Wellington – Nejjižnější hlavní město světa

Obsah

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků.

Wellington je hlavním městem Nového Zélandu, nejjižnějším hlavním městem světa, nejvzdálenějším hlavním městem od Prahy a navíc leží při cestě na Jižní ostrov a jezdí odtud trajekt přes Cookův průliv. Sem jsem prostě zavítat musel!

Wellington – základní info

Wellington je nejodlehlejší hlavní město světa, pokud měříme vzdálenost z České republiky. Od Prahy je vzdálen vzdušnou čarou 18,210 kilometrů. Wellington také drží dva světové primáty. Je nejjižnějším hlavním městem světa (pokud tedy počítáme nezávislé státy). Leží totiž na souřadnicích 41°28’S a 174°51‘E.

Je rovněž nejosamělejším hlavním městem světa (tedy nejvíce vzdáleným od hlavního města jiného státu). Samotné město má asi 180,000 obyvatel, v aglomeraci však 386,000 obyvatel (červen 2009), čímž je druhým či spíše třetím největším městem Nového Zélandu po Aucklandu. Má zhruba stejně obyvatel jako Christchurch, největší město Jižního ostrova. Údaje se trochu liší a je to opravdu hodně těsné.

Pokud bychom ovšem počítali úřední hranice a ne aglomeraci, je Christchurch jednoznačně lidnatější než Wellington. Podnebí ve Wellingtonu je poměrně teplé a vlhké. Roční průměrná teplota zde je 12.7°C (tedy o více než tři stupně více než v Praze) a ročně zde v průměru spadne 1,230 mm srážek, přičemž nejvíc prší v zimě, od května do srpna.

Celý Nový Zéland je občas ohrožován zemětřesením a nejinak je tomu i ve Wellingtonu, kterým prochází poměrně významný tektonický zlom. Zemětřesení jsou proto ve Wellingtonu na pořadu dne několikrát do roka. Nejsilnějším zemětřesením v historii města bylo to z roku 1855. Mělo intenzitu 8.2 stupně Richterovy škály. Tehdy zasáhla město i desetimetrová vlna tsunami. Část města byla zle poničena, ale většina budov kupodivu tuto pohromu přestála. Wellington leží na jihu Severního ostrova, na březích Cookova průlivu. Centrum města se nachází poblíž přístavu, kam denně přijíždí trajekty z Pictonu, přístavu na Jižním ostrově.

Město bylo pojmenováno po Arthuru Wellesleym, prvním vévodovi z Wellingtonu a slavném vítězi nad Napoleonem v bitvě u Waterloo v roce 1815. První evropští usedlíci sem přijeli na lodi Tory v roce 1839, hned následujícího roku přijeli další na lodi Aurora. V rámci celé země má Wellington mnohem centrálnější polohu než Auckland. To bylo jedním z důvodů, proč se Wellington stal hlavním městem, protože zpočátku bylo třeba posílit kontrolu nad dosti málo osídleným Jižním ostrovem.

Panovaly totiž obavy, že Jižní ostrov by se od zbytku země mohl odtrhnout. V letech 1841–1865 byl tedy sice hlavním městem Nového Zélandu Auckland, ale v roce 1865 se stal hlavním městem Wellington a tím zůstal až do dnešních časů. V onom roce 1865 měl Wellington pouhých 4,900 obyvatel. Ve Wellingtonu sídlí vláda, parlament a nejvyšší soud Nového Zélandu. Oficiální hlava státu, královna Alžběta II., ovšem bydlí samozřejmě v Londýně a na Novém Zélandu je zastoupena generálním guvernérem (či guvernérkou), který sídlí rovněž ve Wellingtonu.

Deníček z Wellingtonu

Cesta do Wellingtonu (úterý 28. prosince 2010)

Ráno lilo v National Parku jako z konve, takže jsem se ukrýval na hostelu. Dělal jsem na počítači a dokonce jsem si po dlouhé době zahrál i šachy (s jedním Holanďanem), a dokonce jsem i vyhrál J. Ve 14:00 přestalo téměř pršet. Vzal jsem bágl, vyšel ven na ulici a po pouhých dvou minutách mi zastavil chlápek, který jel přesně tam, kam jsem měl namířeno – do Wellingtonu. Tak tomu se říká klika! Byl to zatím můj nejdelší stop na Zélandu (cca 300 kilometrů, 4 hodiny jízdy). Řidič byl nějaký moderátor, který má vlastní talk show v místním rádiu. Vyhodil mě přímo v centru Wellingtonu, kde jsem se záhy ubytoval v hostelu Base. Večer jsem si ještě, jako již tradičně, zainternetoval v McDonaldu.

Den ve Wellingtonu (středa 29. prosince 2010)

Původně jsem si myslel, že ve Wellingtonu strávím dva dny. Jenže ráno jsem na recepci zjistil, že na pozítří jsou již všechny lístky na trajekt směr Jižní ostrov vyprodány. Volno bylo jen zítra, nebo až prvního ledna (a ještě jenom brzy ráno, po Silvestru…). Po Vánocích je totiž největší sezóna a mnoho míst v hotelech i na lodích je dlouho dopředu vyprodáno. Zakoupil jsem tedy nakonec lístek už na zítra na 8:00 ráno (přes den už byly časy vyprodány).

Nakonec to tolik nevadilo. Centrum Wellingtonu je relativně malé, takže se dá pohodlně obejít za jeden den. Neviděl jsem tedy všechno (i odpočívat je třeba), ale procházka to bylo hezká. Neboť Wellington je moc pěkné město a ještě navíc bylo počasí jak z videa – sluníčko, teplo a ani skoro nefoukal vítr, který je prý jinak pro Wellington typický.

Co jsem tedy viděl za pamětihodnosti? Nejdříve jsem vylezl na kopec Mount Victoria, ze kterého je nádherný výhled na město. Vyplatí se sem zajít hlavně dopoledne, kdy je lepší světlo na focení. Centrum města je položeno kolem zátoky Wellington Harbour, která je hluboko zařízlá směrem do vnitrozemí a vytváří tak vynikající přístav. Kromě velkých lodí a trajektů tu kotví i menší plachetnice v marině. Pro centrum jsou typické mrakodrapy a další komerční budovy. Je zde spousta obchodů a restaurací. I ve Wellingtonu žije mnoho Asiatů a dalších cizinců (Arabové, Turci…), i když ne tolik, jako v Aucklandu. A to se odráží i v místních kuchyních.

Zahlédl jsem tu i restaurace marokánské a dokonce mongolskou, o čínských, indických a japonských ani nemluvě. Zase jsem neodolal, přestože jídlo není dvakrát levné a navíc se snažím držet dietu, ale odolat prostě nešlo. Oběd jsem si tedy dal u Indů (pravděpodobně žádná kuchyně na světě není tak barevná jako ta indická) a k večeři jsem si odnesl na hotel suši od Japonců. Budu muset někdy zavítat do Indie a do Japonska (a také do Číny a Malajsie a spousty dalších asijských zemí), už kvůli tomu jídlu…

Kromě jídla jsem ale také hltal památky. Wellington tedy není zrovna dvakrát historické město, ale třeba tři budovy parlamentu, tvořící jeden komplex, jsou pěkné. Jsou tu tři hlavní stavby a každá je úplně jiná. Nejstarší z nich je novogotická budova sněmovní knihovny z roku 1899. Jako jediná ze starých parlamentních budov nebyla poničena velkým požárem v roce 1907 a zachovala se do dnešních dnů. Prostřední, novoklasicistní budova, byla postavena v roce 1922 a dnes v ní zasedá parlament.

Nejnovější je vysoká moderní budova, která záhy po dostavbě získala vcelku trefnou přezdívku Beehive Building, neboť svým tvarem skutečně připomíná včelí úl. Jejím autorem je britský architekt Basil Spence, který ji navrhnul v roce 1964. Budova se začala stavět roku 1969 a dokončena byla v roce 1980. Dnes v ní zasedá novozélandská vláda. Názory na tuto poměrně odvážnou stavbu se různí, mně se však moc líbila.

Kousek od budov parlamentu se pak tyčí novogotická anglikánská katedrála svatého Pavla. Je velká, ale nepřišla mi ničím zvláštní a výzdoba uvnitř je dost chabá (protestanti…). Další zajímavý komplex budov je kolem náměstí Civic Square. Je tu radnice (Town Hall) a další komunální stavby. Nakonec jsem se prošel podél nábřeží, kde se nachází vlakové nádraží a především přístaviště. Také tu ale půjčují mořské kajaky, můžete absolvovat vyhlídkový let vrtulníkem, lézt po horolezecké stěně, nebo prostě sedět na lavičce a relaxovat.

Dnešní krásný den k tomu přímo vybízel. Ještě jsem chtěl zkouknout lanovku (Wellington Cable Car), ale nakonec jsem to vzdal. Moje prohlídka Wellingtonu byla možná trochu povrchní, ale ještě jednou musím zdůraznit, že město je to pěkné a moc se mi líbilo. Pohrával jsem si s myšlenkou, že zde zůstanu až do Nového roku a oslavím tu Silvestra, ale nakonec jsem se rozhodl vyjet na Jižní ostrov už zítra. Vstříc novým dobrodružstvím!

Wellington – praktické informace

orientační kurs v prosinci 2010: 1 novozélandský dolar (NZD) = 15 Kč

Ubytování: Base Wellington – 28 NZD za noc v dormitory pro 6 osob. Base je další řetězec hostelů (podobně jako YHA), rozšířený na Novém Zélandu. Na rozdíl od YHA zde neexistují průkazky. Vybavení pokojů a kuchyně je v podstatě na stejné úrovni jako v YHA. Po Vánocích bývají hostely dost plné a byl docela problém sehnat postel, uspěl jsem až ve třetím hostelu. Zajímavostí hostelů Base jsou dormitory místnosti pouze pro dámy.

Jídlo: Zase jsem neodolal asijské kuchyni. V indickém fastfoodu jsem si dal kuře s oranžovou omáčkou masala (9.50 NZD) a na večeři jsem si koupil s sebou 8 kousků suši v japonském fastfoodu (7.50 NZS). Jedno jídlo lepší než druhé!

Loď na Jižní ostrov: Lodě na Jižní ostrov jezdí z Wellingtonu a konečnou mají v Pictonu. Jezdí sem dvě společnosti – Interislander a Bluebridge. Bluebridge je pravděpodobně o něco levnější, ale cena lístku je, podobně jako u nízkorozpočtových leteckých společností, závislá především na datu a čase, kdy jedete a rovněž na tom, jak dlouho dopředu lístek kupujete. Nejdříve totiž vyprodají levné lístky. Není tedy od věci zakoupit si lístek předem. Lístky jsou elektronické. Já jsem si koupil lístek přímo v hostelu Base přes recepčního a platil jsem 56 NZD. Lístek byl na druhý den (30.prosince), odjezd v 8:00 ráno. Je nutno být na trajektu už o hodinu dříve. Loď jede (podle jízdního řádu – záleží samozřejmě na počasí na moři) 3 hodiny a 18 minut. Lodě Bluebridge jezdí čtyřikrát denně (8:00, 9:30, 18:30, 21:00), přesto bylo mnoho spojů vyprodaných.