Uruguay – Nejmenší Fotbalová Velmoc

Ještě před cestou do Patagonie jsem si z Buenos Aires odskočil na pár dní přes řeku do sousední Uruguaye. Je to země na jihoamerické poměry malá, málo zalidněná a moc turistů do ní zrovna nejezdí.

Pár faktů o Uruguayi

Uruguay je na jihoamerické poměry malá země. Rozlohou (176,000 km²) je sice o dost větší než Česká republika, v roce 2008 zde však žilo pouhých 3.5 milionu obyvatel. A hlavně, proti svým obrovským sousedům, Brazílii a Argentině, se jeví Uruguay opravdu malinká. Oficiální název státu je „Uruguayská východní republika“ (República Oriental del Uruguay). Nezvyklé slovo „východní“ má naznačovat, že Uruguay leží na východ od řeky Uruguaye, podle které byla pojmenována.

Celá západní břeh řeky Uruguay totiž patří Argentině. Samotné slovo „Uruguay“ pak znamená v jazyce Indiánů Guarani „řeka, kde žijí malovaní ptáci“. Řeka Uruguay se stéká s s řekou Paraná a výsledkem je obrovský veletok Río de la Plata, který je ve svém ústí do moře široký 219 kilometrů. Každá z obou řek je u soutoku odlišná. Již samotná Uruguay zde vytváří menší estuárium, zatímco Paraná se vlévá do La Platy mohutnou rozvětvenou deltou. Río de la Plata omývá jižní pobřeží Uruguaye, zatímco na východě se můžete už vykoupat přímo v Atlantiku.

Z Brazílie do Uruguaye rovněž zasahuje velké slané jezero Lagoa Mirim. Podnebí je v Uruguayi subtropické, s horkými léty a mírnými zimami. Sníh tu padá jednou za několik let. Průměrná roční teplota v Montevideu je 16.5°C a  ročně tu spadne 1,060 mm srážek, které jsou rovnoměrně rozloženy v průběhu  celého roku. Uruguay je země placatá a nejvyšší hora, Cerro Catedral, měří pouhých 514 metrů. Do hlavního města Montevidea je to z Prahy vzdušnou čarou 11,713  kilometrů.

Velká většina obyvatel (88%) jsou běloši, kteří jsou, stejně jako v Argentině, především potomky španělských a italských přistěhovalců. Zbytek populace tvoří hlavně mesticové a černoši. Nábožensky jsou Uruguayci na jihoamerické poměry velmi vlažní – ke  katolickému náboženství se hlásí pouhých 47% populace. 23% věří v Boha ale nehlásí se k žádnému náboženství, 17% jsou ateisté a agnostici a 11% nekatolíci (protestanti, pravoslavní).

Území Uruguaye původně obýval indiánský kmen Charrúa. Byl to kmen velice bojovný a hned první španělský mořeplavec, který se v oblasti La Platy objevil v roce 1516, Juan Díaz de Solís, byl Indiány zavražděn. Jelikož se na území nenacházelo stříbro ani zlato, nechali Španělé zdejší Indiány raději na pokoji. První stálá španělská osada, Villa Soriano, byla na území dnešní Uruguaye založena až v roce 1624. Větší význam mělo založení pevnosti Colonia del Sacramento v roce 1680, kterou však založili Portugalci.

Teprve tehdy Španělům došlo, že ústí La Platy je poměrně strategická oblast, spojující Atlantik s vnitrozemím jihoamerického kontinentu a o Uruguay sváděli těžké boje s Portugalci. V roce 1807 se zde pokusili uchytit i Britové, kteří tehdy válčili se Španělskem a dokonce dočasně obsadili Montevideo. Stejně jako ostatní jihoamerické země, i Uruguay se zapojila do boje za nezávislost na Španělsku. Boje probíhaly od roku 1811 pod vedením uruguayského národního hrdiny Josého Gervasia Artigase.

Území Uruguaye však bylo během těchto bojů obsazeno Portugalci a posléze již nezávislou Brazílií, takže když 25.srpna 1825 vyhlásila Uruguay nezávislost, odtrhla se nikoliv od Španělska, nýbrž od Brazílie. Ta však uznala nezávislost Uruguaye až po argentinsko-brazilské válce v roce 1828. Argentina v této válce mimo jiné podporovala nezávislost Uruguaye na Brazílii a mírová smlouva mezi Argentinou a Brazílií byla podepsána v roce 1828 v Montevideu, které se tímto aktem zároveň definitivně stalo hlavním městem nového nezávislého státu. Ve 20. století se i v Uruguayi střídaly vojenské vlády, jako ve většině ostatních zemí Latinské Ameriky. Dnes je Uruguay demokratickou republikou.

Uruguayci trpí trochu komplexem malého národa vůči svým velkým sousedům. Nicméně občas jim to nandali alespoň ve fotbale. Uruguay je daleko nejmenší zemí (počtem obyvatel), která kdy vyhrála mistrovství světa ve fotbale a podařilo se jí to dokonce dvakrát. V roce 1930 zvítězila Uruguay na prvním světovém šampionátu, který sama uspořádala. Ve finále porazila sousední Argentinu 4:2. V roce 1950 pak dokázala Uruguay porazit ve finále vysoce favorizovanou Brazílii na její půdě 2:1.

Tento výsledek znamenal tehdy pro Brazílii národní tragédii a jednalo se o možná největší překvapení v historii světových šampionátů. Finále se hrálo na slavném stadionu Maracanã v Riu a přihlíželo mu 199,854 diváků. Uruguayský národní tým navíc dokázal 14x (!) zvítězit na Copa América, čímž drží rekord spolu s Argentinou. Oba kluby z Montevidea pak dokázaly vyhrát nejcennější jihoamerickou klubovou trofej, Pohár osvoboditelů (Copa Libertadóres) – Nacional zvítězil 3x a Peñarol dokonce 5x. Uruguay tedy můžeme bez váhání označit za fotbalovou velmoc.

Vzhůru do Uruguaye!

Lístek na loď do Uruguaye jsem si koupil raději dva dny předem. Kancelář společnosti Buquebus v Buenos Aires je přímo v přístavu, odkud lodě vyjíždí, na okraji čtvrti Puerto Madero. Je to trochu byrokracie a na to, že jedete jen lodí přes řeku, to berou dost vážně. Nejdřív jsem musel vystát jednu frontu, kde mě zadali do počítače, a pak jsem musel vystát druhou frontu, kde jsem jí zaplatil.

V den odjezdu musíte být v přístavu hodinu předem, protože nejdřív musíte jít na check-in, kde si vzali mojí krosnu, a pak jdete teprve na  pasovku. Argentinské výstupní i uruguayské vstupní razítko jsem dostal už v Buenos Aires. Loď byla téměř prázdná. Vyjela asi o půl hodiny později (jsme stále v Latinské Americe…) a jela necelé tři hodiny. Plavba byla klidná, plavidlo hodně luxusní a dost drahé.

Colonia del Saramento

V Colonii del Sacramento dělali celníci namátkovou prohlídku zavazadel, ale moje stoletá Gemma ušla jejich pozornosti. V Uruguayi je o hodinu víc než v Argentině, čímž jsem se opět přiblížil k domovu na rozdíl tří hodin. Hned před přístavem jsem dostal do ruky letáček s nabídkou ubytování v hostelu. Vyrazil jsem do něj, jenže ouha – byl plný. A další dva hostely také. V luxusnějším hotelu pak stála noc 40 USD na noc.

Vyměnil jsem si tedy alespoň peníze a rozhodl se, že dojedu busem MHD z centra do kempu „Camping Municipal de Colonia“. „Kemp“ leží kousek od pěkné pláže, která je situována na břehu Río de la Plata. Voda je teplá, ale na koupání to moc není, protože je tu vody sotva po kolena. Kemp již ovšem evidentně nefunguje, nebyla tu ani noha a z veškeré infrastruktury tu zbyly jen trosky WC. Nicméně je to alespoň za děravým plotem a kempovat přímo na pláži je zakázáno, tak jsem tu rozbil stan. Večer mě kontrolovali policisté. Moc jsem jim nerozuměl, zřejmě mi tvrdili, že ani zde se nemá kempovat, ale nechali mě tu.

Druhého dne ráno jsem vstal po šesté hodině a vyrazil pěšky do Colonie. Centrum je od „kempu“ vzdáleno asi 4 kilometry, cesta vede podél pláže a je to příjemná procházka. Cestou jsem potkal hodně běžců či chodců. Na běhání je to tu ideální, podél silnice je stezka pro chodce a každých 250-500 metrů je cedule s ukazatelem vzdálenosti.

Město Colonia del Sacramento založil v roce 1680 Portugalec Manuel Lobo, guvernér z Rio de Janeira. Portugalci byli tehdy docela roztahovační a Španělé se najednou cítili jejich přítomností na březích Río de la Plata ohroženi. O město se pak vedly vleklé boje mezi Španěly a Portugalci a město střídavě patřilo jedné či druhé straně. Od roku 1828 je pak součástí nezávislé Uruguaye.

Dnes je Colonia del Sacramento nejstarším městem v Uruguayi. Má přes 20,000 obyvatel a jezdí sem hodně turistů. Jednak má město dobrou dopravní polohu, protože je odsud přes La Platu nejblíže do Buenos Aires a jezdí sem trajekt, na který navazují autobusy do Montevidea, hlavně je zde ale pěkné historické centrum, které bylo v roce 1995 zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO a dodnes je to jediná památka UNESCO v Uruguayi.

Historické centrum Colonie je skvěle zrestaurované, avšak je hrozně malinké. A upřímně řečeno, kromě pěkného majáku tu není dohromady nic k vidění. Je tu sice několik muzeí, ale expozice jsou dost žalostné. Za pozornost stojí snad jen pozůstatky předpotopních příšer v Museo Municipal (jedním z nich byl krunýř glyptodonta, což bylo něco jako obrovský pásovec, který žil před 3 miliony lety a vážil až jednu tunu) a pár kopií středověkých map v Museo del Período Histórico Portugués.

Osobně si myslím, že UNESCO v tomto případě zařadila Colonii na Seznam hlavně proto, že v Uruguay ještě žádného zástupce na Seznamu neměla, protože každé druhé  městečko a lecjaká vesnička v Čechách a na Moravě je mnohem hezčí. Navíc atmosféra v Colonii je zoufale ospalá. Jedno se však musí Uruguaycům nechat – umějí to „nic“, co v Colonii mají, dobře prodat. Mají vytištěno mnoho letáčků a prospektů, na kterých jsou ve španělštině, angličtině a portugalštině informace o mnoha objektech ve městě. Jinak mě překvapilo, že z Colonie jsou v dálce vidět mrakodrapy Buenos Aires! Samotné pobřeží Argentiny ale vidět není.

Montevideo

Hlavní město Uruguaye leží 190 kilometrů na východ od Colonie, po „proudu“ La Platy. Město bylo založeno Španěly v roce 1726 jako odpověď na portugalské založení Colonie del Sacramento na stejném břehu La Platy v roce 1680. Brzy se stalo významnou španělskou námořní základnou. Dnes má Montevideo 1.3 milionu obyvatel, žije zde tedy více než třetina obyvatel Uruguaye.

Z mého pohledu je daleko nejvýznamnější pamětihodností Montevidea stadion Estadio Centenario. Zde se hrálo v roce 1930 první mistrovství světa ve fotbale, ve kterém domácí ve finále slavně zvítězili nad Argentinou 4:2. Zápas tehdy sledovalo 93,000 diváků. Náhoda to určitě nebyla, neboť Uruguayci vyhráli i letní olympiádu v Paříži v roce 1924 a o čtyři roky později si vítězství zopakovali na LOH v Amsterdamu. Mimochodem, tato dvě olympijská vítězství si tu cení stejně jako titulů mistrů světa, neboť tehdy to byla nejvýznamnější celosvětová soutěž národních reprezentací a mužstva hrála na olympiádě v nejsilnějším možném složení, ne jako dnes.

Navíc Uruguay vyhrála v letech 1920, 1923, 1924 a 1926 4x mistrovství Jižní Ameriky, takže tato malá země byla v letech 1920 – 1930 ve fotbale jasně nejlepší na světě. Ve 30. letech pak předala pomyslné žezlo největší fotbalové supervelmoci Italům. Kromě toho národní mužstvo Uruguaye vyhrálo kdejaký další pohár na různých mezinárodních turnajích. Zato ve finále MS v roce 1950 by nikdo na Uruguay proti domácí Brazílii nevsadil ani pětník. Brazilské noviny už předem pasovaly kanárky na mistry světa. Jenže fotbal se hraje na hřišti a tam zvítězila Uruguay.

Všechny tyto úspěchy jsou zvěčněny v muzeu fotbalu (Museo del Fútbol), které sídlí v útrobách stadionu. Jsou tu fotografie, dobové výstřižky z novin, míč, se kterým se hrálo finále v roce 1930… Člověk se neubrání obdivu, co tak malá země, jako je Uruguay, v tomto sportu dokázala. Má jen 3.5 milionu obyvatel, zatímco další nejméně lidnatá země, která kdy vyhrála mistrovství světa, je Argentina se 40 miliony obyvatel.

Nedá mi to, abych Uruguay neporovnal s Československem – Uruguay se dostala 2x do finále a dvakrát v něm zvítězila, Československo dvakrát ve finále neuspělo. Mimochodem, o Československu není v muzeu ani zmínka, neboť historie se většinou neptá, kdože to byl tenkrát druhý. Dnes nepatří Uruguay k nejsilnějším celkům, nicméně na MS v Jižní Africe nebude chybět, na rozdíl od naší reprezentace, která nepostoupila snad z nejlehčí kvalifikační skupiny, jaká nám kdy byla nalosována…

A můžete se podívat i přímo na stadion. Kdysi se sem vešlo 100,000 diváků, dnes má však samozřejmě stadion dle regulí FIFA všechna místa pouze k sezení, a tak je kapacita „pouze“ 65,000 diváků. Pro stadion je typická vysoká věž, která čouhá z jedné tribuny. Fotbal se zde stále hraje. Na stadionu Estadio Centenario hraje uruguayská reprezentace a místní tým Peñarol Montevideo, zatímco jeho největší rival, tým  Nacional Montevideo, hraje na vlastním stadionu.

Co se týče dalších památek, pak ty nejvýznamnější jsou seskupeny na Plaza Independencia (náměstí Nezávislosti). Nejznámějším symbolem Montevidea je Palacio Salvo. Tato budova je nápadná především vysokou věží, která je 95 metrů vysoká (a rovných 100 metrů má včetně antény). Stavba byla dokončena v roce 1928 a jejím autorem byl italský architekt Mario Palanti. Objektivně vzato, je to asi nejhezčí stavba v Montevideu. Dnes jsou v budově firemní kanceláře a soukromé rezidence.

Uprostřed náměstí stojí jezdecká socha Josého Artigase, uruguayského národního hrdiny a bojovníka za nezávislost. Na jižní straně náměstí stojí dvě prezidentské budovy. Starší z nich se jmenuje Palacio Estévez a sídlí v ní Museo de la Casa de Gobierno nebo též Museo de los Presidentes (muzeum prezidentů). Budova byla postavena v roce 1874 a kdysi zde skutečně sídlili prezidenti Uruguaye. Dnes je v prvním patře této budovy muzeum (vstup zdarma!), kde můžete shlédnout podobizny všech uruguayských prezidentů v podobě obrazů, bust či fotografií.

Druhé patro je pak turistům uzavřeno, neboť je dodnes prezidenty využíváno k protokolárním úkonům – zde je prezident slavnostně inaugurován, zde také přijímá hlavy států a velvyslance. Jinak dnes ovšem prezident sídlí o dům vedle, v moderní budově. O několik metrů dále pak stojí nejprestižnější místní divadlo, Teatro Solís.

Montevideo není úplně ošklivé město, ale jako celek je dost nezajímavé. Na jeho prohlídku Vám bohatě stačí jeden celý den. Já jsem tu strávil dny dva, přičemž nebýt toho, že dost dělám na počítači, neměl bych druhý den do čeho píchnout.

Pro zpáteční cestu do Buenos Aires jsem tentokrát zvolil noční přejezd autobusem. Je trochu dražší než kombinace autobus-loď, protože autobus musí objet deltu řeky Paraná dosti velkým obloukem, ale přišlo mi to jednodušší a navíc jsem ušetřil za ubytování.

Uruguay – další postřehy a celkový dojem

Stejně jako Paraguayci a Argentinci, i Uruguayci jsou vášnivými pijáky maté. Spousty z nich s sebou neustále tahá kalabassu (nádobu na pití maté), bombillu (tou se to pije) a především termosku, ze které neustále do kalabassy dolévají vodu. Sympatické je, že mnoho Uruguayců hovoří anglicky. Často mi někdo i  na ulici poradil anglicky, což se Vám třeba v Brazílii nebo v Peru nestane.

Ze všech španělsky a portugalsky hovořících zemí, které jsem zatím navštívil, vládnou Uruguayci angličtinou jednoznačně nejlépe. Uruguayci jsou dost milí a pokud se potřebujete zeptat třeba na cestu, ochotně Vám poradí.

V Uruguayi jsem nakonec strávil pouze 3.5 dne. Upřímně řečeno, pokud nejste lovci zeměpisných bodů jako já, můžete tuto zemi klidně vynechat. Je tu draho a neuvidíte zde nic, co by stálo za řeč, snad s výjimkou stadionu Estadio Centenario v Montevideu, navíc je tu dost draho. Původně jsem tu chtěl být déle, ale nakonec jsem usoudil, že se raději vrátím co nejrychleji do Argentiny a oželím předražená letoviska, zavalená turisty hlavně teď, v letním období. Celkově se mi Uruguay jeví jako daleko nejméně zajímavá země v Jižní Americe.

Uruguay – shrnutí a praktické informace

Kurzy v prosinci 2009: 1 EUR = 27.50 UP (uruguayské peso), 1USD = 18.80 UP, 1 Kč = 1 UP

Obecně k cenám v Uruguayi: Uruguay je na tom ekonomicky asi jako Argentina, avšak ceny v Uruguayi jsou z nějakého záhadného důvodu podstatně vyšší než v Argentině. To se týká stravy, ubytování i dopravy.

Doprava: Z Buenos Aires jezdí do Uruguaye trajekty společnosti Buquebus, a to do měst Colonia del Sacramento, Carmelo a Montevideo. Nejlevnější je lístek do Colonie, protože je to nejblíže, zhruba 60 kilometrů. Loď sem jede 5x denně, a to rychlá (1 hodina jízdy) nebo pomalá (3 hodiny jízdy). Pomalá loď je levnější, lístky jsou navíc obecně dražší o víkendech. Koupil jsem si nejlevnější jízdenku do Colonie (pomalá loď, všední den), stála mě 107 argentinských pesos (zhruba 535 Kč). Odbavení je úplně stejné jako na letišti, včetně toho, že krosnu si vezmou zvlášť a na druhé straně Vám vyjede na pásu.

V příručním zavazadle nesmíte mít ani kapesní nožík, pití jim ale nevadilo. Colonia del Sacramento – bus MHDstojí 13 UP (jel jsem z centra do „kempu“ a zpět). Autobus Colonia del Sacramento – Montevideo: 190 kilometrů, 2.5 hodiny jízdy, 185 UP. Autobus není tak megaluxusní jako v Argentině, ale pohodlný je. Autobusy MHD v Montevideu stojí obvykle 16 UP. Bus s označením „CA 1“, který jezdí z autobusového terminálu Tres Cruces do centra, stojí 9 UP a jede nejpřímější cestou, doporučuji! Na terminálu najdete jeho zastávku, když vystoupíte ven z prvního patra nádraží. Autobus Montevideo – Buenos Aires: Vzdálenost odhadem asi 600 kilometrů, 10 hodin jízdy, 846 UP. Autobus jede přímo, což znamená, že musí obeplout La Platu i deltu řeky Paraná, což je dost slušná zajížďka oproti kombinaci autobus-loď (Montevideo – Colonia – B.A.).

Ubytování: Colonia del Sacramento: V centru jsou 3 hostely, kde stojí jedna noc v dormitory 220-320 UP na osobu. Nicméně v den mého příjezdu byly všechny plné, takže jsem  spal zadarmo ve stanu v bývalém kempu 4 kilometry od centra. Montevideo: „Hostel Montevideo“ (adresa: Canelones 935) leží kousek od hlavního náměstí Plaza Independencia. Cena za lůžko v dormitory pro 6 osob je 320 UP, včetně dobré snídaně. V hostelu je internet i wifi připojení zdarma. Celkově příjemné ubytování. Pozor, hostel byl nedávno přejmenován, ve vydání LP South America z roku 2007 je ještě označen jako Albergue Juvenil. Přejmenovány jsou i některé ulice…

Jídlo a pití: Oproti Argentině jsou ceny jídla a pití zhruba o 100% vyšší, a to na všech úrovních – v samoobsluze, v pouličním občerstvení i v restauraci. Litrovka piva (zdejší značky jsou například Pilsen, Norteña nebo Patricia) stojí v krámě 35-45 UP, v restauraci ale 60-100 UP!  Hamburger na ulici stojí většinou 30-50 UP. Steak v restauraci vyjde na 200 UP a více. V jedné levnější restauraci jsem se docela dobře najedl za 140 UP (kus hovězího – ne přímo steak, ale dobré to bylo + hranolky), ale levnější podnik musíte hledat. Zkuste se projít po ulici San José, kde jich pár najdete.

Vstupy: Colonia del Sacramento: Vstupné do zdejších muzeí je 50 UP. Lístek platí teoreticky do 8 muzeí, ale otevřeno jich bylo jen 5, navštívil jsem čtyři. Expozice jsou směšně mrňavé. Montevideo: Museo del Fútbol (Estadio Centenario) – 80 UP. V ceně lístku je muzejní expozice i vstup na samotný stadion. Do Museo de la Casa de Gobierno (Palacio Estévez) je vstup zdarma.