Tomáš Garrigue Masaryk – díl 4.

C H L A P

27letý zachránil život korpulentní paní, která uklouzla při vystupování z lodě. Jako Zápas pod vodou ho zcela vyčerpal, omdlel v kočáře a procitl až další den.

„Sám bych musel být nejvyšším velitelem, tedy vojákem v případě války. Chci, abychom se dovedli energicky bránit, kdyby bylo zle… Ale o tom se nežvaní, to se dělá.“  (před legionáři na Hradě, počátek 30.let)

Jednou se někdo zmínil, jak dobře vypadá prezident v bílých jezdeckých šatech.

„Že mu to nejlíp sluší?“ vyhrkl Švehla oživeně. „Když jsem ho prvně viděl v bílém, řekl jsem hned Hůzovi, aby mu dal ušít aspoň šest takových šatů. A aby mu je dával, kdy to jen půjde. Člověče, to je ohromná věc pro stát, když je prezident krásný!“

„Tanečník byl elegantní. Byl vůbec elegantní muž. Štíhlý, elastický, přívětivý, prostě, ale svědčivě oblečený.“  (Jan Herben)

„Byl to hezký člověk, dokonce se dá říci krásný.“  (Ferdinand Peroutka)

„Osmdesátiletý president se postavil na ruce jako svíčka. Málokdo mu stačil, šel-li pěšky; udýchal i důstojníky, kteří ho na manévrech doprovázeli. „Nemají být tak tlustí,“  pravil kriticky.“  (Karel Čapek)

„Proč jezdím na koni? Protože je to nejrychlejší tělocvik; pane, to se cvičí najednou celé tělo; ruce, nohy, plíce – jen to zkuste!“  Ale nešlo jen o to cvičení: jezdil rád tryskem, a přitom už se našel nějaký ten příkop, přes který se dalo skočit; obyčejně uhonil i daleko mladší spolujezdce.

„Dobře jezdí, ale ne správně,“ kritizoval ho zkušený koňař, „nedrží dobře koně, ale sebe, pane, sebe drží tak dobře jako málokdo.“

„I dnes ještě vystupuju na veřejnost moc nerad a jen z musu. Ovšem, když jsem postaven před nějaký úkol, tož neuhnu, a co jsem začal, to hledím dodělat.“

V E   H N Ě V U

„Tož, naivita,“  řekl s pokrčením ramen, když šlo o velikou chybu. Při chybě ještě větší se zachmuřil a poznamenal: „Taková nevzdělanost!“  Ale když nad někým už udělal kříž, řekl: „Nepěkný člověk!“

Nikdy prý neřekl špatný nebo ničemný člověk; jeho nejostřejší slovo bylo právě nepěkný, a pronášel je s výrazem, který už nebyl vážný, ale přímo smutný.“  (Ivan Herben)

Připusťme četné výjimky od ideálu – např. upřímně nenáviděný Karel Kramář byl pro něho (také v důsledku Benešových intrik) postupně „naprosto nemožný“, „starý lump“, „senilní“, „inteligent v rozkladu“, „holé nic“, „záprdek“ atd.

„Nikdy nemluvit, co neznáme. Sám řekne každou chvíli, když narazí na něco, co leží mimo jeho obor: „Tož to nevím.“  „Nevzdělaný člověk,“  poznamená pohněvaně o komkoliv, kdo vykládá své rozumy a názory o věcech, ve kterých není dostatečně poučen a zkušen. To tak hned neodpouští.“  (Karel Čapek; i dále)

„Nerad obšírně opakuje, co už má promyšleno a zpečetěno; proto své hotové úsudky shrne v cosi jako ideogram. Řekne-li třeba: „Nepěkný člověk“, je v tom všechno jeho odsouzení divných lidí a jejich způsobu života, všechen jeho nesouhlas i pohoršení; víc neřekne. Výraz „slušný člověk“, to už znamená neobyčejně mnoho: mravní integritu, rozum, spolehlivost i mužnost, zkrátka spoustu dobrých a vzácných vlastností. „Krásný člověk“, to už je to nejvyšší, co dovede o člověku říci; mimochodem, jaká antičnost je v těchto slovech chvály!“

„Jako nerad mluví, nerad i píše; jednou o sobě řekl, že „by mu stačilo poznávat a myslet“. A po své nemoci řekl: „Já byl rád, že nemusím s nikým mluvit. Aspoň jsem mohl špekulovat.“

I D E Á L Y   H U M A N I T N Í

HUMANITNÍ IDEÁL JE PRAKTICKÝ – NENÍ-LI, NESTOJÍ ZA NIC.“

„Ideál humanitní si žádá, abychom čelili zlu v nás i okolo nás. Být lidský, to neznamená být sentimentální a slabošský, nýbrž odhodlaně se věnovat práci a aktivitě. Nebylo by špatných lidí, kdyby ti, jimž říkáme dobří, nebyli líní.“ 

 

„Humanitní ideál vyžaduje, abychom soustavně, všude, ve všem a vždy odpírali zlému, vlastní a cizí nehumanitě společnosti a jejím orgánům osvětovým, církevním, politickým, národním – všem. Humanita není sentimentalita, ale práce a opět práce.“

 

„Jsem rozhodný pacifista, ale mám vojsko rád; i kdyby už nebylo válek, nebudou nikdy zbytečny dvě základní vojácké ctnosti každého celého muže: kázeň a statečnost. Chci-li mír, neznamená to, že přijímám bez obrany útok; právě naopak. Já chci mír prakticky, ne utopicky; to znamená, že pro udržení míru vynaložím všechnu sílu důvtipu a lásky k národu i k člověčenstvu, ale je-li  třeba, i všechnu sílu obrany.“

 

Ve sporu s Tolstým: „Když mě někdo napadne, aby mě zabil, budu se bránit, a nebude-li jiné pomoci, zabiju násilníka; když už jeden ze dvou má být zabit, ať je zabit ten, kdo má zlý úmysl.

 

„Každý člověk se smí, ba musí postavit za všech okolností proti násilí a násilnictví. Tolstého učení o neodporování zlu je nesprávné. Jen to je správné, že se obránce má právě jen bránit, protivníkovo násilnictví ho neopravňuje k vlastnímu násilí.“

 

„Bránit se neznamená používat proti násilí násilí nového, znamená to právě jen bránit se, není-li jiné možnosti, i železem.“

 

„Nepřítele milovati je možno. Já bych nechtěl mluvit proti tomu. Ale sám se držím pravidla, že máme být k nepříteli spravedliví. Nedovedeme-li milovat nepřítele, pak nelžeme sobě a jiným, že ho milujeme. Málokdo ho miluje. Když ho nemilujeme, tož buďme k němu aspoň spravedliví. To musí být.“

 

Při amnestiích nepropouštěl zločince a lupiče. O trestu smrti (ze čtyř set rozsudků podepsal pouze deset – „neptejte se, jak mně přitom bylo“) řekl:  „Věřím a čekám, že bude zrušen vyšší vzdělaností a mravností obyvatelstva, souhlasem nás všech…“

 

„Pokládat hmotu a tělo za něco nečistého, jest osudný omyl. Z toho omylu vzniká onen zvláštní, perversní jesuitism pohlavní a myšlenka, že se dá tělem hřešit a nemusí se hřešit duševně.“

 

„Přemoci sám sebe – nejkrásnější vítězství, sobě podlehnouti – největší hanba.“

 

 

S T Á Ř Í

„Statistikové říkají, že bychom všichni mohli o třetinu déle žít, kdybychom žili mravně a rozumně podle svých vědomostí – hýříme svým životem stále, mladí, staří a ničíme životy cizí… 

“Moudrost je bez věku“, prohlašoval Karel Čapek, „a T.G.Masaryk je mladší než my všichni. Mladší svým zájmem o všechno, svou odvahou, zvídavostí, mladší svou pílí a pokorou učit sebe sama; pořád něco zkoumá a studuje, jako by se teprve připravoval na život.“

„Přátelství obou mužů ještě vzrostlo, když Karlu Čapkovi umřel otec. Pan president, který znal spisovatelovu lásku k růžolícímu tatínkovi, přišel neohlášen a zazvonil u zajíklé branky smutného domu jako prostý přítel nebo soused. Tož jsem tady, u vás, řekl suše a položil mu ruku na rameno. Byl to projev největší důvěrnosti za celý život. V té chvíli se podívali jeden druhému do očí a pokývli, jako by tím jejich důvěra byla zpečetěna. Karel Čapek pak na něho přenesl i všechnu osiřelou synovskou lásku.“  (Olga Scheinpflugová)

„Zvláštní je jeho pojetí času… celé dějiny jsou aktuálním argumentem, jako by se dály dnes. Dovolává se Platona, jako by Politeia vyšla loni a byla ještě pořád poslední novinkou politické literatury. Čas, který ho obklopuje, je tisíciletý; zahrnuje celé dějiny lidstva i jeho budoucnost. A přitom myslí pořád dopředu: co bude zítra, za deset let, za staletí… Je skoro prost vzpomínek; ještě o svém dětství se rád rozpovídá, jako každý starý člověk, ale jinak ho víc zajímá dívat se do budoucna.“  (Karel Čapek)

„Dějiny a společnost nejsou žádnými mythickými bytostmi nad osobním životem individua, nýbrž já, ty, on, my všichni jsme společností a dějinami.“

„Kniha je nejlepším přítelem. Knihami jsme spojeni s duchy všech národů a dob. V dobře vybrané knihovně jsme jako ve věčnosti.“

 

„Když jsem se stal presidentem, navštívil mě jeden německý filosof. Prý chce vidět, jak vypadá člověk dokonale šťastný. Šťastný – proč ne? Kdybych byl zůstal doma v Čejči a věnoval se kovařině, byl bych stejně šťastný. Na čem doopravdy záleží, je život bohatý na vnitřní růst, dozrávání a seberealizaci. A co se tohoto týče, jsem docela spokojen.“

„U Masaryka vynikala jeho impozantnost a téměř výjimečná vznešenost spojená s prostotou… Byl dalek toho, aby poutal pozornost k sobě nebo své malé zemi. Rozhovor vždy vedl od problému k jeho širším a obecným souvislostem či k jeho budoucímu možnému vývoji. Nebylo u něho ani špetky stařeckého egoismu, naříkání na současnost, utíkání do minulosti a nezájmu o budoucnost…“  (Léon Noël, francouzský velvyslanec v Praze)

„Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí jenom položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

Když prezidentovi referovali, že proti němu chystá univerzitní profesor Mareš knihu na obhajobu Rukopisů, odvětil: „Že si nedá pokoj, takový dědek. Tuhle jsem četl, že jde už do penze. No ja, co chcete od dědka!“

To bylo Marešovi sedmdesát a Masarykovi sedmasedmdesát.

Ptal se ho někdo, proč zřídka vídá své staré přátele. Osmdesátiletý pokrčil maličko nosem.

„JÁ VÁM TO ŘEKNU. MNĚ MOC ZESTÁRLI.“

„V zimě jsme se koulovali. Po celý život jsem udržoval kus športu a tělocviku.

 

„Mnoho lidí stárne jen z pohodlnosti, že už nechtějí nic dělat.“  Ještě v srpnu 1937 (!) si nechá objednat novou řeckou gramatiku.

„Nedělejte ze mne dědka. Buď přehlédnu vojáky jako voják na koni, nebo vůbec ne!“  (83letý před přehlídkou na Václavském náměstí 28.října 1933)

„Říkám si, že v tom neustálém zápase o lepší příští národa a lidstva stál jsem na straně dobré. To vědomí stačí, aby život člověka byl krásný a jak se říká šťastný.“

Žil jsem dost dlouho, abych to tak řekl: důvěřuju v budoucnost, ve vývoj a pokrok. Chtěl bych vidět, jak bude vypadat život za sto let.

„Mám plnou důvěru, že vše půjde dobře, a dá-li Bůh, budu se na vás chvíli dívat, jak to vedete.“  (při abdikaci, 14.prosince 1935)

Týž den dopadla na lánský trávník z nebe kytice se stuhou a nápisem „S OBDIVEM A ÚCTOU – AIR FRANCE“.

„Loni to byl ještě president republiky; letos mu říkáme „náš pan president“, což je hodnost nejvzácnější, neboť je založena jenom na lásce a osobní úctě.“  (K.Čapek v LN, 7.3.1936)

 

Ř E K L I   O   M A S A R Y K O V I

„Nelže, je přímý a statný a má…kouzlo individuality, které k sobě pojí jiné a jich podřizuje vůli své a z nich dělá stoupence své horlivé.“  (F.L.Rieger, 1889)

„Byl jsem individualitou profesora Masaryka dojat, a shlukne-li se větší počet mužů kolem něho, není pochyby, že v tomto hloučku je phalanx budoucnosti.“  (Eduard Albert, 1889)

„Zdá se takový uzavřený, chladný – ale má ohromné množství citu a energie. Kdyby bylo třeba, dovedl by vést národ jako Havlíček.“  (malíř Antonín Slavíček, +1910)

„Vy jste Masaryk?“  (František Josef předtím, než se k novému poslanci říšské rady otočil zády; Masaryk zareagoval zrovna tak)

„Já vám dám Masaryka, vy jeden ateisto.“  (katecheta Karlu Čapkovi před jeho nuceným odchodem z hradeckého gymnázia)

„Jeden z největších moderních hledačů Boha.“  (katolické Teologické texty, 1990)

„Jedna z nejpozoruhodnějších z onoho mála velkých duchovních postav, které nám byly dány.“  (Jan Patočka)

„Po Komenském první člověk českého původu, který opravdu žil nejen provinciálně českou, ale i světovou problematikou… Vyrostl v osobnost mravní hloubky, před níž nelze jinak než se sklonit.“  (Milan Machovec, 1968)

„Jméno Masarykovo musí se zřetelem k politické jedinečnosti dosahu a povahy díla náležeti k největším v našich dějinách.“  (Josef Pekař, 1935)

„Praha měla na Hradě jedinečného státníka, naprostý poklad… Češi – i Slováci – měli štěstí, že v jejich čele stanul tak přemýšlivý člověk.“  (historik Zbyněk Zeman)

„Měl jsem ho prostě rád, velmi rád… A že jsem ho měl rád, zůstalo mně na celou budoucnost, i když jsme se velmi rozcházeli. Co mne k němu nejvíce vleklo, byla tehdy jeho mravní opravdovost, která prozařovala celou jeho bytostí.“  (Karel Kramář ve svých Pamětech)

„Boj, boj za každou cenu za pravdu, proti zlu, proti nespravedlnosti sociální a národní, proti mravnímu úpadku všeho druhu, to byl Masaryk.“  (Edvard Beneš)

„Kdyby měly mít Spojené státy evropské prezidenta, nemohl by to být nikdo jiný než Masaryk.“  (G.B.Shaw, 1927)

Karl Popper označil Winstona Churchilla a T.G.Masaryka za dva největší státníky 20.století.

„Jeden z prvních poznal jste význam našeho národního a sionistického hnutí.“  (Leib Jaffe během Masarykova pobytu v Britské Palestině 1927; TGM ji navštívil jako první hlava suverénního státu)

„Budoucí generace budou nám všem závidět, že jsme byli vrstevníky Masarykovými; ale my můžeme budoucím věkům závidět tu heroickou a moudrou legendu, ve kterou se jim postupem věku kovově zhutní náš Masaryk. Náš věk, přátelé, bude slout věkem zlatým, protože byl věkem Masarykovým.“  (Karel Čapek, září 1937)

„Pro Československo představuje velké morální i politické aktivum už svou pouhou existencí.“  (tehdejší německý vyslanec v Praze Samuel Saenger)

„Při četbě Světové revoluce nebo Čapkových Hovorů s Masarykem jsme si často říkali, oč šťastnější mohly být nejnovější dějiny naší pevniny, kdyby německý národ v historických chvílích měl takového vůdce.“  (Wenzel Jaksch, září 1937)

„Byl to vůdce, který vedl lidi vlákny nejhedvábnějšími: žádným poroučením, nýbrž diskrétním očekáváním, že vy druzí ukážete sami, co umíte. I  v té diskrétnosti bylo velmi mnoho z toho, čemu se říká demokracie.“  (Karel Čapek)

„Český národ…může být hrdý, že ve svém národním panteonu nalezne takový myšlenkový vzor.“  (François Fejtö)

„Ne nadarmo je Masaryk jedním z nejuctívanějších lidí, kteří dnes žijí.“  (Edmund Husserl)

„Ten, co s ním sedí, může mít frak krumplovaný zlatem a může být pokryt řády, ale přece ho není vidět vedle něho. Tolik je na něm světla a významu, že vedle něho každý mizí, i kdyby byl sebenádherněji pozlacen.“  (Otokar Březina)

„Je pln otázek, ale nikdy se nevyptává; má zvláštní respekt k mezím, které si ukládá kdokoliv druhý: nechceš-li o tom nebo onom mluvit sám, tož se do tebe nebudu dobývat.“ (Karel Čapek)

„Sotva bude zaznamenán v dějinách filosofie mezi těmi, kdož vynikli originální a celistvou naukou. Nikdy však nezmizí z desky, na níž jsou vyryta jména světových mužů činu.“  (Ferdinand Peroutka)

„Ačkoliv dobře známe všechna jeho slova a všechny jeho činy, Masarykova osobnost stojí před námi jako tajemství… Měli jsme originálnější myslitele, než je Masaryk; měli jsme také i lepší stylisty. Mimo jediný případ nebylo však u nás nikoho, kdo by tak krásně splňoval představu mužnosti. A pro ten druhý příklad musíme jít sedmdesát roků nazpět, k Havlíčkovi…“  (týž)

„Nezasloužil se pouze o stát, ale zasloužil se o svět, neboť T.G.Masaryk, státník, filozof, sociolog, spisovatel, učitel lidu, slavný voják a nade vše prostý člověk, patří sice v první řadě nám, ale patří také světu, který ho dovedl pochopit a ocenit.“  (František Bořek Dohalský, 1946)

„Masaryk je spojením politika a myslitele zjev velmi originální a jako zakladatel (či ve vlastním pojetí „obnovitel“) státu v celé světové historii jedinečný případ.“  (Jan Patočka)

„Osoba TGM není a nebude minulostí, je výzvou, dílo TGM není zděděným majetkem, ale je závazkem!“  (Josef Zvěřina)

„Masarykova osobnost a dílo učí, že demokracie musí mít jisté metafysické základy, jinak se – sama o sobě – dříve či později opět zvrátí.“  (Milan Machovec, 1968)

„Jeho filosofie má vždy bez výjimky politicko-praktickou dimenzi, že neexistuje jinak než jako otázka, co hned teď právě dělat.“  (týž)

„Vykročení k větší demokracii by pro naše národy nebylo krokem do neznáma. Máme se o co opřít, máme své vlastní demokratické tradice. Už první československý prezident spojoval náš stát s ideou demokratické samosprávy a sociální spravedlnosti.“  (z jubilejního dokumentu Charty 77 „Slovo ke spoluobčanům“, 1987)

„Masaryk by měl být životním problémem každého myslícího Čecha.“  (Jan Patočka, 1938)

„Není pochyby, že ráz všech prezidentových oslav má být v souladu s jeho osobností, filozofií a dílem, že v těchto oslavách nemá být nic z toho, proti čemu Masaryk vystupoval; jinak se takové slavnosti zvrhují v bezděčnou parodii či malicherné lichocení. Masarykův život byl vyplněn bojem proti podprůměrnosti, proti idyle, a je to skutečně tragické, začne-li někdo Masaryka právě touto idylou a podprůměrností oslavovat… Bude potřebí, aby lidé, kteří z Masaryka nepřečetli ani jedné stránky, nepouštěli se raději vůbec do oslav.“

                                                                                                       (prof. Josef Polák)

„Jádrem věci, podstatou jeho velikosti a zároveň vášnivou láskou byla touha po pravdě, houževnatost v práci a soustavné studium… Co jej vždy vedlo, byla zapálenost pro pravdu, odpor ke všemu, co je lživé, špatné, zlé a sobecké… Odmítal takovou pravdu, již by nebylo třeba prokázat pozitivním činem. Prostředkem mu nebylo nic jiného než práce.“ (Herbert Revilliod, vnuk)

„Každou minutu života se chtěl učit, víc vědět, znát, proč to a proč ono. Byla to přímo vášeň. Velmi dobře věděl, že smyslem práce musí být něčeho dosáhnout a ne ji odbýt… V rodinném rozhovoru, když někdo nad něčím zaváhal, zvolal: Neříkejte „myslím, že…“  Vzal hned atlas nebo slovník, aby věc zkontroloval. Bylo-li mu něco nejasného, hledal vždy vysvětlení.“  (opět Herbert)

„Kdykoli se mluvilo o něčem, co jsme přesně neznali, tata vždycky přinesl slovník nebo veliký atlas anebo nás poslal najít to pořádně… Mluví s vámi vždy tak, jako by se sám při tom rozhovoru učil. Je možno mít pocit rovného s rovným… Cítili jsme ovšem často, jak byl někdy strašně osamocen a nepochopen…“  (dcera Olga, 1930)

„Autor provokativních a provokujících tezí a otázek, na něž často nalézal chybné odpovědi, které ale vyburcovávaly ostatní k tomu tak klíčovému: Myslet, promýšlet!“  (Antonín Klimek)

„Nebýt ohromné autority Masaryka, nebylo by počátkem devadesátých let ani ohromné autority Václava Havla. Češi potřebují „vladaře“možná víc,než si sami připouštějí.“(MfDnes, 7.3.2000)

„Absolutní poctivost. A také čestnost a otevřenost.“  (vnuk Herbert)

„Nám nejvíce oddaní a nejschopnější spojenci ve východní a střední Evropě, když vskutku hlavně oni zničili Rakousko.“  (britské ministerstvo zahraničí, prosinec 1918)

„Postavy jako jsou Hindenburg v Německu a Masaryk v Československu jsou nejlepší propagandou konstituční monarchie. Ukazují, že i republiky potřebují pevného bodu, kolem něhož by se seskupil celý národ.“  (nizozemský tisk, 1935)

„Jako hlava státu…dovedl činit rozdíl mezi vlastními idejemi a odpovědností svého úřadu.“  (vatikánský tisk, 1935)

„Usmíval se a rád se usmíval. Promlouvalo tak jeho shovívavé lidství, jeho bohatá a štědrá lidská podstata, čistota, moudrost a víra. Jeho úsměv byl květem a krystalem jeho bytosti.“

(František Langer)

„Hlasatel humanismu na sklonku svého života proměnil se v krvežíznivého starce, který vysoko třímá prapor imperialismu.“  (za soudruhy Alois Muna)

„Máme pouze tři autority – stát, Masaryka a pro dělnickou třídu Marxe.“  (prvorepublikový Zdeněk Nejedlý)

„Učil svůj národ následovat tradic husitských, odhodil malost, zbabělost, přikrčenost… bojoval proti zaostalosti, proti bázni před smělými politickými rozhodnutími, proti zbabělosti… Nesmíme dopustit, aby jeho podoba byla falšována aby ho bylo zneužito…“  (leták KSČ k 7.3.1946)

„Objektivně přispíval ke konsolidaci kapitalistického systému v ČSR, zahraniční politiku státu orientoval na úzké spojení se západními velmocemi, v důsledcích protisovětsky. Měl současně podíl na řadě akcí usilujících o potlačení revolučního dělnického hnutí.“  (Kdo byl kdo 2, Albatros 1981)

„Jak jsem se teprve dnes dozvěděla, nechal Gottwald za své vlády taky popravit mnoho inteligentních lidí. Samozřejmě to neschvaluji, ale na druhé straně i za vlády T. G. Masaryka umírali lidé.“  (znejistělá čtenářka Rudého práva, 7.3.1990)

„Nevím, co dnes vede určité lidi k připomínání T. G. Masaryka… Jak vidím, pravda se dnes zamlčuje a ta „humánní demokracie“ se nám dává za vzor.“  (čtenář Rudého práva, 7.3.1990)

„Celý život zůstal socialistou, byl ideově zřetelně nalevo a jen nerad a v každém případě jen částečně se smiřoval se samotnou podstatou volného trhu.

„Podceňoval nebezpečí krajní české levice, což se mimo jiné projevovalo i v tom, že mezi jeho nejbližší přátele patřili i mnozí komunističtí intelektuálové…

Jako jeden z mála našich politiků se sice odvolával na americkou demokracii, ale jeho osobní život byl – v protikladu k americkému pojetí života – téměř zcela tabuizován.

Postavení nejprve provinciálního politika a posléze politika jen relativně malého státu kompenzoval normativně koncipovanými evropskými a světovými vizemi a koncepty… Mám obavu, že těmito názory jdoucími mimo standardní společenskovědní disciplíny do širšího dění v Evropě a ve světě příliš nezasáhl. Národní zájmy se u nás díky tomu fakticky politicky nehájily, jen se o nich teoretizovalo.

Masaryk se vědomě stylizoval, autentičnosti tam moc nebylo.“

(předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Václav Klaus na  konferenci ke 150.výročí narození T.G.Masaryka)

„Znám tu vyvýšenost politiků, zejména těch, kteří se pokládajíc velmi praktické a reálné, jak shlížejí na požadavek mravního základu státu a politiky.“  (TGM)

„Co Masaryk učil, to dělal, co dělal, to učil… Byl to náš politik nejsvětovější a ve světě nejrespektovanější.“  (Václav Havel v Hodoníně, 7.3.2000)

„Zařadil se mezi několik málo jedinců, kteří velkou měrou přispěli k rozvoji a vzdělanosti nejen svého národa. Jeho hlubokou víru v demokracii a etické základy politiky přijal celý svět a jeho přesvědčení nadále inspiruje celé lidstvo.

Jeho úspěchy  v mnoha oborech připomínají nám, Čechoslovákům a Američanům, že se znalostí a odhodláním je možno realizovat ideály lepšího světa.

S velkým uznáním a pokorou kladu na tento hrob věnec od amerického lidu v upomínku na prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigue Masaryka.“

                        (z projevu velvyslance USA Williama Luerse v Lánech, 7.březen 1984)

S M R T

 

„Drahý Jendo, rád bych už definitivně uspořádal naši rodinnou hrobku. Zaslechl jsem (před lety), že by mě chtěli položit na Hradě, někde dole, kde nevím – ne, chci být s našimi a mezi spoluobčany. Hrad ať je pro živé…“  (z listu synovi, 15.5.1932)

Jednou se zmínil, že by nechtěl zemřít na jaře ani v plném létě. Přání se mu vyplnilo.

V ložnici, ve které brzy ráno 14.září 1937 zemřel, byla na stole velká fotografie Antonína Švehly, na zdi visel obraz Charlotty.

„Jak krásně žil, tak krásně umřel. Čtyřicet osm hodin byl v bezvědomí. Usnul a odešel na věčnost, aniž o tom ví. Nemůže se o něm říci, že zhasl. Nezhasl – dohořel.“  (Jan Masaryk)

„Zemřel na tomto lůžku jako voják. Podhlavník ještě drží obrysy jeho hlavy. Na stolku, vpravo vedle lůžka leží Bible, stěny té místnosti jsou zastavěny policemi plnými knih – a proslulou kartotékou. Vtiskuji si ještě jednou do paměti obraz tohoto bílého lůžka, nyní již prázdného, a po špičkách budu odcházet z této místnosti…“  (Karel Čapek)

„Ty, beze změny jediná v tom světě,

Zde máš: hle, mrtvé tělo na lafetě,

Jen vezmi je, to nejkrásnější dává

Ti tento národ, který oplakává

V tom mrtvém víc, než mohl ti snad dáti,

Ty, která všechno máš, co už se nenavrátí.

– Nad jeho hrobem stojí národ živý.“

     (Jaroslav Seifert, Rozhovor se smrtí)

„Všechny nás ovládl spíše zvláštní duchovní pocit vítězství a stálé Masarykovy přítomnosti než zármutek nad jeho smrtí… Je nám stále blízko…

Defiluje tu milion lidí, někteří přišli až od východní hranice státu, ze slovenských vesnic a lesů. Nikdy předtím jsem si nedovedl představit, co Masaryk znamenal pro lid Československa.“

                                                                         (Herbert Revilliod-Masaryk)

„Ježíš, ne Caesar, opakuji – toť smysl našich dějin a demokracie.“  (závěr Světové revoluce)

„Máme to my češi zvláštní a skoro osudové štěstí ve svých nových dějinách. Na prahu naší literatury stojí svrchovaný básník Mácha; na prahu naší vědy veliký a krásný zjev Palackého; na prahu naší žurnalistiky dosud nedostižný Havlíček, na prahu našeho státního života Masaryk, klasik politický. Je v tom pro nás tajemný pokyn, že vždycky ti první nám ukládají měřítko veliké a slavné, daleko přesahující měřítka, se kterými se spokojujeme.“

                                                                                        (Karel Čapek)

S využitím:

Beneš V., Masaryk v revoluci, Česká grafická unie 1947

Čapek K., Čtení o TGM, Melantrich 1969

Čapek K., Hovory s T.G.M., Fr.Borový a Čin 1947

Galandauer J., T.G.Masaryk a vznik ČSR, Melantrich 1988

Galandauer J., Vznik Československé repbuliky 1918, Svoboda 1988

Historický obzor (1990)

Hlas Ameriky

Kadlec A., Prostřeno, pane prezidente, Riopress a Česká expedice 2004

Kaloušová J., S prezidentem v Lánech, Riopress a Česká expedice 1999

Klimek A., Boj o hrad (2 díly), Panevropa Praha 1996 a 1998

Kovtun J., Republika v nebezpečném světě, Torst 2005

Lidové noviny (2000)

Machovec M., Tomáš G. Masaryk, Melantrich 1968

Masaryk T.G., Ideály humanitní (reprint vydání z roku 1968), Melantrich 1990

Masaryk T.G., Nesnáze demokracie, Listopad, 1990

Masaryk T.G., O bolševictví, Evropský kulturní klub 1990

Masaryk T.G., O demokracii (výbor ze spisů a projevů), Melantrich 1991

Masaryk T.G., O škole a vzdělání (výbor z díla), SPN 1990

Masaryk T.G., Světová revoluce, Masarykův ústav AV ČR a Ústav TGM 2005

Masaryk ve fotografii (s průvodním slovem K.Čapka), Orbis 1947

Masarykova abeceda (výbor z myšlenek, uspořádal J.Dresler), Melantrich 1990

Masarykova slova (reprint vydání z roku 1921), Daniel 1990

Patočka J., Tři studie o Masarykovi, Mladá fronta 1991

Polák S.: Charlotta Garrigue Masaryková, Mladá fronta 1992

Psůtková Z., Vahala Z., I nám vládli nemocní? Práh 1992

Sláma J., Vzpomínání na vnuky T.G.M., Zdeněk Susa 1997

Steed W., Diktatura a demokracie (Mein Kampf vs. Světová revoluce), V.Kořínek, 2004

Sum A., Otec a syn, Pragma 2000

Učitelské noviny (1990)

Úsměvy T.G. Masaryka (texty K.Čapka, I.Herbena a V.Thiele), Riopress a Čes.expedice 1999

Vaněk A., TGM/Poselství, Agentura Tip 1992

Z odkazu T.G.M., Signum 1990