Tomáš Garrigue Masaryk – díl 2.

C H A R L O T T A

 

„A nebylo v naší rodině většího a uvědomělejšího Čecha nad naši matku.“  (Olga Revilliodová-Masaryková, 1930)

 

„Jeden občan klobucký k nám přišel na návštěvu a dlouho, jak jsme říkali, okolkoval, až z něho nakonec vylezlo, že se přišel podívat na mou ženu, protože prý ještě nikdy neviděl – čerňocha.“  

(Hovory s TGM)

 

„Byla hluboce zbožná; smrt jí byla jako přechodem z jedné světnice do druhé, tak neotřesně věřila v nesmrtnost… Byla naprosto nekompromisní a nikdy nelhala; její pravdivost a nekompromisnost měly veliký výchovný vliv na mne.“  (tamtéž)

 

„ONA MNE FORMOVALA, ONA DOVRŠILA MOU VÝCHOVU.“

 

„Měl jsem zvláštní výhodu a štěstí, že se má životní pouť křížila s životní drahou Charlotty Garriguové; bez bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol…“  (Světová revoluce)

 

„Bez ní bych nebyl, co jsem, a nebyl udělal, co jsem udělal.“  (z testamentu)

 

„Malíř Schaiger, který mnoho obcoval v rodinách aristokratických, často říkával, že chováním a každým pohybem je moje žena největší aristokratka, kterou kdy viděl. A když v roce 1905 dělníci demonstrovali pro volné, rovné, tajné právo hlasovací, šla moje žena v jejich průvodu.“ 

 

„Když vyšly Bezručovy Slezské písně, řekla se zvláštním pochopením a přímou jasnozřivostí, že máme nového básníka.“  (František Bořek-Dohalský, 1946)

 

„Celé naše manželství bylo spoluprací.“  V době její nemoci přesunul svou pracovnu z Hradu do nemocnice ve Veleslavíně.

„Tak bych rád, aby se mamě dobře vedlo, pořád. Jsem jí moc dlužen za válku.“

 

1.května 1923 Charlottu postihl poslední úder mozkové mrtvice a částečné ochrnutí.

„Ten první máj jsem vždycky velmi cítila. Tak snadno se zapomíná, že je ještě tolik, kteří nemají co jíst.“  (její poslední jasná slova; + 13.5.1923)

 

„Byla to žena patřící více budoucnosti než minulosti.“  (Libuše Benešová)

 

„ŽENY JSOU LEPŠÍ NEŽ MUŽI, JSOU ČISTŠÍ A SLUŠNĚJŠÍ.“

 

 

P O L I T I K A

 

„NEDĚLEJME ROZDÍLU MEZI POLITIKOU A MRAVNOSTÍ.“

 

„ETICKOU ZÁKLADNOU VEŠKERÉ POLITIKY JE LIDSKOST.“

 

„UNUM NECESSARIUM JE NÁM: POLITIKA ROZUMNÁ A POCTIVÁ, POŘÁDEK A PRÁCE!“

 

„Kdo pozorněji se dívá na náš život veřejný…potká se s zvláštním typem intrikánů. Intrikánství toto otravuje však všecek náš pospolitý život – protože nedovedou být lvové, stávají se liškami, protože nedovedou být hrdinové, stávají se lokaji a pomáhají si lokajským chytráctvím. „Politika“ je ideál těchto četných a četných lidí.“

                                                       (Vady českého charakteru; Česká otázka, 1895)

 

„Morálnost je základním kamenem politiky. Žádný stát, žádná společnost nemohou být řízeny bez všeobecného uznání pro etické základy státu a politiky; a žádný stát nemůže vytrvat dlouho, porušuje-li základní zákony lidské morálky.“

 

„Vím, že v politice silným činitelem je ctižádost a panovačnost, a vím, že lidé politikou si zabezpečují rozmanité výhody; nežiju mimo svět, abych těchto sil a vzpružin nechápal, že do jisté míry také mohou sloužit celku. Ale tvrdím a hlásám, že blaho státu a lidu vyžaduje vzdělání a vzájemnost občanstva, prýštící z blahovůle, sympatie anebo jak tento prvek duchovní chcete nazvat.“  (z poselství po prezidentské volbě 1927)

 

„Nesprávné je dělat rozdíl mezi mravností velkou a malou, že se politik v zájmu státu nemusí a nemá ohlížet na mravní předpisy. Věc se má ve skutečnosti tak, že člověk, který například lže a podvádí v životě politickém, lže a podvádí také v životě soukromém a naopak; jen člověk slušný bude slušný vždy a ve všem.

Havlíček dobře věc rozsoudil, když mezi morálkou soukromou a politickou rozdílu nedělal.“

 

„Bez všeobecného uznání mravních základů státu a politiky nelze spravovat žádný stát, žádnou organizaci společenskou; neudrží se žádný stát, jenž porušuje všelidské základy mravnosti… Opakuji a zdůrazňuji, demokracie není pouze státní a administrační forma, nýbrž názor na život a na svět.“  (Světová revoluce)

 

Tedy: v politice (demokratické) žádáme nejen posuzování věcné, nýbrž i mravní. Možná, a upozorňuji na to, že se proti tomu názoru bude polemizovat, že to jest moralizování, morálkaření – nic naplat, jinak než na morálních základech nelze politické snažení odůvodňovat. Stačí-li moc, tj. prakticky větší silnější moc, je-li moc pravdou a právem, pak ovšem politika se stane částí – zoologie a basta!

 

„Jsem šťasten, že vidím ženy v tomto shromáždění. Věřím, že ženy se mají věnovat veřejné činnosti jako mužové.“  (z prvního poselství Národnímu shromáždění, 22.12.1918)

 

„Víc mne zajímala příroda, protože tam člověk vidí, z čeho ty kultury rostly.“  (po návštěvě britské Palestiny, Egypta a Řecka, 1927)

 

„Lidé jinak vzdělaní nemají ještě potuchy, že také politika je již vědou a že od politika třeba vyžadovat politického vzdělání, nikoli pouhého mluvení a popřípadě horování… Neběží tedy o to, nějaký požadavek politicky pouze vyslovit (rozumí se, že si každý přeje nejvíce!), nýbrž o to, požadavek ten náležitě zdůvodnit; a z toho zdůvodnění vidí se pak celé nazírání politické a vidí se, má-li politický žadatel a zdůvodnitel vůbec nějaké politické nazírání anebo papouškuje-li pouze, co léta slyšel.“

 

„Jsem nadáním a založením člověk politický, ne náboženský a dokonce ne theologický, ale náboženství je mně hlavní složkou duchovního života a kultury vůbec. Řekl-li jsem ve Světové revoluci: Ježíš, ne Caesar, řekl jsem to jako politik.“

 

„Všichni chceme být vůdci. Není pochyby, že vůdcové být musejí, ale vůdce nemá být pánem. Vůdcem dobrým bude ten, kdo dovede sloužit a kdo cítí, že sám je veden a veden být chce.“

 

„Představa, že diplomacie se v základě skládá z úskoků, je překonaná. Lidé začínají chápat, že stejně mezi národy tak i mezi lidmi je faleš stupidní a že komplikuje a zpožďuje zbytečně záležitosti. Dokonce i v politice je metoda pravdy tou nejpraktičtější.“

 

„Ve vídeňském parlamentě mě nejdřív zajímal parlament sám; já si několikrát přeříkal konstituci a jednací řád, ale prosím vás, mezi ústavou a parlamentní praktikou je asi takový rozdíl jako mezi evangeliem a církvemi.“

 

„Parlament se svými plenárními schůzemi stává se snadno rejdištěm demagogů, jevištěm politických herců.“  (1913)

 

„Snad nic není pro politiku, ale i pro život tak důležité, jako poznávat lidi. Poznat ty pravé a povolané, ale také prokouknout ty nesprávné a neprávem se deroucí na veřejnost. Každý úspěšný převrat vynese na povrch mnoho parvenuů, křiklounů a falešných proroků. I my máme své; po ovoci poznáte je, a poznají je konečně všichni.“

 

„Ten vybičovaný a výlučný zájem o politiku Prahy, zájem o politiku několika osob, které často jen na tu chvíli jsou v popředí, není nic zdravého.“

 

„Jistě je to zajímavý problém, proč u nás vzniklo stran tolik, když Angličané a Američané  vystačují zatím se dvěma nebo se třemi. Není to specifikum naše – naši Němci jsou obdobně rozděleni.“

„Češi, pokud se týče štěpení národa do stran, pochodují v čele všech národů Evropy.“  (J.Kislinger, pozdější generální sekretář německého svazu průmyslu v ČSR, prosinec 1918)

 

„Měli jsme již dvě vlády úřednické, co to znamená? Že i u nás přechod k demokracii od monarchismu je nesnadný, že demokracie je opravdu velikým úkolem, velikým problémem.“                      

(z prezidentova poselství k výročí republiky, 28.10.1928)

 

„I když máme vlády zcela parlamentní, soudím, že je užitečné pro určité resorty mít ve vládě odborníky. Přirozeně, musí takový odborník mít pro sebe důvěru vládní většiny, ale nemusí být zrovna jejím exponentem.“

 

„Nedostatek politického a filosofického vzdělání svádí k přeceňování politiky a k jejímu zvodnatění. Vzniká ten pustý politicism hospodský, jenž svým demokratickým pivem není o nic lepší než blaseovaná reakce aristokratického šampaňského.“

 

„Vzpomínám si, k čemu došel Napoleon na Svaté Heleně: že v Evropě už nebude možná jiná rovnováha než spolek národů. Že prý byl nucen Evropu zkrotit zbraněmi, ale dnes musí být přesvědčena; není důvodů, aby se mezi národy udržovala nenávist… Nu, myslím si: kolik Napoleonů a Napoleonků bude muset ještě přijít k rozumu?“

 

O Evropě a její integraci: „Lidé politicky myslící měli by také pochopit, že pro nás účast na jednáních Společnosti národů je nadmíru důležitá tím, že našim zástupcům dává stálou příležitost hájit náš program před zástupci všech států a býti ve styku s Evropou. To samo pro nás jakožto propagace znamená tolik, že to podceňování Společnosti národů, o němž mluvím, již proto je nemístné.“

„Často, když nemohu usnout, si hledím představit, jak bude svět vypadat za dvacet, za třicet, za sto let. Jak si to představuju? Beru to nejlepší a vývoje nejschopnější, co vidím dnes, a hledím si to rozvinout dál… Například není pochyby, že se ničím, ani válkami, nedá zastavit proces politické a hospodářské organizace Evropy a světa; čím dál tím více budou státy vázány mezinárodními úmluvami a světovou vzájemností. Nedá se zastavit ani zvrátit světový děj sociálního vyrovnávání…“

 

„Žaluje se na korupci – dobrá, jen do ní! Ale nedejme se svést ke generalisacím – a nevěřme korupčníkům, žalujícím na korupci. Je dost korupce tiché, toho šikovného obcházení zákonů, korupce skoro legální – té nestačí čelit negativně, ale positivně: víc úcty k zákonům a státu! Ano, myslím občanskou morálku – loyalitu ve smyslu anglickém.“

 

„Žaluje se na politické strany. Právem, pokud ty strany hovějí stranickému sobectví. Ale strany přece nejsou a nemohou býti jiné než průměr jejich voličů, ten zase závisí na tisku a občanské výchově – pořád ten problém vedení! Jedno musíme na stranách žádat stále a stále: aby za své poslance a představitele vybíraly slušné, politicky schopné a vzdělané muže a ženy. Pro mne je politika a demokracie věc nesmírně vážná: práce, řekl bych, pro ty nejlepší a nejvybranější lidi.“

Masarykovy sympatie patřily sociální demokracii, kterou paradoxně volil, i když stál ještě v čele vlastní strany. Vadila mu na ní ovšem (něco nám to připomíná) absence vskutku schopných předáků; k těm současným nechoval valné sympatie.

Heinrich Mann po letech vzpomínal, jak mu prezident v Lánech prozradil, že řekl čs.sociálně demokratickým šéfům: „Vy už nevěříte na Marxe, vy věříte ještě tak na benzin – benzin do vašich automobilů.“

 

„Ptáte se na spor o to mé takzvané levičáctví. Řekl jsem jednou, že vývoj jde nalevo. Opakuji to i dnes, ale užil bych raději slova „vpřed“, jako protikladu k reakci.“

 

„Tak si říkávám, když někdy mě tlačí malost dne: snad po padesáti letech se budou příštím lidem jevit právě tato léta v takovém světle velikosti, že nám budou skoro závidět.“

 

„Až jednou dojde na desátého presidenta, budou věci tak ustáleny, že presidentské volby nebudou mít takový význam jako u druhého nebo třetího presidenta.“  (o V.Klausovi)

 

„Buď Komenský, nebo nějaký Džingischán – nic jiného nemáme v politice.“

 

„I v politice boží mlýny melou pomalu, ale přesně a po celé věky.“

 

 

D E M O K R A C I E

 

„MÁME DVĚ VELEOBCE, KTERÉ PŘEKÁŽEJÍ NORMÁLNÍMU VÝVOJI DEMOKRACIE: KOCOURKOV A HULVÁTOV.“

 

„DEMOKRACIE MÁ SVÉ CHYBY, PROTOŽE OBČANÉ MAJÍ SVÉ CHYBY. JAKÝ PÁN, TAKOVÝ KRÁM.“

 

„DEMOKRACIE NENÍ PANOVÁNÍM, NÝBRŽ PRACÍ K ZABEZPEČENÍ SPRAVEDLNOSTI.“

 

„Existence duší je pravým základem demokracie: věčné věčnému nemůže být lhostejné, nesmrtný je nesmrtnému roven. Odtud láska k bližnímu dostává svůj zvláštní – říkává se metafysický – smysl.“

 

„Nejhlubší argument pro demokracii – víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovost a v nesmrtelnou duši; to je pravá, metafysická rovnost. Ethicky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Věčné věčnému nemůže být lhostejné, věčné nemůže věčného zneužívat, nemůže ho vykořisťovat a znásilňovat.“

 

„Všeobecné volební právo samo nezaručuje demokratického smýšlení; pravý demokrat bude nejen v parlamentě, bude i v obci, ve straně, v přátelském kruhu, v rodině, všude demokraticky cítit a jednat. Demokracie je světový názor a správa životní.“  (1913)

 

„Demokracie je diskuse: lidé se řídí argumenty, ne libovůlí a násilím.“  (1917)

 

„Jsou položeny základy a budova je zhruba postavena. Teď běží o dokončení stavby a vhodné a praktické zařízení uvnitř.“  (1927)

 

„Teoretikové státu starého vyjadřovali formulí, že monarcha je z Boží milosti: těsné spojení státu s církvemi bylo praktickým výrazem mravního smyslu státu. Věřím, že také demokracie, jako celý život jednotlivců a národů, je z Boží milosti.“  (1928)

 

„Naše demokracie musí být stálou reformou, stálou revolucí, ale revolucí hlav a srdcí!“

 

„Napsat se dá pěkná konstituce lehce ů provádět ji pěkně a důsledně je těžko. Někdy monarchie může být demokratičtější než republika.“

 

„Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách; demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale prává diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu.“

 

„Opravdová demokracie, lidovláda, vláda lidu, lidem, pro lid je všeobecným právem iniciativy; v demokracii povolán je občan každý, každý je odpovědný, ale ovšem i v demokracii je mnoho povolaných, ale málo vyvolených…“

 

„Političtí vůdci nejsou neomylní. Čtyři oči víc vidí než dvě, to je poučení, k němuž jsem se dostal politickou zkušeností a historickým studiem… Bolševismus se prohlásil za non plus ultra vývoje a vyhlásil se neomylným – odtud jeho inkvizice, a to ze stejných příčin a důvodů jako inkvizice španělská. Neomylnictví je projevem nevzdělanosti a polovzdělanosti; a právě demokracie musí být na stráži proti politickému parvenuovství.“

 

„Kdyby si lidé dovedli navzájem rozumět, měli bychom demokracii jedním rázem; bez vzájemného pochopení, bez tolerance není svobody. Jen když je člověk k člověku naprosto pravdivý a otevřený, lidé se opravdu poznávají; ale bez lásky není pravdy; bez pravdy a bez lásky nemůže člověk poznat člověka.“

 

„Ale vy jeden každý musíte vždy snésti mínění druhého. V demokracii je svoboda, volnost; demokracie, bylo řečeno, znamená diskusi. To jest, nesmí se nikomu překážeti, kdo má jiné a opačné mínění: v tom právě voják musí se cvičiti a musí býti vzorem, musíte přes rozdíly politické žíti kamarádsky. Naučiti se respektovat cizí mínění, vyslechnout důvody.“ 

 

„Uznáš-li, že se země vskutku otáčí kolem slunce, nemůžeš říci, že to neplatí pro některé lidi anebo pro některé spisy: pravda jest pravdou pro všechny a ovšem také pro tebe. Doporučuješ-li demokratismus, musíš jej doporučovati v prvé řadě sobě; jsi-li pro republiku, musí být tobě republika zákonem.“

 

„JE HOLÝM NEŠTĚSTÍM, ŽE JSME SI ZVYKLI ČEKAT TOLIK OD VLÁDY A ŽE SE VZDÁVÁME VLASTNÍCH ČINŮ.“  (ČESKÁ OTÁZKA, 1895)

 

„Prý parlament už nedostačuje. Ne už, ale ještě ne: parlament je volen voličstvem – kdo to voličstvo vychoval politicky a mravně? Starý režim…“

 

„Ráj na zemi není nikdy hotov a ukončen, je v nás jako dobrá vůle, jako žízeň po spravedlnosti… Máme svůj stát k tomu, abychom usilovali o nejlepší řád, řekl bych o království Boží.“  (v poselství k 10.výročí republiky)

 

„Je-li demokracie v nebezpečí, pak to znamená jen, že její vůdcové byli zváženi a shledáni lehkými… Ale demokracie přijde, protože přijít musí.“  (po Hitlerově nástupu k moci)

 

Najednou se pan president zastavil. „Tak si myslím,“ řekl, „abychom tu republiku udrželi ještě dvacet, třicet let. Pak už se ničeho nebojím.“  Znovu vykročil, ale teď se díval daleko dopředu. „Ještě dvacet, třicet let. To už tu bude nová generace, narozená na svobodě – pane, ta už si tu svobodu nedá vzít. Aji ti druzí do té doby poznají, že k něčemu jsme a že se na nás mohou spolehnout – jen těch dvacet, třicet let si ten stát ještě udržet!“  (Karel Čapek, Čtení o TGM)

 

„My jsme svůj stát neměli a žili jsme dlouho spíš proti státu než pro stát; nové, dorůstající generaci vědomí demokratického a republikánského občanství bude již samozřejmější než generaci odstupující. To občanské vědomí a sebevědomí, ta úcta k důstojnosti státu – k sobě! – nám teprve musí přejít do krve.“

 

„Dávám-li někdy příkladem Švýcarsko, je to i proto: abychom se naučili být stejně přívětiví a otevření, stejně dbalí přátelských styků se všemi sousedy a cizinci, ale uměli také tak neústupně uhájit svou zemi, svou republiku, jakmile by toho bylo třeba.“

 

„Osud našeho národa přímo logicky je spjat se Západem a jeho moderní demokracií.“

 

Na stolku měl rozloženo asi sto fotografií Hitlera. „Podívejte se na ně, já jsem je schválně objednal… Může hodit Evropu o sto let zpátky.“

 

„Duch může být znásilněn, ale ne natrvalo; pokud myslí, pokud soudí a tvoří, bude nutně překračovat dané ohrady, ať mu jsou ukládány jakoukoliv despocií. Každá násilná moc je jenom překážka, která dřív nebo později bude smetena; každá reakce, každý sestup k demagogii a fanatismu není než epizoda, po níž – se zbytečnými ztrátami, za cenu krve a drahého času – se vrátí svoboda lidských duší.“

 

„Žádná moc tohoto světa, a byť se i s celým peklem spolčila, neudrží národa vzdělaného, ušlechtilého a statečného v poddanosti a otroctví.“

 

 

N Á B O Ž E N S T V Í

 

„Obraz na kříži je mocnější než všechna scholastická dogmatika.“

 

„Stověžatá Praha, to přece znamená Praha náboženská!“

 

„Modlitba – ano.“

 

„Je věda a věda, je víra a víra. Dokonalá věda a dokonalá víra se nevylučují.“

 

„Materialismus je vědecky nemožný a materialismus historicky ekonomický je jednostranný.“

 

„Odmítáme svatokrádežné tvrzení, že moc dynastie habsburské a hohenzollernské je původu božského; odpíráme uznati božské právo králů.“  (z Washingtonské deklarace, 16.10.1918)

 

„Přijmu-li Ježíše, nemohu býti antisemitou. Jedno nebo druhé: Křesťan nebo antisemita!“

 

„Mnoho věřících neví, co je náboženství, mnoho nevěřících nemá tušení, co vlastně popírají; ale nejmíň a nejpovrchněji chápou náboženství lidé indiferentní, lhostejní. Přivést je k tomu, aby o náboženství aspoň mysleli – to by, pane, bylo veliké misionářství, a potřebnější, než jít kázat Negrům; ti věří po svém, ale věří. Dnes by bylo třeba misionářů pro inteligenci – ovšem inteligentních a opravdu zbožných.“

 

„Skepse není bezbožnost; skutečným nepřítelem náboženství, pravým bezbožstvím a odpadnutím od Boha je indiference, lhostejnost a cynism… Mnohý skeptik, ba i atheista má víc náboženství než takový nábožensky vyčichlý církevník.“

 

„Já jsem nikdy z toho nedělal tajemství, že jsem rozhodným odpůrcem všeho materialismu. Ale byl bych nespravedlivý, kdybych neuznal, nechci říci jeho oprávněnost – co jest nesprávné, není nikdy oprávněné! – nýbrž tolik, že proti jednostrannosti směrů a zřízení nematerialistických, hlavně církevnických, na straně druhé vznikla právě tato jednostrannost.“

 

„Opakuji, že jsem rozhodný odpůrce materialistického názoru na svět. Přesto jsem se naučil být tolerantní a neprohlašovat každého materialistu za špatného a protimaterialistu na dobrého a hodného člověka.“

 

„Účelnost světa, života, historického dějstva, našeho poznání i mravního úsilí mě vede k uznání stvořitele a ředitele všeho, osobní bytosti duchovné a nekonečně dokonalé.“

 

„Člověk, který by naprosto a do důsledků popíral řád ve světě a účelnost všeho, i svého vlastního života – prosím vás, jak by mohl být živ s takovou myšlenkou?“

 

„Jako theista, jako pluralista přijímám také existenci duše a její nesmrtnost, jsem si jist duší a dušemi; ale rozumově to dokázat argumenty, které by každého umlčely – to nedovedu…

 

„Nedovedu si představit, že by taková krásná a jemná věc, jako je myšlení, poznávání, zbožnost, mravní úsilí, vnímání krásy, celá kultura, že by se to mohlo ztratit, že by to mohlo nebýt k ničemu. Fyzikové říkají – energie se nemůže ztratit; a což tato energie v nás? Duše hýbá hmotou, rozum dává hmotě tvar, určuje účel a poznává celý ten svět: což může ta hmota trvat – a duše ne? Bylo by to divné.“

 

„Nesmrtnost se prožívá už teď, v tomto životě; nemáme zkušeností  o životě po smrti, ale máme, můžeme mít zkušenost už teď, že život opravdový a plně lidský žijeme jen sub specie aeterni.“

 

„Naděje v život věčný je základem naší víry životní. Víry, pravím, protože na víře život a práce je založena. Skepse, pochybování, je k práci neschopna. Ale víra naše již nemůže být slepá, nýbrž zdůvodněná; můžeme mít jen víru, která prošla ohněm kritiky, tedy přesvědčení.“

 

„Pro mne můj vlastní život, život mého národa je teologickým důkazem. Já jsem se svým rozumem o existenci Boha přesvědčil, proto ani dobře nemohu mluvit o víře.“

 

„Kdysi, v mládí, mě rozčilovalo, že nemám důkazů naprosto porážejících. Dnes si říkám: což musíme, cožpak můžeme vědět všechno a mít to notariálně černé na bílém? Jaký by to byl svět, kdyby byl pro nás bez tajemství! Kdybychom věřili, že víme všechno, ztloustli bychom příliš. Když jsem býval kantorem a učil filosofii, chodili na mne hoši a ptali se na to a na to; nemohli pochopit, když jsem jim říkal – nevím. Divili se, jaký je to filosof, když nemá na všechno odpovědi.“

 

„Neleň, ale nerozčiluj se, neboť jsi věčný. Odměřuj všecko správně, co neuděláš ty, dodělají jiní. Moderní člověk nemá stání, nemá klidu. Co neuděláš dnes, uděláš zítra, co neuděláš ty, udělá druhý, a když to vůbec neuděláš a když to nikdo neudělá, tož si řekni, že se také Pán bůh stará o to, co stvořil.“

 

„Žijeme v době rozhodně přechodné; prožíváme hlubokou náboženskou krisi. Skepse a náboženský indiferentism – vlastní nevěrectví není skepse, ale lhostejnost! – dotýká se přirozeně dítěte. Krise je právě všeobecná, je i v rodinách; obyčejně vidíte, že se otcové chovají nábožensky vlažněji než matky – dítě má dojem, že náboženství je jaksi pro ženy a děti; proto je shazuje, jakmile začne dospívat.“

 

„Velikým problémem stal se mně r. 1870 vatikánský koncil. Stopoval jsem podle novin odpor členů koncilu (Strossmayera, Döllingera aj.) a byl jsem s nimi proti novému dogmatu neomylnosti a proti papežské centralizaci. Rozešel jsem se s církví v nitru s velikou bolestí.“

 

„Můj rozchod s katolickou církví byl mravní, ne dogmatický. Protestanté přece mají stejná hlavní dogmata.“

 

„Církve nebo náboženství vznikají mučednictvím… Náboženství nemůže vzniknout tím, že se stovka nebo pár stovek kněží rozhodlo vzdát celibátu.“  (v reakci na vznik Československé církve, 1920)

 

Mimochodem, katolické strany se v Masarykově republice stanou silnějšími a vlivnějšími, než bývaly v habsburské monarchii.

 

„Podle mého názoru program rozluky státu od církví nemá být bojem proti náboženství. Rozlukou církví a státu i církve i stát mají se stát samostatnými, aby každý vlastní silou a způsobem sloužily nejvyšším ideálům lidstva.“  (z poselství 28.10.1928)

 

„Jestliže běh historie je řízen Prozřetelností, je-li v historii řád a plán – jak je možno vznik reformace a protestantismu odsuzovat tak šmahem a bez uvažování, co tak veliké, ohromné a trvalé hnutí v celém světě znamená, a právě pro katolíka? … Byla by reformace vznikla, kdyby církev národům byla stačila? A nevzniklo reformační hnutí právě v církvi samé? Nejlepší katoličtí lidé vždy kritizovali nedostatky své církve – nestačila by knihovna na sebrání celé té literatury od počátku katolicismu až do reformace; jakmile se však úsilí o reformu postavilo mimo církev a vznikly dokonce církve nové, církev stará se stala stranou a udržení moci, násilím nebo kompromisem, stává se hlavním objektem její politiky…

Jestliže církev byla nedostatečná, neříkám, že reformace stačila ve všem a všude… Církve hlásající náboženství lásky sáhly k násilí a daly se světskými mocemi ochotně zneužívat.“

(Světová revoluce)

 

„Ježíš upozornil, že Bůh zná potřeby lidí; nepotřebuje o nich informací. Lidé se většinou modlí, aby Bůh pro ně udělal něco nemožného, prosí o zázrak.“

 

„V mé „Sebevraždě“ je vidět, jak jsem hodnotil náboženství a zejména ztrátu víry. Tou knihou jsem řekl, že život bez víry ztrácí jistotu a sílu; tím jsem vlastně řekl všecko…

A vidíte, přece mě za tu knihu vykřičeli za neznaboha. Když jsem studoval v Lipsku, přednesl jsem jednou své myšlenky o sebevraždě ve filosofickém spolku: den na to za mnou přišel mladý muž, chvěl se rozčilením a řekl mi, už po léta prý ho pronásleduje úmysl vzít si život, ale můj výklad že ho té utkvělé myšlenky zbavil. A přece proti mně psali klerikálové i liberálové, že prý ve své knize doporučuju sebevraždu. Tehdy jsem trnul, jak je možné být tak zlým. Dnes už se tolik nedivím. Německý katolický spisovatel Ratzinger pochopil hned mou knihu, že je filosofií dějin a že není proti náboženství; ale náš katolicism český nebyl na takovém stupni vzdělání, filosoficky ani theologicky…

Ferdinand Schulz na mne v „Národních listech“  uvalil národní kletbu jako na filosofa sebevraždy, a milá Krásnohorská, taková pěkná pracovnice, proklela i mou matku.“

 

„Škola laická, kde je zavedena, nechává náboženství stranou; ale nedovedu si představit našeho člověka, který by rostl bez poznání Ježíše a jeho učení; vždyť i obsah Starého zákona patří k základnímu kulturnímu majetku evropského člověka. Kdo by neznal obsahu křesťanství, byl by vlastně cizincem na naší kulturní půdě; a jak by kdo mohl pochopit evropské dějiny a řády, kdyby nebyl poučen o podstatě a vývoji církví?“

 

„Nakonec bych se chtěl ještě zmínit o jedné knize, kterou měl pan president na svém příručním stolku v ložnici po celý život. V ní, myslím, četl často, ona v něm podporovala pevnou víru, že nakonec musí vždycky zvítězit lidskost, láska člověka k člověku a pravda. Ležela tam den co den, v prosté černé vazbě, kniha knih – bible.“  (Alois Kadlec, stolník)

 

„Žít s tatou vám dá jasný pocit, jak jeho náboženský cit je silný.“  (dcera Olga, 1930)

 

„NÁBOŽENSTVÍ NENÍ TEORIE, NÝBRŽ PRAXE.“

 

„Vždycky jsem o náboženství mluvil nerad a posud nerad o něm mluvím, protože náboženství se má žít a má být tím nejintimnějším, co člověk duchovně má a je…“

 

„Náboženství se může prožívat nejen v kostele, ale i ve fabrice a na poli, v kravíně i v saloně, v smutku i v radosti. To je příklad Ježíšův.“

 

„Chodit do kostela, modlit se, zvykově vykonávat obřady a podobně, to není těžké; ale být si plně a stále vědom poměru k Bohu, mít úctu před každým člověkem a pomáhat mu, potlačovat svůj egoism, žít rozumně a mravně – – to je těžké a to je pravá zbožnost.“

 

Z listu na Slovensko při příležitosti prvního biskupského svěcení od převratu (1921): „Jsem si plně vědom historického významu tohoto dne pro Slovensko a pro celý náš stát. Nemohu v této chvíli dost zdůraznit slova milovaného Ježíše: „Bůh je láska. A říká-li někdo, že miluje Boha, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář.“ Právě tuto lásku, pane biskupe, ukazujte ve všech městech a vesnicích našeho drahého Slovenska.“

 

„Jsem přesvědčen, že můj život neprobíhá jen podle mých plánů… Pracujeme-li pro určitou ideu, máme právo očekávat to, čemu se někdy říká šťastná náhoda. Tato vnitřní logika života a dějin nás učí spoléhat na pomoc Boží.“

 

„Já viděl v politice nástroj, cíl mně byl náboženský a mravní. Ani dnes neříkám, že by stát byl splněním kulturního poslání: my musíme přispívat k budování Civitas Dei.“

 

„Nepotřebujeme duchovní lhostejnosti, nýbrž víry, živé víry v něco vyššího než jsme my, v něco velikého, vznešeného a věčného.“

 

„Komenský sděluje, že úpadek českého národa souvisí s předcházejícím přepychem. Předpovídá, že i Polsko zanedlouho upadne, jestliže se nevrátí k jednomu potřebnému – ke střídmosti.“

 

„Láska, kterou kázal Ježíš, není lhostejností, není pasivností, nýbrž činností, účinností, odhodlaností, udatností a podle potřeby bojem. Bojem, ne násilnictvím. Bojem proti fotrovství nejen mužů, nýbrž i žen; všude a pořád ještě překážejí zdravému pokroku staré baby ženského a mužského pohlaví. Na zloděje a vrahy máme policii, ale býváme bezmocni proti nečinnosti a tichošlápství tak zvaných dobrých lidí, těch lidí nepraktických a lhostejných.“  (závěr listu o ženském hnutí při příležitosti slavnostního otevření YWCY v Praze, leden 1929)

 

„Když se v kostelích duchovní začali modlit za republiku a presidenta, upozorňoval Švehla, jak veliká je to věc politicky. Měl pravdu. Musíme umět ocenit, když se organisace tak veliká a stará smiřuje s naším světským a demokratickým řádem. Můj poměr k náboženství se tím nezměnil. Hájil jsem náboženství odjakživa, měl jsem je od dětství, neopostilo mě ani tehdy, když jsem byl vykřičen za beznaboha.“

 

„Před tváří dějin Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát; ale před tváří věčnosti činil něco prostšího: Tomáš Garrigue Masaryk věřil. Věřil prostou a krásnou vírou v Boha a boží řízení na zemi; věřil, že vše, co se děje, má svůj smysl a směřuje k dobrému; věřil v nesmrtelnost lidské duše a v každém člověku ctil rovnost a svobodu té nesmrtelné duše. Jeho demokracie a humanita, jeho usilování o světovost a mír, o svobodu a rovnost lidí, to vše prýštilo z jeho zbožného uznání nesmírné důstojnosti a hodnoty každé lidské duše.“

(Karel Čapek: Masaryk věřil, LN 21.9.1937)

 

„Věřím, že veliké tajemství Masarykovy vnitřní krásy a velikosti byla jeho zbožnost… skrze svou zbožnost věřil v člověka, miloval člověka a odpouštěl mu, ctil jeho důstojnost a uznával jeho svobodu. Pravda, demokracie, humanita, všecko, co hledal i formuloval i konal, bylo u něho strašně hluboko zakotveno ve zbožné a posvěcující víře; ale i sám jeho život, vztah k lidem, práce i denní zájmy, vše bylo jako uloženo v rozměrech věčnosti a nesmírnosti… Někdy se jako filosof snažil zdůvodnit svou víru; ale ve skutečnosti víra zdůvodňovala v něm vše, jeho myšlení i dějinné skutky. Nikdy nezapomeňme, že v základech našeho státu, pokud jej budoval Masaryk, nebyl žádný zázrak; bylo v nich něco víc; v základech našeho státu je Bůh.

My pamětníci, my vrstevníci vidíme v Masarykovi bojovnosti i moudrost, krásu i velikost, klasický vzor muže a ducha; ale krásnější a hlubší bylo to, co on sám prožíval v sobě; byl to Boží řád, dětská důvěra, veliká láska a nesmírná zkušenost, moudrost a jistota víry. Vše ostatní jsou veliké, zrovna nadlidské dějiny; ale muž, který je nesl, prožíval v sobě něco, co je zároveň krajní lidská pokora i hrdost: že je nástrojem v rukou Božích.“

(Karel Čapek: Věčný Masaryk, LN

 

 

Š K O L A

 

„Musíme si uvědomit, že začíná výchova a vyučování vlastně prvními dny života, ba před tím.“

 

„Už dávno bylo řečeno: „Cti otce svého i matku svou!“ Já myslím, že máme k tomu přidat: A měj úctu k duši svého dítěte! Pamatuj na generace budoucí!“

 

„Jsme národ Komenského,“ kolikrát jsme tuto frázi opakovali. Ale buďme národem Komenského. Školství musí být naší starostí, je-li pravda, co říkal Komenský, že vzděláním teprve se člověk stává člověkem. Pak se nemůžeme dost odsoudit.“

 

„Nesouhlasím s požadavkem, aby výchovu dětí přejímal stát (resp. společnost), protože v tom vidím trhání rodiny. Nesouhlasím, třebaže dnes rodinu velmi často trhá nouze a bída. Ale trhá ji, a snad poměrně více, také bohatství.“

 

„Škola by lépe svědčila církvi než státu; v tom se nesmíme klamat. Že církev vedení ztratila, v tom je podivný vývoj historie; je to velká obžaloba církve, že mohla je vůbec ztratit. Klerikálové zapomínají, že ztratili školu proto, poněvadž neplnili svých povinností. Také by dnes jednali jinak než tenkrát.“

 

„Sestra pro bratra znamená v rodině velmi mnoho, má naň vliv ušlechťující. Anglický vychovatel nejeden ukazuje na to, že hoch, který má rád svoji sestru, se nikdy nepokazí, alespoň ne v té míře jako tam, kde toho poměru není nebo kde je zkalen. Bratr, který se může své sestře upřímně podívat do očí, ani neví, jaké v ní má štěstí.“

 

„Pokud je to možno, všechny své síly a schopnosti musíme pěstovat souladně. Nejen ducha, nýbrž i tělo. Pokud možno vzdělání harmonické.“

 

Školákům v 10.výročí republiky: „Není to nic těžkého, pečujte o čistotu svého těla, nebojte se vody, myjte se s chutí, koupejte se a plavte, pohybujte se čile na čerstvém vzduchu a dejte se ohřávat sluníčkem. A vystříhejte se nápojů alkoholických.“

 

„Dobrý životopis bude dítěti i národu hlavním poučením. Lze bezpečně odhadovat kulturní výši národa podle toho, jaké má životopisy svých mužů. V tom ohledu jsou nám příkladem a vzorem Angličané. U nich každý velký muž má svou biografii pro dorostlé, malé i nejmenší, filosofickou i populární.“

 

„Namítá se, že se trestá přece, že bití je někdy dobré; někdy nezbytné. Nevím, je-li nezbytné; myslím, že nikoli; ale připouštím, že se může a také bude trestat, i kdybych toho nepřipustil. Trestání zdá se mi vždycky jako trest nad sebou; bít dítě znamená vlastně bít sebe, a kdo toho necítí, nemá práva trestat.“

 

„Ne trestat, to je pochybeno, ale odměnit, to spíše vede k cíli.“

 

„Jedno špatné trestání – a dítě často ztrácí důvěru v matku, otce, učitele.“

 

„Trest je jed. Medicína dává někdy jed, ale jak ohromná odpovědnost předepsat jed!“

 

„Když trest, tedy tělesný a ovšem takový, aby se cítil – žádné hraní. Tím není řečeno, že trestání má být surové, že má být mrzačením, ale to právě je neblahé, že trest přechází pak v takové vášnivé mrzačení. Trestat musíme co nejméně.“

 

„Dobře řekl saský ministr: „S mladými bych si již pomohl, ale se starými je to zlé.“

 

„Chceme-li vzdělání, buďme pozorni, učme se myslit, ale nebuďme všetečni. Být moudrý, o to běží. Mnohovědnost nás nespasí.“

 

„V čem jsme chybili, z toho se učme; kdo zapomíná zkušenost špatnou, ztrácí dobrou…“

 

„Který učitel si není jasně vědom toho, že má vychovávat sebe, ten nemá ponětí o vychování… Běda dětem, kde starší se nevychovávají!“

 

„Učitel ani neví, jak ohromnou autoritou je dítěti, a málokterý pozoruje, jak ono vůči ní postupně mění své city, jak se zpočátku na něj dívá, jak ho pozoruje, více než učitel myslí…“

 

„Dítě není jen žákem, ale také učitelem starších, tím mocnějším snad, že ani neví o své vychovatelské moci a síle. Vliv mladších na starší je v každém ohledu ohromný.“

 

„Na jakou autoritu navykne dítě v osobě učitelově, tak bude posuzovat každou autoritu jinou; jak se chová k učiteli, tak se bude chovat ke každému.“

 

„Ne strach, ne bázeň, ne přílišná úcta, ale vzájemná důvěra dítěte k učiteli a obráceně. Již Sokrates řekl, že se žák učí od učitele, kterého má rád.“

 

„Já bych rád, aby mládež nepřijímala nic slepě, studovala a dělala si samostatný úsudek.“

 

„Učitel si hrá ne vševědoucnost, a to vidíme nejen na obecných, ale i na středních a vysokých školách. Málo bude takových učitelů, kteří by řekli dítěti: „To já nevím.“ Toto augurství škodí tím, že učitel dává dětem návod k tomu, čeho sám nedělá. V té dvojakosti je všecko zlo; dítě neučí se tomu, co učitel povídá, ale tomu, co dělá. Neklamte se, dítě brzy vycítí, co učitel chce, co mluví a jak jedná; nemůže mu to však říci a dělá potom prostě to, co on – počíná lhát, neboť nic jiného to není než mravní lež; a tím je otráven všechen zájem školy. Tedy poctivosti je třeba. Učitel má povědět: vím, nevím, tolik vím. Je nesnadno navykat tomu; každý z nás má přirozenou slabost svoji, a my ji skrýváme zejména ve škole; ale každý mi připustí, že právě ty slabosti učitelovy už žáček brzy pozná, a není pak nic směšnějšího, nežli když učitel slabosti ty stále zakrývá, a všichni to vidí.“

 

„Kde není upřímnosti učitelovy, tam  budou ležet nepovšimnuty jeho ideály, a bude se přijímat jen to slabé.“

 

„Vzdělání se vždycky vyplatí hospodářsky: co dá národ učiteli, to třikrát i desetkrát vyzíská.“

 

„Je hlavně třeba, aby měl učitel více prostředků, aby se mohl trochu hnout, podívat do světa, knihy kupovat. Škrtí se na něm, a on má být vševědoucí pro ty děti, k tomu, aby doma živil své děti a ještě dával kondice, jak ve městech se děje. To všechno je tak hloupé, že se o tom nedá mluvit.“

 

„Člověk a národ nežijí jen chlebem; uvědomili jsme si všichni, že potřebujeme převychování. Starost o školu a všecek duševní život vyžaduje nejintensivnější péče.“

 

„Halda vysvědčení ještě nezaručuje vzdělanost a dokonce nenahrazuje přirozené nadání. A nezapomínat na požadavek mravní; učenost, doktorské zkoušky a tituly nezaručují slušnost, čestnost ani statečnost.“

 

„To je to: mnoho číst neznamená hltat knihy, nýbrž si přečíst pár těch nejlepších. Mnoho prohovořit neznamená nadělat mnoho řečí, nýbrž málo slovy dostat se k jádru věci. Mnoho žít není honit se za mnohým, nýbrž žít pomalu a silně.“

 

„Inteligentem není ten, kdo má plný kufr vysvědčení, ale kdo myslí, ať je profesor, úředník nebo dělník.“

 

„Na českých bojištích r.1866 pruský učitel ukázal rakouským generálům, co znamená školské vzdělání také na bojištích, co dnes rozhoduje také ve strategii.“

 

„Kdyby školství mělo vyhovovat co nejvíce poměrům přirozeným, jak se v životě jeví, musilo by být škol mnohem více, než jich je teď, abych se tak vyjádřil, alespoň tolik, co je hospod.“

 

„Hlásá se volná láska: Ne! Láska – ano. Láska ne sentimentální, ne romantická, ale láska muže a ženy, sobě naprosto rovných.“

 

„Jistě je pud pohlavní silný; ale my máme také různé pudy jiné a o těch vždy žádáme, aby byly pod kontrolou rozumu; čím silnější pud, tím více musí být ovládán.“

 

„Angličané a Američané říkají: miluj mě trochu, ale dlouho – poučení pěkné, praktické.“

 

„Já bych mladým lidem nedělal mnoho morálních kázání, ale řekl bych jim: Pramen živé a živící vody najde jen ten, kdo v mládí neztratil smysl pro čistotu… Veliká láska, láska bez výhrad, láska celého člověka k celému člověku nemůže pominout lety ani smrtí. Já to vidím tak: Jediný muž, jediná žena po celý život; zůstat věren až do smrti.“

 

„Bez pití život v každém ohledu jest krásnější. Člověk nepijící, který má svěží všechny smysle, uvidí tolik krásného v životě, přírodě, společnosti, ve své práci, o čem se mu ani nezdálo, pokud byl ve své alkoholické mlhovině.“

 

„Nední to náhoda, že právě – nechci říci kantor, jak obyčejně říkávám – ale učitel se stal prvním prezidentem. V tom je kus toho Komenského a našeho národního vývoje a doufám, že tento vývoj půjde dál.“  (k mladým učitelům o pedagogických dnech, 1930)