Do Skopje na letiště Alexandra Velikého přilétáme v půl jedné ráno. Využíváme výhodného spoje Praha – Skopje operovaného Czech Airlines (přímý spoj Praha – Skopje funguje nově od 20. května 2016) za přijatelnou cenu a to včetně podpalubního zavazadla do 15 kg a příručního zavazadla do 10 kg. Cesta trvá dobré dvě hodiny. To je ve srovnání s délkou cesty vlakem a cenou jasná volba.

Na letišti ve Skopje

Na letišti se seznamujeme s Čechem Markem, který má v plánu odstopovat ze Skopje do Prahy.  Z letiště jezdí autobusový spoj (Vardar express) do centra Skopje  (jízdní řády jsou k dispozici zde http://skp.airports.com.mk/default.aspx?ItemID=491). V autobuse berou eura, ale protože předem zarezervované ubytování máme uhradit v denárech, vyměňujeme nějaká eura za opravdu nevýhodný kurz přímo na letišti (touhle dobou určitě není otevřená žádná směnárna v centru). Později zjistíme, že to nebylo nutné, protože eura berou neoficiálně všude, ale vrací v denárech. Makedonská měna je Makedonský denár. Kurz v době naší cesty za euro je 61,3 – 61,5 (100 MKD = 44,106 Kč). Zajímavostí je, že nejmenší jednotka je 10 denárů, která už se dále nedělí. Mince v hodnotě 10 denárů jsou vizuálně větší než ty v hodnotě 50 denárů.

Nenasytní taxikáři nám nabízí svezení do centra (zhruba 23 km) za „výhodnou cenu“ 800 MKD. Naštěstí autobus zatím neodjel a velmi rádi platíme těch 175 MKD za odvoz na mezinárodní autobusovou a železniční stanici nedaleko od centra. Cesta trvá zhruba 45 minut.

Řeka Vardar

Přicházíme k řece Vardar, podél které jdeme dál do centra. Prochází kolem nás hodně toulavých psů, kterých je na celém Balkáně opravdu hodně. Občas je zábavné sledovat všelijaké směsky ras.

Na řece je na betonovém základě postavených několik masivních dřevěných lodí, které slouží jako restaurace pro zbohatlé. Uprostřed hlavního náměstí sedí na koni umístěném na bílém 10 m vysokém podstavci válečník. Jdeme se podívat blíž, abychom zjistili, co to je to za pána, ale je to prostě jenom válečník na koni (Warrior on a Horse).  Až doma se dozvíme, že jej všichni považují za Alexandra Velikého, krále Makedonie v letech 336 př. n. l. – 323. př. n. l. považovaného za nejúspěšnějšího  vojevůdce historie. Socha se však oficiálně jeho jménem nechlubí. Prý provokují Řecko a přivlastňují si jejich historii.  Všichni však ví, že je to právě on. Podstavec stojí ve fontáně a kolem dokola na něj lvi, kterým nějaký vtipálek obarvil koule, chrlí vodu[1].

Vítězný oblouk – Pella square

Jdeme dál k Vítěznému oblouku (Porta Makedonija) na Pella square. Je celý nevzhledně potřísněný barvami. Tušíme, že sprejeři tu asi neřádili. Během našeho pobytu v Makedonii zjišťujeme, že lidi jsou nespokojení s vládou, kterou i s celou zemí nazývají hodně vytříbenými výrazy. Třešničku na dort tomu asi přidal jejich „milovaný“ prezident Ďorge Ivanov, který v dubnu 2016 mávnutím ruky zastavil trestní stíhání vrcholných politiků a vůdce vládnoucí strany VMRO-DPMNE Gruevského. Tímto gestem rozpoutal barevnou revoluci v Makedonii. Barvami lidé nešetřili zejména na budovách zrekonstruovaných či nově postavených v rámci projektu Skopje 2014. Pro veřejnost jsou totiž symbolem rozšafného rozhazování nemalé částky peněz na bezcenné kosmetické úpravy města, které skutečné problémy země jen těžko zamaskují. Barvami vykrášlené jsou i jiné vládní budovy v některých dalších městech po celé zemi.

Pevnost Kale

Jdeme zpátky přes kamenný most (Stone bridge) na řece Vardar k pevnosti Kale. Procházíme místy, kde je přes den tržiště (Old Bazar). Večer se tu jenom hádají hospodští a na ulici zachumlaný v dece žebrá podřimující vandrák. Dojdeme k hradbám, ale už se nám zavírají oči. Loučíme se s Markem, který pokračuje po svých a jdeme zpět k zarezervovanému hostelu „Backpackers hostel“ blízko hlavního autobusového a vlakového nádraží. I přesto, že jdeme pěkně pozdě, ubytuje nás pohodový pán, který Evče rozespalý dobrovolně vyrve krosnu a vynese po schodech až do horního patra. Celá budova by potřebovala rekonstrukci, na kterou asi jen tak peníze nebudou, ale je to tady pěkně čisté a útulné. Zdi jsou pomalovány originálními obrázky a cestou nahoru si díky obrázkům na stěnách připadáme jako při výšlapu do hor.  Cítíme se tady jako doma. Usínáme časně ráno.

Přesun na autobusové nádraží

V jedenáct dopoledne vstáváme na pozdní snídani. Pan domácí je fajn a už takhle po ránu vedeme hlubokomyslnou debatu o smyslu života. Krosny necháváme v hostelu a vyrážíme na poslední nákupy do Skopje.  Čeká nás nákup kartuše na vařič. Našli jsme si, že typy uzavíratelných kartuší mají v obchodě Outdoor.mk nedaleko centra. Vedle je hned směnárna (makedonsky menuvachnica), kde vyměňujeme za obstojný kurz 61,35 Eura.

Kartuši naštěstí měli (primus). Ve Veru dokupujeme nějaké potraviny a jsme připravení do hor. Cestou pro krosny neodoláme a navštívíme místní hospodu. Servis bez jediné chybičky a úžasné jídlo nás velmi mile překvapí. Dáváme si i saláty, kde je čerstvá zelenina dokonale schovaná pod peřinkou toho nejlepšího balkánského sýra. Nechybí ani šťavnatá oliva uprostřed, díky které naše chuťové pohárky zažívají cestu rájem.

Přesouváme se na autobusové nádraží a kupujeme lístky do Tetova (110 MKD/os). V Tetovu nás
za 500 MKD (první nabídka byla 700 MKD) taxík veze o 1 200 metrů výš do opuštěného lyžařského areálu Popova Šapka. Vyhodí nás před obrovským opuštěným hotelem, kde není ani noha. Vypadá dost zchátrale. Vedle něj je ledabyle zapíchnuto několik párů lyží do země. Po průzkumu okolí se vydáme po cestě kolem zavřené hospody a hromady sáněk třesoucích se na sníh. Pokračujeme dál po sjezdovce směr Titov Vrv.

Na konci vleku slyšíme, že se k nám po sjezdovce řítí místní štramák v polorozpadlém autě. Zřejmě si v budově u vleku něco zapomněl. Vesele se s námi zdraví a radí nám kudy na Titov Vrv. Prý je cesta značená. Míjíme se také se stádem ovcí a poprvé potkáváme Šar Planince – pastevecké psy. Jsou obrovští, ale jenom se přesouvají mezi nás a ovečky.

Napojíme se na značenou cestu a pokračujeme dál na Titov Vrv. U odbočky na Titov Vrv usoudíme, že už jsme dost daleko a po dnešním dlouhém dni stavíme stan ve vyschlém korytě u cesty. Obklopují nás pouze nekonečné hory a pastviny.