NP Lençóis Maranhenses – Brazilská Sahara, Národní Park a Praktické informace

Bílé písečné duny se táhnou až za obzor. Mezi nimi se třpytí modrozelená sladká jezera, přímo stvořená ke koupání. Někde v dáli se modrá Atlantik. Terénní Toyota s náhonem na všechna čtyři kola se probíjí písečným terénem. Ne nejsme na Sahaře, ale v Brazílii – v NP Lençóis Maranhenses.

NP Lençóis Maranhenses – brazilská Sahara

Národní park Lençóis Maranhenses se nachází na severovýchodě brazilského státu Maranhão (odtud do češtiny pravděpodobně nepřeložitelné adjektivum Maranhenses). Byl vyhlášen v roce 1981 na ploše 1,550 km². Park pokrývají písečné duny, což je terén pro Brazílii poněkud netypický. Písečné útvary vypadají jako prostěradla, rozesetá po krajině (portugalsky lençóis), odtud tedy první část názvu. Krajina připomíná Saharu, jsou tu však jisté odlišnosti.

Mezi písečnými dunami se nachází spoustu sladkovodních jezer, která se v období dešťů naplní dešťovou vodou, což na Sahaře nehrozí. A krásné písečné pláže, lemující Atlantik, jsou porostlé mangrovníky. Písečné duny najdeme i mimo pouště, například na pro nás nedalekém pobřeží Baltu. Zde v Brazílii však duny lemují nejenom úzký pobřežní pás (o délce 43 km), ale zasahují až 50 kilometrů do vnitrozemí.

Do NP Lençóis Maranhenses je vozidlům vjezd zakázán – můžou sem jezdit jen auta cestovních agentur, která mají příslušný certifikát. Dále se sem dá jít pěšky, či jet lodí po řece Rio Preguiças, která protéká městem Barreirinhas a ústí do Atlantiku. Nejlepším obdobím pro návštěvu parku je březen – září.

Na “Sahaře”

Jako vstupní bod do národního parku jsem zvolil městečko Barreirinhas. Nachází se 251 kilometrů na východ od metropole státu Maranhão São Luís a dostanete se do něj pohodlně luxusním autobusem po kvalitní silnici. Což zase není taková samozřejmost, neboť asfaltová silnice sem byla postavena teprve v roce 2002. Barreirinhas je malé městečko, které má asi 13,000 obyvatel. Je to ovšem město docela živé, neboť je tu hodně turistů. A to nejen brazilských, ale sem tam i z ciziny.

Díky tomu je zde mnoho restaurací, hotelů, cestovních agentur, krámků. V cestovních agenturách jsou dokonce zaměstnanci, kteří hovoří anglicky (!), což je v Brazílii téměř rarita. Pro většinu Brazílie bohužel stále platí, že jinak než portugalsky (či případně španělsky) se tu nedomluvíte. Je to trochu zarážející v zemi, do které jezdí tolik zahraničních turistů. V São Luís například nemluvil anglicky vůbec nikdo. Barreirinhas je tedy chvályhodnou výjimkou! Samotné městečko však není zajímavé vůbec ničím.

V Barreirinhas Vás určitě odchytnou dohazovači místních cestovek a budou Vám nabízet ubytování (pokud jste zrovna přijeli), dopravu (pokud odjíždíte) a hlavně výlety do národního parku. Nejčastěji se do parku jezdí terénními auty, ale lze si zaplatit i pěší výlet či výlet lodí dál po řece. Jeden z dohazovačů jménem Diego byl zvláště neodbytný.

Poradil mi ovšem levné ubytování a slevil mi i na výletě, tak jsem si zaplatil půldenní výlet autem do písečných dun. Jezdí se buď ráno v 9:30 či odpoledne ve 14:00. Zvolil jsem odpolední termín, neboť je lepší světlo na focení, a zaplatil v cestovce 35 R$. Navíc, pokud pojedete v 9:30, budete pobývat v parku v poledne, kdy je úmorné vedro.

Těsně po 14:00 skutečně dorazilo auto z cestovky. Všechny agentury používají stejná vozidla. Jsou to upravené Toyoty – pickupy, které mají na zádi jakousi konstrukci, na níž jsou 3 řady sedadel. Nad sedadly je stříška. Velmi to připomíná některé vozy, kterými se jezdí v Africe na safari (podobným jsme jeli například v NP South Luangwa v Zambii).

Kromě řidiče nás je 10 turistů (všichni kromě mě jsou Brazilci) a průvodce. Nejdřív je nutno překonat řeku Preguiças na prámu, na který se vejdou dvě auta i s turisty. Poté se jede skoro hodinu písčitou cestou, po které by věru normální vozidlo asi neprojelo. Kola v písku slušně „plavou“ a auto se mohutně kymácí ze strany na stranu. Brazilcům se to ohromně líbí, tleskají a výskají. Před námi i za námi jedou auta dalších cestovek. Okolní krajinu tvoří zpevněný písek, porostlý suchomilnou vegetací.

Po necelé hodině konečně dorážíme na místo, kde parkujeme před první písečnou dunou (a spolu s námi dalších 16 aut!). Vegetace zmizela a duny, vysoké až 40 metrů, jsou tvořeny sypkým pískem. Občas trochu foukne a písek se nepatrně přesýpá, ale není to nijak výrazné. Včera bylo skoro celý den oblačno a zataženo, ale dnes se vyjasnilo. Je nádherně, krátce po třetí hodině odpolední, ideální světlo pro focení.

Projížďka NP Lençóis Maranhenses

NP Lençóis Maranhenses je naprostá bomba! Vyndal jsem foťák a od oka jsem ho téměř neodtrhnul, s výjimkou krátké koupací pauzy. Mezi krásnými bílými písečnými dunami se třpytí modrozelená jezera. Úžasná krajina! Písek  je podobně bílý jako třeba v NP White Sands v Novém Mexiku. Jezera jsou sladkovodní a průzračně čistá. Dno je samozřejmě rovněž písčité, takže pro koupání naprosto ideální. Jezírek je několik. Největší z nich mají i jména, ale myslím, že nejsou zase tak podstatná.

Na část roku jezera vysychají, pak se ale zase zaplní vodou. Jelikož jsou jezera sladká, musí mít alespoň po část roku nějaký odtok, my jsme ale žádný neviděli. Některé duny jsou částečně porostlé keříky a trávou, většinou jsou ale holé. V pozdním odpoledni, kdy se slunce kloní k obzoru, získávají duny zlatavý nádech. Ještě si fotíme západ slunce a pak jedeme zpátky do města.

Co Vám mám povídat, scenérie je to neuvěřitelně nádherná a pokud se někdy dostanete do Brazílie, určitě sem zajeďte. Ostatně, nemá to cenu sáhodlouze popisovat – podívejte se na fotky. Jediné, co mě mrzí, je fakt, že jsme zde měli jen něco přes dvě hodiny čistého času. Chtělo by to tu strávit celý den, i když kolem poledne tu musí být hrozné vedro.

Lodní výlet

Druhý den ráno jsem se definitivně rozhodl, že pojedu na „boat trip“. Jedeme motorovým člunem pro 10 osob + řidiče. Opět jedu já + 9 Brazilců. Vyrážíme jsme v 9:00 po proudu řeky Rio Preguiças. Stejně jako včera, ani dnes nejedeme sami – okolo nás projíždějí čluny dalších cestovek. Člun je dost rychlý a do ústí řeky mu to trvá čistého času asi hodinu. Brazilci jsou opět veselí, povykují při každém prudším pohybu člunu a několik mládenců se střídá ve hře na kytaru.

Nijak nehledí na mojí jazykovou zabedněnost a neustále mi něco portugalsky vysvětlují. Břehy řeky jsou porostlé mangrovníkovým lesem. Řeka se klikatí, často se rozděluje a opět spojuje, jsou zde četné ostrůvky a říční ramena. Na dolním toku je řeka určitě širší než Vltava, je ale poměrně mělká. V jednom místě se nám dokonce podařilo narazit na mělčinu – málem jsme vyletěli z lodi, jak člun zničehonic rychle zabrzdil!

Cestou stavíme na třech místech. U první zastávky jsou pěkné písečné duny, na rozdíl od těch včerejších zde však nejsou žádná jezera. Poblíž kotviště člunů je několik stánků s občerstvením, okolo nichž se procházejí makakové a loudí něco k snědku. Podruhé stavíme u majáku Farol Preguiças. Maják je 35 metrů vysoký a výstup na něj je zdarma, akorát se musí vystát fronta. Třetí a poslední zastávka je pak v Caburé. To je vesnice se zajímavou polohou.

Leží na úzké písečné kose, která odděluje řeku Preguiças od Atlantského oceánu. Stačí vystoupit ze člunu na břeh řeky,  přejít asi 200 metrů přes písek a jste u Atlantiku! Zde trávíme asi dvě hodiny. Dostáváme dokonce oběd – rybu s rýží. Platit po mě nikdo nechce, tak to je asi v ceně zájezdu. V oceánu jsou pěkné vlny, tak se v nich zase vyžívám, to mě nikdy neomrzí. Břehy i dno jsou písčité. Písek není hluboký a je ideální pro projížďky na motorkách či čtyřkolkách, které zde občas projíždějí po pobřeží.

V 15:00 balíme, přecházíme opět úzkou písečnou šíji a nasedáme do člunu, který nás veze tentokrát už bez zastávek zpět do Barreirinhas. „Boat trip“ se mi líbil a jsem rád, že jsem ho absolvoval. Nicméně včerejší výlet, ač byl dost krátký, se mi líbil o hodně víc – bílé písečné duny protkané modrozelenými jezery, to prostě nemá chybu. Přesvědčte se sami  a navštivte toto krásné místo, kam jezdí hodně Brazilců, ale cizinci zatím tuto krásu míjejí. Neprávem, NP  Lençóis Maranhenses je přírodní skvost par excellence!

NP Lençóis Maranhenses – praktické informace

Orientační kurs v říjnu 2009: 1 brazilský real (R$) = 10 Kč

Do Národního parku Lençóis Maranhenses se lze dostat z několika míst, hlavní vstupní branou je však městečko Barreirinhas, ke kterému se vztahuje většina následujících informací.

Ubytování: Bydlel jsem v hotelu “Pousada Terral”. Upřímně řečeno, hotel je poněkud zatuchlý a není to zrovna krásné ubytování, ale cena 10 R$ za jednolůžák na noc (koupelna na chodbě), byla daleko nejnižší (jinde chtěli za pokoj minimálně 25 R$). Hotelů jsou jinak v Barreirinhas desítky, stejně tak restaurací.

Doprava: Autobus São Luís – Barreirinhas stál 29 R$, 4 hodiny jízdy, vzdálenost 251 kilometrů. Bus je docela courák, hlavně v druhé části lidé nastupují a vystupují v každé vsi. Autobus je to ale velice pohodlný.

Výlety: V Barreirinhas sídlí mnoho cestovních agentur, zajišťujících výlety do národního parku. Za půldenní výlet autem do národního parku jsem zaplatil 35 R$. Původní nabídka byla 50 R$, ale dohazovač nakonec sám slevil. Smlouvat! Jeďte odpoledne, protože je lepší světlo a není takové vedro jako v poledne. Pokud fotíte, vezměte si polarizační filtr! Druhý den jsem podniknul celodenní výlet motorovým člunem. Výlet trval od 9:00 do 16:00. Cena 50 R$ (smlouvat!). Po cestě tři zastávky – písečné duny, maják a Caburé.

Internet: Našel jsem jediný internet, který je pravděpodobně nejpomalejší a nejhorší v celé Brazílii a je drahý – 3 R$ na hodinu.

Jídlo: Ve městě je mnoho malých krámků a jeden supermarket. Je zde také hodně drahých restaurací i levných pouličních občerstvení. Nejvíc se mi líbila „hamburgrárna“ kousek od hotelu Terral. Výborné hamburgery tu mají za ceny cca 3 – 5 R$, k tomu si můžete dát pivo Skol či Brahma (obojí 3.5 R$ za 600 ml láhev).