Cedule se jmény ulic…

…mají v Québecu výchovný charakter. Pokud je ulice pojmenovaná po nějaké osobnosti, tak je zpravidla pod jménem ulice malým písmem napsáno, čím se daná osoba proslavila. Celkem dobrý nápad. Dlouhé ulice jsou ve městě rozděleny na západní a východní část. Možná i na severní a jižní, ale s takovou jsem se ještě nesetkal. Takže například rue Arago existuje ve dvou verzích: Arago Est a Arago Ouest. Průšvih je, že pro běžného smrtelníka je odlišnost výslovnosti francouzského západu (Ouest) a východu (Est) prakticky nepostřehnutelná. Takže pokud se chcete na nějaké místo dostavit včas, radši si to nechte napsat.

   Výuková jmenovka ulice. Tady to vypadá, že se v Québecu proslavil nějakej náš předek…

 

Julie…

…mi včera představila první z typických belgických jídel. Mno, to byste se podivili, na čem si Belgičani pochutnávají. Normálně opejkala klobásu na pánvi, k tomu brambory, to jako pořád dobrý, ale nakonec ohřála ovocné pyré! Konkrétně tentokrát zvolila broskvové. Takže jsme měli brambory, klobásu a polili jsme si to horkým sladkým pyré. Prostě jako kdyby jste si namáčeli párek do broskvové dětské přesnídávky. Na cestách jsem k experimentům tolerantnější, tak jsem si to všechno hrdě smíchal a snědl a nakonec to nebylo tak hrozné. Julie hodlá uvařit další belgická jídla. Tak už se těším, to bude zajímavý… Po večeři jsem jí pěkně poděkoval, že uvařila a ona prohlásila nebezpečnou větu : “That´s normal“, to je normální. Tak jsem jí varoval, že takovou větu by žena před mužem nikdy neměla vyslovit, protože ten si pak na to zvykne a časem začne teplé večeře vyžadovat a vyjadřovat nespokojenost, pokud nebudou. Smála se, no, uvidíme, jak dlouho jí úsměv vydrží…

   Měsíc uběhnul a tak jsem se zamýšlel nad tím, co mi tady v Québecu nejvíc chybí. A naopak, po čem se mi tady nestýská. Z níže uvedených seznamů jsem předem extrahoval lidi, po kterých se mi stýská, nebo ty, kteří mi naopak nechybí, takže jsou to žebříčky poněkud materiálně zaměřené. Pořadí jsou náhodná, první položka nemusí být nejdůležitější.

Co postrádám:

LEPŠÍ SÍŤ AUTOBUSŮ A VLAKŮ

(Aby se člověk dostal do menších měst a vesnic, odkud by to nebylo daleko do přírody.)

ČESKÉ JÍDLO

(České zastoupení v Québecu je nulové. Český hospody, kluby apod. existují po celé Kanadě a tady prostě nic.)

SVOU VODNÍ DÝMKU

(Arabský bistra a obchody tu jsou, ale dýmku tam mají vždy jen vystavenou na parádu. Taky kolegové na univerzitě, ač původem ze severní Afriky, nejsou žádný pořádný Arabové. Nehulej a dost se divili, když jsem jim řekl, že mám doma vlastní dýmku.)

ANGLICKY MLUVÍCÍHO KAMARÁDA

(Ještě že mám v Praze kamarádku Kim, s kterou si můžu popovídat, tady by moje angličtina šla brzo do kytek.)

SVOU NEEXISTUJÍCÍ FRANCOUZŠTINU

(Ale zase bez ní člověk zažije občas i humorné chvíle, viz příhoda s nákupem spacáku.)

CO MI NECHYBÍ

DOJÍŽDĚNÍ

(Je paráda, když člověk vyrazí za pět půl deváté z domu a v půl je na místě.)

ČESKÁ POLITIKA

(Co to teď Tlustý a spol. vyváděli za šaškárny?)

PRAHA

(Québec není plošně menší, ale je tu míň lidí, aut, nepořádku, smradu a hluku.)

FRONTY U POKLADEN

(Tady nějak fronty nejsou, nevím proč. A to nakupuju v různých denních dobách a různých obchodech…)