housce (od potulné prodavačky v autobuse) 3,000 PYG. Chipa (jakýsi „preclík“) 2,000 PYG a více (dle velikosti). Chipa je pečivo z těsta, které se dělá z maniokové mouky, vejce a sýra. Moc dobré a syté. V malé restauraci jsem si dal výborné maso se špagetami za 8,000 PYG. Klobása na ulici 3,000 PYG.

Vstupy: Navštívil jsem muzeum v Domě nezávislosti a muzeum Národního Kongresu, obojí vstup zdarma. Do železničního muzea (vstupné 10,000 PYG) jsem nešel.

Internet: V hotelu tentokrát bohužel nebyla wifi síť, ale kousek odsud byl internet za pěkných 3,000 PYG na hodinu.