Tajemné Topkapi – proč má fontány ukryté ve stěnách?

Asi není nikdo, kdo by tento symbol Osmanské říše neznal. Vždyť do Istanbulu (nebo chcete-li Cařihradu či Konstantinopole) se jezdí právě kvůli Topkapi, případně do chrámu Hagia Sophia. Mnohé zajímavosti se ovšem přímo na místě nedozvíte, nebo jednoduše zaniknou v přívalu informací. Tak proč se jednoduše trošku nepřipravit předem?

V době své největší slávy hostil více než 4 000 lidí, může se pochlubit jednou z největších sbírek starožitností na světě a turistům je dnes přístupný jen malý zlomek z více než 300 přepychových místností; pokud bychom chtěli shrnout základní informace o Topkapi do jedné věty, šlo by o dobrý základ. Na celkový obraz této velkolepé stavby to však ani zdaleka nestačí – ten je totiž mnohem pestřejší, než si vůbec dokážeme představit. A rozhodně nejde o přehánění sepsaná zapálenými tvůrci turistických příruček. Mimochodem celý palác zabírá plochu 700 metrů čtverečních, je tedy skoro dvakrát tak velký jako městský stát Vatikán.

V čem všem vám lhali…

O paláci Topkapi se v poslední době hodně mluvilo, a to v souvislosti s vtrhnutím tureckých telenovel do našeho filmového průmyslu. Právě zde se totiž natáčel seriál Velkolepé století, i další historické kousky. Jde o jedinečnou příležitost nahlédnout i do prostor, kam se turisté běžně nedostanou, na druhou stranu vznikla díky němu celá řada nepřesností.

Tak například v době sultána Sulejmana I. se mu rozhodně Topkapi neříkalo. V té době šlo prostě o Nový palác – Topkapi alias Dělová brána (podle označení části pevnostního opevnění v blízkosti) se palác stal až v 19. století. A mimochodem za to, že v paláci sídlila kromě vlády i celá sultánova domácnost, může manželka tohoto panovníka – Roxolana alias Hürrem. Před ní bylo místo panovníka rodinného života od světských záležitostí striktně odděleno.

Pro návštěvníky je to však rozhodně dobře – vždyť velká část těch nejkrásnějších komnat a artefaktů má souvislost právě se sultánským harémem.

Kde, kdy a proč? Aneb 400 let fascinující historie

Základní kámen položili na Serailovém mysu architekti sultána Mehmeda II. v 15. století. Postupovali přísně a stroze – s budoucí „rajskou zahradou“ neměl původní „Nový palác“ nic společného. Zadavatel si dovolil jen jeden výstřelek – Cinili kiosk, kde odpočíval mezi často složitými zadáními díwánu alias rady vládních úředníků.

Trvalo skoro sto let, než toto místo začalo kousek po kousku získávat svou budoucí slávu. Jak si totiž určitě pamatujete, ženy z harému se na veřejnosti příliš neukazovaly, a platilo to koneckonců i o sultánech (až na jisté výjimky). Vnitřní struktura Topkapi byla proto rozdělena na čtyři nádvoří:

• 1. nádvoří bylo volně přístupné všem lidem
• 2. nádvoří sloužilo díwánu
• 3. nádvoří bylo přístupné jen sultánovým nejbližším přátelům
• 4. nádvoří pak patřilo harému

Poslední sultán tu přebýval až do roku 1853 (Abdülmecid I.), jeho následovníci si již postavili svá vlastní sídla na jiných místech Bosporu. Topkapi však nezůstalo zapomenuto dlouho, už v roce 1924 bylo proměněno na velkolepé muzeum, jež je dodnes vyhledáváno místními obyvateli i turisty z celého světa.

Přijměte pozvání na prohlídku

Na Topkapi si zkrátka musíte udělat čas. Nejeden návštěvník vám totiž potvrdí, že jeden den je na celou prohlídku prostě málo. Harém, pavilóny soudců, sbírka čínského porcelánu, muzeum – a ještě mnohem víc. K tomu nádherný pečlivě udržovaný park obklopující celý komplex s báječnými kavárnami a čajovnou, nabízející jedinečný výhled na Bospor. Topkapi prostě nestačí jen vidět, musí se dokonale zažít.

I když první seznámení pro vás možná bude menší zklamání. První nádvoří je totiž nadále přístupné všem – stalo se z něj totiž obří parkoviště, kde v době vrcholící turistické sezóny svoje auto stejně nespíš nezaparkujete – bývá totiž plné už od samého rána. Dobrou zprávou ale je, že většina turistů jen rychle „proletí“ ta nejznámější místa a odlehlé kouty komplexu nechá bez povšimnutí. V harému nebo palácových kuchyních je však přeplněno téměř neustále, takže nebuďte zklamaní. Z parkoviště se dostane přímo do Fajánsového pavilonu nebo Archeologického muzea.

Věděli jste, že: V Topkapi najdete rozsáhlou kolekci antických i předantických děl?

Co se skrývá za druhou bránou

Prohlídkový okruh začíná na druhém nádvoří. Napravo můžete zamířit k rozsáhlým komplexům kuchyní, které dnes lákají především na dobové nádobí a jednu z největších sbírek čínského porcelánu na světě. Jde o dary i válečnou kořist osmanských sultánů, která byla později znárodněna. Ve staré klenotnici na vás zase čeká sbírka starých tureckých zbraní, a to včetně symbolické dýky Topkapi s rukojetí vykládanou zelenými drahokamy, jež byla původně vyrobena pro perského šáha. Dojdete odsud také k poradní místnosti diwánu (kde vám ochotný průvodce ukáže i stěnu a dírku v ní, za níž stával sultán a naslouchal shromáždění) a k harému.

Až budete v ženským komnatách, určitě si nenechte ujít návštěvu hammamu (lázní), a to nejlépe jejich část nazvanou Lázně paní Hürrem, pocházející z návrhů nejvýznamnějšího architekta Osmanské říše Mimara Sinana, který podle některých zdrojů stojí v pozadí až 300 staveb, mezi nimi i Sulejmanovy mešitu v Istanbulu  (Süleymaniye Camii) nebo Selimovy mešita v Edirne.

Až se dost pokocháte krásami soukromých částí, zamiřte Bránou Blaženosti (nebo také Bránou bílých eunuchů) na třetí nádvoří, kde v pavilónu Svatého pláště najdete významné islámské relikvie, ale sultánovy audienční komnaty, a samozřejmě i nové klenotnice přetékají šperky, sochami a uměním. K nejzajímavějším rozhodně patří portréty osmanských sultánů nebo dokonce jejich dochované oděvy.

Detaily, které stojí za povšimnutí

Celé Topkapi mělo připomínat ráj na zemi – proto je všude plno proudící vody a fontán. Ale to není ten správný důvod, proč se na vás některé dívají i z překrásně zdobených stěn. Ve skutečnosti měl jejich hukot a šum vytvořit jakousi zvukovou bariéru a zabránit tak odposlouchávání rozhovorů, vedených v jednotlivých místnostech. Palác byl zkrátka stále místem intrik a pletichaření.

Z téhož důvodu se můžete podivovat i nad lázněmi kol dokola obehnanými hustými mřížemi. Ty měly bránit úmyslům zákeřných vrahů, kteří čas od času i přes všechna opatření do harému pronikli. Mimochodem dovnitř žádní muži oficiálně nesměli – jen eunuchové.

Za návštěvu rozhodně stojí i bagdádský kiosk, na který se dostanete ze třetího nádvoří. Byl postaven na památku dobytí města a nabízí jeden z nejkrásnějších pohledů na Istanbul vůbec. Dohlédnete odsud i na tulipánové zahrady Ahmeda III., jež jsou v době květu doslova pastvou pro oči. Mimochodem za tulipány na našich zahrádkách můžeme vděčit právě osmanům. Ti je do Evropy přinesli z mongolských stepí, šlechtili je a zdobili si s nimi turbany. Tulipán je vlastně zkomolený název pro turban.

Co určitě nevynechat?

Nelze si nepovšimnout ani Pavilonů soudců v branách mezi prvním a druhým nádvořím. Jejich umístění není náhodné – souvisí s tradicí udílení spravedlnosti v palácových branách. Pokud byste si jako poddaní sultanátu chtěli na něco stěžovat a domoci se řešení, museli byste právě sem.

Do parku Gülhane, obklopující palác se však přímo z Topkapi nedostanete. Musíte zamířit k ulici vedoucí pro Hagia Sophií. I z tohoto důvodu tu nebývá návštěvníků tolik, kolik byste očekávali. Zahrady jsou krásné prakticky po celý rok, a najdete v nich množství kaváren, vybízejících ke klidnému posezení.

Hledali byste v čistě islámském objektu křesťanský kostel? V Topkapi jeden je – Hagia Eirene (Irene) najdete v rohu prvního palácového nádvoří a může se chlubit opravdu nádhernými mozaikami. Dnes je navíc proměněn v muzeum a koncertní halu, takže pokud budete mít to štěstí a nachomýtnete se k nějakému probíhajícímu programu, určitě si ho nenechte ujít, vyniká totiž mimo jiné i skvělou akustikou. Jde o velmi půvabnou tečku za celou návštěvou Topkapi.