Probudíme se do jasného a osamoceného rána. Široko daleko není ani noha. Jdeme vzhůru na Titov Vrv. V dalším údolí doplňujeme vodu v malé říčce. Myslíme si, že na Titov Vrv je to kousek. Ale než začneme finálně stoupat, ujdeme pěkných pár kilometrů. Stezka nás totiž nevede tak přímo, jak jsme si původně představovali.

Stoupáme pomalu vzhůru zatravněnou krajinou bez jediného stromu či křoviny. Obdivujeme zdejší květenu a užíváme si opojného klidu, který ruší snad jenom pozpěvující ptáci a mečení ovcí kdesi v dálce. Z leva obcházíme vrchol v mapě uvedený jako Kozani a za ním už se nám konečně ukáže Titov Vrv. Nemůžete si ho splést  s jiným, protože se na jeho vrcholu nachází kamenná stavba. Ta je už zřejmě nějaký ten pátek v rekonstrukci. Krosny necháváme pod kopcem a výrazně lehčí si vyšlápneme závěrečný krpál.

Hora Titov Vrv je pojmenovaný po prezidentu

Titov Vrv, pojmenovaný po jugoslávském prezidentu Josipu Broz Titovi (původně Golem Turčin – velký Turek), je nejvyšší horou celé Šar planiny a v rámci Makedonie si se svou výškou 2 748 m. n. m. obhajuje druhé místo. Nahoře je krásný výhled jak do Kosova, tak Makedonie. Pod námi se stále jistěji začínají převalovat mraky. Kromě nich není vidět, odkud jsme přišli

Kvůli špatné viditelnosti jdeme zpátky tou samou cestou až k odbočce na Titov Vrv. Šlo by to zkrátit. Naším směrem je však pouze hustá mlha. Neznáme terén, proto se raději napojíme na známou cestu.

U říčky si vaříme malý oběd a sejdeme zpět na cestu. Zjišťujeme, že je značená až do Mavrova jezera. Kromě Mavrova jezera ukazuje také na izvori r. Smreka a Bogorovicko ezero (ani jedno nemůžeme na naší mapě nikde najít). Držet se značené cesty by bylo moc jednoduché. Jdeme po ní jenom chvilku. Po čase totiž začne odbočovat až moc podezřele doleva a dolů z kopce.

Salaš, bača a fena

Cesta vede kolem podmáčené salaše bači, kde na nás nedůvěřivě štěká rozzuřená fena, jejíž skoro odrostlá štěňata si nás zvědavě prohlížejí. Teď jsou srandovní, ale uplyne pár měsíců a úplně v klidu si můžou dělat srandu oni z nás. Bača kromě Titova Vrvu nezná žádné jiné názvy kopců. Kde přesně teď jsme, zůstává v domněnkách.

Pokračujeme dál do mírného krpálu. Za zatáčkou se nachází další horská bystřina a vpravo od nás se znovu ukáže náš starý známý Titov Vrv.

U horské bystřiny dnes přespíme. K naší smůle jsme nevzali otvírák na konzervy. Nevadí. Po zbytek dovolené pilujeme velmi sofistikovanou metodu otevírání konzerv vývrtkou. Trvá to sice podstatně déle, ale alespoň si uděláme pořádný hlad. Naštěstí pro nás, zas tolik konzerv sebou nemáme. Jenom chudák vývrtka už skoro ani neví, co je to korek.