…Kanada je hrozně velká. To ví každej.
Ale přece jen si její velikost uvědomí člověk až tady. Doma si člověk nalistuje mapu střední Evropy a Kanady, obě mapy jsou v atlase stejně velké a podvědomě to člověk srovná. Jenže měřítka jsou poněkud odlišná. Když si teď nalistujete mapu Kanady, tak uvidíte Quebec a Montreal nalepené na sobě. Vypadá to jako kousek a ve skutečnosti je to skoro 250 kiláků! Navrhoval jsem Kim během prvního víkendu, že uděláme okruh Quebec-Chicoutimi-Tadoussac-Quebec. Vypadalo to, že to je do Chicoutimi něco přes půl hodiny jízdy. No to jsem koukal, když se na značce ukázalo „Chicoutimi 200 km“. Tak to jen tak na zahřátí a teď už jdu na ty medvědy.
V Kanadě žijí tři druhy medvědů: černý, hnědý a lední. Lední medvěd žije daleko na severu, jeho nejjižnější místečko je v Hudsonově zátoce. Tam jsem tak nějak myslel, že bych se mohl podívat. Teď, když už si plně uvědomuju kanadské vzdálenosti, vím, že je to odhadem 1500 km, tj. jel bych celý jeden den tam a den zpátky. Tak tam asi nepojedu. Stejně nemám auto. Medvěd hnědý je taky celkem macek a navíc do této skupiny patří nevrlec grizzly. Naštěstí tenhle druh medvědů žije jen v horách na západě Kanady. V Quebecu se prohání medvěd černý. Je relativně malý, dorůstá metru a půl a rád leze po stromech. Obzvlášť medvíďata vypadají na obrázcích roztomile.
Zatím dokážu jen málo odhadnout, jak často je takové střetnutí pravděpodobné a co na to místní. V národním parku Jacques Cartier každopádně prodávají zvonečky a nosí ho tak každý desátý člověk. Já jsem si ho o víkendu pořídil, protože chodím sám a rychle, tak abych nějakýho méďu nepotkal moc zblízka. Zvonek je malej, ale cinká hodně nahlas. Medvědi v parku určitě žijou, důkazem jsou desítky rozškrábaných stromů podél stezek. Ale jak pravděpodobný je osobní kontakt? Těžko říct. Já zatím žádného neviděl. V sobotu, když jsem šel poslední stezku a byl už jen necelý půlkilák od silnice a informačního centra, tak jsem potkal takovej vysmátej mladej pár s malinkatým dítětem. Hned se mě ptali: „Hahaha! Viděls toho medvěda?“ Říkám, že ne, vy snad jo? „No jo, před chvilkou. Támhle šel směrem do lesa. Hahaha.“ Vysmátý jak lečo. Nakonec s vážnou tváří dodali: „Neděláme si legraci.“ A odešli. Nevěděl jsem, co si mám o tom myslet. Méďu jsem ale nepotkal.
Ještě mě napadá jeden obvyklý geografický omyl:
…že je Kanada dost na severu…
Ve skutečnosti leží Quebec pod 47. rovnoběžkou a třeba Budapešť, Paříž nebo Praha leží severněji. A Toronto leží na úrovni francouzské riviéry. Ovšem počasí na to nedbá. A proto tady v zimě mají brutální zimy a ani v létě tu není teplejc než u nás. Když vyleze teplota na 30 °C, tak už je to pořádnej pařák. Většinou vylejzá tak na 23-24. Průměrná roční teplota vzduchu je v Quebecu (ve městě) 4 °C, což je asi o šest stupňů míň než v Praze. A viděl jsem fotky, jaké tu měli letos v zimě závěje. Labská bouda hadr! Průměrně tu za zimu napadne tři metry sněhu. Pochopitelně ne najednou. Proto se nedivte, že tu řada sjezdovek končí prakticky na mořské hladině. Uměle zasněžovat tu fakt nepotřebujou.
Nejadrenalinovější zážitek…
…jsem měl dnes při návštěvě obchodu Emmaus. Andrée mi řekla, že je to sekáč a seženu tam levně spacák. A dodala: „It´s not a very chic shop.“ Což už mě dost napovědělo, jak to bude vypadat. Byl to takovej ošuntělej barák, skoro jsem se tam bál vejít. A vevnitř totální vetešárna! To nebyly věci z druhý ale z desátý ruky. Ptám se u kasy, kde bych našel spacáky. „Third floor“ (třetí patro) zaskřehotala ženština. Vejdu do druhého patra a hle! Schody do třetího patra nikde. Tak se ptám pani u kasy v druhém patře, jak se dostanu do třetího patra. A ona – představte si – vytáhla zpod pultu klíč a ukázala na dveře v rohu! No to jsem si teda hned pomyslel: „Supr, takže do třetího patra se chodí jen s klíčem, tak to tam prodávaj zbraně, drogy a… spacáky.“ Jenže všechno bylo jinak, jak vás už asi napadlo, zase Quebečan předstíral, že rozumí a zase nerozuměl, takže to byl klíč od záchoda! Tak jsem se vrátil a vysvětlil, že nehledám záchod, ale spacák. Pani mě je ukázala na druhém patře, to třetí mi zůstalo utajeno… Supr obchůdek! Spacák pořízen za diskontních 8 dolarů, ale bůhví kterej houmlesák v něm předtím spal. Čistý ponožky si do něj asi brát nebudu.
Quebec slaví 400 let od založení a každý den se něco děje.
Rue Saint-Francois…
je jedna z uliček v Dolním městě poblíž mého institutu. Je zajímavá z několika důvodů, proto jsem si ji včera celou prošel. Zaprvé je tam pobočka banky Desjardins, kde jsem si úspěšně vyzvednul první část mého stýpka. Zadruhé je vyhlášená výskytem prostitutek a bezdomovců. Nedělal jsem si iluze, že bych nějaké během polední přestávky viděl, ale pár pochybných trosek tam stálo. Ale co mě šokovalo, v téhle zapadlé ulici jsem objevil první quebecký bar s točenou plzní! Tak uvidim, jestli překonám strach a někdy se tam vydám na jedno pivko.
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.
Jen mě tak napadlo, když jste psal o těch zvonečcích na vyrušení medvědů. Letos jsem byl v Kanadě sice né v Quebecu (byl jsem v Albertě). Nám tloukli do hlavy nějaký průvodci že zvonek je nedostačující, že to je spíš jako něco pro turisty :). Na výlety pý jedině s bear-spreyem, dlouho jsem váhal jestli si ho koupit přece jenom cena mezi rolničkou a tímto speciaálním spreyem je celkem značná. Nakonec jsem si ho koupil ale medvěd nepřišel, tak ho mám aspoň jako suvenýr.
Pořídil jste si ho taky?
Sprej jsem si zatím nepořídil. Fakt by mě zajímalo, jaká je pravděpodobnost blízkého setkání s medvědem. Vzhledem k omezeným financím se asi spolehnu na rolničku a když se náhodou medvěd vyskytne, tak mu předám k sežrání batoh. Když mu to nebude stačit, tak i foťák 🙂
Pravděpodobnost opravdu nevim. Ale s tim obětovanym baťohem bych si nebyl tak jistej… každýmu méďovi šmakuje něco jinýho. Jsem si ještě zpomněl že když se jde za ostrou zatáčku nebo někam do houští tak se má tleskat:). A co kúgr? To si má dát člověk na hlavu baťoch a zastrašit ho.