Na skok v San Marinu

Obsah

Nacházíte se v kategorii Cestování, ve které naleznete deníky z cest a cestopisy. Největší porce zápisků je z velké Cesty kolem světa Petra Daubnera – Kompletní seznam všech seřazených zápisků z této cesty naleznete na stránce – Cesta kolem světa 2009 – 2011 – mapa článků.

Historie San Marina

Počátky San Marina je nutno hledat už ve starověku! Roku 301 (tedy ještě v době trvání starověké Římské říše) zde podle legendy jakýsi Marinus založil klášter, do kterého odvedl křesťany, pronásledované za vlády císaře Diocletiana. Později byl Marinus prohlášen za svatého a po něm dostalo území San Marina své jméno. Poté bylo San Marino ovládáno mocnějšími sousedními italskými státy. V roce 1253 se však San Marino stalo nezávislou republikou, kterou je dodnes.

Hranice

Definitivní hranice San Marina byly stanoveny v roce 1462. Pouze dvakrát bylo území San Marina okupováno – v letech 1739-1740 Církevním státem a v roce 1944 německými a poté i spojeneckými vojsky. Od roku 1862 je San Marino pod ochranou Itálie, svou samostatnost si však udrželo. San Marino je nejstarší nepřetržitě existující republikou na světě.

To, že se tak malý státeček mohl udržet celé věky, je částečně šťastná souhra náhod. Pravda ale je, že San Marino bylo vždy příliš malé a bezvýznamné na to, aby někoho mohlo ohrožovat, a příliš chudé na to, aby někomu stálo za to ho dobývat. Když konce 19. století vtáhl do Itálie Napoleon a dosáhl tu skvělých vítězství, velmi se San Marinu – coby nejstarší republice na světě – obdivoval a nabídl mu dokonce, že k němu připojí část okolního území.

San Marino prozíravě odmítlo, což ho po porážce Napoleona téměř jistě zachránilo před anexí. V době sjednocování Itálie se v San Marinu načas skrýval Giuseppe Garibaldi před svými nepřáteli a občané San Marina poskytli i finanční pomoc jemu a jeho spolubojovníkům. Na oplátku Garibaldi údajně občanům San Marina garantoval, že jejich republika zůstane vždy nezávislým státem.

A tak San Marino zůstalo jediným územím na Apeninském poloostrově, které nebylo sjednoceno s nově vzniklou Itálií. V první světové válce stálo San Marino na straně Itálie a vyhlásilo válku Rakousku-Uhersku, nikoli však Německu. Paradoxně však bylo právě Němci okupováno za druhé světové války, přestože v té bylo San Marino neutrální. Dodnes platí v San Marinu ústava z roku 1600 (nejstarší dodnes platná psaná ústava na světě – není tedy pravdivé často omílané tvrzení, že nejstarší psanou ústavu mají v USA…).

San Marino dnes

Dnes je San Marino s rozlohou 61 km² 3. nejmenším státem Evopy (po Vatikánu a Monaku) a 5. nejmenším na světě (po Vatikánu, Monaku, Nauru a Tuvalu). Počtem obyvatel (kolem 30,000) je v Evropě druhým nejmenším státem (po Vatikánu) a pátým nejmenším na světě (po Vatikánu, Tuvalu, Nauru a Palau). San Marino je vnitrozemským státem a jedním ze tří států na světě, které jsou celé obklopeny pouze územím jednoho státu (druhé dva jsou Vatikán a Lesotho). Po Nauru je druhou nejmenší republikou na světě.

Poloha

San Marino leží ve východní části Apenin na několika pahorcích. Nejvyšším bodem státu je hora Monte Titano (755 m.n.m.), nejnižší bod San Marina leží ve výšce pouhých 55 m.n.m. Hlavním městem státu je San Marino Citta. Přestože San Marino je stát malinký, nejedná se v žádném případě o městský stát (jako je například Monako, Vatikán nebo Singapur). San Marino Citta (cca 4,000 obyvatel) ani není největším městem státu, tím je Serravalle (cca 7,000 obyvatel). San Marino má už od roku 1862 pro něj velmi výhodnou celní a měnovou unii s Itálií. Dnes zde tedy platí euro a na fyzicky hmatatelnou hranici s Itálií samozřejmě nenarazíte. Nicméně samostatnost San Marina rozhodně není jen formální. Země není členem EU, což se projevuje především v samostatné daňové politice.

Státní zřízení

Velmi zvláštní je státní zřízení v San Marinu. V čele republiky stojí 2 kapitáni (Capitani reggenti, „vládnoucí kapitáni“, což zní logičtěji než „kapitáni – regenti“, jak se rovněž někdy tato funkce překládá, protože termín „regent“ se používá v monarchiích). Jsou voleni parlamentem na pouhé půlroční volební období. Jednokomorový parlament („Velká a generální rada“) má 60 křesel a poslanci jsou voleni na pětileté volební období. Vláda San Marina („Státní rada“) má 10 členů. Vláda nemá přímo předsedu, nicméně v některých záležitostech vystupuje jako premiér ministr zahraničních věcí.

Vlastní stálou armádu San Marino nemá a jeho ochranu zajišťuje Itálie. San Marino nemá vlastní letiště (využívá nejbližší italské letiště v Rimini) ani žádnou vysokou školu. Zato má vlastní fotbalovou reprezentaci a jezdí se dokonce slavná Velká cena San Marina vozů F1 (pravda, jezdí se ovšem v Imole, na italském území). Přestože je San Marino již dlouho republikou, nechalo si ve státním znaku z úcty k tradici korunu.

Úřední řečí v San Marinu je italština, i když místní používají často zdejší starý dialekt. Obyvatelé San Marina jsou téměř všichni katolíci. Sanmariňané tvoří zhruba 80% obyvatelstva, zbytek jsou hlavně Italové. Zajímavé je, že přibližně 13,000 občanů San Marina žije v cizině (tj. většinou v Itálii). Co se týče občanství, neexistuje v San Marinu dodnes rovnoprávnost žen! Občanství San Marina se totiž dědí pouze po otci, nikoliv po matce.

Financování státu

Hlavním zdrojem příjmů San Marina je turistický ruch, který se podílí na tvorbě HDP více než 50 procenty. Není divu, když do třicetitisícového San Marina zavítá kolem dvou milionů turistů ročně (2,1 milionu v roce 2006).

Nezanedbatelnou položkou příjmů San Marina je dále prodej poštovních známek (10% ročních příjmů země!). Pro sběratelské účely se dokonce razí i eurové sanmarinské mince. Dále pak dostává San Marino každý rok nezanedbatelnou částku z italského státního rozpočtu jako odškodnění za zřeknutí se příjmů z cel a spotřební daně (důsledek pro San Marino mimořádně výhodné smlouvy z roku 1862 o celní a měnové unii s Itálií). Významné je i bankovnictví, elektronika, textilní průmysl a rovněž zemědělství (nejvíce je San Marino proslulé výrobou kvalitních sýrů vín). San Marino patří mezi nejbohatší země světa. Občané San Marina se dožívají mimořádně vysokého věku – muži 78 aženy dokonce 86 let!

Do San Marina jsme zavítali v roce 2004. Když, už člověk jede okolo, tak aby si připsal další bod, že? Přijeli jsme sem s přáteli autem z Ravenny. To se jede podél pobřeží až do známého jaderského letoviska Rimini a pak se zahne doprava. Z Rimini už jsou vidět na obzoru sanmarinské kopečky. Vyjede se serpentinami do kopce a jste v San Marinu.

Většina turistů (včetně nás) navštíví pouze hlavní město, San Marino Citta. Toto městečko se nachází přímo na nejvyšších vrcholcích státu. Městu dominuje pevnost Rocca a trojité hradby, kterými jsou pahorky obehnány. Kromě pevnosti, ze které je pěkný rozhled (v dálce je vidět Rimini a Jaderské moře, přímo dole pod pevností je pak krásné fotbalové hřiště), nás zaujal zejména palác, ve kterém sídlí zdejší „dvouhlavá“ hlava státu – vládnoucí kapitáni. Můžete tu vidět i výměnu čestné stráže (jediné „vojsko“, které má San Marino).

Celkově je však město San Marino jednou velkou nákupní zónou a připomíná velikánské tržiště. Všude je spoustu krámků a stánků. Kromě záplavy nejrůznějších suvenýrů dominuje především levný alkohol. Prodavače tu dělá i mnoho cizinců, takže nás dosti překvapilo, když nás zde mladá krásná prodavačka oslovila slovensky. Určitá liberálnost zdejšího režimu se projevuje i v tom, že se zde prodávají lahve s etiketou zobrazující nejen Benita Mussoliniho, ale dokonce i Adolfa Hitlera.

Podobizny těchto dvou výtečníků zdobí především láhve s vínem (no představte si to – jdete do vinárny a místo skleničky Frankovky si dáte dvojku Führera nebo džbánek Duceho!?). Nás však spíše zaujaly zdejší likéry. Byly hodně levné a jak jsme záhy zjistili večer (už na italském území) i velice dobré. Výlet do San Marina byl pěkným zpestřením závěru našeho italského pobytu. Pokud pojedete okolo, návštěvu tohoto mikrostátečku vřele doporučuji.

Na skok v San Marinu – Historie a Zajímavosti