Sulejmanova mešita v Istanbulu – kdo zmařil sen „knížete islámské architektury“?

Ve své době patřila k největším divům světa a dnes hrdě vévodí celému panoramatu Istanbulu. Sulejmanova mešita (Süleymaniye Camii) je volně přístupná, ovšem po vstupu dovnitř budete nejspíš trochu zklamaní. A za vše může jedna „tak trochu“ nepovedená rekonstrukce.

Istanbul za vlády sultána Sulejmana I. Nádherného patřil k nejkrásnějším a nejvzdělanějším městům na světě. A to i přesto, že jeho panovník se ve svém sídelním paláci Topkapi příliš nezdržoval – vždyť za svůj život podnikl hned 13 dobyvatelských tažení na území Evropy a Asie! My si ho asi nejvíce spojujeme s bitvou u Moháče (a smrtí Ludvíka Jagellonského) a obléháním Vídně, jež bylo naštěstí neúspěšné.

Nicméně všechny tyto výpravy umožňovaly osmanům financovat jejich nákladné stavby a cíle. Tak například Sulejmanova mešita v Istanbulu čerpala prostředky zejména z uskutečněného maďarského tažení a jím dobytých území.

Sulejmanova mešita a ještě něco navíc

U nás si mešity představujeme spíše jako chrámy, určené k rozjímání v přítomnosti boha. Osmanské mešity ale byly jiné – pod svými křídly opatrovaly i lázně, stáje pro karavany, veřejné vývařovny, ubytovny pro nejchudší, nemocnice nebo školy – madrásy. A přesně taková je i Sulejmanova mešita. Její velkolepost tak rozhodně není samoúčelná.

Architekt Mimar Sinan, zvaný též „kníže islámské architektury“, ji postavil na kopci, shlížejícím na město. Takže i když není největší, hravě získává v nezaměnitelném panoramatu Istanbulu nepřehlédnutelnou dominanci. Občas si ji návštěvníci pletou s Hagia Sofií, jež se v Istanbulu nachází také, a pro evropany je rozhodně známější. Ovšem zatímco „Chrám boží moudrosti“ se chlubí červeným použitým zdivem, Sulejmanova mešita je nádherně bílá.

Věděli jste, že: Mimar Sinan postavil během 97 let svého života přes 330 významných budov? Z jeho pera pochází i Selimova mešita v Edirne (Selimiye Camii) nebo Most Mehmeda Sokoloviče (zapsán na seznamu UNESCO) v bosenském Višegradu. Založil rovněž architektonickou školu, jejíž žáci navrhli například i slavný Tádž Mahal v Indii, byť o jménu jeho autora (či autorů) se dodnes vedou pře.

Hrnce ve zdech i pštrosí vejce

Výstavba mešity trvala Mimaru Sinanovi dlouhých sedm let. Byl to totiž pověstný detailista, který nenechával nic náhodě. Velmi mu záleželo například na akustice v hlavním prostoru mešity. Chtěl, aby si náboženská kázání mohli nerušeně vyslechnout i lidé v posledních řadách. Inspiroval se proto tzv. římskou technikou a do stěn mešity zabudoval velké kameninové nádoby, které odrážely zvuk perfektně do všech stran. Šlo o zážitek vskutku jedinečný, který si však dnes můžeme dopřát jez z části. Během některé z četných rekonstrukcí (jméno „pachatele“ dnes bohužel neznáme) totiž byly tyto unikání prvky z neznámého důvodu zazděny. Dodnes jich byla obnovena jen malá část.

Sinan však myslel i na takové drobnosti, jako je kouř ze svíček, který by nádhernou výzdobu uvnitř mešity časem poškodil. Vymyslel proto malou místnost nad hlavní lodí, kde se měl kouř shromažďovat. A ne, nenechal ho nevyužitý, to koneckonců neměl ani v povaze. Do místnosti pak vedl snadný přístup, díky němuž byly v pravidelných intervalech saze sbírány a používány k výrobě inkoustu.

Jakmile do mešity vstoupíte, ohromí vás obrovský prostor a klid, který zde vládne. Hlavní modlitebnu zdobí čtyři vysoké sloupy z granitu (symbolizující první čtyři islámské chalífy), množstvím oken (lze jich napočítat 136) dovnitř dopadá měkké denní světlo, zdi jsou pestře dekorovány geometrickými motivy, vitrážemi nebo ozdobně vyvedenými citáty z koránu. Naopak figurální malby, tak typické pro středoevropské kostely, tu nenajdete. Islám totiž zpodobňování živých tvorů zakazuje. Budete-li pozorní, všimnete si mezi množstvím světel černých pštrosích vajec. I jejich použití navrhl Sinan. Zápach uvařeného žloutku prý totiž odpuzuje pavouky.

Do mešity lze vstoupit v běžných denních hodinách mimo časy modliteb. Vstup je povolen mužům i ženám. Důležité je zakrytí kolen i ramen, u žen pak může být vyžadován alespoň symbolický šátek přes vlasy.

Věděli jste, že: čtyři nestejně vysoké minarety mešity mají symbolizovat, že Sulejman byl čtvrtým pádišáhem Istanbulu? Deset balkonů pak odkazuje jeho pořadí v dynastii osmanských sultánů.

Sulejmanova mešita jako mauzoleum

Jakkoli působí hlavní modlitebna velkolepě, nejvíce davů míří do mešity kvůli zcela jinému cíli. Právě zde bylo totiž vybudováno mauzoleum, ukrývající mimo jiné ostatky sultána Sulejmana I. a jeho oblíbené manželky Hürrem alias Roxelany.

Sulejmanovo mauzoleum zaujme ze všeho nejvíce výzdobou stropu, představujícího noční nebe s keramickými hvězdami, křišťály a smaragdy. Spočívá zde sultánovo tělo – nikoli však jeho vnitřnosti. Sulejman totiž zemřel při maďarském tažení u města Szigetvár. Jeho smrt byla dlouho tajena a tělo nabalzamováno, aby mohlo být později dopraveno do Turecka. Vnitřní orgány však podléhají rozkladu rychle, proto byly (včetně srdce) pohřbeny přímo v místě sultánova skonu.

To místo bylo mimochodem objeveno teprve nedávno. V roce 2016 odkryli u výše zmíněného města archeologové pozůstatky dervišského kláštera, mešity a dalších staveb. Jedna z nich připomíná hrobku – navíc s kachlemi, použitými i v Sulejmanově mešitě. Je tedy velmi pravděpodobné, že Sulejmanovo srdce bylo pohřbeno právě ze, byť se prozatím rakev s ostatky nenašla.

A mauzoleum Hürrem Sultan? To zase ohromí návštěvníky nádhernou kachlovou výzdobou s motivy zobrazujícími posmrtný ráj. A před hlavní zdí našel své místo odpočinku i samotný architekt celého velkolepého díla.