Údolí smrti v Kalifornii je skutečně drsným místem, a to nejen díky svému názvu. Byla tu naměřena druhá nejvyšší teplota na zeměkouli a v létě je tu horko jako v pekle. Údolí smrti je rovněž nejníže položeným místem Severní Ameriky.
Kde se vzal název Údolí smrti?
Místní Indiáni, Šošoni, nazývali toto místo Tomeša („Hořící zem“). Celkem přiléhavý název pro místo, kde panuje v létě neuvěřitelné vedro. Dnešní název ovšem dala tomuto údolí skupina asi čtyřiceti zlatokopů, která sem ke své smůle zabloudili v roce 1849. Ti byli prvními bělochy v tomto údolí vůbec a než našli východ ven,trvalo jim to několik týdnů a málem zde zemřeli. Aby přežili, museli sníst několik volů, které měli s sebou a rozštípat dříví ze svých vozů, aby měli maso na čem uvařit. Jedna žena z této skupiny se prý s oním místem rozloučila slovy: „Sbohem, Údolí smrti“. A název se ujal a používá se dodnes, i když během kalifornské zlaté horečky zde nakonec zemřel pouze jeden člověk.
Zlato a stříbro se skutečně těžilo i v Údolí smrti, a to v 50. letech 19. století. Později se zde začal těžit borax. Borax je sůl, která má chemický vzorec Na2B4O5(OH)4 . 8 H2O. Tvoří bílé nebo bezbarvé krystaly na dně solných pánví a je jedním z mála minerálů, z nichž lze průmyslově získat prvek bor. Tento nerost se dále používá ve sklářském, keramickém, chemickém a potravinářském průmyslu.
Údolí smrti leží ve východní Kalifornii, v severní části Mohavské pouště (Mojave Desert). Má vyloženě pouštní charakter a v nejsušších částech jsou srážky nižší než 50 mm ročně (pouště se obecně vyskytují tam, kde jsou průměrné roční srážky nižší než 200 mm). Je to způsobeno především díky faktu, že Údolí smrti leží ve srážkovém stínu pohoří Sierra Nevada. Většina srážek spadne během krátkých letních dešťů. Někdy mohou dokonce nastat i katastrofální povodně, protože pokud přijde opravdu nenadálý silný liják, voda se nestačí do země včas vsáknout a smete vše, co jí stojí v cestě. Tak například záplavy v roce 2004 způsobily smrt dvou lidí.
Šílené počasí
Drsné jsou ovšem především teploty, a to hlavně v létě. V místě zvaném Furnace Creek(leží v „nadmořské“ výšce -54 m.n.m.) byla 10.7.1913 naměřena teplota 56.7oC, což je nejvyšší absolutní teplota naměřená v Severní Americe a druhá nejvyšší teplota na zeměkouli vůbec. Teploty v létě zde často přesáhnou 50oC ve stínu a v noci málokdy klesnou pod 30oC. Avšak v zimě může klesnout teplota v Death Valley i pod bod mrazu! Rekord byl kupodivu naměřen rovněž ve Furnace Creek: -9.4oC.
Průměrné roční srážky ve Furnace Creeku jsou 53 mm. A na závěr jeden světový teplotní rekord: v Údolí smrti (pravděpodobně rovněž ve Furnace Creeku) je průměrná teplota v měsíci červenci +38.9oC! V nejteplejším roce byla dokonce průměrná (!) teplota v červenci neuvěřitelných 46-47oC! Zkrátka a dobře: v Údolí smrti můžete umřít žízní, ale když budete mít velkou smůlu, můžete tu i zmrznout nebo se utopit…
Rozloha Údolí smrti
Když se díváte na mapu v nepříliš podrobném atlase světa, vypadá Údolí smrti docela nepatrně. Ale zdání klame – údolí je dlouhé 230 kilometrů a široké 8-25 kilometrů. Místo zvané Badwater je nejníže položeným místem Severní Ameriky – má „nadmořskou“ výšku -86 m.n.m. Tento bod leží pouhých 123 kilometrů východně od hory Mount Whitney (4,418 m.n.m.), což je nejvyšší hora pohoří Sierra Nevada a zároveň nejvyšší hora USA mimo Aljašku. Bezprostředně nad Údolím smrti se pak tyčí hora Telescope Peak (3,368 m.n.m.). Nikde jinde na severoamerickém kontinentě není tak velké převýšení na tak krátké vzdálenosti. Povrch Death Valley má, jak už bylo řečeno, pouštní charakter, Vyskytují se zde například badlands (suché svahy rozbrázděné hlubokými erozními rýhami) a solné pánve, jako je například právě Badwater, nejnižší místo Severní Ameriky.
Jen za velmi silných dešťů se mohou tyto pánve zaplnit vodou a změní se na dočasná slaná jezera, která ale velice rychle vyschnou. Najdeme zde i krásné písečné duny nebo pouštní kaňony. Asi nejzajímavější jev však lze pozorovat na vyschlém solném jezeře zvaném Racetrack Playa. Na tomto povrchu se pohybují kameny! Po občasných deštích, kdy je dno vyschlého jezera vlhké, se někdy v důsledku velmi silného větru stane, že kámen se sklouzne po hladkém vlhkém povrchu a zanechá za sebou zřetelnou stopu. K tomuto jevu však dochází pouze jednou za dva až tři roky.
V okolí Údolí smrti byl v roce 1994 vyhlášen Death Valley National Park. Rozkládá se na území států California a Nevada a má rozlohu 13,553 km2. V roce 2006 navštívilo tento park 744,000 návštěvníků. I přes drsné klima zde roste zde přes 1,000 druhů rostlin. Ze zvířat tu žije množství hadů (například chřestýš rohatý), na zimu se sem stahují horské ovce tlustorohé.
S tímto místem mám spojenou radu geografa doc.Votýpky z PřF UK, že je nutno na cestu sem přibalit teplé vlněné ponožky…., aby si člověk ochránil nohy od rozpálené země! Nevím, nebyl jsem tam, ale asi bych si je pro jistotu opravdu přibalil. Co Ty, Dauby, taky si na to vzpomínáš?
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.
Ahoj Marku, na ponožky si nevzpomínám. Ale pamatuji se, že Votýpka tvrdil, že když měřili teplotu černé skály na sluníčku v Údolí smrti v době největšího vedra, měla 90 stupňů Celsia. Takže země tam asi opravdu bude docela horká… 🙂
Ja jsem se dočetla že teplota povrchu země je tam v bodu varu….
Já si vzpomínám, že tam naměřili těch 90 stupňů teplotu povrchu, čili je možné, že někdy je tam teplota skal i k bodu varu…
Je tohle vůbec pravda a co je to za obr.
Pohyb těch kamenů byl řešen přes sto let a nakonec jej vyřešil čech který jej doložil i pokusem. V zimě se do údolí smrti dostane voda a v noci se tam stáhne mráz. Voda od zhora zamrzá a uvězní tak i kameny v sobě. Pod led ale stále přitéká voda a zvedá jak led tak uvězněné kameny v něm. Když se tak led pohybuje tak tyhle kameny kreslí dlouhé čáry dokud led neklesne natolik, že se ty kameny zaryjí tak hluboko, že už se led nemůže pohybovat. Pak buď přiteče nová voda a vše se opakuje nebo led rostaje. Kameny jsou tak jinde a za nimi jsou jen dlouhé čáry a někde jsou jen čáry bez kamenů. ps. Kámen přeci po rovině a po blátě neklouže.