Před cestou III. – Náčrt minimální trasy

Před Cestou III – Náčrt minimální trasy

   Jelikož doba trvání celé Cesty není jistá, mám zatím orientačně naplánovanou pouze cestu po Latinské Americe. Časově to vychází na 10.5 měsíce, začít bych měl v Limě a skončitv Mexiku. Pak se uvidí.

   Ideální trasu jsem odvodil především podle počasí v jednotlivých částech Latinské Ameriky během roku. Proto je délka trasy rozpočítána na 10.5 měsíce. Tuto trasu si můžete zatím prohlédnout na mapce na titulní straně Kompasu. Až cesta vypukne, bude mapka nahrazena skutečnou trasou cesty, takže původní plán trasy můžete vždy nalézt v tomto článku.

Mapku si můžete kliknutím zvětšit a najet na požadované místo. Kliknutím na jakoukoliv značku zobrazíte krátký komentář k danému místu. Snažil jsem se u značek dodržet jakous takous logiku – sněhová vločka u města Ushuaia například naznačuje, že tam se asi neohřeju.

View Latinská Amerika – plán cesty in a larger map

   Moje představa o ideální trase je následující: Vylétávám 9. července 2009 z Ruzyně a pokračuji letecky po trase Praha – Madrid – Buenos Aires – Lima do Peru. V Limě a okolí si pár dní dáchnu a pak se přesunu autobusem do města Pucallpa na řece Ucayali. Tam začne amazonská část expedice. Lodí sjedu Amazonku až do brazilského přístavu Manaus. V našem létě leje v Amazonii přece jenom méně než v zimě. Z Manausu se přesunu do města Boa Vista na severu Brazílie. Zde na konzulátu obdržím vízum do Guyany a budu pokračovat přes Guyanu (vízum do Surinamu dostanu v Georgetownu), Surinam a Francouzskou Guyanu (Evropská unie!) zpět na Amazonku a do brazilského Belému. Následovat bude cesta po pobřeží Brazílie. Cestou se stavím v Paraguay a u vodopádů Iguaçu. Pak pokračuji do Uruguay a Patagonie (Argentina/Chile). Dojet chci až do Ohňové země do města Ushuaia. Tam bych měl být někdy v listopadu. Dříve raději ne, protože během patagonské zimy je tam dosti nevlídno a nerad bych tam zmrznul. Pak pojedu přes dlouhatánské Chile směrem na sever. Těším se hlavně do Bolívie (Salar de Uyuni, La Paz, jezero Titicaca) a do Ekvádoru, který navštívím po 5 letech podruhé. Z Ekvádoru se přesunu přes Kolumbii, kde se vyhnu všem zločineckým nástrahám, do Venezuely. Z Venezuely pak poletím do Panamy a projedu všechny státy střední Ameriky a Mexiko, kam dorazím někdy v květnu.

   Tento plán je pouze rámcový a samozřejmě nevyjde, protože vyjít ani nemůže. Vždycky se cestou něco zvrtne, nebo se naopak naskytne nečekaná jiná příležitost. Tentokrát se ani nechci striktně vázat na nějaký časový plán. Měsíce jsou orientační spíše kvůli počasí, což je jediný faktor, s nímž budu muset během plánování další cesty počítat. Je možné, že někde mě to nebude bavit a pojedu rychleji, nebo se třeba naopak někde zastavím na delší dobu. Mohou přibýt i odbočky z trasy – z Ushuaie do Antarktidy (nepravděpodobné, neuvěřitelně drahé), ze Santiaga na Velikonoční ostrov a zpět (rovněž dost drahé, ale dost mě to láká a navíc je to bod z Oceánie!) či na Karibské ostrovy (láká mě hlavně Trinidad a Tobago, případně bezvízová Dominikánská republika, ale objet pár dalších malinkých ostrůvků nebo se mrknout třeba a Kubu by také nemuselo být špatné). Taky nemusím dostat víza nebo mě do některé země nevpustí třeba vůbec… Další trasa by pak z Mexika pokračovala v ideálním případě do USA (ale nevím, jestli mě tam pustí, znáte to), Kanady a na Aljašku a odsud letecky přes Oceánii na Nový Zéland a do Austrálie.

   Ale že to na té mapce hezky vypadá? Jak to ale doopravdy dopadne, to je ve hvězdách. A to je dobře, nechci to mít přesně nalajnované…