Za růžovými skvosty celého světa

Chtěli byste na vlastní oči vidět tu nejkrásnější růžovou, kterou dokázala matka příroda vytvořit? Pravda, občas jí musela lidská činnost trochu pomoci, ale i tak stojí například jezero Hillier nebo růžová písečná pláž na Bahamách rozhodně za návštěvu.

Slanější než Mrtvé moře – jezero Retba

Alespoň tak o něm místní mluví, byť oficiálně tento údaj zatím nikdo nepotvrdil. I když bychom jezeru Retba měli spíše říkat Rudé moře – přesně takovou barvu totiž v některých měsících roku dostává. Najdete ho v Senegalu. A co stojí za jeho úchvatným zbarvením?

Pokud chcete tohle „Růžové jezero“ vidět v plné kráse, musíte se k němu vypravit v období sucha. Vody je v tuto dobu málo a o to intenzivněji zbarvená je. Za vše mohou mikroskopické řasy Dunaliella salina. Ovšem proměnlivá salinita a reakcí minerálů a horké slunce dokáže Retbu čas od času zbarvit dokonce i do ruda.

Ničím nerušené obdivování přírodních krás nečekejte. Hladinu tohoto přírodního skvostu každý den brázdí množství domorodců, kteří se ze člunů snaží vytěžit co nejvíce soli z jeho dna. Není bez zajímavosti, že si svou kůži pravidelně a hojně mažou bambuckým máslem To jediné je v místních extrémních podmínkách dokáže ochránit před pálícím sluncem

Růžové slané nádrže v San Francisku

Jestliže jste někdy měli to štěstí a navštívili San Francisco letecky, nemohly vám růžovočervené nádrže se slanou vodou, pyšně se rozkládající na pobřeží Sanfranciského zálivu, uniknout. Je to jako velká patchworková deka, ušitá obryní. Ve skutečnosti je vznik tohoto zajímavého jevu mnohem méně romantický.

Jde o staré odsolovací nádrže, které ještě donedávna vlastnila firma Cargill a více než 150 let sůl z nich zásobovala obyvatele v širokém i dalekém okolí.

Dnes však tomuto zajímavému místu hrozí zánik. Zadání vlády totiž říká, že v těchto místech musí následujících letech vzniknout přirozený mokřad. Datum zatím nebylo stanoveno, ale pokud chcete vidět sanfranciský patchwork na vlastní oči, raději neotálejte.

A proč je voda v nich červená, růžová nebo třeba oranžová? Za vše mohou opět řasy Dunaliella salina a rozdílná salinita vody v jednotlivých nádržích. Ty se mimochodem rozkládají na ploše 6 000 hektarů a jsou vidět i z oběžné dráhy – tedy podle tvrzení amerických astronautů.

Jezero Hillier v Austrálii

Tohle krasavce si nejlépe prohlédnete z vrtulníku. Leží totiž v poměrně odlehlé a navíc chráněné oblasti. Stezky sem sice vedou, ale trasa je náročná a budete na ní potřebovat průvodce. Mnohem lepší je tedy objednat si let vrtulníkem, který nabízejí místní cestovatelské agentury. Jedině tak se před vámi krása australského jezera Hillier rozprostře v plné kráse.

A za jeho nevšední barvou tentokrát nestojí jen mikroorganismy, ale velmi pravděpodobně i lidská činnost. Ještě v minulém století se tu totiž vydělávaly kůže. Vody jezera Hillier jsou i výrazně slané, což jim svědčilo. A přítomnosti této činnosti svědčí několik druhů chemikálií, jejichž zbytky tu lze dodnes nalézt. Právě ona se na počátku 20. století k vydělávání kůží používala. A část intenzivní růžové mají pravděpodobně na svědomí i intenzivní chemické reakce, které v jezeře probíhají. Mimochodem je zajímavé, že voda v jezeře zůstává růžová i po přelití do nádoby. Tím se mnoho podobných přírodních památek chlubit nemůže.

Růžová písková pláž na Bahamách

Písek, který je růžový po celý den a nejenom při západu slunce – tak přesně taková podívaná se vám naskytne na ostrově Harbour Island. Ten najdete v Bahamském souostroví poblíž Floridy (jak jinak než v Atlantském oceánu). Příčinou její nezvyklé barvy jsou odumřelé korály, v jejichž tělech žijí jednobuněčné organismy, které si ze školy možná pamatujete pod jménem dírkonoši (Foraminifera). Hádáte správně. Jejich schránky jsou růžové nebo tmavě červené. A právě jejich schránky voda rozemílá na jemný prach, který zbarvuje okolní písek do růžova.

Jde o opravdu jedinečnou podívanou, ještě umocněnou ideálními světelnými podmínkami při východu nebo západu slunce. Počkat si na něj se rozhodně vyplatí.

Růžové terasy na Novém Zélandu už obdivovat nemůžete

A na závěr naší růžové cestovatelské pouti jsme zařadili vzpomínku na „Osmý div světa“, který jste ještě do roku 1886 mohli vidět na Novém Zélandu. Šlo o Růžové terasy jezera Rotomahana, které ve zmíněném roce zničila zemětřesní A přitom šlo o jednu z nejnavštěvovanějších přírodních památek 19. století vůbec.

Krása tohoto přírodního skvostu se naštěstí dochovala na mnoha obrazech, takže si dnes alespoň můžeme představit, jak nádherné tehdy byly. Navíc dnes na místě probíhají průzkumy které naznačují, že se terasy nezřítily do jezera, jak se původně myslelo, ale zůstaly pohřbeny hlínou a kamením na svém původním místě. Ve hře je tedy i možnost jejich částečného vykopání. Plány jsou však prozatím nejasné, takže uvidíme, co nám přinese budoucnost.