Jezero Bajkal

Jezero Bajkal je bezesporu jedním z nejkrásnějších a nejzajímavějších míst Sibiře. Je to nejhlubší a geologicky nejstarší jezero na světě. Zadržuje asi jednu pětinu celosvětových zásob tekuté sladké vody. Úchvatný pohled je nejenom na samotné jezero. Neméně zajímavé je i jeho okolí.

Jezero Bajkal

Jezero Bajkal leží na ruské Sibiři. Název „Bajkal“ je pravděpodobně odvozen z jazyka Burjatů a znamená „moře“. Burjati žili na jeho březích odjakživa, Evropané (Rusové) však získali první vědomosti o jezeře teprve v polovině 17. století a první mapa jezera Bajkal spatřila světlo světa až v roce 1773.

Střed jezera leží přibližně na 53^oN a 107^oE, tedy jen o málo severněji než Praha. Jezero je dlouhé 636 kilometrů (druhé nejdelší sladkovodní jezero světa po Tanganice). Maximální šířka jezera je 79.4 kilometru, v průměru je jezero široké kolem 50 km. Pobřeží Bajkalu má délku 2,100 kilometrů.

Rozloha Bajkalu je 31,500 km², což řadí Bajkal v pořadí světových jezer podle velikosti na sedmé místo (v tabulkách je většinou na osmém místě, ovšem před ním se uvádí i Aralské jezero, které už téměř vyschlo a v současnosti určitě není větší než Bajkal). V rámci Asie je Bajkal velikostí dokonce na druhém místě.

Povodí Bajkalu

Povodí Bajkalu zaujímá plochu 557,000 km² a je vlastně součástí povodí řeky Jenisej (celková plocha povodí Jeniseje je 2,580,000 km2). Do jezera ústí údajně 336 řek. Největší a nejdelší z nich je řeka Selenga, která pramení v Mongolsku a do Bajkalu se vlévá malou deltou. Další poměrně významnou řekou, která ústí do Bajkalu, je řeka Barguzin. Z jezera vytéká řeka jediná, Angara, která je přítokem řeky Jenisej. Ačkoliv se většinou udává, že nejdelší řekou Ruska je Ob-Irtyš, není tomu tak! Nejdelší řekou Ruska je totiž Jenisej-Angara-Selenga!

Tato řeka je dlouhá 5,539 kilometrů a je pátou nejdelší řekou světa. Některé prameny sice uvádějí délku Jeniseje výrazně kratší, neberou však v úvahu délku Angary a Selengy, se kterými je tento tok výrazně delší. Neexistuje žádný logický důvod, proč by se k Obu měl počítat Irtyš, k Nilu Kagera, k Mississippi Missouri a k Jeniseji Angara a Selenga ne. Bajkal je tak součástí nejdelšího říčního systému Ruska (a částečně i Mongolska). Bajkal není napájen pouze vodou říční, nýbrž i podpovrchovou. Zvláštností jsou horké výtoky sladké vody přímo z jezerního dna.

Hloubka jezera

Bajkal však především udivuje svou hloubkou. Jak hluboký vlastně Bajkal je, toť sporné! Existuje velké množství údajů a ani ruské prameny se zcela neshodují. V našich nových atlasech se nejčastěji uvádí hloubka 1,637 metrů, průměrná hloubka je 730 metrů. Ve starších atlasech ovšem byla uvedena největší hloubka 1,620 metrů, některé jiné prameny dokonce udávají hloubku přes 1,700 metrů. V každém případě je Bajkal nejhlubším jezerem na světě (1. světový rekord, druhé nejhlubší jezero je Tanganika ve východní Africe s maximální hloubkou 1,470 metrů). Hladina Bajkalu má nadmořskou výšku 456 m.n.m., maximální hloubka jezera je 1637 metrů, dno jezera je tedy v nadmořské výšce -1181 m.n.m. Bajkal je tak nejhlubší světovou kryptodepresí (2. světový rekord). Kryptodeprese je místo na zemském povrchu, které má zápornou nadmořskou výšku a je skryto pod jezerní hladinou. Nejhlubší kryptodeprese se nacházejí v hlubokých tektonických sníženinách a jednou z nich je právě jezero Bajkal.

Tektonický původ jezera Bajkal

Bajkal je geologicky nejstarším jezerem na světě, existuje už 25 milionů let (3. světový rekord). Je tektonického původu, stejně jako jiná superhluboká jezera, třeba Tanganika nebo Malawi, která obě leží ve Východoafrické  příkopové propadlině a jsou rovněž velmi hluboká. Tato tektonická jezera vyplňují nejhlubší části příkopových propadlin a vyznačují se, kromě mimořádných hloubek, i výrazně protáhlým tvarem. Tak například Tanganika je skoro stejně velká jako Bajkal (Tanganika má rozlohu 32,880 km², šesté největší jezero světa), téměř stejně dlouhá (Tanganika je dlouhá 676 kilometrů a je nejdelším sladkovodním jezerem světa, široká je maximálně 72 kilometrů, čili nepatrně užší než Bajkal) a je jen nepatrně méně hluboká (hloubka 1,470 metrů, druhé nejhlubší jezero světa) a o trochu geologicky mladší (Tanganika vznikla před 15 miliony let) než Bajkal. I Tanganika je velmi hlubokou kryptodepresí (nadmořská výška hladiny 773 m.n.m., takže dno je v hloubce -697 m.n.m.).

Tanganika je tedy jakési „dvojče“ Bajkalu. Bajkal vzniknul na starém kerném zlomu (riftová zóna), který je dodnes aktivní, takže se Bajkal neustále rozšiřuje rychlostí asi 2.5 centimetru za rok. Důkazem nekončící geologické aktivity v této oblasti jsou i častá silná zemětřesení. Geologové někdy napůl v žertu označují Bajkal jako nepodařený pokus o rozštěpení Asie. Jezero původně tvořily tři samostatné prohlubně, které se postupně spojily. Dnešní podoby tak jezero dosáhlo přibližně před 2 miliony let. Dno jezera je pokryto 6-7 kilometrů mocnou vrstvou sedimentů. Díky své mimořádné hloubce a velikosti je Bajkal druhým nejobjemnějším jezerem na světě – zadržuje 23,000 km³ vody (první je slané Kaspické moře – 78,200 km³).

Bajkal je zásobárna sladké vody

Bajkal je tak největší zásobárnou tekuté sladké vody na světě (čtvrtý světový rekord)! Zadržuje asi 20% tekuté sladké vody na světě (největší zásobárnou sladké vody vůbec je ovšem Antarktický ledovcový štít, kde se voda nachází v pevném stavu). V Bajkalu je dokonce o něco více sladké vody než ve všech pěti Velkých jezerech (Hořejší, Huronské, Michiganské, Erijské, Ontario) na hranicích USA a Kanady dohromady!

Západní břehy jezera Bajkal jsou obklopeny poměrně strmými horami. Svahy na východním okraji jezera mají mírnější sklon, i když nakonec zde hory dosahují ještě vyšších nadmořských výšek (nejvyšší hora pohoří Barguzinskij chrebet měří 2,840 m.n.m.). Na jezeře se nachází celkem 22 ostrovů. Největší z nich, ostrov Olchon, je největším jezerním ostrovem v Asii. Ostrov má rozlohu 730 km² a na délku měří 72 kilometrů. Poblíž ústí řeky Barguzin do jezera je pak nejvýraznější poloostrov vybíhající do jezera, Svatý nos.

Fauna a flóra

Na Bajkale žije minimálně 1,200 druhů živočichů a 600 druhů rostlin. Dvě třetiny zdejších druhů jsou endemity. Žije zde například tuleň bajkalský, rusky zvaný něrpa (Phoca sibirica), jediný sladkovodní tuleň na světě (v současnosti bohužel kriticky ohrožený vyhubením). Nejvýznamnější rybou, co se týče rybolovu, je lososovitá ryba omul (Coregonus autumnalis migratorius). Největší rybou v jezeře je jeseter (Asipenser baerri baicalensis), který dorůstá délky až 180 cm a váží až 120 kg. Není tedy divu, že Bajkal byl zařazen v roce 1996 na Seznam světového dědictví (World Heritage List ) UNESCO.

Bajkal obvykle zamrzá na 5 měsíců v roce (leden – květen), kdy ho pokryje led silný 70-115 centimetrů. Lidé v zimě přejíždějí po ledě i nákladními auty a vysekávají do ledu díry, kterými loví ryby. Někde je led zcela hladký, ale na většině míst často praská a povrch jezera pak tvoří mozaika zmrzlých ledových ker. Voda v jezeře je mimořádně čistá.

Klima

V květnu, těsně po roztátí ledu, je vidět až 40 metrů pod hladinu. V srpnu může teplota vody v jezeře dosáhnout u břehu až 20^oC, průměrná teplota vody v tomto nejteplejším měsíci je ovšem pouze 9-12^oC. Na Bajkalu často udeří mimořádně prudké větry a tak na jezeře mohou vzniknout až 5 metrů vysoké vlny. Bajkal leží na Sibiři, kde je obecně výrazně kontinentální klima, avšak obrovské vodní masy jezera tuto kontinentalitu výrazně zmírňují.

Ve srovnání s okolními oblastmi je proto u Bajkalu mírnější zima a chladnější léto. Průměrná teplota vzduchu v lednu a únoru je okolo -19°C a v srpnu okolo +11°C. Voda v Bajkale je slabě mineralizovaná a mírně alkalická (salinita je 0.15‰, čili na 1 litr vody připadá asi 150 mg rozpuštěných solí). Ze solí jsou ve vodě nejvíce obsaženy hydrogenuhličitany, následují sírany a chloridy. Voda v Bajkalu je hodně bohatá na kyslík.

Poloha Bajkalu

Administrativně leží jezero Bajkal na hranici Irkutské oblasti (hlavní město Irkutsk leží v místech, kde řeka Angara vytéká z jezera) a Burjatské autonomní republiky (hlavní město Ulan-Ude leží na řece Selenga, kousek na východ od břehu jezera). Irkutskem i Ulan-Udeprochází nejdelší železnice světa, Transsibiřská magistrála (dlouhá 9,288 kilometrů). Transsib se stavěl dost dlouho,  v letech 1891-1916, a vede z Moskvy do Vladivostoku. Na své cestě překonává 7 časových pásem. V každém významném městě Transsibu je kilometrovník, který udává vzdálenost od Moskvy. Do Irkutska (5,153 kilometrů od Moskvy) byla železnice dostavěna  v roce 1898. V Ulan-Ude (5,609 km) se zase dodnes pyšní největší Leninovou bustou na světě. Hlavně je ale Ulan-Ude významnou křižovatkou. Z Transsibiřské magistrály se zde odděluje větev, která pokračuje přes mongolský Ulánbátár až do Pekingu (tzv. Transmongolská dráha).

Jezero Bajkal jako vůbec první přeplaval v roce 1990 český dálkový plavec Jan Novák(narozen 16. října 1942). Kromě Bajkalu překonal i kanál La Manche (1974) či řeku Angaru.