Pamukkale aneb když příroda čaruje takřka v živém přenosu

Když v roce 1997 zakázala turecká vláda tolik populární koupání ve vápencových jezírkách Pamukkale a vybudovala místo toho řadu umělých, množství zlých jazyků tvrdilo, že celá oblast přijde o většinu platících turistů. Opak se naštěstí stal pravdou, vedla k tomu však dlouhá, trnitá cesta.

Bavlníkový hrad – tak se Pamukkale říká a není divu, zdálky opravdu jeho sněhobílé stěny tak vypadají, i když se na nich v poslední době začíná objevovat až příliš velké množství šedé. Jde o komplex kaskádovitých jezírek vymletých termální vodou stékající z kopce. Její jasně modrá barva tvoří půvabný kontrast se sněhobílým vápencem, usazujícím se v jejím okolí. Právě on tvoří ony pověstné krápníky, vodopády a převisy, díky nimž je tato známá turecká památka proslavená v celém světě.

Turisté? Víc a ještě víc!

Ano, taková byla politika turecké vlády ještě v polovině 20. století. Vždyť na Pamukkale se jezdili dívat návštěvníci z celého osvěta, koupali se v jeho vodě, platili za fotografování před bílými stěnami, utráceli za suvenýry – tak proč jich sem nepřilákat ještě víc? Začalo to hotely v horní části kaskádových jezírek. Jejich majitelé neváhali vysekat do travertinu jezírek sbíječkou nevzhledné kanály odvádějící vodu do hotelových bazénů. Nahoru vedla téměř dálnice a každý centimetr této jedinečné památky byl zpřístupněný pro turisty. Co na tom, že vody tu už bylo poskrovnu, osvěžení přece čekalo v hotelovém wellness. Množství návštěvníků, nedbajících na zákaz nošení obuvi, a zejména jejich opalovací krémy a další chemické přípravky začaly jednotlivá jezírka rychle poškozovat. Prolomené hráze, zašedlá barva, množství odpadků – tak vypadalo Pamukkale ještě před necelým půl stoletím.

Když se do toho vloží UNESCO

Až si budete chtít příště postěžovat na úřady, vzpomeňte si na to, jak právě UNESCO přispělo k záchraně Pamukkale (a mnohých jiných památek, o nichž dnes mluvit nebudeme). Své požehnání dala tato organizace celé oblasti už v roce 1988, a právě na její popud byly o necelých deset let později zmiňované hotely zbourány, příroda částečně obnovena a přístup návštěvníků na plochu terasovitých jezírek omezen.

Ale nemusíte se bát, i když se přímo v Pamukkale nevykoupete (povoleno je pouze procházení jezírek bez obuvi), nabízí se vám mnoho možností v nedalekých umělých jezírcích s termální vodou vybudovaných na svahu (jejich betonovou hráz přes čerstvý nános travertinu často vůbec nerozeznáte) nebo v nedalekých Kleopatřiných koupelích uprostřed zeleně. Ale pozor, zákaz používání opalovacích přípravků platí i zde. Nikdo vás nepodrobí osobní prohlídce, ovšem ničit nádheru Pamukkale jen vlastní arogancí by bylo ostudné.

Kam poteče voda? Rozhodnou správci

Na mnoha propagačních fotografiích můžete Pamukkale vidět doslova zalité vodou, proudící po jeho svazích a ztrácející se v dáli. Dnes je bohužel situace horší – vody je málo, takže byli správci nuceni přistoupit k vybudování odtokových kanálů (ne vždy bohužel příliš citlivě zasazených do krajiny), v nichž řídí průtok vody a některé části jezírek nechávají nuceně na suchu. Ke cti jim slouží, že se suché oblasti snaží střídat, přesto začíná na mnoha místech už travertin šednout a ztrácet své unikátní vlastnosti.

Jak se vyhnout davu turistů? Jde to v i Pamukkale

O tom, že tu během vrcholící turistické sezóny bývá hlava na hlavě, jsme rozhodně nepřeháněli. Zvláště odpoledne okolo 11. hodiny a pak mezi 14-15 hodinou jde o něco nepředstavitelného. Autobusy zastaví, vychrlí své pasážery a ti se přímým útokem vrhnou na nejbližší bazény v okolí. Množství z nich naštěstí není svolných k dlouhým pochodům, takže pokud budete mít tu smůlu a dorazíte sem právě v tento čas, jednoduše si naordinujte pár kroků navíc.

K Pamukkale vedou dvě přístupové cesty – horní a dolní. Doporučujeme rozhodně tu první, seshora se v horku sestupuje lépe než naopak. A v dolních jezírcích bývá navíc téměř liduprázdno. A stejné je to i v případě, že se necháte zlákat k delší procházce a vyrazíte po chodníčcích na sever. Naskytne se vám tak pohled na Pamukkale z docela jiné strany – a opět tu na jiné turisty skoro nenarazíte.

Věděli jste, že: právě v některém z tyrkysově modrých jezírek Pamukkale se podle pověsti zasnoubili egyptská královna s Markem Antoniem?

Nezapomeňte ani římské památky

Ale oblast „bavlníkového hradu,“ to nejsou jen koupací jezírka, jakkoliv můžeme například koupání v Kleopatřiných lázních jen a jen doporučit. Zapomenout totiž i na jeho historickou část by byl hřích. Najdete ji v horní části hned za hranou travertinů. Zbytky akropole jsou dokonce zčásti pohřbené v nánosu bílých minerálů Pokud se však chcete setkat s antickou kulturou trochu blíž, neváhejte vylézt trochu výše do kopce. Právě tady se totiž rozkládá staré římské město Hierapolis, jež zatím lopatkám a štětečkům archeologů podlehlo jen z malé části. I tak tu můžete vidět řadu zajímavostí. Nejúchvatnější je asi velký amfiteátr, volně přístupný k procházkám. Dále tu najdete také:

• městkou bránu a věž
• Plutonium
• Apollónův chrám
• fontánu
• částečně odkryté základy římských domů.
• lázně

O velkoleposti celé oblasti v době jejího největšího rozkvětu si můžete udělat představu v blízkém muzeu. Najdete tu vizualizaci Hierapole přibližně ze 3. století n. l. A dále pak množství cenných archeologických artefaktů. Popisky jsou na většině míst i v angličtině.

A pokud by se vám v oblasti líbilo natolik, že se tu budete chtít na chvíli ubytovat, využijte rodinných hotýlků ve stejnojmenné vesničce Pamukkale nebo v nedaleké Karahayit, vyhlášené rovněž termálními prameny. Díky vysoké konkurenci jsou tu ceny (zejména mimo sezónu) velmi přijatelné.