Velká plavba I. – Falklandy, Historie Falkland, Last minute do Antarktidy!

Tak jsem se konečně dočkal a vyrazil jsem na velkou plavbu do Antarktidy. Za necelých 18 dní bychom měli navštívit Falklandy, ostrov Jižní Georgie a potom i Antarktický poloostrov a některé ostrovy Jižních Shetland. První zastávkou na plavbě byly Falklandy.

Last minute do Antarktidy!

Hlavním cílem mého osamělého putování je navštívit všechny země Jižní Ameriky, už od počátku jsem ale uvažoval, že pokud mi to finance jen trochu dovolí, chtěl bych se podívat i do Antarktidy, Tichomoří a Střední Ameriky. Moc rád bych totiž navštívil všechny světadíly.

A určitě nejtěžší je dostat se právě do Antarktidy. Zájezd na tento kontinent lze pořídit i v Česku, ale ceny začínají tak od 200,000 Kč výše, což bych tedy určitě nedal. Proto jsem se upnul na možnost, že až dojedu do Ushuaia v argentinské Ohňové zemi, pokusím se zde sehnat nějaký last minute. Říkal jsem si, že bych za cestu byl určitě ochoten dát 3,000 USD, při ceně 4,000 USD bych se rozmýšlel a 5,000 USD bych už asi nedal.

Dojel jsem do Ushuaia a zjistil jsem, že zde skutečně last minute zájezdy nabízejí. Lodí jezdí z Ushuaia hodně, v průměru tak jedna denně. Tak hned druhý den po mém příjezdu odjížděly 4 lodě a následující den další tři, ale přes Vánoce (24.12.-27.12.) ani jedna. Lodě jezdí obvykle na dva druhy zájezdů. „Classic Antarctica“ trvá  10 dní a navštíví se při ní  Antarktický poloostrov a okolní ostrovy v Jižní Shetlandách. Nejlevnější last minute jsem viděl za 3,000 USD, ale je to spíše výjimka, jinak jsou ceny kolem 4,000 USD.

Druhý typ zájezdu pak trvá obvykle 18 dní a kromě Antarktického poloostrova se jede i na Falklandy a ostrov Jižní Georgie. Tento druhý typ zájezdu šlo v době mé návštěvy sehnat za 4,000 USD, ale často stojí o dost více. Ceny konkrétních zájezdů jsou stejné u všech cestovek a hotelů, které last minute do Antarktidy nabízejí, protože ceny si evidentně určují sami majitelé lodí a cestovky pouze prodej zprostředkují. A majitelé lodí se zřejmě dohodli, že nepůjdou s cenou níže, čili pod 3,000 USD (za 10 dní) či pod 4,000 USD (za 18 dní) se cenově nedostanete. Při výběru last minute musíte také počítat s tím, že nepojedete hned zítra, chce to tedy dostatek času.

Od Čecha Petra, kterého jsem potkal v Río Gallegos, jsem také získal kontakt na stránky www.jachting.info, kde lze občas sehnat spolujízdu na jachtě jako pasažér či člen posádky. V době mé návštěvy Ushuaia sem zrovna měla přijet česká jachta Altego, na které mělo být údajně jedno volné místo. Jachta má namířeno do Antarktidy! Kontaktoval jsem jejího kapitána, ale protože to byla možnost krajně nejistá, nakonec jsem nevydržel a koupil jsem last minute. Dobře jsem udělal, protože jachta nakonec do Ushuaia skutečně připlula, ale měla dvoudenní zpoždění (potíže s motorem) a navíc volné místo na ní nebylo.

Její posádku tvořilo celkem 5 Čechů (včetně toho Petra, kterého jsem potkal v Río Gallegos), loď samotná ale pluje pod slovenskou vlajkou. Přihlásit loď na Slovensku ke totiž podstatně jednodušší než v Česku, takže mnoho českých jachtařů se přihlásí raději u našich východních sousedů. S posádkou jsem v Ushuaia zašel na pivo a v přístavu jsem navštívil i loď samotnou. Loď je dlouhá 12 metrů a vypadá pěkně, ale upřímně přiznávám, že při plavbě přes Drakeův průliv, což je jedno z nejnebezpečnějších moří světa, bych měl asi docela nahnáno. Zvenku mi loď moc velká nepřišla, ale uvnitř je celkem místa dost.

Do Ushuaia jsem přijel 19. prosince večer. 21. prosince jsem zaplatil last minute. Stál přesně 3,995 USD a kupoval jsem ho v kanceláři cestovky All Patagonia, která je asi 100 metrů od hostelu Los Lupinos, kde jsem bydlel. Zvolil jsem osmnáctidenní variantu, protože 1,000 USD navíc (byla k mání i desetidenní varianta za 2,995 USD) za návštěvu Falkland a Jižní Georgie mi přišlo jako výhodná koupě. Když už plavba na lodi, tak pořádná! Jelikož mám na své VISA kartě, kterou jsem platil, limit výběru pouze 40,000 Kč na týden, platil  jsem 2,000 USD kartou a zbytek v hotovosti v USD a EUR (eura mi přepočítali kursem 1EUR = 1.49 USD).

Žádná předběžná rezervace není možná, když chcete jet, musíte hned zaplatit. Druhý den po zaplacení jsem pak od cestovky obdržel voucher, na jehož základě se teprve můžete nalodit. Stejnou plavbu si zaplatil i Němec Thomas, se kterým jsem celou dobu v Ushuaia bydlel na stejném pokoji v hostelu Los Lupinos. Last minute na naší loď byly nakonec k mání i v den našeho odjezdu, naopak levnější loď za 3,000 dolarů byl zcela vyprodána několik dnů před odjezdem. Myslím, že spíše než nižší cena v tom hraje roli čas – pro mnoho turistů je 19 dnů přece jenom příliš dlouhá doba.

Jelikož loď jela až za 8 dní, rázem jsem v Ushuaia nevěděl, co s volným časem. Naštěstí byl v hotelu internet, takže jsem svůj pobyt vyplnil prací na svých stránkách a surfováním po síti. Jinak jsem absolvoval dva výlety po okolí, coural jsem se městem a dokupoval zásoby na cestu (sluneční brýle, nepromokavé kalhoty, boty, alkohol).

Naše loď Clipper Adventurer

Na dalších 18 dní se stala mým domovem loď Clipper Adventurer. Toto plavidlo je 100 metrů dlouhé, 16 metrů široké, má maximální ponor 4.5 metru a může plout maximální  rychlostí 15 uzlů (zhruba 28 km/h). Tato původně sovětská loď byla v roce 1975 zkonstruována speciálně  pro polární podmínky, a to kupodivu v bývalé Jugoslávii. Domovským přístavem lodi, která se původně jmenovala „Alla Tarasova“ podle slavné ruské herečky, byl Murmansk. Loď nejdříve vozila sovětské turisty a po rozpadu SSSR byla pronajímána i zahraničí klientele. V roce 1997 ji pak koupili Američané a nechali ji v Dánsku kompletně přebudovat.

Na palubu této lodi se nyní vejde 122 pasažérů a 72 členů posádky. Loď je americká, pluje však pod bahamskou vlajkou a jejím domovským přístavem je Nassau. Náš výlet pak pořádá společnost Quark Expeditions, která není vlastníkem lodi, nýbrž má ji pronajatou i s personálem (námořníci, kuchaři, číšníci, uklízeči…). Bahamy jsou klasickou klasické zemí levné vlajky, díky čemuž má tato malá ostrovní země jednu z největších námořních flotil na světě. Když v Antarktidě skončí sezóna, loď se přesune do Arktidy a vozí turisty zde.

Námořníci nepoužívají jednotky SI. Základní jednotkou vzdálenosti je námořní míle(nautical mile – zkratka obvykle Nm, NM či nm), přičemž 1 Nm = 1,852 metrů (neplést s mílí, která se používá jako jednotka délky v anglosaských zemích, ta měří 1,609.4 m).  Rychlost jednoho uzlu (uzel = anglicky knot, zkratka obvykle kn nebo kt) se rovná jedné  námořní míli za hodinu, čili 1.852 km/hod. Stejné jednotky se používají i v letecké dopravě.

Falklandy (Malvíny) – základní fakta

Falklandy (či Malvíny – španělsky Islas Malvinas) jsou souostroví, ležící přibližně na 60. stupni západní délky a 52. stupni jižní šířky. Tvoří je především (vedle 740 menších ostrovů) dva hlavní ostrovy – Západní Falkland (West Falkland) a Východní Falkland (East Falkland), které od sebe odděluje Falklandský průliv (Falkland Sound). Celé soustroví má rozlohu 12,173 km² a v červenci 2008 zde žilo přesně 3,140 obyvatel. Nejbližší pevninou je ostrov Ohňová země (Grande de Tierra del Fuego), který se nachází asi 480 kilometrů na jihozápad od Falkland.

Falklandy mají studené oceánské podnebí. Převažuje zvlněná kopcovitá krajina, z velké části pokrytá vřesovišti. Častá jsou rašeliniště, naopak lesy se zde nevyskytují. Nejvyšší horou je Mount Usborne (705 m.n.m.) na Východním Falklandu. Většinu roku je mlhavo a deštivo a ostrovy často bičují studené západní větry. V hlavním městě Stanley je průměrná roční teplota 6^oC a ročně zde v průměru spadne 635 mm srážek. Sněžit může v kterémkoliv měsíci kromě ledna a února (prostředek „léta“ na jižní polokouli), sníh se však neakumuluje a proto zde nejsou ledovce. Ostrovy obývají velké kolonie ptáků (včetně tučňáků) a na březích se vyskytují rypouši sloní a lvouni.

Falklandy mají status zámořského území Spojeného království („overseas territory of the UK“). Hlavou země je tudíž britská královna, která je zde zastoupena guvernérem. Hlavní město Port Stanley (často se zkracuje pouze na Stanley) leží na ostrově Východní Falkland a žije v něm více jak polovina obyvatelstva ostrovů (asi 2,000 lidí). Falklandy mají vlastní jednokomorový parlament (Legislativní rada – Legislative Council), ve kterém zasedá 10 členů a vládu (Executive Council), tvořenou 3 členy. Na Falklandách neexistují žádné politické strany, všichni kandidáti ve volbách jsou „nezávislí“. Země má i vlastní vlajku, které dominuje (vedle nezbytného Union Jacka) ovce. Chov ovcí tvoří totiž hlavní hospodářské odvětví Falkland a louky a pastviny pokrývají 98% plochy souostroví.

Velmi důležitý je také lov ryb a dalších mořských živočichů, především olihní. Jelikož ovšem místní rybáři nestačí ani zdaleka všechny ryby vylovit, profituje země hlavně z prodeje rybářských licencí, nikoliv z přímého lovu ryb. Dále Falklandy vydávají vlastní známky a mince a rovněž se rozvíjí turistický ruch. V roce 2001 například navštívilo Falklandy 30,000 turistů, což v absolutním počtu není mnoho, ale vzhledem k počtu obyvatel ostrova (kolem 3,000) je to obrovské množství. Falklandy jsou tedy ekonomicky plně soběstačné s výjimkou obrany. Tu samozřejmě zajišťuje Velká Británie a na ostrovech jsou britské vojenské základny.

Historie Falkland a Falklandská válka (1982)

Falklandy objevil britský mořeplavec John Davis v roce 1592, který je zahlédl, když jel okolo, ale teprve v roce 1690 zde přistáli první lidé (rovněž Britové). Ostrovy pak začali osidlovat Britové i Francouzi (ti dokonce založili vůbec první osadu na Falklandách v roce 1764) a krátce byly i ve španělském držení. Již tehdy se staly ostrovy předmětem teritoriálního sporu mezi Španělskem a Velkou Británií, následně pak mezi Argentinou a Velkou Británií. V roce 1820 totiž ostrovy obsadila tehdy již nezávislá Argentina. Argentincům se ale nepodařilo ostrovy trvale osídlit, protože tu v roce 1832 vypukla vzpoura osadníků.

Toho využila Velká Británie a v roce 1833 ostrovy obsadila. Od té doby drží Británie tyto ostrovy dodnes. Falklandy mají důležitou strategickou polohu, protože ze svých základen zde může Velká Británie kontrolovat lodě proplouvající Drakeovým průlivem. 8.prosince 1914 se u Falkland udála velká námořní bitva („Battle of Falkland Islands“) mezi Brity a Němci. Britové tehdy uštědřili Němcům těžkou porážku, když potopili Němcům čtyři z pěti lodí, aniž by ztratili jakékoliv vlastní plavidlo.  Jednalo se o jednu z nejvýznamnějších námořních bitev první světové války.

Mnohem více však Falklandy „proslavila“ Falklandská válka (Falklands War) v roce 1982. Zatímco většina Britů před toto válkou ani nevěděla, kde Falklandy leží, Argentinci se o „Malvínách“ odmala učili ve škole a Argentina se nároku na Falklandy nikdy nevzdala. Podle sčítání lidu žilo v roce 1980 na Falklandách 1,849 osadníků a 658,000 ovcí. Hlavní město Port Stanley mělo tehdy 1050 obyvatel, tři hostince a jeden hotel. Velmi brzy však všichni Britové velmi dobře věděli, kdeže toto souostroví leží.

V roce 1982 totiž Argentina nečekaně udeřila. Vojenská junta, vládnoucí tehdy v této jihoamerické zemi, se rozhodla pro značně riskantní vojenské dobrodružství a 2.4.1982 se na Falklandách vylodily argentinské jednotky a ostrovy, na kterých byla jen symbolická britská posádka, obsadily téměř bez boje. Argentinská vláda tehdy čelila velkým vnitropolitickým těžkostem, a tak použila starý politický trik – přenést pozornost od neuspokojivé domácí situace  na mezinárodní pole. Vcelku oprávněně byli totiž argentinští generálové přesvědčeni, že v otázce sporných ostrovů budou mít velkou podporu domácího veřejného mínění.

Těžko ovšem říct, proč se argentinští generálové domnívali, že Británie nezasáhne. Britové také záhy velmi přesvědčivě dokázali, že na rozdíl od mnoha jiných států neplatí svoji armádu zbytečně a reakce tehdejší britské premiérky Margaret Thatcherové byla velmi rychlá. Britové nejdříve ostrovy obklíčili svým loďstvem a ponorkami a v květnu se na ostrovech vylodili. V tvrdých bojích na souši se vyznamenaly především britské elitní jednotky SAS, proti kterým neměli špatně vycvičení argentinští vojáci (většinou obyčejní branci ve věku kolem 18 let) sebemenší naději na úspěch. Argentinci se nakonec vzdali a ostrovy vyklidili.

Boje ovšem byly tvrdé a vyžádaly si dost obětí i na britské straně. Celkově si válka vyžádala životy 255  Britů a 746 Argentinců, především však na dlouhou dobu zatížila vztahy mezi oběma zeměmi. Tak například fotbalové zápasy mezi Argentinou a Anglií bývají vždy mimořádně vyhecované (viz Maradonova „ruka Boží“ v zápase Argentina – Anglie na MS v Mexiku v roce 1986) a vedle sportovní rivality je důvodem i národní hrdost Argentinců. Vojenská porážka vedla nakonec v Argentině k pádu vojenského režimu.

Nicméně ani demokratická Argentina se dodnes svých nároků na Falklandy nevzdala, což je vyjádřeno i v argentinské ústavě z roku 1994. V roce 1995 se ovšem Argentina zavázala, že tyto nároky nebude v budoucnu vynucovat silou. Otázka Malvín je pro Argentince dodnes velmi traumatizujícím tématem, se kterým se země psychologicky dodnes nevyrovnala.

Nalodění a plavba na Falklandy

Den 0. – úterý 29.12.2009

Ačkoliv náš hostel byl sotva 500 metrů od přístavu, vyzvedl nás v den nástupu na loď minibus. I když se nám tato péče zdála až přehnaná, nakonec jsme byli rádi, neboť venku bylo nehezky a nevlídno – skoro celý den pršelo a na okolních kopcích zase padal sníh. V 16:00 jsme byli na lodi. Bezpečnostní kontrola v přístavu byla krátká, jen nám zkontrolovali voucher a pas a projeli zavazadla rentgenem – po zkušenosti z uruguayského trajektu jsem raději v hostelu v úschovně kapesní nožík i plynovou bombu a Thomas svůj horolezecký cepín.

S Němcem Thomasem jsme obsadili společnou kajutu, která je pro tři osoby. Naštěstí však loď není úplně plná a tak jsme na pokoji jen sami dva. V kajutě máme WC, elektřinu, skříňky a prostoru pro dva lidi je tu tak akorát (ve třech už by to bylo dost ztíšněné). Loď vyplula krátce po 19:00, proto tento den jako celý regulérní nepočítám.

První den jsme nejdříve absolvovali krátké povinné školení o bezpečnosti (jak si správně nandat plovací vestu, kde jsou záchranné čluny apod.). Nafasovali jsme také docela pěkné zimní bundy. Mají zářivě žlutou barvu, zřejmě abychom byli na ledovci dobře vidět J.  Následuje „welcome drink“ (šampáňo) a představení posádky. Veškerá komunikace mezi personálem a turisty se odehrává v angličtině. Personál tvoří jednak námořníci a pomocný personál (číšníci, stevardky, uklízeči), jednak odborný personál firmy Quark Expeditions (10 lidí), která zájezd pořádá a která se stará přímo o nás, turisty – pořádá pro nás přednášky, sestavuje veškerý program a řídí i vyloďovací čluny zodiac.

Tento tým je mezinárodní – jsou tu Švédi, Britové, Američan, Australan, Kanaďan, Argentinec, Polák. Celému týmu šéfuje Švéd Martin Enckell.  Mezi pasažéry jsem zaznamenal turisty z Německa, Norska, Belgie, Holandska, Švýcarska, Japonska, Irska, USA, Francie, Austrálie, Nového Zélandu, Kanady, Izraele, Jižní Afriky, Lotyšska, Ukrajiny… Ve 20:00 pak následuje večeře. Není velká, ale chutná znamenitě (polévka, salát, hovězí s rýží, zákusek). V ceně zájezdu jsou všechna jídla, z pití pak voda, džus, káva a čaj.

Dále si můžete koupit víno, pivo, limonádu apod., ovšem za dolary. Proto jsme se s Thomasem nakoupili v Ushuaia zásoby alkoholu, abychom nebyli úplně na suchu J. Na lodi si lze objednat i na masáž, je tu obchod se suvenýry a oblečením, k dispozici je i e-mail, vše opět za těžké dolary. Loď není plná, z celkové kapacity 122 míst pro pasažéry je obsazeno pouze 87 míst.

Když jsem viděl dnes ráno naši loď poprvé v přístavu, zdála se mi docela malá, rozhodně o dost menší než okolní lodě. Ale uvnitř mi malá zdaleka nepřipadá. Večer proplouváme kanálem Beagle. Míjíme chilský přístav Puerto Williams (nejjižnější město světa), v moři jsme zahlédli i pár plovoucích tučňáků. Výhledy ale za moc nestojí, je zataženo a nevlídno. Večer jsme všichni dostali itinerář s časovým rozpisem na další den.

Den 1. – středa 30.12.2009 – První celý den na palubě

V pokoji máme lodní rozhlas, který nás v 7:45 vzbudil. Od 8:00 do 9:00 se podává snídaně formou bufetu. Bylo to vynikající a bylo toho dost. Zvláště uzený losos se mi rozplýval na jazyku. Dopoledne proběhla přednáška o historii Falklandských ostrovů, ke kterým momentálně směřujeme. Někdy ráno jsme se konečně odpoutali od Ohňové země a nyní plujeme rychlostí přibližně 11-13 uzlů na volném oceánu. Trasu lodi můžeme sledovat na velké obrazovce. Vedle graficky znázorněné pozice na mapě jsou tu i číselné údaje o naší rychlosti a přesné zeměpisné souřadnice.

Na kanálu Beagle bylo moře klidné, ale na Atlantiku jsou vlny větší a loď se pomalu houpe ze strany na stranu, takže můj pohyb po palubě připomíná chůzi opilce, který se ze všech sil snaží zachovat dojem střízlivosti, ale evidentně se mu to nedaří… Počasí je celý den pěkné, venku svítí sluníčko a nad hladinou poletují rackové a albatrosové. Odpoledne absolvujeme školení o chování vůči zvířatům v Antarktidě a o našich výsadkových člunech Zodiac, následuje další přednáška, tentokrát ornitologická. Před večeří pak absolvujeme ještě krátký brífink na téma, co budeme dělat zítra. Po večeři nám ještě promítli film.

Co se týče jídla, vaří tady opravdu výborně. Denně jsou tři hlavní jídla a ještě se podává „odpolední čaj“, to jest nějaké zákusky apod.

2.den – čtvrtek 31.12.2009 – Vylodění na Falklandských ostrovech  Carcass a Saunders

Po snídaně jsme nasedli do gumových člunů Zodiac a vylodili se na prvním ostrově Carcass Island (Falklandské ostrovy) v místě zvaném Dyke Bay. Tento ostrov leží severozápadně od ostrova Západní Falkland (West Falkland) a má rozlohu necelých 19 km². Do jednoho Zodiacu se vejde asi 10 lidí + řidič, takže čluny se otáčejí několikrát. Vylodění je mokré, což značí, že z člunu vystupujeme rovnou do vody. Proto máme holínky (půjčené z lodi) a voděodolné kalhoty (koupil jsem je v Ushuaia).

Na ostrově jsme viděli tučňáky magellanské (Spheniscus magellanicus, anglicky Magellanic Penguin), nějaké husy a další ptáky. Vůbec poprvé jsem vstoupil na britskou půdu! Počasí nám přálo, svítilo sluníčko. Ostrov je pokrytý travou, mechy a lišejníky. Tráva místy vytváří mohutné drny. Je tu i jakási osada a v ní několik domků, okolo nichž rostou dokonce i stromy. V jednom domě nám pak místní osadníci servírovali čaj a zákusky.

Po obědě jsme se vylodili na ostrově Saunders Island. Ten má rozlohu 125 km². Ranní vylodění bylo také pěkné, ale ostrov Saunders je naprostá bomba. Především jsou tu tisíce tučňáků! Zahlédli jsme dokonce 4 druhy! K vidění je tu tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus, anglicky Magellanic Penguin), tučňák oslí (Pygoscelis papua, Gentoo Penguin),  tučňák patagonský (Aptenodytes patagonicus, King Penguin) a tučňák skalní (Eudyptes chrysochrome, Rockhopper Penguin). Udržujeme maximální předepsanou vzdálenost 5 metrů, ale tučňáci jsou zvědaví a když fotím vleže, přijdou až ke mně.

Nejdříve se dostavila celá delegace tučňáků oslích (jedno zvědavé mládě a „ochranka“ dvou dospělých tučňáků) a pozorovali mě ze vzdálenosti 30-50 centimetrů – teleobjektiv netřeba! Pak mě dokonce jeden odvážný tučňák skalní „štípal“ do kalhot! Tučňáci jsou prostě roztomilí a nádherní, vedle nich pak žijí na ostrově albatrosové a další ptáci. Mezi nimi se pak popásají ovce! Také jsme na pobřeží spatřili zbytek velrybí kostry. Večer jsem se symbolicky zúčastnil oslavy nového roku.

3.den – pátek 1.1.2010 – Nový rok!

Ten loňský jsem začínal v Colombu, ten letošní na Falklandech. Po snídani nás zodiaky vylodily v Port Stanley (zkráceně Stanley), hlavním městě Falkland, které leží na ostrově Východní Falkland. Stanley má asi 2,000 obyvatel a bylo založeno ve 40. letech 19. století. Zastavovali se zde především lovci tuleňů a velryb, kteří zde nacházeli bezpečné útočiště.

Naše pasy zůstaly na lodi, v přístavu jsme jen dostali od úředníků kartičky, které je nutné při odjezdu vrátit. Hned u přístavu na nás čekali místní průvodci a autobusy, které nás odvezly na nedalekou pláž Gypsy Cove. Počasí nebylo tak krásné jako včera, bylo zataženo a mlhavo, ale nepršelo. Samotná pláž je vcelku nudným místem. Lze tu zahlédnout pár tučňáků magellanských a jiných opeřenců, ale to je tak všechno. A tak je tato pláž zajímavá asi jenom tím, že se na ní nesmí. Důvodem jsou miny!

Když totiž Argentinci obsadili 2. dubna 1982 Falklandské ostrovy, okamžitě zaminovali pláže, kde by se mohli Britové vylodit. Miny Argentincům moc nepomohly, ale dodnes komplikují obyvatelům ostrova a návštěvníkům život. Na Falklandech je dnes evidováno 117 minových polí. Miny nebyly odstraněny, ale všechna minová pole jsou označena výstražnými tabulemi a oplocena, takže dodnes si miny nevyžádaly žádné oběti na životech. Pláž Gypsy Cove byla sice od min kompletně vyčištěna, ale teoreticky se může stát, že mořský příboj sem zanese minu z nějaké nevyčištěné pláže, takže proto je i sem pro jistotu turistům vstup zakázán.

Po návratu z Gypsy Cove jsme navštívili místní muzeum (za pozornost stojí asi jen předměty a fotografie, týkající se války z roku 1982) a poté jsme měli ve městě zhruba tři hodiny na prohlídku, což je až až. Upřímně řečeno, město mě moc nenadchlo. Je tu památník britských obětí z roku 1982, další válečný památník pak upomíná na slavné britské vítězství z roku 1914 (námořní bitva s Němci). Jsou tu dva kostely – anglikánský a katolický. Před anglikánským kostelem stojí brána z velrybích kostí.

Ve městě bylo 1.ledna dost mrtvo, otevřeno bylo jen pár turistických krámků a restaurace. Ve městě je mnoho typických anglických domků, auta jezdí vlevo a můžete tu vidět i typické britské telefonní budky a poštovní schránky. Oficiálním platidlem na Falklandech je falklandská libra a rovněž britská libra. Falklandské mince jsou pěkné, na všech je vyobrazena místní fauna. Falklandskou měnou však můžete platit pouze na Falklandech a mimo Falklandy Vám je nikde nevymění. V obchodech pak všude přijímají i americké dolary (v poněkud nevýhodném kursu 1 libra = 2 dolary) a někde i eura.

Pokud bych měl zhodnotit Falklandy z pohledu turisty, pak ostrov Saunders Island je naprostá bomba (myslím, že bych tam mezi tučňáky mohl strávit klidně dva dny a nenudil bych se) a Carcass Island je také pěkný, zatímco „metropole“  Stanley je dosti nezajímavým a nudným místem.

Jak si žijeme na lodi

Jako prasata v žitě! Neboť naše loď, to je plovoucí hotel. Personál je velice příjemný – to se týká vědců, kteří nás zásobují přednáškami a informacemi, i číšníků, řidičů zodiaků a ostatního personálu. Vaří tu velmi dobře a i když jednotlivá jídla nejsou nijak obrovská, hlady rozhodně netrpíme. Snídaně jsou formou bufetu, k obědu i k večeři nám pak vytisknou na každý den menu. Můžeme si vždy vybrat ze tří hlavních jídel (z nichž jedno je vždy vegetariánské), dále se servíruje polévka, předkrm, zákusek a káva. Naše pokoje se každý den uklízejí.

Večer vždy proběhne krátký, brífink, kde nás personál seznámí s plánem na další den a tento program dostaneme i v tištěné podobě, včetně zajímavých doplňujících informací, mapek apod. Na palubě je lékař, knihovna, tělocvična. Je možno navštívit i kapitánský můstek a zkouknout navigační přístroje. Zkrátka a dobře – nikdy jsem se asi neměl tak dobře,  jako na téhle lodi!

Přestože je loď v podstatě luxusním hotelem, nějaké vyložené snoby byste mezi pasažéry jen těžko hledali. Spíše jsou zde nezávislí cestovatelé podobného ražení jako já. Něco už jsem projel, ale se svými cestovatelskými zkušenostmi jsem tu spíše lehký podprůměr. Na lodi žádní cestovatelští nováčci nejsou, což je celkem logické – když už někdo jede do Antarktidy, není to je ho první destinace.

Tak třeba Němec Thomas, se kterým jsem na pokoji, projel všechny kontinenty a Antarktida je tím posledním z nich. Nejvíc se mi ale líbí Norka Anna. Je to velmi vitální důchodkyně (tipnul bych jí tak na 65 let), která jezdí sama po světě už 11 let! Vždy je 6 měsíců v Norsku (v létě) a na zimní polovinu roku jede někam do světa. Taky bych se chtěl dožít takového krásného důchodu.

Velká plavba I. – Falklandy – shrnutí a praktické informace

Last minute do Antarktidy – shrnutí: Za osmnáctidenní plavbu (přesněji 17.5 dne – vypluli jsme večer 29.12.2009 a připluli ráno 16.1.2010) jsem zaplatil 3,995 USD. Polovinu jsem platil kartou, polovinu v hotovosti, a to 8 dní předem, u cestovní agentury All Patagonia. Navštívili jsme Falklandy, Jižní Georgii a Antarktidu (Antarktický poloostrov + ostrovy Jižní Shetlandy). V ceně je veškeré jídlo a základní nápoje (čaj, káva, džus, voda), další nápoje (cola, pivo, víno) si každý platí zvlášť.

Falklandy: Oficiálním platidlem je falklandská libra a britská libra, které jsou pevně svázány v poměru 1:1. Falklandskou měnu však nevyměníte v žádné směnárně mimo ostrovy. Platit lze i americkým dolarem, případně eurem. Na Falklandech jsem si koupil akorát pohled – stál 25 pencí nebo 50 centů. Zaplatil jsem jednodolarovkou a dostal nazpět 28 falklandských pencí – hezký suvenýr. Jídlo v restauraci stojí cca 10-20 liber.