Quebec 12

Noc galerií…

…byla obdobou pražské muzejní noci. Zúčastnili jsme se jí s Julií, protože o víkendu bylo hnusně a nikam do přírody jsme nevyrazili. Probíhá jeden večer v roce a tentokrát připadla na minulou sobotu. V Dolním starém městě je v několika uličkách koncentrováno několik desítek galerií a asi 15 se jich zapojilo do muzejní noci. V rámci akce byl vstup do galerií zdarma a v každé si mohl návštěvník dát sklenku vína a něco malého k jídlu. Obešli jsme s Julií asi šest galerií, většinou obrazových, ale také jsme omrkli umělce, co vyrábí karnevalové masky z kůže. Nejzajímavější zastávkou byla galerie Guye Lavesquea, kde jsme s malířem strávili asi hodinu zajímavým povídáním. Vyprávěl, jak dlouho obraz průměrně maluje, který mu dal nejvíc práce a jaký chtěl při práci mnohokrát rozšlapat. Když se dozvěděl, že momentálně žiju v Praze, záviděl mi a říkal, že jeho nejbližší zahraniční cesta povede právě do Prahy. Taky se mě ptal, jestli znám Františka Kupku. No, to jméno už jsem slyšel, tak jsem řekl, že jo. Guy mi hned ukázal obraz, ke kterému ho inspirovalo Kupkovo dílo. Tak jsem si Kupku dnes „vygůglil“ a až se příště stavíme u Guye („Přijďte kdykoliv!“), doporučím mu, ať kromě Prahy navštíví Opočno, Kupkovo rodiště.

Z celé akce nám s Julií vyplynula dvě pravidla, se kterými možná budete souhlasit:

1. Čím – zdánlivě – jednodušší kresba, až by se člověku zdálo, že by ji namalovalo pětileté dítě, tím vyšší cena obrazu.
2. Pravděpodobnost pochopení významu abstraktní mazanice je přímo úměrná počtu skleniček vypitého vína. V poslední galerii jsme rozuměli všemu…

Byl jsem se nechat ostříhat…

…což je banalita pouze zdánlivá. Já byl u holičky, která neumí ani slovo anglicky. A moje francouzština zatím věru neobsahuje věty jako „Ještě prosím trochu přistřihnout ofinku“ apod. Pročež jsem byl z toho poněkud vystresován. Ale vymyslel jsem geniální věc: našel jsem svoji fotku z loňska, kde jsem nakrátko, vytisknul jsem si ji a nechal si od Andrée pod ní francouzsky napsat „Prosím, ostříhejte mě tak, jak vypadám na fotce.“ Tato invence holičku potěšila a při stříhání po očku sledovala, jestli dobře kopíruje předlohu. Já měl pro jistotu napsané ještě další výrazy jako „plus court“ (kratší), „seulement la coupe, pas de lavange“ (jen ostříhat, bez mytí) a pochopitelně „c´est bon“ (je to dobrý).

Holička nakonec něco drmolila francouzsky a ukazovala střídavě na fotku a na moje kouty. Pochopil jsem, že mi naznačuje, že přesně jako na fotce to nebude, protože mi čelo za rok značně postoupilo. Na to jsem jí mohl jen česky odvětit „Chápu“. Takže celá operace dopadla dobře a navíc je ve středu stříhání levnější.

Nelegální zboží…

…je věc, kterou si lze v Kanadě těžko představit. Všichni tu jsou až nechutně poctiví. Ovšem dnes jsem měl tu možnost ochutnat kontraband, konkrétně po domácku vyráběnou cigaretu. Navíc je jejich výroba údajně tiše tolerována vládou! Vyrábí je místní indiáni. Prostě nakoupí tabákové listy a vyrobí neznačkové cigarety, které se prodávají v igelitových pytlících po 200 kusech za 18 dolarů. Krabička, která v obchodě stojí sedm osm dolarů, tak vyjde na necelé dva dolary. A to moje spolubydlící Julie, která jich za den dá deset, dokáže ocenit. Nevím, kde je sehnala, ale má je. Nemůžu potvrdit známé pořekadlo, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Mně to cigáro moc nechutnalo.

Pont du Québec. Podobně jako Švédsko se svojí potopenou lodí Vasa i Kanaďané jsou z neznámých důvodů hrdí na něco, co v minulosti fatálně selhalo. Tenhle most spadnul třikrát, než ho postavili pořádně.