Halloween…
…je svátkem dovezeným z Evropy a přetvořeným v USA a Kanadě k obrazu severoamerickému. Tedy konzumnímu. Průběh v podstatě degradoval na pouhé nastavování igelitek, košíků nebo jiných věcí, které jsou schopné pojmout hodně sladkostí. Takže děti v maskách prostě obcházejí domy, zazvoní, nastaví igelitku, dostanou sladkosti a jdou dál. Nemusí zazpívat, říct básničku, předvést něco, nic. Večer pak do sebe sladkosti nahází a je jim pak pěkně zle.
Na druhou stranu mne mile překvapila invence a zápal dospělých. Hodně jich mělo skvělé masky, strašili děti a výzdoba některých předzahrádek byla vskutku záhrobní. Bylo vidět, že si s ní dali práci. A rozdali tuny sladkostí. Někteří dokonce vozili své malé děti po ulicích v různých vozících a trakařích.
Já strávil Halloween s rodinou kamaráda Patricka ve městě La Baie asi 200 km na sever od Québecu. Během večera jsem s dětmi obešel několik desítek domů a pak sledoval, jak si u stolu vyměňují oblíbené a neoblíbené sladkosti. Čirou náhodou nikdo z pěti dětí neocenil dávku malých tyčinek Mars, z čehož jsem s nepokrytou radostí profitoval a rád je těch „ošklivých“ tyčinek zbavil.
Park.
Když Vám místní řekne, že byl v Parku, budete asi jako já na rozpacích. „OK a v kterém parku jsi byl?“ Národních parků je v okolí celá řada. Teď už vím, že Park je pro místní rezervace, která se táhne desítky kilometrů na sever od Québecu až k fjordu Saguenay. Na některých místech sousedí s národními parky, které jsem navštívil.
O Parku mi řada místních říkala, že má specifické mikroklima. Jelikož oblast Parku nedosahuje velké nadmořské výšky, moc jsem tomu nevěřil. Ovšem když jsme v pátek vyjeli za polojasného počasí z Québecu a vjeli do Parku, zatáhlo se, padla mlha a teplota znatelně klesla. V Québecu není ani zrno sněhu a tady leželo dobrých 10 cm…
Parkem vede hlavní silnice mezi Québecem a městem Chicoutimi. Po setmění se údajně místní na cestu přes Park pokud možno nevydávají, mají z cesty z trochu tajemných příčin obavy. My se vydali na zpáteční cestu v sobotu pozdě večer. Patrickovo rodina jezdí už dva roky přes Park přibližně jednou měsíčně a tohle bylo prý poprvé, co vyjeli za tmy. Vyrazili jsme za pohodového počasí a suché vozovky. Po 20 kilometrech začala brutální vánice, vichr hnal obrovské vločky proti nám, nebylo nic vidět a brzo bylo na silnici dobře 10 cm sněhu. Patrickova žena se chtěla vrátit. Nakonec jsme pomalu jeli dál, vánice ustala a dojeli jsme v pohodě domů, ale v jednu chvíli to byla docela pěkná čina. Něco na tom mikroklimatu bude.
70, 80 a 90…
…jsou číslovky, které lze říct ve francouzštině dvěma způsoby. Jednoduše a složitě. Francouzští frančtináři se drží složitého způsobu. Sedmdesát proto řeknou „soixante-dix“, tj. polopaticky přeloženo „šedesát-deset“. Proč se tento bohatý jazyk v tomto směru ve svém vývoji jaksi zarazil, to mi není jasné. Ostatní francouzsky mluvící obyvatelstvo, tj. Valoni a francouzští Švýcaři, prostě řeknou „septante“, tedy sedmdesát. U devadesátky už přechází Francouzi do vyšších počtů, neboť ji vyjádří výrazem „quatre-vingt-dix“, tedy „čtyři(krát)-dvacet-deset“. Chcete-li ohromit věkem vaší devadesátišestileté babičky, nejdříve si v hlavě připravte, že je to 4 x 20 + 16 a pak prostě řekněte „quatre-vingt-seize“. Belgičana touto matematikou neohromíte, naopak nepochopí, proč pro 90 nepoužijete prostě „nonante“. U osmdesátky mé pobavení francouzsky mluvícím obyvatelstvem vrcholí, neboť všichni znají výraz „octante“, nikdo ho nepoužívá a všichni si myslí, že ho používají ti ostatní. Ne Francouzi, ti se pochopitelně drží svého 4×20, tj. „quatro-vingt“. Ale Belgičani si myslí, že Švýcaři „octante“ používají, Švýcaři si myslí, že to používají Belgičané…no a nakonec ten výraz nepoužívá ani jeden z těchto národů! Věru zajímavé.
Dvouhlavá hora…
…francouzsky Montagne a deux tetes byla mým posledním québeckým výletem. Za krásného slunného počasí jsme udělali tříhodinovou procházku s Heather a Georgem. Říkal jsem jim, jak jsem si dobře vybral dobu, kdy Québec navštívit. Během tří měsíců jsem zažil tři roční období: léto, podzim a zimu. Odpověděli, ať si nemyslím, že jsem zažil zimu. To, že na zemi leží patnácticentimetrová vrstva čerstvého sněhu a mrzne, nepovažují za zimu. Mno, tak tu opravdovou kanadskou asi zažít ani nemusím. Takže brzo nashle!
Kluziště v centru Québecu
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.