Quebec 11

Od | 12 dubna, 2019

…Temps Partiel…

…u kterého postávalo větší množství lidí. V Kanadě se totiž nesmí kouřit v restauračních zařízeních, pročež se před jejich vchody tvoří hloučky nikotinových závisláků. Před barem postávala skutečně bizarní sorta. Samej černej latex a flitry, někteří měli na sobě i jakási křídla. Tedy jsem si nebyl jistý, zda do této společnosti v našem běžném oblečení zapadnem, nicméně vešli jsme. Zrovna ten večer probíhal nějaký koncert, ale Julie ukecala holku, která vybírala vstupný, že si dáme jen u baru jedno pivo na stojáka a zase půjdem. Vevnitř lidé vypadali stejně jako ti venku, tj. jako účastníci plesu hraběte Drákuly. A skutečně, na plátně promítali film Drákula! Dali jsme si pivo a za chvilku začal koncert. Kapela Detroit Diesel je skutečně vydařená dvojka. Zpěvák je totální šílenec. Vydrželi jsme tři skladby, při kterých jsem z jeho skřehotu nepoznal, jestli vříská francouzsky nebo anglicky. Asi to nebylo důležitý. Lepší představu si uděláte, když se mrknete na stránky kapely a něco si pustíte (http://www.myspace.com/detroitdieselmusic). Ale je to jen pro silné povahy nebo milovníky stylu urban industrial techno. Mimochodem pivo bylo celkem dobrý a vyšlo na pět dolarů.

Víkend…

…byl tentokrát velmi sportovní. Takhle dobře jsem si tělo už dlouho neprotáh. V sobotu jsem přejel trajektem řeku a půjčil si brusle. Bylo krásně, tak jsem si řekl, že projedu celou stezku. Projel jsem jí a díky své neznalosti jazyka ujel i pár kiláků navíc. Přehlídl jsem totiž značku FIN (francouzsky KONEC) a jel dál. Sice mi bylo divný, že stezka jaksi skončila a jedu po normální vesnické ulici, kde jezdí jen auta, ale značka cyklostezky tam pořád byla. No, na kola to bylo, ale na brusle byl povrch moc hrubej, tak jsem to po chvíli obrátil a jel zpátky. Takže nakonec jsem ujel 30 km, což je na mě hodně, protože jsem stál na bruslích asi po desáté v životě a nejvíc ujedu v Bráníku nějakých těch 12 km. Pročež mi nohy docela bolely.

   Po přeplutí řeky jsem se rozhodl jít domů jinou cestou než obvykle. Věděl jsem, že cesta nahoru do města vede kromě silnice i po nějakých schodech bokem. To jsem ještě netušil, že schodů bude bezmála 500! Pěkně jsem při jejich zdolávání cítil těch třicet kiláků na bruslích. A abych se dorazil, tak jsem večer ještě zašel do bazénu. Julie mi pomohla ho najít a zjistit, kdy je otevřen a když jsme se dozvěděli, že je zadarmo, věděl jsem, že sem budu chodit často.

Hlavní fyzický výkon mě ale čekal…

…v neděli.

   Vyrazil jsem autobusem na sever, nechal se vyhodit na odbočce a stopoval do národního parku Hautes Gorges de la Riviere Malbaie (by mě zajímalo, kdo z vás by byl schopný to správně vyslovit. Já si to nechal říct několikrát a stejně mi to pořád nejde.) Ledovcové údolí tohoto parku je velmi hluboké a podle několika pramenů je to to nejdramatičtější, co můžete na východ od Rocky Mountains zažít. Stěny údolí jsou strmé, skalnaté a až 800 metrů vysoké. Je to ráj lezců a v zimě se zde lezou ledy až 350 metrů vysoké. Výstup, který je prostě nej…, vede od řeky na vrchol Acropole de Draveurs. Z 250 m vystoupáte na 1050 m a výhledy z vrcholu jsou prostě šokující. Na všechny strany kanadská divočina, žádné město ani vesnice, jen lesy a hory. Předpověď pro park byla v rámci možností příznivá, tj. jasno a 8 °C. Jelikož jsem neměl zpáteční jízdenku, musel jsem si nechat dost času na stopování zpátky do 160 km vzdáleného Québecu. Proto jsem to vzal poněkud zrychleně vzhůru. Cesta je psaná na 5-6 hodin, já ji dal za 3,5 a každý výškový metr pěkně cítil v nohách bruslení z předchozího dne. Ale stálo to za to, místo je to úžasné. Viz fotky.

Obrazek

                 NP Malbaie – Ukázkové visuté ledovcové údolí zakončené vodopádem

   Při stopování jsem si opět ověřil kanadskou přátelskost. Cestou do parku jsem vystřídal čtyři auta a jen jednou mě zastavilo až druhé auto! Zpátky z parku mě „stačila“ auta dvě. Jedno mě hodilo na hlavní silnici a na té jsem po pěti minutách stopnul fajn lidi, co mě vzali až do Québecu. Navíc jsou to fanoušci geocachingu. Že jste o tomhle sportu nikdy neslyšeli? Já asi jednou a myslel jsem, že u nás teprve začíná být populární, ale trochu jsem zapátral a asi se mu i u nás dobře daří. Ve zkratce se jedná o hledání místa/předmětu ukrytého v přírodě pomocí přístroje GPS. Bližší informace najdete např. zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Geocaching

   S Heather a Georgem jsem se cestou do Quebecu skamarádil a nabídli mi, abych jel příště s nima. Takže možná už příští víkend pojedu do přírody s novými kamarády. Jsou oba z anglické části Kanady, což je pro mě dost velká výhoda (mluví anglicky).

Víkend se tedy velmi vydařil, tělo mě po něm pěkně bolelo, takže jistě chápete, že si zase na pár dní rád sednu k počítači a trochu si odpočinu, než vyrazím vstříc dalším québeckým zážitkům. Ty by mohly být velké, protože začíná sezóna lovu losů a do přírody se má vyrážet jen s oranžovým oblečením, které nemám…

One thought on “Quebec 11

  1. Skompasem.cz

    Pokud se vám článek líbil, okomentujte ho. Potěšíte tím autora.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..