TGM – DÍL 3.

Tomáš Garrigue Masaryk – díl 3.

  

P R A V D A

„Nic není veliké, co není pravdivé.“

„Pravdou k právu!“  (v pamětní knize Akademického spolku, 1874)

„Ani ten nejlepší parlament není k tomu, aby odhlasoval, co je pravda, právo a mravnost; o pravdě, o základních zásadách politiky, práva a mravnosti se nemůže hlasovat podle většiny.“

 

„Pevnost přesvědčení nevylučuje kompromis v práci. Kompromis v zásadách je naprosto vyloučen… slevíš jednou, dvakrát a již je po přesvědčení veta!“

 

„Lež je nemužná; je zbraní slabochů, dost často také násilníků – ne lidí silných.“

 

„Pracovat, to znamená odpírat zlému a důsledně. Všude, vždy a zejména zlému v jeho zárodku. To neznamená být radikální, ale vytrvalý. Nemít strach, bych řekl. Ze strachu lidé se dopouštějí násilí, ze strachu lžou. Tyran a lhář má strach, a otrokem je i ten, který znásilňuje.“  (z Ideálů humanitních, 1901)

 

„Pravda vítězívá.“  (v jednom z dopisů A.V.Šemberovi)

 

„Pravda všude po tuhém zápase vítězila a žádný obhájce pravdy, znající běh světa, nesmí čekati, že mínění jeho, byť i sebelépe zdůvodněné, hned a všude se přijme.“  (z rukopisných bojů, 1886)

„Jest povinností přivést do smutné záležitosti jasné světlo a docela zřejmé pravdě pomoci k vítězství.“  (z bojů za hilsneriády, 1900)

„Konstatuji, že jsme za celou tu dobu (války) neužili ani jediné nepravdy proti našim nepřátelům, ani jedné z těch tak zvaných diplomatických chytrostí – tak čestný politický boj, tak čestná revoluce, smím to říci, sotva kdy byla provedena.“  (22.prosinec 1918)

Německý spisovat Hermann Wendel se před cestou do Lán koupil nejnovější knihu kteréhosi německého filosofa a chtěl o ní prezidentovi referovat. Byl to pořádný tlustospis a neprokousal se dál než přes první kapitolu.

Přesto brzy začal s prezidentem o té knize řeč, jako by ji celou dobře znal, a široce vykládal její filosofické zásady.

„Pane Wendele,“ bodl Masaryk prstem do vzduchu, „četl jste tu knihu celou? On totiž autor vysvětluje svůj filosofický systém až ve čtvrté kapitole a co vy mi tu pořád vykládáte, je kapitola první.“

 

„Mne zajímá, jak vzniklo dobré a zlé, co bylo včera a co je dnes. Historie je magistra vitae, ale kolik historiků a kteří byli opravdovými magistry?“

 

„Historie nám poskytuje skutečně životní poučení.“  (Otázka sociální, 1898)

„Historie je skutečně učitelkou života a nám jí býti musí více než jiným. Také byla – ale hlavní učitelkou života je přítomnost, život sám.“

 

„Střílí se na moskevském náměstí, z obou stran cvrnkají kulky o dlažbu i průčelí domů, a profesor Masaryk stojí před zavřenými vraty hotelu, kam ho nechtějí pustit. Kdyby řekl, že je tam hostem, byli by ho pustili hned; ale on ani v tu chvíli, kdy jde o život, nechce lhát.“  (Karel Čapek)

 

V Pozlovicích na Moravě se starosta chystal vytáhnout z kapsy napsanou řeč.

„Jen žádné lejstro!“  zarazil ho prezident.

A dopadlo to i bez lejstra náramně dobře.

„Ruky mně nelíbej, ale podej.“  (v Židlochovicích, když ho vítala školačka)

„Špatné překonávat dobrým – to není tak těžké, ale těžko je překonávat dobré lepším.“

 

„Ověřuji zkušenosti své a své rozumování rozumem a zkušenostmi jiných – druzí lidé mají také rozum a zkušenosti. Pořád si uvědomovat, co víme a co nevíme! Kritickost, pane, musí být i sebekritikou.“

 

„Tož to nevím“; to rčení se u něho vracelo přímo typicky. Ať šlo o poslední otázky metafyzické nebo o taje lidského srdce, o vědecké problémy nebo o výklad lidských činů, zarážel se před vyslovením jakéhokoliv dohadu a zahloubaně povídal své „nevím“. Skoro nikdy neužíval slov, kterými si pomáháme k břitkým tvrzením, generalizacím, soudům a řešením, těch různých „snad“, „asi“, „patrně“, „podle všeho“, „zdá se“, „myslím, že“ a tak dále; nikdy nemluvil v termínech polopravdy, polovíry, pouhé možnosti, přibližnosti nebo pravděpodobnosti; vyslovil jen to, za čím plně stál jako za poznaným faktem nebo jako za svou vírou nebo přesvědčením.

V jeho způsobu vyjadřování našli jste často cosi jako ostych, plachost nebo váhavost; jeho řeč se zdála stísněna tím stálým pocitem odpovědnosti a opravdovosti, aby neřekl více a nic jiného, než za co ručí svých celým svědomím.“                                       (Karel Čapek)

 

„Kdyby filosofie mohla, chtěla by leckdy také poroučet. I učenci a filosofové bývají samospasitelní a neomylničtí, jen což děláš. Prosím vás, vědcové a filosofové jsou také jen lidé, a lidem nejde vždycky jen o pravdu, ale i o slávu, o prestiž, o chlebíček a co já vím.“

 

„Úkol je pořád: myslit kriticky – a žít zbožně.“

 

„V Kollárovi jsou celé stránky proti české malosti, Šafařík ostře posuzoval malichernost v poměrech pražských a nikdy se tam necítil volný. Dobrovský, náš největší člověk, byl prohlášen za blázna, protože kritizoval. Havlíček začal bojem proti vlastenčení a bojem proti nejasnému slovanství… Všichni naši buditelé budili kritikou.“

 

„Jistá skepse se ozývá proti víře v pokrok; pochopujeme, že v některých oborech může být krok dozadu, zhoršení; může se octnout každý národ v stavu, kde pro okamžik nebo i na delší dobu je úpadek. Je možný také úpadek definitivní, jak se ukazuje na Římanech, Řecích a jiných národech zaniklých. Jistě tedy mnohem střízlivěji počínáme teď uvažovat o pokroku…“  (1901)

„Často vzpomínám těch neznámých myslitelů pravěku a všech dob – co všecko musilo být vymyšleno a uděláno, abychom třeba my dva teď tak pohodlně mohli filosofovat.“  (v rozhovoru s K.Čapkem)

„Musíme pamatovat, že všechno naše poznání je připraveno duševní prací nesčetných generací.“  (Hovory s T.G.M.)

„Nežijeme z jakékoli benevolence minulých generací a zatím nic nedlužíme generacím budoucím.“  (V.Klaus, 1.1.2010)

„Jsem velmi rozhodný individualista, ale vím, že nejsem sám a že žiji nejen sebou, nýbrž životem a prací předchůdců a vrstevníků…“ 

„Nakonec mívají takzvaní idealisté vždycky pravdu a udělají pro stát, pro národ a lidstvo víc než ti politikové, jak se jim říká, reální a chytří. Chytráci jsou konec konců hloupí.“

 

O T Á Z K A   N Á R O D N Í

„Jako chlapec jsem neznal nacionalismu, leda čejkovský. K Čejkovicícm byla přifařena obec Podvorov, ale to se rozumí, my jsme jí říkali Potvorov… Každou neděli jsme se s podvorovskou chasou seprali, kdo bude na zvonici zvonit. To máte nacionalism v malém.“

 

„My vždycky budeme maličká minorita ve světě, ale když něco pořídí malý národ se svými malými prostředky, má to zvláštní a nesmírnou mravní cenu, jako ten vdoví groš. My nejsme horší než kterýkoli národ na světě, a v některých věcech jsme i lepší; i v cizině to už začínají vidět. To nevadí, že jsme národ malý; má to své přednosti, můžeme se líp znát a žít intimněji; můžeme se víc cítit doma. Ale je veliká věc, když malý národ mezi velkými nezůstane pozadu a má podíl na práci k vyšší lidskosti. I my chceme zvonit na zvonici světa, jako ti podvorovští na té čejkovské. To je problém malého národa: my musíme dělat víc než jiní a být šikovní; ale kdyby na nás někdo šel s násilím, tož se nedat… Nedat se, to je všechno.

 

„Nedali jsme se a nedáme – nikomu a nikdy.“

 

„Poznat o jazyk víc znamená žít o jeden život víc.“

 

Pravda, nám chybí moře, nám chybí vědomí, že na druhé straně je také svět; sedíme jako žáby v rybníce a kuňkáme na sebe.“

 

„Čím přispíváme, přispějeme do pokladnice lidstva my, čeho potřebujeme od národů ostatních, abychom přispěli hodně?“

 

„Co řekneme světu o sobě my? A co ten svět o nás a od nás přijme? To je otázka.“

 

„Když jsme národ menší, máme jen jiné prostředky, jako člověk, který má chaloupku, nemůže pracovat takovými prostředky jako ten, kdo má palác; ale je otázka, nemůže-li být člověk v chaloupce šťastnější, vzdělanější než člověk v paláci. Ovšem běda mu, bude-li se opičit po tom, kdo má palác.“

 

„My musíme mít pořád na mysli, že jsme malý národ v nepříznivém postavení zeměpisném; prakticky nám to ukládá, abychom se měli víc k světu, víc myslili, víc dokázali než ti druzí; čili podle Palackého: každý uvědomělý Čech a Slovák musí udělat třikrát tolik co členové národů velikých a výhodněji položených. Vemte si jen, že každý vzdělaný našinec se potřebuje naučit aspoň dvěma cizím jazykům – co to stojí času a práce, ale jaký to je také zisk nejen pro vzdělání, ale i pro praktický styk s národy! A tak je to ve všem: máme-li se ctí obstát, musíme všecko své úsilí politické a kulturní pořádně zintensivnit. Ano, dá to práci; ale kdo si ji nechce dát, ať nepovídá o národě a vlastenectví.“

 

„Jsme malý národ po staletí odříznutý od velikého světa kulturního – tož se pořád hledíme vyrovnávat se světem. Proto se chytáme každé nové myšlenky – jednou z východu, podruhé ze západu a potřetí nevím odkud; proto je náš kulturní vývoj tak nesouvislý. To je dobře, ohlížet se, co je jinde, ale ohlížet se široce a zkoušet všecko, co je. Říkáme, že musíme otvírat okna do ciziny; dobrá, ale pak otevřete okna všechna a všechny dveře!“

 

„Já nevěřím v svatost národa, kde mohou být jednotlivci lumpy. Otázka cti národa je otázka cti každého jednotlivce. Ne kupčit s vlastenectvím a vlastenectví prodávat. Neschovávat se za národ, nýbrž mít odhodlanost sám se znát ke všemu.“

 

„Netvrdím, že my Čechové a Slováci jsme od přírody nadáni charakterem zvláště milým, něžným, holubičím. Naopak se mi zdá, že jsme vedle své charakteristické měkkosti – měkkost není totožná s citovostí a laskavostí, je spíše dojmovostí – dost tvrdí; možná, že máme sympatii k lidem o stupeň bezprostřednější, přímější než na Západě a nepodléháme tolik všem druhům formalismu…“

 

„Se Slováky často je třeba trpělivosti – jsou děti, resp. kluci, pokažení.“  (v listu Alici, 1924)

 

„Taková práce, jakou národ potřebuje, předpokládá a vyžaduje sebedůvěru. Pořád vytýkáme, že „národ“ nemá důvěry v sebe: proč všecko strkat na „národ“ – ten národ jsme každý sám!“

N Ě M C I

„Každý z nás chce jen mít péro za uchem – ne pracovat. Považte, že Němci nejsou již tak krátkozrací, jsou již podnikavější, mají zálibu v zaměstnáních praktických, v průmyslu a řemesle, a tím získávají mnoho výhod naproti nám.“  (1900)

O říšských Němcích: „Národ nesporně veliký, národ myslitelů a v mnohém učitel všech národů… Za celé války osvědčili obdivuhodnou vytrvalost, udatnost a v podrobnostech dovednost; čelili neústupně veliké většině národů na celém světě. Všechen respekt!“  (Světová revoluce)

„Přál bych si, aby naši Němci…pracovali s námi – to by byla lepší politika než jejich pochybené úsilí nynější. Pochybuji ovšem, a počítám s tím, že jsou v těžké situaci…“  (1918)

„Území obývané (našimi) Němci jest území naše a zůstane naše… My jsme vytvořili náš stát; tím se určuje státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté…“  (v prvním poselství Národnímu shromáždění 22.12.1918)

„Němečtí kolonisté a přistěhovalci opouštějí sněmovnu.“  (Rudolf Lodgman von Auen před volbou prezidenta republiky 27.5.1920)

„Ve svém poselství jsem zdůraznil fakt, že naši Němci přišli k nám jako kolonisté. I kdyby bylo pravda, že se nějaká malá část Němců u nás před německou kolonizací udržela v zemi z doby předchozí, význam kolonizace by se tím nerušil. Němci jako kolonisté nejsou občany druhého řádu, neboť byli do země zváni našimi králi, a ti jim zaručili všechna práva, nutná k plnému kulturnímu a národnímu vyžití. To je důležité politicky a takticky právě pro Němce, nejen pro nás: hlásím se docela vědomě k národnostní politice Přemyslovců, kteří Němce národně chránili… Vidím ve jméně naší první dynastie program, že totiž naše politika nejen vůči Němcům, nýbrž v celém svém rozsahu musí být přemýšlivá, promýšlená anebo, jak to Havlíček požadoval, rozumná a poctivá.“

 

„A přesto je přijmeme rádi, jestliže se rozhodnou ke spolupráci. Nikdo nám nemůže zazlívat, budeme-li po tolika trpkých zkušenostech opatrni, ale ujišťuji, že minority v našem státě budou požívat úplných národních práv a občanské rovnoprávnosti. Americká republika podjala se raději občanské války, než by byla připustila secesi svého Jihu. My nikdy nepřipustíme secesi našeho smíšeného severu.“  (z prosincového poselství 1918)

„Maďarské minority budú požívať všetkých občianskych práv. Maďari boli dosť krutí, že hovorievali: Slovák nie je človekom – my nebudeme im odplácať zlým, chceme len, aby Slovensko v plnom rozsahu malo hranice vhodné pre svoj rozkvet. A to platí také o Rusínoch, hlásiaich sa k nám.  (tamtéž)

„Mírovou smlouvou…vznikl uprostřed Evropy stát, který chová vedle asi šesti milionů Čechů mimo jiné téměř čtyři miliony Němců… Marny (byly) naše jednomyslné snahy, abychom sami určovali osud území námi obývaného… Tento stát vznikl na úkor historické pravdy… Nikdy neuznáme Čechy za pány, jako sami se nikdy nepoddáme jako otroci v tomto státě… Nikdy neustaneme domáhati se sebeurčení…“  (poražený německý kandidát, senátor August Naegele)

 

„Nečiňme jim, co bylo činěno nám, je nutno zapomenout stoleté pokoření a utrpení ve jménu klidu a pokrokového evropanství.“ (o vztahu k českým Němcům)

„Je naším úkolem, získat pro ideu naší demokratické republiky minority, se kterými žijeme. Jejich početnost a kulturnost ukládá nám i jim demokratickou dohodu. Postup vůči menšinám je prakticky dán naší vlastní zkušeností pod Rakousko-Uherskem: čeho jsme nechtěli, aby dělali nám, nebudeme dělat jiným.“

 

„Osudem se stalo, že vedle Čechů a Slováků v našem státě již dávno je značný počet Němců; jsou celé státy, které nemají více obyvatelstva a naši němečtí spoluobčané jsou na vysokém stupni kulturním a hospodářském… Dovolávaje se toho, co jsem už řekl, opakuju a zdůrazňuju i po válce, že musí být vyloučen z naší politiky všeliký šovinism. Ovšem na stranách obou. Netoliko Němci, nýbrž stejně ostatní příslušníci, třeba menší a malé minority, jsou všichni teď našimi spoluobčany a tudíž budou požívat demokratické rovnoprávnosti…“

 

„V demokracii zastoupení minorit je nutností. V každém případě je úkolem majority, dávající podle demokratického principu majority státu svůj ráz, získat minority pro stát. Vstup dvou německých ministrů do vlády pokládám za šťastný počátek definitivního dohodnutí.“  (1928)

 

„Budeme-li k sobě slušní, mohou vedle sebe v jedné vsi žít občané všech osmi národností a nepotřebují k tomu žádný zákon. A naopak, sebelepší zákon nepomůže, chybí-li dobrá vůle.“

 

„Jazyk německý je pro nás důležitý politicky, naši úředníci musí znát německý jazyk a musí jej znát dobře, aby vnikli i do dialektů lidových. Jazyk německý je světový, proto výhodný jako prostředek kulturní a vzdělávací. Na středních školách českých a slovenských a na školách měšťanských musí se vyučovati němčině, na německých češtině.“

 

„Fakt, že jsme vůkol obklopeni velikým německým sousedem, nutí myslivého Čecha k politice obezřetné a přímo moudré.“

V dětské ozdravovně Červeného kříže v Bukovanech si všiml, že při hře německé děti zpívají mnohem hlasitěji než české. „Vidíte, už na dětech je to vidět. To sebevědomí nám ještě chybí.“

 

„Němec je slabý svou silou. Čech je silný svou slabostí.“

 

 

V L A S T E N E C T V Í

„Pamatujte, mladý muži, že je potřebí velice milovat svou zem, jestliže jí chceme sloužit.“  (14letému Francisi Leymu – přítel vnuka Herberta a budoucí francouzský historik)

„Tolik lidí dnes káže o své lásce k národu, ale prosím vás, jakým nepěkným a nevzdělaným jazykem to kážou! Říká se vlastenectví, a přitom nemáme pořádný a praktický slovník vlastní řeči. Musí se dobře česky mluvit, aby se dobře česky myslilo. Takový dobrý slovník bude větší služba národu než mnoho takzvaných vlasteneckých hesel…“  (před vydáním Trávníčkova Slovníku jazyka českého)

„Humanita nevylučuje ani neoslabuje lásku k národu; mohu, ba musím milovat národ svůj positivně, ale nemusím proto nenávidět národy jiné. Pravá láska se nedokazuje nenávistí, nýbrž jen láskou.“

 

„Většina lidí milujíc vlastní, domnívá se, že musí nenávidět cizí.“

 

„Láska, humanita musí být positivní. Často nenávist, například k národu druhému, pokládá se již za lásku k národu svému. Vyšší je nemít té nenávisti, ale positivně milovat. Nebudu se přít o to, lze-li něco cizího tak milovat jako své. Například cizí národ milovat tak jako svůj. Bylo by nepřirozené to žádat; ale zvykejme si, národ, rodinu, stranu svou, kohokoli milovat positivně, to jest bez pozadí nenávisti, a docela nový mravní svět se nám rozevře.

 

„Silný, pravý cit k vlasti má každý, kdo o vlasti a citech svých mnoho nemluví.“

 

„Každý politický řečník má úspěch, když proti nepohodlným jednotlivcům nebo stranám zahromuje ve jménu národa, a nikdo se ho neptá, má-li nějaké poslání od národa a odkud ví, co národ o věci soudí.“

„Není takzvané čisté krve – nemáme jí my, nejsme čistokrevnými Slovany, tak jako jí nemají ani Němci, Francouzi, Angličané a tak dále. Nikdo, nikde. To mluvení o nějaké čisté nebo nadřazené rase je politický mythus. Evropejství a evropanství vzniklo právě tím míšením, právě tím vzájemným obohacováním krve a ducha.“

„Kdo na malé poměry jen naříká, obviňuje tím sebe sama; sám je tím vinen, že žije male. To platí zvlášť pro mladé lidi. Takový novopečený vzdělanec nechce jít na malé město nebo na venkov, že prý tam kulturně zapadne a zakrní. Ve skutečnosti je pohodlný; dovede být kulturně živ, jenom když má k tomu svou kavárnu a ty umělé stimulanty… Lev je lvem i v kleci, nestane se oslem.“

 

„Nikde na světě neslyšíte lidi tolik reptat a stěžovat si jako u nás; to je ta nekuráž a ještě něco horšího. Já si myslím, že každý takový nespokojený člověk má nerad své povolání; proto nadává na politiku, na poměry a na celý svět. Člověk, který dělá svou práci bez zájmu a jenom z chlebařství, je nešťastný a otrávený člověk. Já rád poslouchám, když někdo mluví s láskou a chutí o svém povolání.“

 

„Já nemám rád prázdné mluvení o slovanství, jako nemám rád vlastenčení. Prosím vás, kolikpak z našich slavjanofilů dovede aspoň číst rusky, polsky, srbsky? Stejně tak jako ti lidé, co mají plná ústa, že jsme národ Husův: kdo z nich pročetl aspoň kousek Husa, a nejen Husa, aspoň jednu knihu bratrské reformace? A nač to mluvení: normální člověk nevytrubuje do světa, že miluje své rodiče, svou ženu, své děti; to se rozumí samo sebou. Když miluješ svou vlast, nemusíš o tom mluvit, ale udělej něco kloudného; o nic jiného nejde.

 

„Mně vždycky bránil jakýsi stud, abych říkal slova „vlast“, „národ“ a tak. Nevyvolávám-li o sobě, že jsem vlastenec, nekřičím o tom druhém, že je zrádce vlasti; musím trpělivě dokazovat, že jeho cesta je z těch a těch důvodů chybná.“

 

 

R U S K O

„Já jsem ty naše křiklavé Arcislovany, kteří se nenaučili ani azbuce, nemohl cítit, to je pravda.“

 

„Havlíček, který byl delší dobu v Rusku, napsal: „Já nejsem Slovan, já jsem Čech.“ Každý pochopí, co chtěl.“

 

„Znám bolševické Rusko dobře, pozoroval jsem však pečlivě bolševickou revoluci.Konstatuji vám zde podle nejlepšího vědomí a svědomí, že se nám Čechům ruský vzor nehodí.“

                                                                                      (z proslovu k dělníkům)

 

„Celkem jsem si odnesl z Ruska totéž co Havlíček: lásku k ruskému lidu a nechuť k oficiální politice a k panující inteligenci.“

 

„A jako Evropan jsem západník – to říkám vůči těm slavofilům, co v Rusku a Slovanstvu vidí něco nadevropského. Nejlepší Rusové byli také západníky!“

 

„Znal jsem ve Vídni zpravodaje úřední petrohradské agentury Svatkovského; mluvil velmi s obavou o Rusku (1914) a nesouhlasil s tehdejšími plány dát Čechy nějakému ruskému velkoknížeti. Říkal mi, ani čtrnáct dní byste si nenechali v Praze líbit režim i nejlepšího ruského velkoknížete.“

 

„Naše slovanství nesmí být slepé; odmítám zejména ten panrusismus, jenž pod heslem slovanství a slovanské politiky všechnu naději skládá na Rusko, a na Rusko imaginární…“  (Světová revoluce, 1925)

„Bolševictví je neomylnické a inkvizitorské, a právě proto nemá s vědou a s filosofií vědeckou nic společného; věda, tak jak demokracie, je bez svobody nemožná.“

 

„Mesianismus slovanský se vědecky držet nedá, jako se nedají držet mesianistické tužby pangermánské a jiné. Byl jsem vždy skeptický ke všem těmto teoriím, ať filosofickým, ať politickým: nepřijímám nekriticky mesianismů slovanských a stejně jsem nepřijímal nekritického a jednostranného uctívání kultury západní… K starému programu: „Ex oriente lux?“ odpovídám: Ano, ale také „Ex occidente!“

 

„Ve starších v Rusku vycházejících časopisech, románech a knihách se musí velmi mnoho číst mezi řádky. Tento způsob působí obyčejně dráždivěji, než by působilo volné slovo. Absolutismus není jen brutální, je vždy také hloupý.“  (Rusko a Evropa, 1913)

 

„Masaryk mezitím vzbudil proti sobě nové nepřátelství tím, že potíral nerozumné nadšení českých nacionalistů pro všechno ruské. Na rozdíl od nich Rusko znal a seznal, že panslavismus nemůže přinášet jeho národu nic dobrého…“  (W. Steed, 1935)

Mnohé Masarykovy spisy, přeložené do ruštiny nebo vyšlé německy, byly v Rusku zakázány za carismu stejně jako za Lenina.

„Milovali jsme, čeho jsme neznali. Na Rusku jsme Rusy poznali… Ruské sociální poměry jsou těm, kdo je doporučují, zpravidla neznámy… Je proto nebezpečné odbočovat z naší dráhy a oddávat se romantismu revoluce ruské…“  (Sovětské Rusko, 1920)

„Jak může Rus, a třeba Lenin, rozhodovat o stupních vývoje v Čechách nebo v Anglii a jinde? A naopak: jací jsou to domácí vůdcové, kteří se na rozhodnutí ptají Rusa?“  (1920)

„Představte si (ne žertem, ale doopravdy), že by lidé této úrovně a vzdělanostní kvality měli vést univerzitu, techniku a tak dále…Jakým právem pan Čičerin a jiní zdůrazňují velikost státu a mluví pohrdavě o státech a národech malých? Z pánů mluví jen nadutost mongolských výbojníků, přesvědčených o jedinečnosti, o „non plus ultra“ své kultury a politiky.“

 

„Jsem přesvědčen, že soustava Lenina i jeho praxe je nespravedlivá a že se nejen nehodí do poměrů našich, ani do poměrů západní Evropy, nýbrž že se nehodí ani samému Rusku.“

 

„My si již nemůžeme dovolit moskevský luxus; jen lidé politicky a hospodářsky zaslepení mohou mít heslo: Čím hůř, tím líp.“

 

„Bolševici se dovolávají pro svůj revolucionismus Marxe a Engelse docela neprávem. Oba se v socialistickém a vědeckém údobí svého vývoje revolucionismu vzdali.“

 

„Bolševici jsou lidé jedné knihy a ti jsou vždy nebezpeční.“

 

„Většině bolševiků je revoluce v pravém slova smyslu fetišem. To hoví jejich intelektuální a mravní nevyvinutosti. Revoluce proto stává se jim cílem; administračně nedovedou pracovat, touží po tzv. velkých činech a třeba jen gestech a slovech. Proto jejich stálý boj s kontrarevolucí, libovolně definovanou.“

 

„V Evropě jsme zralejší pro pronikavé sociální přeměny a nepotřebujeme k tomu branné revoluce, a nejméně revoluce teroristické po vzoru ruském.“

 

„Europeizace Ruska ano, ale zatím s knutou à la Petr Veliký.“

 

Když po nezdařeném puči bolševické levice poskytl 14.12.1920 audienci vůdci českých revolucionářů, svému bývalému poslaneckému kolegovi z Vídně (a za krátký čas předsedovi KSČ), Bohumíru Šmeralovi. Na rovinu mu řekl, že ti bolševici, kteří nechtějí svobodu jaká je v Republice československé, se klidně mohou vystěhovat.

 

„Revoluce musí být podniknuta na obranu, nikoli za panovačnosti a hrabivé útočnosti a musí obětovat životů co nejméně. V tom se právě Rusové pro svou kulturní primitivnost liší od nás na západě; ve válce a v revoluci životy jen jen hýří! Bolševici stojí v tom na velmi nízkém stupni. Viděl jsem na vlastní oči úžasné činy bolševických revolucionářů, jevila se v nich přímo barbarská hrubost, často až zvířeckost, ale největší mravní hrůzu vyciťoval jsem v té očividné zbytečnosti obětí.“

 

„Dnešní sovětský režim v Rusku diktaturou je, ale není diktaturou proletariátu podle učení Marxova, nýbrž diktaturou vůdců malé politické strany. Bolševická diktatura je docela zřejmě diktaturou ohromné menšiny; je to oligarchie, oligarchie aristokratická v pravém slova smyslu. Není to diktatura proletariátu, nýbrž diktatura nad proletariátem.“

 

„Marxistický materialismus se hodí pro Rusko jako pěst na oko.“

„ODSTRANILI CARA, ALE NEPŘEKONALI CARISMUS.“

 

O T Á Z K A   S O C I Á L N Í

„Nikdy jsem necítil valného rozdílu mezi prací kladivem a perem… Dobrý dělník není méně hodnotný než dobrý president.“

 

„Budeme nejen milovat bližního, nýbrž láska k bližnímu se uskuteční sociálními zákony. Usilujeme, aby mezi námi žebráka nebylo.“

 

„Můj ideál je ideál státnické humanity a spravedlivého zákonodárství. Jestliže toto je socialismus, potom ano pro socialismus.“

 

„Já nejsem komunistou a nevěřím, že by demokratismus byl v tom. Naopak, cíl vývoje všude je nerovnost, ale to neznamená, že by nerovnost bez spravedlnosti mohla obstát.“  (k zástupcům vojska v Rusku, březen 1917)

„V rovnost – rovnost naprostou – nevěřím, ve hvězdách ani v lidech není rovnosti. Vždycky byli a budou jednotlivci, kteří svým nadáním a nekontrolovatelným shlukem okolností víc dovedou a víc dosáhnou; vždycky bude hierarchie mezi lidmi.“

 

„Neuznávám absolutní rovnost. Ne že bych ji nechtěl, ale zkušenost mě poučuje, že lidé si nejsou rovni svou silou, svým nadáním, svým okolím. Každé sociální reformě může proto jít jen o to, aby se domohla co možná snesitelné nerovnosti. Zákon může ustanovit jen rovnoprávnost, nikoli rovnocennost. Neuznávám požadavek hospodářské rovnosti. Jsem pro důslednou solidárnost, ale odmítám komunism…

  Nevěřím, že se nutná reforma dá provést jen hospodářsky. Zároveň se musí provést reforma mravní a názorová. K provedení této reformy však Marxův materialismus nestačí.“  (1898)

„PŘIJÍMAL JSEM SOCIALISMUS, POKUD SE KRYL S PROGRAMEM HUMANITNÍM; MARXISMU JSEM NEPŘIJÍMAL… VŽDYCKY JSEM PRO DĚLNÍKY A LIDI PRACUJÍCÍ VŮBEC, ČASTO PRO SOCIALISM A ZŘÍDKA PRO MARXISM.“

„Chtít všecko zlo vyvozovat z kapitalismu, jak to činí Marx, je jednostrannost a přepínání. Slabosti, nedostatky, chyby a špatnosti lidského rozumu a srdce neprýští jen z lakoty a poživačnosti tak nepatrné menšiny, jakou jsou Marxovi kapitalisté.“

 

„Marx křivdí kapitalistům tím, že v nich nevidí také podnikatele a zaměstnavatele dělnictva, že v nich nevidí ne-li dělníky, tedy pracovníky. Marx líčí zpravidla kapitalisty jako vykořisťovatele nadhodnoty. Marxovi je kapitalista moderním despotou.“

 

„Ve společnosti je mnohem více lásky a solidarity, než připouští Marx, a smíme doufat, že tato solidarita bude sílit. Marx upadá do krajnosti, rozděluji-li celou společnost na andělskou levici a ďábelskou pravici – člověk není ani anděl ani ďábel, nýbrž bytost uprostřed mezi oběma.“

 

„Marx věnuje všechnu svou pozornost výrobě a jen výrobě; člověk má z Kapitálu dojem, že celý svět je jedna fabrika, v níž se ve dne v noci horem pádem jen produkuje a produkuje. Proč? K čemu? Pro koho? Po tom se v Marxově světotovárně neptají, neboť taková všetečnost ruší imanentní zákony kapitalistické výroby. Ne konzumenti, jen producenti rozhodují v Marxově světě – jako by sami nebyli také konzumenty.“

 

„Práce sama o sobě nás nespasí – o cíl jde, k němuž se prací chceme přiblížit. Mefisto také pracuje a velmi pilně.“

 

„Kapitalism je Marxovi hospodářskou soustavou v pravém slova smyslu vykořisťovací; kapitalista je vykořisťovatelem, moderním Faustem, potácejícím se mezi hrabivostí a požitkářstvím. Připouštím, že Marx charakterizuje část moderního kapitalismu správně. Ale jen část, neboť kapitál se tím moderním faustismem vcelku neřídí.“

 

„I kdyby pravda bylo, že člověk je egoista a že má jen interes hospodářský, tedy nedovede hospodařit bez vědomostí a bez vědomostí mnohých. Železnice nerozváží jen zboží, ale i myšlenky a z myšlenky se zrodila.“

 

„Marx a Engels mluvívají o zákonitosti historie s takovým důrazem, že je to až hrůza… Svobodnými, a to absolutně svobodnými se prý staneme hned, jakmile se společnost ujme vlastnictví výrobních prostředků a zruší kapitalistickou výrobu…“

 

„Státní socialismus nepokládám za žádoucí. Musí se organisovat samostatná, na státě nezávislá hospodářská správa. Uznávám užitečnost konkurence.“

„KOMUNISM ODMÍTÁM. BEZ INDIVIDUALISMU, BEZ NADANÝCH A VYNALÉZAVÝCH JEDINCŮ, BEZ SCHOPNÝCH VŮDCŮ, BEZ GENIŮ PRÁCE PRO SPOLEČNOST SE NEDÁ ROZUMNĚ A SPRAVEDLIVĚ ORGANISOVAT.“

„Každá diktatura, také proletariátu, bez odborných znalostí administračních a bez velkého plánu politického vede k politickému i hospodářskému úpadku.“

 

„Já vůbec jsem veliký nepřítel revoluce se zbraní v ruce a držím hlavně na revoluci ve hlavách a v srdcích.“

„Jestliže je komunism opravdu absolutním sociálním stavem, přestane v socialistické společnosti pokrok? Podle Marxe si vývoj komunismu můžeme představovat tak, že na začátku nové doby budou ještě některé přežitky kapitalistického režimu. Ty však časem vymizejí, komunistické zřízení bude úplně a dokonale zavedeno – a co potom?

  Jestliže v době civilizační a kapitalistické byla historie historií třídního boje, jestliže tedy hnací historickou silou byla lakota a panovačnost – která síla požene vývoj komunistické společnosti? Bude to ještě vývoj? Bude dokonce i pokrok, a v čem? Či bude společnost ve stavu hospodářské a tím i kulturní nehybnosti?“  (Otázka sociální, 1898)

„Nevěřím, že lze zrušit všechno soukromé vlastnictví… váže vlastníka k jeho majetku, je dobré v zájmu hospodářského pokroku. Komunism je možný, ale jen mezi bratry, v rodině nebo v náboženské a v přátelské obci; může být udržen jen opravdovou láskou.“

 

„Chtěl bych se zastat samotářství a samoty. Když chce člověk myslet, musí vyhledávat samotu, být samotářem. A snad právě ve městě máme lepší příležitost myslet než na venkově. Ve městě může člověk žít jako na poušti.“

 

„Veliké zlo je, že žijeme v myšlence, co řekne o mně soused. Ale o to běží, mít svůj úsudek, svou individualitu, Odhodlejme se být svými! Nežijme na cizí účet, na cizí svědomí.“

 

„Ať se každý stará o sebe, tj. starej se každý, abys byl politicky co nejsilnější individualitou – individualit je nám třeba, masy se dostaví samy sebou.“

 

„Prostá dělnice nebo řemeslnice (ostatně i žena profesorova neb úředníkova), která při svých skrovných prostředcích vede domácnost a přitom slušně odchová pět krků, myslí mnohem více a intensivněji než člověk jenž 20 let proseděl ve škole a nakupil si stoh různých vysvědčení.“

 

„Mnohá žena, která by chtěla pro svého muže zemřít, činí ho nešťastna tím, že nedovede pro něho žít.“

 

„Sebevražednost, jak se nyní projevuje, dříve nebyla, a nebyla zejména ve středověku… Objevovala se v době úpadku řecko-římské vzdělanosti (Plinius například vidí přednost člověka před bohy v tom, že si může vzít život), ale středověk ji neznal…“

 

Jak se Vám líbí tento článek?

Poslední aktualizace:

1 komentář: „TGM – DÍL 3.

  • Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.