Let´s go Ramparts!!!
V pátek jsme s Julií zašli na zápas místního hokejového klubu Québec Ramparts. Je tu jen tým juniorský, který hraje ligu s dalšími týmy z východu Kanady. V minulosti hrál Québec i slavnou NHL a u stropu haly visí „vzpomínkové“ dresy nejslavnějších hráčů, mezi kterými jsem s potěšením našel i Petera Šťastného. Jedním z majitelů klubu je i jeden z nejslavnějších brankářů NHL, Patrick Roy. Toť zářivá minulost, současnost už tak slavná není. Na profesionální tým nejsou peníze, junioři se snažili, ale stejně jsem od kanadského hokeje čekal víc. Úrovní bych to přirovnal k druhé nejvyšší české lize. Taky hala je postarší a dřevěné sedačky mi připomněly stará sedadla v českých kinech. Ale návštěva byla dobrá, tipnul bych kolem 10 000 lidí. Celá akce je jedna velká show, takže nenastupují Québec Ramparts, ale QUÉBEEEEEEEEEC RAAAAAAMPAAAAAAAAAAAAARTS!!! A hudba duní celou halou. O přestávkách soutěže, na začátku blahopřání místnímu handikepovanému sportovci, který vyhrál na paralympiádě tři zlaté medaile. A také kanadská hymna – zpívaná pochopitelně ve francouzštině… No a domácí vyhráli, takže se večer vydařil.
Můj pobyt lze po víkendu z hlediska poznání kanadských symbolů označit za téměř kompletní. Ochutnal jsem potravinu s příchutí javorového sirupu, zašel na hokej, viděl kilometry nádherně zbarvených listnatých lesů…
…a spatřil medvěda!
Dokonce to byl můj první „přírodní“ medvěd v životě, v Evropě se mi ještě neukázal (ne že bych o to tolik stál). V neděli jsme totiž s Heather a Julií vyrazili do národního parku Grandes Jardins, který leží asi 100 km na sever od Québecu. Další z úžasných kanadských parků (viz fotky). Vybrali jsme stezku vedoucí kolem dvou jezer a stoupající na Mont de Lac des Cygnes. Stejnou cestu si vybralo mnoho dalších lidí. Co se dá dělat, místní prostě rádi chodí do přírody. Výhledy byli nádherné a v borůvčí pod vrcholovou skálou se kolébal medvěd černý. Byl docela velkej, ale hodně daleko. Nějaký člověk mi nabídnul dalekohled, tak jsem si ho pěkně prohlídnul. Vypadal roztomile. Při cestě dolů jsme pak na stezce viděli pěkně fialové medvědí… trus.
Copak se to tam dole pohybuje, že by medvěd?
Heather…
…je rodačka z New Brunswicku, která se přišla do Québecu naučit francouzsky a už zůstala. Pro změnu teď učí Québečany anglicky – to chválím! Je to totálně přírodní žena. Stejně tak její přítel George. Každý víkend vyráží do přírody na pěší nebo letecký výlet. Mají totiž hydroplán, takže v létě cestují po Québecu letadlem. Jedinou podmínkou pro přistání je alespoň jeden kilometr dlouhá vodní plocha. Tak velkých jezer jsou v Kanadě stovky, takže mají co objevovat.
S Heather jsem byl na výletě také v sobotu, den před cestou do Grandes Jardins. Trochu jsem se obával, jestli budu stačit jejímu tempu chůze. Prohásila totiž, že asi nebude ve formě, protože UŽ dva týdny nebyla na celodenním výletu, což člověka nutí k zamyšlení, kdy byl on naposled na dlouhém výletě a nezřídka je to déle než dva týdny. Když jsem navíc viděl její extrémně funkční oblečení s extrémně funkční ledvinkou, kde měla prakticky zasunuté dvě láhve vody jako kovboj svoje kolty, obával jsem se ztrapnění. Na začátku výletu to skutečně nebyla sranda, Heather, ač o 15 let starší a o hlavu menší než já, nasadila ďábelské tempo. Držel jsem se jí co to šlo, ale brzo jsem musel sundat bundu. To Heather si jen z bundy vyvlékla rukávy a shrnula ji k pasu, kde bundu držel opasek té praktické a funkční ledvinky. Jak praktické! Pauzy jsem také omlouval nezbytným focením. Vždyť ty listy byly tak krásně červené… Nakonec ale byla Heather unavenější než já a obdiv jsem si získal, když jsem na zpáteční cestě prohlásil, že si půjdu ještě večer zaplavat do bazénu.
Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.