Světové zeměpisné rekordy III.    (Příroda – vodstvo)

Nejdelší řeka

Jednoznačně nejdelší řekou světa je Amazonas (-Ucayali-Apurímac-Carhuasanta), jejíž tok měří 7,062 kilometrů. Některé anglosaské zdroje sice favorizují Nil, tento údaj však nemůže obstát. Je založen pouze na jméně řeky (Amazonka se „Amazonas“ nazývá až po soutoku obou zdrojnic – Marañonu a Ucayali poblíž města Nauta (nedaleko Iquitosu). Není však důležité, jak se řeka jmenuje, nýbrž délka nejdelšího toku. Ta byla donedávna udávána o několik kilometrů kratší (7,025 km). Její pramen mimo jiné hledala expedice docenta Bohumíra Janského z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Řeka Carhuasanta, zdrojnice Apurímacu, pramení v Peru. Dále Amazonka protéká Kolumbií a zejména Brazílií.

Nejvodnatější řeka

Amazonas – průměrný průtok 219,000 m³/s. To je pro představu asi 700x více, než je průměrný průtok Labe u Hřenska (nejvodnatější řeka Česka). Velikost Amazonky si však lze jen stěží představit – už ve městě Manaus (1,600 kilometrů před ústím do moře) má šířku 16 kilometrů a v ústí do moře dosahuje šířky 220 kilometrů, což je zhruba tolik, jako šířka České republiky! Průtoky u Amazonky udávají různé prameny v rozmezí 110,000 – 280,000 m³/s. Zde je to ovšem pochopitelné – asi nikdy se nepodaří přesně změřit přesný průtok tohoto veletoku. Amazonka dodává do moře zhruba 20% objemu vody všech světových řek.

Řeka s největší plochou povodí

„Kupodivu“ znovu – Amazonas. Plocha povodí 7,180,000 km². Údaje o ploše povodí se opět často liší, ale všeobecně kolísají okolo 7 milionů kilometrů čtverečních. Amazonas vytváří společné ústí s řekou Tocantins.

Nejdelší přítok

   Pravděpodobně nejdelší přítok na světě je Purus. Tato řeka pramení v Peru a v Brazílii se vlévá do Amazonky. Její délka je 3,379 kilometrů a je tak o malinko delší než Madeira (údaje se ovšem dost liší, takže prvenství Purusu je nejisté). Purus má však na rozdíl od Madeiry menší průtok (8,400 m3/s – tedy „jen“ asi jako Volha) a především plochu povodí (ta je pouze 63,166 km²). Purus totiž nemá tak rozvětvenou síť přítoků jako Madeira.

Nejmohutnější přítok

   Nejmohutnější řekou, která je pouze přítokem, je Rio Negro. Tento levostranný přítok Amazonky dosahuje délky 2,250 kilometrů. V místě, kde ústí do Amazonky, má průtok zhruba 29,300 m³ za sekundu a je tak nejvodnatějším přítokem na světě. Tok s názvem Rio Negro vzniká soutokem řek Guainía a Casiquiare na hranicích Kolumbie a Venezuely. Na dolním toku dosahuje Rio Negro během období dešťů šířky až 32 kilometrů a řeku zde zdobí nesčetné množství ostrovů. Na Rio Negro, těsně před ústím do Amazonky, se nachází Manaus, největší město Amazonie. Údaje o průtocích řek se ovšem liší značně a některé zdroje tvrdí, že vodnatější než Rio Negro je jiný přítok Amazonky, Madeira.

Nejdéle zamrzající řeka

   Lena – zamrzá ve městě Kirensk (horní tok) na 203 dnů v roce. Pro srovnání – nejdéle v Evropě zamrzá řeka Severní Dvina v Archangelsku – na 191 dní v roce, Volha v Kazani 147 v roce, Něva v Petrohradě 147 dní v roce, Visla ve Varšavě 60 dní, Rýn v Kolíně nad Rýnem 21 dní.

Největší říční delta

   Společná delta řek Gangy a Brahmaputry – Bangladéš a Indie. Rozloha přibližně 75,000 km² (tedy asi jako České republiky).

Největší vnitrozemská říční delta (odtok do jezera)

   Největší vnitrozemská říční delta (to jest delta, která nemá odtok do moře) je delta řeky Volhy, která se rozkládá v Rusku a částečně i v Kazachstánu. Delta řeky Volhy zabírá plochu asi 27,000 km². Některé starší údaje uvádějí jen 13,000 km², za věrohodnější se však dá v tomto případě považovat spíše vyšší údaj, protože delta se v současnosti zvětšuje. Tak například v roce 1880 byla rozloha delty Volhy jen něco přes 3,000 km²! Delta řeky Volhy se každoročně posunuje asi o 160-180 metrů dále směrem do Kaspického moře.

Největší vnitrozemská říční delta v poušti

   Delta řeky Okavango, severní Botswana. Často se delta Okavanga uvádí jako největší vnitrozemská delta vůbec, delta Volhy je však téměř určitě větší (viz výše). Rozloha delty Okavanga v době vrcholící povodně je 9,000 – 16,000 km², šířka v dolní části je až 230 kilometrů! Asi 97 % vody se nakonec vypaří a zbytek vody skončí v bažinách v okolí jezera Ngami. I když je tento odtok velice malý, stačí to k tomu, aby se v deltě nehromadila sůl a delta se nezměnila v mrtvou solnou pánev. Když je některý rok povodeň obzvláště vydatná, doteče voda dalších 200-300 kilometrů až do solné pánve Makgadikgadi, kde skončí tentokrát už v definitivně bezodtoké solné pánvi.

Nejvýznamnější případ bifurkace řeky

Bifurkace řeky Orinoko. Bifurkace řeky je zvláštní případ, kdy se původně jediný tok řeky rozdělí na dva toky, z nich každý ústí do jiného povodí. Orinoko bifurkuje na horním toku – jedna jeho větev pokračuje dále jako hlavní tok Orinoka a vlévá se ve Venezuele do Karibského moře, druhá větev, řeka Casiquiare (délka 355 kilometrů) odvádí vodu do řeky Rio Negro, přítoku řeky Amazonky.

Největší estuárium

Estuária jsou nálevkovitá ústí řek, která pozvolně přechází v mořské zálivy. Nejznámějším a největším estuáriem je La Plata – někdy se píše Rio de la Plata a potom je celý název druhé největší jihoamerické řeky La Plata – Paraná. Avšak někdo řadí estuária spíše k zálivům a pak La Plata není řekou. Maximální šířka La Platy je 219 kilometrů, čili zhruba tolik, jako je šířka ústí Amazonky! La Plata vzniká soutokem řek Paraná a Uruguay. Plocha estuária je 35,000 km². Na jeho opačných březích leží dvě jihoamerické metropole – Buenos Aires a Montevideo.

Největší jezero (rozlohou i objemem zadržované vody)

Kaspické moře – rozloha 371,000 km². Kaspické moře je daleko největším světovým jezerem. Je jezerem reliktním – kdysi bylo propojeno s Černým mořem, avšak bylo od něj odděleno – a bezodtokým. Hladina Kaspiku leží v „nadmořské“ výšce -28 m.n.m. (pobřeží Kaspického moře je nejníže položeným místem Evropy), samotné jezero se však celé řadí do Asie. Ústí do něj nejdelší a nejvodnatější evropská řeka – Volha. Kaspické jezero je slané. Jeho salinita kolísá od cca 10‰ u ústí Volhy až po 300‰ v mělkém zálivu Kara-Bogaz-Gol, který je téměř úplně oddělen od zbytku jezera. Kaspické moře oplývá velkým ropným bohatstvím (ropu těží ve velkém z  Kaspiku všechny státy, které ho obklopují – Rusko, Ázerbájdžán, Írán, Turkmenistán i Rusko). Kaspické moře je třetím nejhlubším jezerem na světě – maximální hloubka je 1,025 metrů. Kaspické moře je i daleko nejobjemnějším jezerem na světě – zadržuje objem vody přibližně 78,200 km³. Maximální délka jezera je 1,199 kilometrů.

 Největší sladkovodní jezero (plochou)

   Hořejší jezero (Lake Superior) na hranici Kanady a USA je nepatrně větší, než je rozloha České republiky. Zabírá plochu 82,414 km². Je největším z Velkých jezer (Hořejší, Huronské, Michiganské, Erijské a Ontario), která leží na hranici USA a Kanady (s výjimkou Michiganského jezera, které je celé v USA). Maximální délka jezera je 616 kilometrů.

Nejhlubší jezero

   Nejhlubším jezerem na světě je Bajkal (Sibiř, Rusko). Maximální hloubka jezera je 1,637 metrů. Dno Bajkalu je zároveň nejhlubší světovou kryptodepresí, protože leží v „nadmořské“ výšce -1,181 m.n.m. (hladina jezera leží 456 m.n.m.). Svou rozlohou (31,500 km²) je Bajkal osmým největším jezerem světa, objemem vody (23,000 km³) je dokonce druhý za Kaspickým mořem. Jezero Bajkal je největší zásobárnou tekuté sladké vody na světě – zadržuje víc vody než 5 Velkých kanadských jezer (Hořejší, Huronské, Michiganské, Erijské, Ontario) dohromady! Bajkal je tektonického původu a je geologicky nejstarším jezerem na světě (vzniknul už před 25 miliony let na hlubokém kerném zlomu). Jezero je 636 kilometrů dlouhé a asi 50 kilometrů široké,. Odvodňuje ho řeka Angara, přítok řeky Jenisej.

Nejhlubší jezero sopečného původu

   Nejhlubší světová jezera (Bajkal, Tanganika, Malawi) jsou obvykle tektonického původu. Nejhlubším jezerem sopečného původu je Crater Lake ve státě Oregon, v USA. Jezero vyplňuje sopečnou kalderu a je hluboké 592 metrů. Je nejhlubším jezerem USA a druhým nejhlubším jezerem Severní Ameriky.

Nejdelší sladkovodní jezero

   Jezero Tanganika ve východní Africe. Má délku 676 kilometrů a maximální šířku 72 kilometrů. Leží na hranici Tanzanie, Zambie, Burundi a Demokratické republiky Kongo. Tanganika je velice podobná Bajkalu – velikostí (Tanganika 32,880 km². Bajkal 31,500 km²), hloubkou (Tanganika 1,470 metrů – druhé nejhlubší jezero na světě, Bajkal 1,637 metrů), protáhlým tvarem (maximální rozměry: Bajkal 636×50 km, Tanganika 676×72 km), geologickým stářím (Bajkal – 25 milionů let, Tanganika 15 milionů let) i původem (obě dvě jsou tektonického původu, obě leží v hluboké tektonické sníženině). Tanganika vyplňuje nejnižší část Velké příkopové propadliny a je odvodňována řekou Lukuga do Lualaby (hlavní zdrojnice Konga). Jezero má velmi bohatou rybí faunu (zejména mnoho druhů cichlidovitých ryb – podobně jako sousední jezero Malawi).

Jezero, které je napůl slané a napůl sladké

   Jezero Balchaš (Balkaš) v Kazachstánu. Rozloha 15,600 – 23,400 km², maximální délka jezera je 605 kilometrů. Toto dlouhé a úzké jezero je Sarymským poloostrovem rozděleno na dvě téměř oddělené části. Západní část jezera je široká a mělká, a protože do ní ústí poměrně významná řeka Ili, pramenící ve vysokých horách, je zde voda sladká. Zato východní část jezera, užší a hlubší, postrádá významný přítok a voda je slaná. Vody obou částí jezera se spolu téměř nemísí. Jezero je bezodtoké a výrazně mění svojí rozlohu (maximální hloubka jezera – ve východní části – je 26 metrů, výškové kolísání hladiny jezera je až tři metry).

Jezero s největším počtem druhů ryb

   Jezero Malawi (Njasa) ve východní Africe (hranice států Malawi, Tanzanie a Mosambik). Toto veliké (30,800 km² – 10. na světě rozlohou) a hluboké (kolem 700 metrů – 4. na světě hloubkou) jezero je domovem snad až 1,000 druhůpřevážně cichlidovitých ryb. Cichlidy žijí zejména v povrchových vodách a jsou velmi oblíbenými akvarijními rybami. Jezero Malawi je odvodňováno řekou Shire do Zambezi. Jezero Malawi je stejně jako sousední Tanganika kryptodepresí (dno leží pod úrovní hladiny oceánu) a stejně jako Tanganika má podobný protáhlý tvar a leží ve Velké příkopové propadlině. Maximální délka jezera je 579 kilometrů.

Nejníže položené jezero

   Mrtvé moře  (Izrael/Jordánsko) – „nadmořská“ výška hladiny je -420 m.n.m. (stav v roce 2007). Mrtvé moře je daleko nejhlubší světovou proláklinou (prolákliny jsou místa na zemském souši se zápornou nadmořskou výškou). Mrtvé moře napájí jediná řeka Jordán, která má však velmi málo vody (zejména v létě, kdy teploty zde šplhají až k 50^oC). Proto jezero neustále vysychá, a to tempem přibližně jeden metr nadmořské výšky za rok. Na staré údaje z atlasů proto zapomeňte. Mrtvé moře je zároveň jedním z nejslanějších jezer, v jednom litru vody se nachází kolem 300 gramů solí! Sůl z Mrtvého moře má léčivé účinky a lze ji koupit i v našich lékárnách. Největší hloubka Mrtvého moře je 330 metrů, takže bude ještě chvíli trvat, než jezero vyschne úplně.

Nejvýše položené jezero

   Bezejmenné kráterové jezero na hoře Ojos de Salado (Jižní Amerika, Andy, Argentina/Chile). Leží v nadmořské výšce 6,390 m.n.m.

Nejvýše položené splavné jezero

   Jezero Titicaca na hranicích Peru a Bolívie leží v nadmořské výšce 3,810 metrů nad mořem. Je největším sladkovodním jezerem Jižní Ameriky. Maximální rozloha jezera Titicaca je asi 8,850 km² (hladina kolísá a s ním i rozloha jezera) a dosahuje maximální hloubky 280 metrů. Má rozměry zhruba 200 x 80 kilometrů. Výška vodní hladiny kolísá každoročně až o 4 metry. Vytéká z něj řeka jediná, Desaguadero, která je asi 300 kilometrů dlouhá a končí v bezodtokém jezeře Poopo v Bolívii. Několik ostrovů, které leží na jezeře Titicaca, jsou nejvýše položené obydlené ostrovy na světě. 

Největší soustředění jezer

   Finská jezerní plošina – nachází se zde asi 60,000 jezer. Úsloví, že Finsko je zemí tisíců jezer, není tedy v žádném případě přehnané – spíše naopak! Jezera pokrývají asi 9% plochy Finska. Největší z nich je jezero Saimaa, které je s rozlohou 4,377 km² čtvrtým největším jezerem Evropy. Všechna jezera jsou ledovcového původu. 

Jezero s největším počtem ostrovů

   Lake of the Woods (Lesní jezero), na hranicích USA a Kanady, má údajně 14,000 ostrovů. 

Největší občasné jezero

   Eyreovo jezero v Austrálii má rozlohu cca 9,000 – 15,000 km². Leží v ploché pánvi v bezodtoké oblasti, je slané a velmi mělké (maximální hloubka 5,5 metru). Eyreovo jezero je největším jezerem Austrálie a zároveň nejníže položeným místem Austrálie (proláklinou) – jeho hladina leží ve výšce -16 m.n.m. Jezero leží v pouštní oblasti a je napájeno občasnými vodními toky. Jelikož oblast střední Austrálie má velmi nepravidelné srážky, stává se, že někdy má jezero relativně vysoký stav vody, zatímco v suchých letech často úplně vyschne. Jeho povrch pak pokrývá solná kůra až jeden metr silná.

Největší jezero uvnitř jiného jezera

   Jezero Manitou má rozlohu 106 km². Leží na ostrově Manitoulin (největší jezerní ostrov světa, rozloha 2,766 km²), který se nachází v Huronském jezeře v Kanadě.

Největší jezero na ostrově

   Jezero Nettilling, Baffinův ostrov, Kanada. Rozloha 5,066 km², maximální délka 113 kilometrů. Středem jezera prochází severní polární kruh. Jezero je zároveň největším jezerem kanadského teritoria Nunavut.

Největší subglaciální jezero

   Vostok, Antarktida. Rozloha 15,690 km², maximální rozměry 250×50 kilometrů, maximální hloubka asi 1000 metrů. Celé jezero je pohřbeno pod ledovým příkrovem, silným 4,000 metrů! V Antarktidě bylo zatím objeveno 140 subglaciálních jezer, Vostok je z nich daleko největší. Název získalo podle blízké ruské vědecké stanice Vostok, na níž byla naměřena nejnižší teplota na Zemi.

Největší laguna

   Maracaibo (Lago de Maracaibo), Venezuela. Rozloha 14,343 km². Laguna je něco mezi zálivem a jezerem. Jedná se o uzavřené vodní plochy, které jsou s mořem propojeny úzkým průlivem. Jsou tudíž vždy slané. Většina zeměpisců řadí laguny mezi jezera a Maracaibo je obvykle považováno za největší jezero Jižní Ameriky. Někdo však řadí laguny mezi mořské zálivy (v tom případě je největším „regulérním“ jezerem Jižní Ameriky jezero Titicaca). Osobně bych zařadil laguny spíše mezi jezera.

Největší solná pánev (salar)

   Salar de Uyuni, Bolívie. Rozloha cca 10,000 km². Bezodtoká vysokohorská solná pánev v Bolívii, která se občas zaplní vodou a vznikne slané jezero. Většinou je však vyschlé a pánev pokrývá silná vrstva soli.

Nejvyšší vodopád

   Salto Angel, Venezuela. Výška 979 metrů, z toho výška nejvyššího stupně 807 metrů. Vodopád leží na řece Churún (ta se vlévá do řeky Carrao, ta do řeky Caroni a ta konečně do Orinoka). Vodopád objevil americký letec Jimmy Angel, který se stal ve Venezuele legendou již za svého života. Vodopád stéká z vrcholu stolové hory Auyántepui v Guyanské vysočině. Zdroj: Školní atlas světa, Kartografie Praha, 2007

Nejvodnatější vodopády (průměrný průtok)

   Livingstonovy vodopády, řeka Kongo, Demokratická republika Kongo. Průměrný průtok je 35,113 m³/s a jsou 40 metrů vysoké. Řeka Kongo vytváří několik vodopádů. Nejvodnatější z nich jsou Livingstonovy na dolním toku. Jsou pojmenovány podle slavného skotského cestovatele Davida Livingstona. Kongo je druhá nejvodnatější řeka světa a místy dosahuje šířky až 13 kilometrů. Maximální naměřený průtok těchto vodopádů byl dokonce 69,377 m³/s!

Největší vodopádový systém

   Iguaçu (portugalsky)/ Iguazú(španělsky) na stejnojmenné řece, přítoku řeky Paraná, na hranici Argentiny a Brazíli. Šířka vodopádů je asi 2,700 metrů, výška 82 metrů. Průměrný průtok vody je 1,746 m³/s. Vodopády se skládají z celkem 275 kaskád. Maximální průtok je až 12,800 m³/s.

Nejširší vodopády

   Vodopády Khône na řece Mekong v Laosu. Jsou 21 metrů vysoké a dosahují šířky 10,8 kilometru. Spíše než o pořádný vodopád se jedná o velké peřeje. V době maximálního průtoku v období monzunových dešťů mají průtok až 50,000 m³/s! 

Největší ledovec

   Antarktický ledovec (ledový štít) – plocha asi 13,8 milionů km². (Rozloha i tloušťka se udává různě). Ledovec je paradoxně větší než Antarktida jako kontinent, protože jeho část již neleží na pevnině, nýbrž na mořském šelfu (Rossův šelfový ledovec a šelfový ledovec E. Ronneové). Antarktický ledovec zadržuje většinu sladké vody na zemi. Led je místy silný přes 4,5 kilometru. Velká část antarktického podloží je ve skutečnosti hluboko pod hladinou světového oceánu, díky mocnosti ledu je však právě Antarktida kontinentem s nejvyšší průměrnou nadmořskou výškou (například jižní zeměpisný pól leží v nadmořské výšce 2,912 m.n.m.). Z ledovce jen občas vyčnívají nunataky – vrcholy nejvyšších hor, poblíž pobřeží je pak i několik nezaledněných míst, tzv. oáz.

 

Největší plocha mořského ledu

   Arktida (Severní ledový oceán). Rozloha asi 9 milionů km² (koncem léta) až 12 milionů km² koncem zimy. Led je silný v průměru 2-3 metry. Led se ovšem často láme, vznikají v něm trhliny a místy vznikají ledové bariéry (návrší) o síle více než 10 metrů. Ledoborce jsou schopny se pohybovat napříč mořským ledem rychlostí přibližně 6 kilometrů za hodinu. Jelikož ledové kry, vznikající zámrzem mořské hladiny, nejsou příliš silné a neohrožují námořní dopravu.

Nejdelší údolní ledovec

   Fedčenkův ledovec, Pamír, Tádžikistán – délka 77 kilometrů. Tento údaj bere v úvahu přímou nerozvětvenou délku.

Nejrychleji tekoucí ledovec

   Ledovec Jakobshavn v Grónsku. Je jedním z hlavních výtoků, jíž proudí led z centrální části grónského ledovcového štítu směrem do moře. V čele ledovce teče led rychlostí asi 1 metr za hodinu a produkuje přes 20 milionů tun ledových ker denně.

Největší ledovcová kra (iceberg)

   Největší zaznamenaná ledovcová kra (iceberg) v historii se oddělila v roce 1955 od Rossova pobřežního ledovce v Antarktidě. Rozměry ledovce byly zhruba 335×97 kilometrů (208×60 mil) a rozloha byla kolem 31,000 km² (12,000 čtverečních mil).

   Plovoucí ledovcové kry, icebergy, se oddělují zejména od pobřeží Antarktidy a Grónska. Jsou (na rozdíl od mořského ledu) extrémně nebezpečné pro námořní dopravu. Jeden z icebergů byl i příčinou katastrofy Titaniku 15. dubna 1912. Při této katastrofě zahynulo 1,517 osob. Nad hladinu obvykle vyčnívá jen jedna osmina ledovce, zbytek je skryt pod hladinou.

Nejmohutnější gejzír

   Waimangu, Nový Zéland – Severní ostrov. Gejzír byl činný v letech 1900-1904 a  při největších erupcích vystřikoval vodu až do výšky 400-500 metrů (průměrná výška však byla „jen“ 160 metrů).  Intervaly erupcí byly nepravidelné, pohybovaly se od 5 do 30 hodin. Gejzír ležel ve vulkanické zóně jezera Taopu a dnes po něm zbylo pouze stejnojmenné jezero (Waimangu znamená maorsky „Černá voda“). Gejzíry existují většinou jen dočasně, často zničehonic zmizí a pak někdy po několika letech obnoví svou aktivitu. Gejzíry se totiž vyskytují v sopečných oblastech a jsou úzce spojeny se sopečnou činností, stejně jako fumaroly, horké pameny a další projevy vulkanismu. Slovo gejzír vzniklo podle jednoho gejzíru na Islandu, který se jmenuje Geysir. Ten se na dlouhá desetiletí odmlčel, ale v roce 2000 obnovil svoji aktivitu.

Největší soustředění gejzírů

   Nejvíce gejzírů na jednom místě se nachází v NP Yellowstone (USA, stát Wyoming) – kolem 200. V NP Yellowstone se nachází asi nejslavnější světový gejzír vůbec – Old Faithful („Starý věrný“). Ten exploduje v průměru každých 67 minut a vystřikuje vodu do výše 30-55 metrů. Své jméno si zasloužil díky své mimořádné výdrži – funguje už nejméně 200 let.

Největší sladkovodní mokřad na světě

    Pantanal – povodí řeky Paraguay (Brazílie/Paraguay/Bolívie) – rozloha 129,500 km²(zhruba jako bývalé Československo). Pantanal podléhá režimu pravidelných povodní. V období dešťů se celá oblast zaplaví vodou a vznikne obrovský močál s mnoha jezery, ostrovy a vodními rameny, v období sucha se Pantanal změní v suché lesy a pastviny. Pantanal má mimořádně bohatou faunu – vyskytuje se zde například jaguár, anakonda, kapybara, tapír, kajmani, mnoho druhů opic a ptáků a tisíce druhů motýlů.

Použité zdroje:

• Kapesní atlas světa, Kartografie Praha, 2003
• Školní atlas světa, Kartografie Praha, 2007
• Velký atlas světa, Kartografie Praha, 1992
• Rekordy Země 1 (neživá příroda), Slovenská kartografia, Bratislava, 1992
• Země, Praha, Euromedia Group – Knižní klub, 2004 (Encyklopedie, v originále „Earth“, Dorling Kindersley Limited, London, 2003)
• http://cs.wikipedia.org