Quito – Město na rovníku, hlavní město Ekvádoru

Quito je hlavní město Ekvádoru. Je o něco větší než Praha, má asi 1,4  milionu obyvatel. Není ovšem největším městem Ekvádoru, tím je Guayaquil.

Quito – základní informace

Quito je zajímavé už svou polohou a rozlohou. Leží v nadmořské výšce kolem 2 800 metrů (střed města) nad mořem a je druhým nejvýše položeným hlavním městem světa (první je La Paz v Bolívii – 3 600 m.n.m.). Nadmořská výška už je poměrně značná, takže první 2-3 dny se nedoporučuje moc se namáhat, aby si tělo zvyklo a aklimatizovalo se. Tvar města je také netypický, Quito je vklíněno mezi okolní andské hřebeny a jeho průměrná šířka je odhadem tak 5-10 kilometrů, ale na délku tak 30 – 50 kilometrů (těžko poznat, co je ještě vlastní Quito a co už je předměstí). Město je protaženo severojižním směrem.

Přístání v Quitu

Už samotné přistání v Quitu stojí za to. Quito je jedno z mála měst, kde letiště leží přímo ve městě uprostřed zástavby. Přistávací manévr je poměrně dobrodružná záležitost – letadlo klesá mezi horské štíty, chvílemi manévruje a ostře se naklání na bok, aby se nakonec přece jenom trefilo přímo na krátkou přistávací dráhu. I když Praha-Ruzyně nepatří zrovna mezi obří letiště, je letiště v Quitu ještě o poznání menší.

Z letiště jsme si vzali taxi do turistického ghetta ve čtvrti Mariscal, kde jsme se ubytovali. V „ghettu“ je spoustu menších hotýlků, krámků, restaurací, internetových kaváren apod. a lidí jako jsme my – nezávislých cestovatelů, nebo chcete-li baťůžkářů. Na ulicích stojí večer chlápci s brokovnicemi, policisté, kteří bdí, aby se nám snad něco nestalo. Jelikož v sedm večer je už úplná tma (jsme na rovníku), šli jsme brzy spát a ráno jsme brzy vstali, abychom si kratší den (ve srovnání s naším létem) více užili.

 Co je k vidění ve městě?

Do centra jsme se dostali ráno poměrně pohodlně trolejbusem. Většina dopravních linií vede vzhledem k tvaru města severojižním směrem. Zastávky trolejbusu jsou oplocené a přímo na nástupiště se člověk dostane skrz otáčecí turniket, kam hodí čtvrťák (0,25 USD). Quito je památka UNESCO a střed města je celkem zajímavý. Je tu několik pěkných kostelů ze španělského koloniálního období (jeden z nich je dokonce nejstarší v celé Jižní Americe!). Přímo nad hlavním náměstím se tyčí kopec Panecillo s příšernou kýčovitou sochou Panny Marie.

Vkus tedy Ekvádorci moc nemají, některé jejich „skvosty“ mi něčím silně připomínají ruské betonové sochy hrdinů ze sovětské éry, akorát zde zobrazují Pannu Marii, svaté, anděly apod.

Ale výlet  sem se určitě vyplatí, protože z Panecilla je krásný pohled na historické centrum města.

Nedoporučuje se sem vystoupit skrz úzké uličky nejkratší cestou, prý tu občas přepadávají turisty. Šli jsme tedy velkou oklikou po hlavní silnici, ale nazpět už jsme šli zkratkou přes „nebezpečné území“ a nebezpečně jsme se tedy vůbec necítili (možná jsme ale nevypadali tak movitě, aby stálo za to nás přepadnout).

Katedrála a Park Carolina

Co jiného je ještě k vidění v Quitu? Katedrála z 19. století, ne sice nejstarší, zato daleko největší kostel v Quitu. Park Carolina, velká travnatá plocha uprostřed novější části Quita (něco jako u nás v Praze Letenská pláň). Spoustu Quiťanů tu tráví víkendy procházkami, jizdou na kole, hrají fotbal…Najdete tu spoustu stánků s občerstvením.

Nad parkem přelétávají každou chvíli ve velmi malé výšce letadla – letiště je odsud opravdu kousek.  Na kraji parku je i Vivarium – muzeum plazů, malinké, ale pěkné. Jsou tu živí hadi, leguáni, želvy či žáby, žijící na území Ekvádoru.

Centrální náměstí Santo Domingo

Místním „Václavákem“, středem města, je centrální náměstí Santo Domingo. Vzhledem k svému významu ovšem není nijak zvlášť velké. Je na něm i zastávka trolejbusu. Přes den je tu dost živo, ale v noci to tu vypadá docela drsně. Nad náměstím se tyčí právě vyhlídkový vrch Panecillo. Bydleli jsme při naší zpáteční cestě přímo na náměstí v hostelu nápaditě pojmenovaném „Santo Domingo“. Večer se z okna hostelu otvíral zajímavý pohled na zdejší žebráky, prostitutky, pasáky a další podivné existence, občas okolo projeli houkající policisté….

Nedaleko centra města je i hvězdárna z 19. století, malá skromná budova v nevelkém parčíku. Možná byl odsud před 100 lety pěkný pohled na noční oblohu, zvláště díky zdejšímu průzračnému horskému vzduchu ve vysoké nadmořské výšce. Ale dnes je Quito velkoměstem se vším všudy – smogem, osvětlením atd., takže byste odsud  asi moc hvězd nezahlédli.

   

Autobusové nádraží Terminal Terrestre

Hlavní autobusové nádraží Terminal Terrestre je velice živé, pulsující místo. Je tu spousta stánků, restaurací, krámků apod. Odsud se dostanete autobusem do jakéhokoliv místa v Ekvádoru. Pokud jedete ze zdejšího terminálu, musíte k ceně lístku připočíst ještě 0,20 USD za vstup na nástupiště.

Někteří místní ovšem nastupují do autobusu až za branou, odkud autobusy vyjíždějí z areálu nádraží, a ušetří za poplatek. Ostatně autobus i pak zastaví prakticky každému, kdo si na něj mávne, stejně tak jako prodavačům občerstvení, kteří chodí po autobusech. Takže než se vymotáte z Quita, dost dlouho to trvá.

Z autobusového terminálu vyjíždějí autobusy relativně přesně dle rozpisu na tabuli odjezdů, ale pochybuji, že se dál na své cestě řídí nějakým jízdním řádem. Stejně tak autobusové zastávky v našem slova smyslu  v Ekvádoru prakticky neexistují – prostě se postavíte na kraj silnice a když něco jede, mávnete. V menších místech jsou ovšem logická místa (třeba na návsi apod.), která tvoří autobusové zastávky jaksi sama od sebe…

Lanovka

V Quitu je i lanovka na místní vyhlídkový kopec nad městem ve výšce 4 100 m.n.m.! Narazil jsem tu na dlouhatánskou frontu, respektive fronty dvě. V Quitu se podařilo místním zorganizovat něco, co by se dalo označit za „institucionalizované předbíhání“! Zpáteční lanovka „normál“ stojí 4 USD, kdežto „expres“ (7,50 USD) znamená, že stojíte v rychlejší frontě a ušetříte si dole i nahoře tak 45 minut dlouhého čekání. Nahoře ve výšce 4 100 m.n.m. krásný výhled na město! Je tu zima a řídký vzduch, motala se mi trochu hlava. Bohužel už se stmívalo, přijel jsem sem pozdě odpoledne.

Doporučuji sem vyrazit co nejdřív ráno a pokud nahoře v té výšce popadnete dech (což nebyl můj případ), můžete si udělat krátkou túru na okolní kopečky, vysoké cca 4 500 m.n.m. Za hezkého počasí jsou odsud nádherné výhledy na činné sopky Cotopaxi (5897 m.n.m. – na jih od Quita) a Cayambe (5790 m.n.m. – na sever od Quita).

Mitad del Mundo

Mitad del Mundo („Střed světa“) si rozhodně nenechte ujít. Dostanete se sem z centra nadvakrát autobusem. Mitad del Mundo je místo asi 20 kilometrů severně od Quita, kde hlavní ekvádorskou silnici – Panamericanu – protíná rovník. Je tu obrovský památník, abyste to náhodou nepřehlédli a na dlažbě je vyznačena čára, která vyznačuje rovník.

Můžete ji cimrmanovsky přeskakovat a tím se střídavě ocitat na severní či na jižní polokouli. Na severní polokouli, asi 5 kilometrů severně od Mitad del Mundo, je vyhlídkový kráter Pululahua. Dá se k němu dojít pohodlně pěšky nebo si můžete něco stopnout. Kráter je vyhaslý, na jeho dně jsou rozeseta políčka (no nevím, jestli bych se nebál žít přímo v sopečném kráteru, prý je vyhaslý, ale člověk nikdy neví…). Pokud máte čas, můžete se vydat i na krátkou túru do kráteru a zpět.

Quito – praktické informace

Ubytování

Za hotel jsme platili 3-5 USD. V hostelu „Santo Domingo“, přímo na hlavním stejnojmenném náměstí, jsme platili jen 3 USD, kdežto hostel „Calama 1“ v turistickém ghettu kus od centra stál 5 USD. Santo Domingo má výhodu, že se ráno nemusíte vláčet MHD do centra, ale zase tu to není moc vhodné na večerní procházky, kdežto v turistickém ghettu je více možností, co dělat večer (restaurace, internet,…). Spoustu levných hotýlků je také kolem autobusového nádraží Terminal Terrestre, což může být praktické, pokud někam vyrážíte brzo ráno autobusem mimo Quito. Podrobnosti si jistě vyhledáte v Lonely Planet nebo jiném praktickém průvodci…

Doprava

Místní MHD tvoří trolejbusy a autobusy. Jízdné je 0,25 USD. Trolejbusy jsou určitě pohodlnější, i když často i ty jsou nechutně narvané – někdy jsme se do nich ani nepokoušeli nacpat (zvláště když jsme třeba měli obrovské krosny) a počkali jsme na další. Systém zdejší dopravy se mi nepodařilo zcela pochopit. Nicméně jsou tu zóny – širší centrum je jedna zóna, ale pokud jedete na okraj města, vjedete do další zóny, musíte přestoupit a zaplatit další jízdné. Na hlavní trolejbusovou trať vedoucí severojižním směrem navazují chaoticky i autobusové tratě. Metro ani tramvaje v Quitu neexistují.

Vstupy

• Mitad del Mundo     (vstup do areálu)                     1,5 USD
• Lanovka(zpáteční) – dlouhá fronta                         4 USD
• krátká fronta (expres)            7,5 USD

Fotogalerie – Quito