Argentinská Patagonie – Chubut, Puerto Madryn, Trelew, Rezervace Punta Tombo

Konečně jsem se dočkal a vyrazil jsem do Patagonie. Toto drsné území, nacházející se na jihu Argentiny a Chile, je plné fascinujících přírodních krás a před Cestou mě toto území, spolu s Amazonií a Bolívií, lákalo z Jižní Ameriky asi nejvíc. Abych se dostal do Ohňové země, musel jsem urazit spousty kilometrů napříč pustinami argentinské Patagonie.

Argentinská Patagonie – drsný jih kontinentu

Slova jako Amazonie či Patagonie zní exoticky již tak nějak sama od sebe. Území Patagonie (španělsky Patagónia) leží na jihu Argentiny a Chile, na samém konci světa. Dále už je jen Ohňová země a okolní ostrovy, a pak Antarktida. Na severu tvoří přirozenou hranici tohoto území řeka Colorado. V Argentině se do regionu Patagónia řadí provincie Río Negro, Neuquén, Chubut, Santa Cruz a Tierra del Fuego (Ohňová země – argentinská část tohoto ostrova). Samotné slovo „Patagónia“ znamená španělsky „Velká noha“. Místní Indiáni kmene Tehuelche totiž nosili velké mokasíny, takže za sebou zanechávali velké stopy, podle kterých je Španělé pojmenovali.

Fyzicko-geograficky lze Patagonii rozdělit na dvě značně odlišné části. Východní část pokrývá Patagonská tabule. Toto území leží pouze v Argentině a je poměrně rovinaté. Vzhledem k tomu, že leží ve srážkovém stínu And (převažuje zde větrné proudění ze západu, směrem od Pacifiku), jedná se o velice suché území. Co se týče množství srážek, je to v podstatě poušť či polopoušť, ovšem v zimě jsou zde vzhledem k zeměpisné poloze velmi nízké teploty. Pocit chladu navíc zesilují velmi silné větry, kterým na zdejších pláních nestojí nic v cestě.

Poušť je z klimatického hlediska obvykle definována jako území, kde spadne méně než 200 mm srážek ročně. Z tohoto hlediska lze považovat za poušť severní část Patagonské tabule (Puerto Madryn – roční průměrné srážky jsou 155 mm, Sarmiento – 141 mm), zatímco směrem k jihu množství srážek mírně stoupá (Comodoro Rivadavia 224 mm, Río Gallegos 244 mm, Ushuaia 556 mm).

Na severu Patagonie jsou pochopitelně vyšší průměrné teploty (Puerto Madryn má dokonce roční průměr + 13.5°C, což je o dost více než v Praze!), avšak zároveň jsou zde daleko větší teplotní rozdíly. V již uvedeném Sarmientu byla naměřena absolutně nejnižší teplota v Jižní Americe (-32.8°C), avšak zároveň zde bylo naměřeno v létě maximum +38.3°C. Oproti tomu ve městě Ushuaia v Ohňové zemi je absolutní minimum pouhých -21.1°C (v ČR je rekord -42°C!) a absolutní maximum +29.4°C.

Západní část Patagonie, na západě Argentiny a v Chile, pak pokrývají Patagonské Andy (Cordillera Patagonica). Zde na rozdíl od Patagonské tabule prší hodně, a to zvláště na pobřeží. V chilské Patagonii jsou vůbec nejvyšší srážky na světě mimo tropické oblasti. Pro pobřeží chilské Patagonie jsou typické fjordy a četné ostrovy a krajina zde silně připomíná Norsko. Nejvyšší horou Patagonie je Monte San Valentín v Jižním Chile, která měří 3,910 m.n.m. (starší údaj, který lze rovněž najít na mapách, byl 4,058 m.n.m.). Celá Patagonie se nachází v mírném podnebném pásu, pouze v Ohňové zemi a na okolních ostrovech můžeme rozlišit i subpolární pás, pro který je typická tundra.

Oblast Patagonie byla vždy typická chovem ovcí. Jsou zde ale i poměrně velké zásoby ropy, která se těží zejména kolem města Comodoro Rivadavia. Na chilské straně jsou vynikající podmínky pro rybolov. Významnou roli v ekonomice oblasti hraje v poslední době čím dál více i turistický ruch. Všechny další údaje v článku se budou již týkat pouze argentinské Patagonie.

Provincie Chubut a Puerto Madryn

Provincii Chubut jsem navštívil jako první. Je pojmenována podle stejnojmenné řeky, do které se na území provincie ještě vlévá další řeka, Chico. Provincie Chubut má rozlohu 225,000 km² a v roce 2001 v ní žilo něco přes 400,000 obyvatel. Hlavním městem provincie je Rawson, další velká města jsou pak Puerto Madryn, Trelew a Comodoro Rivadavia. Tato města leží na pobřeží či v jeho bezprostřední blízkosti (Trelew).

Mojí první zastávkou na cestě po Patagonii se stalo město Puerto Madryn. Z Buenos Aires jsem sem jel 19 hodin autobusem, jako vždy luxusním. Na palubě se podávalo i skromné jídlo, zabalené do plastových krabic, podobně jako v letadle. Přes den jsme projížděli provincií Buenos Aires. Krajina tu je rovinatá, všude jsou pastviny s krávami či pole. To ráno jsem se probudil v dost odlišné oblasti. Severní Patagonie je také rovinatá, ale krávy by tu pošly hlady, je zde velmi sucho. Ovcím se však kupodivu v těchto pustinách daří docela dobře.

Město Puerto Madryn bylo založeno 28. června 1865 skupinou 150 přistěhovalců z Walesu u zálivu Golfo Nuevo. Význam města se záhy zvýšil po roce 1888, kdy byla dokončena železnice, spojující Puerto Madryn s nedalekým městem Trelew. Přišli sem další imigranti z Walesu a dále ze Španělska a Itálie. Zajímavá je oficiální vlajka města Puerto Madryn. V modro-bílo-modré trikoloře (Argentina) je zobrazen velšský drak. Puerto Madryn má dnes asi 60,000 obyvatel. Po pravdě řečeno, není v samotném městě zajímavého vůbec nic. Jediný důvod, proč sem zajet, je návštěva poloostrova Valdés či rezervace Punta Tombo. Ve městě sídlí mnoho cestovních agentur, které sem pořádají výlety. Ceny a program většiny z nich jsou prakticky totožné.

Jinak celkově musím říct, že i když jsme na tom co se týče HDP na hlavu jasně lépe než všechny jihoamerické země, tak Brazílie, Argentina i Uruguay jsou vizuálně země tak na naší úrovni a hlavně v Argentině a Uruguayi to vypadá jako v jakékoliv vyspělé evropské zemi. Navíc zde převažují běloši. Brazílie působí možná trochu bohatším a více exotickým dojmem (přírodně i etnicky), je tam ale i víc chudáků, žebráků a lidí, žijících ve slumech. Vlastně jsem v Jižní Americe zatím v žádné vyloženě chudé zemi nebyl, snad jen Guayana byla trochu horší, nedá se to ale porovnávat třeba ze Srí Lankou, kde jsem byl loni touhle dobou a kde je bída vidět na každém rohu.

Poloostrov Valdés (Península Valdés)

Poloostrov Valdés má rozlohu 3,625 km² a již na mapě Vás upoutá především jeho velmi zvláštní tvar. S pevninou je spojen pouze 5 kilometrů úzkou šíjí. Obě strany této šíje lemují hluboce zařízlé zálivy – na severu to je Golfo San José a na jihu Golfo Nuevo. Na poloostrově se rovněž nachází poměrně hluboké prolákliny, které leží až 40 metrů pod hladinou Atlantiku. Nejhlubší z nich je Salina Grande (-40 m.n.m.), dále je zde Salina Chica (-16 m.n.m.) a Salina Salitral (-6 m.n.m.). Bohužel oblast salin, ležící zhruba uprostřed poloostrova, není pro turisty přístupná.

Poloostrov Valdés oplývá mimořádně bohatou faunou a proto byl roku 1999 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO jako přírodní památka. Hlavním důvodem ochrany je výskyt vzácných mořských savců. Pravidelně se zde objevuje například velryba jižní (Eubalaena australis, anglicky Southern Right Whale). Tato velryba žije pouze na jižní polokouli. Zatím největší zaznamenaný jedinec byla samice, která měřila 18.5 metru a vážila 130 tun. Samci jsou obvykle o něco menší než samice.

Tito kytovci se živí hlavně planktonem a drobnými mořskými živočichy, které filtrují svými kosticemi. V současnosti jejich celosvětová populace čítá asi 12,000 kusů. Dalším vzácným savcem, kterého zde lze spatřit, je lachtan hřivnatý (Otaria flavescens, česky též lvoun, anglicky South American Sea Lion). Tento druh lachtana dorůstá až 280 centimetrů a váží až 340 kilogramů. Ještě daleko větších rozměrů může dosáhnout jeho kolega rypouš sloní (Mirounga leonina, anglicky Southern Elephant Seal). Rekordní samec tohoto druhu vážil 5,000 kg a měřil na délku 6,9 metru! Rypouš sloní je vůbec největší šelmou (řád Carnivora) na zeměkouli.

Samice je několikanásobně menší než samec (maximálně měří 3 metry a váží 800 kilogramů). Na poloostrově Valdés či v okolních vodách žije i tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus, anglicky Magellanic Penguin), kosatka dravá (Orcinus orca, anglicky Killer Whale) – navzdory anglickému názvu se jedná spíše o delfína než o velrybu, řadí se do čeledi delfínovití (Delphinidae), dále několik druhů delfínů, puma americká (Puma concolor), lama guanaco (či huanaco, Lama guanicoe), nandu pampový (Rhea americana), pes argentinský (Pseudalopex griseus), různé duhy pásovců, a spousty dalších zajímavých živočichů.

Na poloostrov Valdés se lze dostat jednou z mnoha cestovních agentur, které sídlí v Puerto Madryn. Obvykle se jedná o celodenní exkurzi. Zaplatil jsem si výlet u jedné cestovky. Řidič mě ráno v 8:30 (měl půl hodiny zpoždění) vyzvedl přímo na hotelu. Trochu mě překvapilo, že místo slibovaného minivanu jedeme obyčejným osobním autem.

Kromě mě a argentinského řidiče s námi jel jeden mladý Němec a starší pár Italů. Mimochodem, řidič byl milý, ale jel s turisty na poloostrov úplně poprvé a působilo dosti komicky, když se nás turistů ptal, u které agentury máme objednanou loď či jestli správně odbočil. Navíc o rezervaci a zvířatech nevěděl nic… Na mapě to tak nevypadá, ale z Puerto Madryn je to na poloostrov zhruba 100 kilometrů. Dalších 250 kilometrů pak čítá okruh po poloostrově a 100 kilometrů cesta zpátky, takže celkově jsme během jednoho dne ujeli slušných 450 kilometrů.

První naší zastávkou bylo městečko Puerto Pirámides. V roce 2001 zde žilo 429 obyvatel, dnes jich bude patrně o něco více. „Město“ je to nevelké, avšak turisticky významné, neboť právě odsud jezdí lodě z turisty na pozorování velryb, které se vyskytují ve zdejším zálivu Golfo Nuevo přibližně od června do poloviny prosince. Zde nás tedy řidič vyhodil a nalodili jsme se na menší turistickou loď. Bylo nás 28 pasažérů + 3 muži posádky.

Jelikož jsme výlet absolvovali 15. prosince, byl to docela šibeniční termín, neboť právě kolem poloviny prosince odsud velryby odplouvají. Měli jsme však štěstí a viděli samici i s dvěma mláďaty. Většinou jsme je sice mohli pozorovat na vzdálenost nějakých 200 metrů, ale i tak se jednalo o hezký zážitek, zvláště když matka samice vystrčila svůj obrovský ocas a plácla jím do vody. Pobřežní vody jsou zde velmi mělké a navíc mořské dno se svažuje do vody velice pozvolna, takže čluny jsou odtaženy na volné moře traktorem na jakési radlici. Kromě vytoužených velryb jsme zde spatřili i několik lachtanů hřivnatých.

Druhým místem, které jsme navštívili, byla Calata Valdés na východní straně poloostrova. Byl zrovna odliv a z moře vystupovaly krásné zelené útesy, pokryté mořskými řasami. Opět jsme zde mohli pozorovat lachtany hřivnaté, ale i samice rypoušů sloních. Bohužel přímo na pláž, kde se lachtani povalují, se nesmí, aby nebyla narušena jejich osobní zóna. Fotit je tedy můžete pouze ze vzdálenosti nějakých 100-200 metrů. I tak je to ale pěkné, zvláště když se opodál belhá několik tučňáků magellanských. O několik kilometrů dál je pak místo, kde si můžete tučňáky vyfotit ze vzdálenosti několika metrů. Ptáci jsou to velice krotcí a turistů si nevšímají – díky přísné ochraně si zvykli, že turista není nepřítel.

Posledním místem na poloostrově, které jsme navštívili, byla Punta Norte. Opět jsme zde mohli spatřit dva výše zmíněné druhy lachtanů a opět pouze z úctyhodné vzdálenosti. Poté nás náš řidič lehce „pobavil“, když nemohl nastartovat motor a vypadalo to, že nám došel benzín (170 kilometrů od Puerto Madryn a nejméně 100 kilometrů od nejbližší benzínky to zase nebyla taková legrace), aby nakonec zjistil, že si pouze popletl klíčky od zapalování. Do Puerto Madryn jsme tak v pořádku dorazili kolem 20:00.

Poprvé jsem také spatřil typickou patagonskou krajinu. Poloostrov Valdés je mírně zvlněný. Jeho povrch se dá nejspíše charakterizovat jako polopoušť. Krajina není úplně vyprahlá a pokrývá ji rostlinný kryt, avšak jedná se o suchomilné keře a trávy. Kupodivu se i na těchto rostlinách popásají ovce a sem tam lze zahlédnout i lamy guanaco. Dokonce i dva nandu jsme zahlédli. Jinak se ale jedná o krajinu dosti nehostinnou. Silnice na poloostrově nejsou většinou asfaltované, nýbrž jsou pouze zpevněné a pokryté štěrkem.

Pro zdejší komunikace je dále příznačné, že často vedou naprosto rovně od jednoho obzoru k druhému.Protijedoucí automobil jíž z velké dálky signalizuje oblak prachu, který se postupně přibližuje. Zdejší krajinu nelze označit za krásnou, přesto má v sobě zvláštní kouzlo. Patagonské pláně se rozprostírají, kam oko dohlédne a ve srovnání s obrovskou vyprahlou planinou si člověk uvědomí svou nicotnou existenci. Podobná krajina jako na poloostrově Valdés se pak táhne mnoho set kilometrů daleko směrem na jih.

Trelew

Město Trelew bylo rovněž založeno přistěhovalci z Walesu, a to v roce 1868. Vůdce osadníků se jmenoval Lewis Jones a po něm bylo město pojmenováno. Slovo „tre“ totiž ve velštině znamená „město“ a „lew“ je zkratka jména Lewis. Dnes má město přes 90,000 obyvatel. Do Trelewu je to z Puerto Madrynu coby kamenem dohodil – 67 kilometrů. Autobus tuto vzdálenost urazí za hodinu. Cesta opět vede pouští či polopouští. Kam až oko dohlédne, všude rovná či mírně zvlněná krajina, porostlá suchými keříky.

Jediným zajímavým místem, které lze v Trelewu navštívit, je zdejší Paleontologické muzeum. Vstupné je docela vysoké. V Argentině bohužel platí, že vstupné do muzeí a národních parků je pro cizince několikanásobně vyšší než pro Argentince, systém dvojích cen převzaly i některé hotely. Většinou to ani nepoznáte. Tak třeba v muzeu je kdesi pod cenou nenápadná větička, že občané Argentiny mohou dostat „slevu“. V praxi tak všude Argentinci po předložení dokladu totožnosti platí asi tak 5x-10x méně než Vy!

Nejsem fanda do muzeí, většinou se jim vyhýbám a málokdy mě nějaké doopravdy zaujme, ale tohle stojí fakt za to. Patagonie totiž patří, vedle pouště Gobi v Mongolsku a západu USA (státy Colorado, Wyoming, Montana, Utah, Arizona, Nové Mexiko) mezi největší světová naleziště dinosaurů. Ve všech těchto oblastech je dost velké sucho, což je ideální pro zachování fosilií. Nejzajímavějšími exponáty v muzeu jsou právě kostry dinosaurů. Některé jsou poskládané celé, z některých se zachovalo jen pár kostí.

Názvy jihoamerických dinosaurů nejsou u nás tak známé. Zdeněk Burian je nenamaloval, protože se jedná o nálezy z posledních let a v Jurském parku jsou pochopitelně hlavními hrdiny dinosauři američtí, v čele s tyrannosaurem. Patagonští dinosauři ovšem byli také pořádní obři. Největší z nich byl Argentinosaurus, který byl 35 metrů dlouhý, 12 metrů vysoký a vážil 80-100 tun. Tenhle druh se podobá Brontosaurovi, akorát byl o dost větší. V muzeu jsou vystaveny kosti jeho nohou a jeden obratel, které svými rozměry opravdu budí respekt. Z dravců je zde zastoupen například Carnotaurus, menší bratranec tyrannosaura.

Kostra Carnotaura je zde vystavena celá. Kromě koster dinosaurů,  které jsou samozřejmě nejzajímavější, jsou tu i další exponáty. Hezký je zkamenělý amonit, jehož schránka má v průměru 1.70 metru,  nebo kostra obrovského třetihorního nelétavého ptáka jménem Paraphysornis,  který by Vás sezobnul jak malinu. Tento „přerostlý pštros“ měl na výšku dva metry a vážil 300 kilogramů. Jen jeho lebka byla dlouhá 60 centimetrů. Stejně jako pštros to byl skvělý běžec, na rozdíl od mírumilovného pštrosa to však byl krvelačný dravec.

Dále mě zaujaly nádherné graffiti na zdi u jedné autobusové společnosti. Neznámý umělec tu geniálně skloubil historii autobusů s historií světovou i argentinskou. A tak za dobovými autobusy můžete na pozadí spatřit Hitlera v podobě upíra, Stalina, Churchilla a Roosevelta, kterak si mezi sebe dělí svět po druhé světové válce, Juana a Evitu Perónovy a vedle nich nebohé děti, které se o nich musí učit ve škole, Beatles, argentinské generály a válku na Falklandech či velkého Maradonu a jeho spoluhráče, slavící zisk titulu mistrů světa v roce 1986. Dokonce jsou zde, pod válkou o Falklandy (Malvíny) spodobněny i oba Diegovy góly („Boží ruka“ a geniální slalom), kterými pomohl vyřadit právě reprezentanty Albionu.

Muzeum určitě stojí za návštěvu a graffiti jsou bonus navíc, jinak ale platí o Trelewu to samé, co o Puerto Madrynu – nic zajímavého tu nenajdete. Turisté sem jezdí hlavně kvůli výletům za tučňáky do nedaleké rezervace Punta Tombo, dá se odsud jet i na poloostrov Valdés. I zde je několik cestovek, se kterými se můžete na tato místa vydat, je jich ale méně než v Puerto Madrynu a špatně se hledají. Trelew je kupodivu turisty evidentně mnohem méně navštěvován než Puerto Madryn.

Jedna věc mě ale v Trelewu překvapila – vedro! I v Puerto Madrynu bylo hodně teplo, ale v Trelewu bylo přes den 35 stupňů a ještě ve 20:30 večer teploměr ukazoval 29°C! To jsem tedy v Patagonii nečekal.

I v Patagonii platí, stejně jako ve zbytku Argentiny, že po obědě se drží siesta. Mnoho obchodů a restaurací má třeba od 12:00 do 16:00 pauzu. Zato večer všechno ožije. Ulice, které byly přes den poloprázdné, jsou najednou plné lidí, lidé navštěvují restaurace či si vyrazí na procházku. Je léto a stmívá se pozdě, úplná tma je tak ve 21:30 (Trelew, 16. prosinec, 43. stupeň jižní zeměpisné šířky).

Rezervace Punta Tombo – tučňáci, tučňáci, tučňáci…

Rezervace Punta Tombo se nachází 107 kilometrů na jih od Trelewu. Poloostrov Punta Tombo je od září do dubna domovem největší světové populace tučnáků mimo Antarktidu. Konkrétně zde žije tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus, anglicky Magellanic Penguin). Tučňáci zde hnízdí a připravují se na migraci do Brazílie, kde žijí v chladnější polovině roku. V Punta Tombo se najednou vyskytuje kolem 500,000 těchto komických opeřenců. Tučňák magelllanský patří mezi středně velké druhy tučňáků. Na výšku měří kolem 44 centimetrů a váží v průměru 4 kilogramy. Tučňáci připlouvají do Punta Tombo v září z Brazílie.

V říjnu klade samice do hnízda dvě vejce.  Inkubační doba je 39-42 dní, takže malá tučňáčata se líhnou někdy v listopadu. O mláďata se starají oba rodiče v průměru 29 dní. Přednost v krmení má vždy první mládě, z čehož vyplývá mnohem větší úmrtnost u druhorozených jedinců. Aby se tučňáci nakrmili jednak sebe a jednak svoje hladová mláďata, plavou za potravou do vzdálenosti až 600 kilometrů od Punta Tombo! Při každoroční migraci mezi Patagonií a Brazílií musí pak tučňáci urazit vzdálenost i přes 6,000 kilometrů.

Fascinující mi přijde především fakt, že po roce se tučňáci vrací na to samé hnízdo jako loni a bezpečně ho najdou mezi dalšími hnízdy, kterých je zde kolem 200,000! Tučňáci jsou navíc monogamní, takže stejné páry zde sídlí mnoho let po sobě. Ve volné přírodě se tučňáci magellanští dožívají věku až 30 let. Samotná rezervace Punta  Tombo Provincial Reserve má rozlohu pouhých 2.1 km².

Auto z cestovky (velký minivan) mě vyzvedlo přesně (!) v domluvených 9:00 přímo v hotelu. Bylo nás 7 turistů, řidič a průvodce. Všichni ostatní turisté kromě mě jeli na výlet z Puerto Madrynu, kde má cestovka rovněž pobočku. Průvodce byl skvělý. Mluvil perfektně anglicky a byl obdivuhodný, když 10 minut mluvil spatra španělsky o nějakém tématu a pak plynule navázal a stejnou dobu mluvil o tom samém v angličtině. Evidentně toho věděl o rezervaci, provincii Chubut a dalších reáliích hodně. To bylo něco docela jiného, než novic, který nás vezl na poloostrov Valdés.

Cesta na poloostrov Punta Tombo trvala 1.5 hodiny. Zde jsme zaplatili vstupné do rezervace a pak jsme měli na prohlídku 2 hodiny. Není to mnoho a kdybych sem jel svým vlastním autem (což je vzhledem k mým řidičským schopnostem varianta čistě hypotetická), strávil bych tu určitě aspoň dvojnásobnou dobu. Po rezervaci vedou chodníčky, po kterých chodí turisté. Hlavní cesta vede od vstupu až přímo na pobřeží. Místy jsou na cestě dřevěné můstky, pod kterými někteří tučňáci s oblibou přebývají, zatímco vy pochodujete nad nimi.

Cestou můžete vidět stovky či spíše tisíce tučňáků, hnízdících či pochodujících několik metrů od Vás. Tučňáky jsem fotil i z jednoho metru a ani to s nimi nehlo. Je ovšem zakázáno se tučňáků dotýkat či je jakkoliv rušit. Přechází-li tučňák přes cestu, musíte počkat Vy – tučňák má vždy přednost! Kromě dospělých jedinců jsme spatřili mnoho mláďat, menších i odrostlých, pro něž je typické šedivé zabarvení jejich peří, na rozdíl od černobílého fraku jejich rodičů.

Tučňáci mají svá hnízda i stovky metrů od pobřeží, nejvíc jich však hnízdí přímo na pláži, kam ovšem chodník nevede a turisté sem nesmí. Kromě tučňáků jsme zahlédli i lamy guanaco (též huanaco – latinsky Lama guanicoe) a ovce, patřící místním farmářům. Vidět pohromadě pasoucí se ovce a belhající se tučňáky je zvláštní pohled.

Celkově se mi výlet velice líbil a měli jsme super průvodce. Cestovka se jmenuje Explore Patagonia, doporučuji! Rezervace je fakt bombastická a líbila se mi ještě víc než poloostrov Valdés, i když ten byl také krásný.

Gaiman –kousek Walesu v Patagonii

Gaiman je malé městečko (6,000 obyvatel), ležící asi 15 kilometrů na západ od Trelewu na řece Chubut. Původně jsem ani do Gaimanu jet nechtěl a zaplatil jsem si jen levnější výlet na Punta Tombo (za výlet pouze na Punta Tombo chtěli 120 pesos, za výlet včetně Gaimanu to bylo 150 pesos). Průvodce mi ale nabídl, že mě tam zdarma hodí , navíc všech šest dalších turistů tam jelo také a nechtělo se jim zajíždět kvůli mně do Trelewu.

Gaiman byl založen, stejně jako Trelew a Puerto Madryn, přistěhovalci z Walesu, a to roku 1874. Na rozdíl od obou větších měst si ale zachoval původní ráz až do dnešních časů. Můžete tu vidět nejstarší dům z roku 1874, budovu střední školy z roku 1906 (nejstarší střední škola v celé Patagonii), poštu a řadu dalších budov ve velšském stylu.

Ve městě jsou španělské, anglické i velšské nápisy. Angličtina je tu kvůli turistům, kterých sem zavítá docela dost, avšak velštinu velká část zdejších obyvatel pořád ovládá a tento jazyk se učí děti i ve škole. Všude také můžete vidět velšské draky. Ve městě je mnoho čajoven, kde se podává typický velšský čaj.

Vzhledem k tomu, že na prohlídku města jsme měli něco málo přes hodinu, čajovnu jsem nenavštívil a prošel jsem se raději po městě. Kromě pěkných domků mě zaujala samotná řeka Chubut. Není to žádný veletok, je velká asi jako naše Sázava, ne-li menší. Přesto je to ale řeka supervýznamná a jen díky ní v této oblasti vznikla města jako Trelew či Gaiman.

Z řeky totiž vede řada zavlažovacích kanálů, která napájejí vodou z řeky políčka v okolním údolí. A tak se zde, ve vyprahlé Patagonii, pěstují kupříkladu třešně. Údolí Chubutu je zelené, jen o několik set metrů dál však krajina opět nabere nehostinný pouštní či polopouštní charakter. Údolí řeky Chubut je tak v podstatě jakousi protáhlou oázou uprostřed ničeho.

Mimochodem – nejbližší další řeka, Río Negro, teče o 500 kilometrů severněji a nejbližší řeka směrem na jih, ve které teče voda po celý rok, je Santa Cruz, vzdálená nějakých 800 kilometrů. Všechny tyto řeky daly název stejnojmenným provinciím a všechny (+ některé jejich přítoky) pramení v horách kolem hranice Chile a Argentiny, kde prší mnohem víc – v Patagonské pustině prostě není kde vodu nabrat, krajina je vyprahlá a voda nikde.

Río Gallegos

Do Río Gallegos je to z  Trelewu 1,111 kilometrů a autobus tuto vzdálenost urazí podle jízdního řádu za 16 hodin. Náš jel o hodinu déle, neboť cestu nám zpestřil menší incident: sedím si tahle pohodlně v autobuse a dělám něco na počítači, když tu – prásk! – metr od mé hlavy vletěl do okna kámen a okno se roztříštilo v pestrou mozaiku střípků.

Buď nějaký spratek hodil šutr do okna, nebo odlétl kámen zpod kola autobusu, každopádně jsem měl docela kliku, že jsem neseděl na sedadle u okna ale o metr dále. Jen co jsem si stačil přesednout, část okna se vysypala a posléze vypadlo prakticky celé. V servisu společnosti nám pak okno vyměnili, což nás asi na hodinu zdrželo, a jelo se dál.

Noc jsem prospal a ráno se vzbudil v trochu jiné krajině. Pořád je to pustina, ale už v ní není tolik vysokých suchých keřů, nýbrž převažuje buď suchá tráva, nebo nízké drnovité keře. Okolo se pasou ovce, občas lze spatřit lamy guanaco či nandu.

Město Río Gallegos je hlavním městem provincie Santa Cruz. Tato provincie má rozlohu 244,000 km² (asi jako Velká Británie), žije zde však jen 200,000 obyvatel. A z toho polovina bydlí právě v Río Gallegos. Je to nejjižnější velké město v pevninské Argentině – jižněji už je jen Ushuaia na ostrově Ohňová země.

Río Gallegos leží na stejnojmenné řece. Ta vytváří široké estuárium (nálevkovité ústí), která má ve městě šířku odhadem tak 3-10 kilometrů – právě zde se totiž výrazně rozšiřuje před svým definitivním ústím do Atlantiku. V tomto ústí je nejvyšší příliv v celé Jižní Americe – maximální rozdíl mezi přílivem a odlivem je 18 metrů (druhá nejvyšší hodnota na světě po zálivu Fundy ve východní Kanadě). Během dne zde bylo poměrně teplo – odhadl bych to tak na 15-20°C. U řeky však foukal  nesmírně silný vítr, který by mě málem porazil Vítr naštěstí nebyl studený, ale co tu dělají v zimě, když takhle zaduje, to by mě docela zajímalo.

V roce 1982, kdy zuřila válka o Falklandy, bylo Río Gallegos hlavní základnou argentinského letectva. Argentina ovšem, jak známo, utrpěla v této válce naprostý debakl a mnoho jejích letců se ze své mise již nikdy nevrátilo – připomíná to ostatně i pomník padlých letců na nábřeží. Ve městě je rovněž muzeum „Argentinských Malvín“  („Museo Malvinas Argentinas“ (slovo „Falklandy“ raději před Argentinci nevyslovujte), které bylo bohužel v době mojí návštěvy zavřené. Jinak je toto město naprosto nezajímavé, ba přímo ošklivé.

Přesto tu potkáte hodně turistů, kteří se zde ovšem většinou zdrží (stejně jako já) maximálně jeden den. Město je totiž poměrně důležitým dopravním uzlem – odsud se lze dostat autobusem do El Calafate, Punta Arenas a dalších turistických míst v jižním Chile i v Argentině. A také odsud můžete málem až na konec světa, do města Ushuaia v Ohňové zemi. A kdo by nechtěl vidět konec světa, že? Tož jsem tam rovněž vyrazil. Ale o tom až příště.

Napříč argentinskou Patagonií – shrnutí a praktické informace

Kursy v prosinci 2009: 1 EUR = 5.5 P (argentinské peso, oficiálně se značí $, což zde nebudu používat, neboť se to plete s americkým dolarem), 1 USD = 3.7 P, takže 1 P = 5 Kč.

Doprava: Autobus Buenos Aires – Puerto Madryn: 1,390 kilometrů, 19 hodin jízdy, 247 P. Autobus Puerto Madryn – Trelew: 67 kilometrů, 10 P, 1 hodina jízdy. Autobus Trelew – Río Gallegos: 1,111 kilometrů, 16 hodin jízdy, 207 P. Autobus Río Gallegos – Ushuaia: 665 kilometrů, 12 hodin, 170 P. Hezké vzdálenosti, že? Z Buenos Aires do Ushuaia je to dále než z Prahy do Lisabonu.

Ubytování: Puerto Madryn: Hostel „Don´t Worry Be Happy“ – 35 P za osobu v dormitory pro 6 osob (bez snídaně), internet a wifi připojení zdarma. Na autobusovém terminálu v Puerto Madryn jsou turistické informace, kde visí seznam všech hostelů i dražších hotelů ve městě, včetně adres a cen. Ne vždy ceny sedí. Obecně jsou nejlevnější hostely za 35-45 P na noc v dormitory. Trelew: Rovněž v Trelewu jsou na nádraží turistické informace, kde mi poradili nejlevnější  hostel „El Agora“ – 50 P za osobu a noc v dormitory pro 4 osoby, včetně ranní kávy. Dražší, ale lepší ubytování než v Puerto Madryn. Internet a wifi připojení zdarma. Río Gallegos – hospedaje „Elcira“ za 40 P na noc v dormitory pro 4 osoby. V ceně je káva, wifi připojení a půlhodina internetu je zdarma. Rovněž toto ubytování mi bylo doporučeno na turistických informacích na autobusovém terminálu, kde mě vybavili i mapkou. V tomto ohledu musím Patagonii pochválit, turistický servis je tu opravdu na úrovni.

Jídlo a pití: Obecně je jídlo a pití v Patagonii trochu dražší než v Buenos Aires. Příklady cen v Puerto Madryn: 250 gramů šunky v supermarketu – 6.80 P (kvalita vynikající), velká bageta 2 P (supermarket), 250 gramů zmrzliny v cukrárně 6 P, večeře v restauraci 46 P (steak bife de lomo, dobrý ale malý + zeleninový salát), pivo Quilmes v supermarketu 4.50 (960 ml, dvanáctka), velký hotdog („pancho“) 5 P. V Trelewu jsem navštívil bufet ve stylu „sežer co můžeš“ za paušální cenu 28P.

Výlety a vstupy: Poloostrov Valdés – celodenní výlet z Puerto Madrynu stál 200 P. Cena je za dopravu minivanem (celkově 450 kilometrů) + výlet lodí za velrybami. V ceně není zahrnuta strava ani pití, rovněž vstupné do parku (45P) není zahrnuto v ceně a platí se zvlášť. Trelew – Paleontologické muzeum: vstup 25 P. Punta Tombo (tučňáci) a Gaiman – výlet s cestovkou z Trelewu přišel na 120 P. Cestovku mohu vřele doporučit, jmenuje se Explore Patagonia, v Trelewu sídlí na adrese Julio A.Roca 94 a má pobočku i v Puerto Madryn na ulici Belgrano 317. Stejný výlet z Puerto Madrynu, včetně návštěvy Paleontologického muzea ze vzdálenějšího Puerto Madrynu stojí kolem 200 P. Vstupné – Punta Tombo – do rezervace navíc zaplatíte vstupné 35 P.