Skalní město Petra? Ne, spíš velký hřbitov

Indiana Jones do ní ve filmu přijel opravdu ve velkém stylu. Ale nejspíš by se sem tak nehnal, kdyby věděl, jak to s touto nevšední památkou doopravdy je. Petru najdeme v Jordánsku, ale spíše než o velkolepý palác nebo město, jde vlastně o hrobku…

Za vznikem Petry stojí biblický národ Nabatejců. Tito potomci Abraháma si v pouštní krajině velmi rychle vybudovali prosperující království. Byli to zdatní obchodníci a tak není divu, že po sobě zanechali vskutku velkolepá díla.

Růžová Petra? Ne, ve skutečnosti pestrobarevná

O tom, jak původně vypadala sfinga nebo všechny velké egyptské chrámy, jste už určitě slyšeli. Barva střídala barvu, než je odrolily nemilosrdné větry unášející s sebou jemný pouštní písek. A přesně tak vypadala i Petra. Všechny vstupy do hrobek, protože ničím jiným ve skutečnosti toto „skalní město“ není, byly dříve zdobeny bohatou štukovou výzdobou, jež by si s ničím nezadala s dnešními evropskými zámky.

Rozeklaná soutěska Wadi el Araba vás k Petře jen tak nepustí, Pixabay.com

Dnes je již opět patrná pouze růžová nebo spíše losová barva původního pískovce, jež se trochu více rozsvítí pouze při východu nebo západu slunce. Právě tehdy také nejvíce vyniknou rozmanité detaily umělecké výzdoby. I necvičené oko tak snadno pozná, že se tu kromě tradičních nabatejských motivů objevují i ty asyrské nebo dokonce egyptské. Právě tím je koneckonců Petra tak unikátní.

Aby bylo bezpečí zesnulých významných občanů učiněno zadost, byl celý komplex vybudován v rozeklaném údolí Wadi el Araba (wadi nebo také česky vádí označuje hluboce vymleté říční koryto, jímž protéká voda jen příležitostně), kam byl poměrně obtížný přístup. I dnes se sem dostanete prakticky pouze na koni, a to cestou delší než půl hodiny.

Za nálepku skalního města mohou Římané

Koncem prvního století našeho letopočtu začal vliv Nabatejců postupně slábnout, to však neznamená, že by se na ně úplně zapomnělo. V roce 106 po Kristu si celé území kolem Petry zabrala pro sebe Římská říše.

Pietu celého místa porušili římští obchodníci téměř okamžitě. Vybudovali tu mimo jiné lázně, fórum, divadlo a další typicky antické prvky, bez nichž si společenský život zkrátka neuměli představit. Přivedli sem vodu dík akvaduktům a celé místo proměnili proměnili v prosperující obchodní stanici.

Ale ani tahle sláva netrvala věčně. Římany postupně vystřídali obchodníci z Palmýry, obchodní stezky se přesunuly a Petra téměř upadla v zapomnění. Znali ji pouze beduíni, a ti se od ní snažili veškeré cizince držet dál.

Archeolog, který přelstil tradice

Pro západní oči objevil Petru teprve v roce 1812 švýcarský badatel Johann Ludwig Burckhardt. Fanouškové starého Egypta ho budou znát jako objevitele chrámu v Abú Simbelu, v Petře ho však čekal mnohem obtížnější úkol. Hodně mu pomohlo to, že se po zemích Orientu pohyboval v arabském oblečení, takže pro něj nebylo až tak těžké vydávat se za zbožného poutníka, který si přeje u skalních hrobů obětovat kozu.

Zpět se vrátil s náčrtky neuvěřitelné stavby, jež jeho současníkům doslova vyrazila dech. A odtud byl k aktivnímu zájmu o tuto památku už jen krůček.

I Petra má své strašlivé tajemství

Málokdo to ví, ale pro turisty je přístupná jen menší část této starověké památky. Na ty mnohem zajímavější se lidé bez pomoci nedostanou. Například na pahorek Attuf, jehož plošině vévodí dva obelisky. Předpokládá se, že šlo o velké obětiště s velkým oltářem a žlábky na odvádění krve. Průzkumy z poslední doby naznačují, že nemuselo jít výhradně o oběti zvířecí, ale také lidské…

Nejznámější části komplexu se říká pokladnice, Pixabay.com

Skalní dvojče ze Saudské Arábie

Mada’in Saleh nebo také Hegra – tak se jmenuje velmi podobá památka nacházející se v S. Arábii. Šlo o druhé hlavní město Nabatejského království s více než stovkou hrobek, z nichž nejkrásnější je asi Qasr Al Farid, vytesaná přímo v kulovitém megalitu. Budete překvapeni, jak velmi se své známější sestřičce podobá!