Těžba rtuti v roce 2009

Těžba rtuti v roce 2009

1.Čína                         1400   tun

2.Kyrgyzstán                 250

3.Peru                           140

4.Rusko                           50

5.Tádžikistán                  30

6.Mexiko                         21

7.Finsko                          15

8.Maroko                        10

Svět celkem                 1920   tun (bez Španělska a USA!)

Významným producentem je Španělsko (v roce 2004 3. na světě!), rtuť se dále těží i v USA. Španělsko a USA však v posledních letech údaje o těžbě rtuti neposkytly. Jiné státy rtuť netěží.

Největší světoví producenti rtuti v roce 2004

(těžba v tunách)

1.Čína                         1,140 tun

2.Kyrgyzstán                  300

3.Španělsko                   250

4.Alžírsko                        73

5.Rusko                           20

   Svět 2004                1,890

   Rtuť (latinsky Hydrargyrum, chemická značka Hg) je za běžných podmínek stříbrolesklá, těkavá, prudce jedovatá kapalina. Je to jediný kov, který je za běžných podmínek kapalný. Teplota tání rtuti je totiž -38.8oC. I teplota varu je na kov poměrně nízká: +356.7oC. Rtuť zároveň patří k nejtěžším kovům – její hustota je 13,534 kg/m3. Rtuť je dobrým vodičem elektrického proudu. Rtuť se vzácně vyskytuje v přírodě i v ryzím stavu, většinou se však nachází ve formě sulfidu rtuťnatého (HgS, česky rumělka, jinak cinabarit).

   Rtuť se díky své roztažnosti používá v teploměrech a barometrech. Není tomu tak dávno, kdy se atmosférický tlak uváděl v milimetrech výšky rtuťového sloupce – při normálním tlaku (1,013 hPa), byla výška rtuťového sloupce 760 mm. Dříve se rtuť hodně používala při amalgamační těžbě zlata a stříbra, což je jedno z největších ekologických zvěrstev, jaká si lze představit, a proto se od ní dnes již většinou upouští. Amalgámy jsou kapalné nebo pevné slitiny rtuti a nějakého dalšího kovu. Při amalgamační těžbě se do rozdrcené horniny pumpuje rtuť, v níž se zlato či stříbro rozpustí (vznikne amalgám). Z amalgámu se pak rtuť oddestiluje a tak se oddělí od drahého kovu. Úplně oddělit rtuť od zbytků hlušiny je však prakticky nemožné, takže při těžbě dochází k zamoření životního prostředí prudce jedovatou rtutí.

    V běžném životě se s amalgámem setkáme nejčastěji u zubaře.  Dentální amalgám je slitina rtuti, stříbra, mědi a cínu a dělají se z něj plomby. Rtuť se rovněž používá v medicíně a při výrobě výbušnin. Vzhledem k toxickým vlastnostem rtuti je v poslední době patrná snaha nahrazovat ji pokud možno jinými materiály. Velké diskuse se v poslední době vedou na téma eventuální škodlivosti či naopak neškodnosti amalgámových zubních výplní.

   Rtuť je nejenom prudce jedovatá, ale ještě ke všemu se v lidském organismu hromadí a dostává se z něj jen velmi obtížně. Koncentruje se především v ledvinách, v menší míře pak ve slezině a v játrech. V ledvinách může rtuť setrvat i desítky let! Do organismu se rtuť může dostat v potravě nebo ze vzduchu ve formě par, některé sloučeniny rtuti se však mohou dostat do živých tkání i pouhým stykem s pokožkou.  Při požití vyšší dávky rtuti se dostavují průjmy, bolesti břicha a zvracení.

Libí se vám článek?

Poslední aktualizace:

Petr Daubner

Jmenuji se Petr Daubner. V “civilu” jsem normálně učitel zeměpisu a dějepisu, občas se však změním v cestovatele a vyrazím do světa. Neboť cestování je mojí největší vášní.

    Petr Daubner napsal celkem 866 článků. Zobrazit všechny články autora Petr Daubner

    1 komentář: „Těžba rtuti v roce 2009

    • Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.

      Reagovat

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.