Na cestě 5 – Zpět na severní polokouli

Na Cestě 5 – Zpět na severní polokouli!

   Tak jsem dorazil do Venezuely! Z Manausu jsem se přemístil o 1000 kilometrů na sever. Ocitl jsem se tak nejenom v jiné zemi, ale i na jiné polokouli a v jiném vegetačním pásmu. 

    Konečně jsem se vyhrabal z Manausu. Podařilo se mi dojet na autobusové nádraží a nasednout do správného autobusu. Jel do Boa Vista, což je asi 785 kilometrů na sever od Manausu. Lístek stál neskutečných 1000 korun! V Boa Vista (hlavní město státu Roraima) jsem se nezdržoval a rovnou jsem nasednul na bus do Venezuely. Do města Santa Elena je to z Boa Visty 245 kilometrů. Cesta v pohodě, odbavení na obou stranách bylo bez problémů a spočívalo jen v tom, že jsem dostal brazilské výstupní a venezuelské vstupní razítko. Akorát brazilská úřednice vejrala do pasu a jméno Česká republika, i když je tam i v portugalštině, jí evidentně nic neříkalo.

   Někde mezi Manausem a Boa Vistou prochází rovník. Ten jsem samozřejmě zaspal, takže jsem se probral ráno už na severní polokouli. Rovněž ráz krajiny se změnil – prales zmizel a nastoupila jakási lesnatá savana. Krajina dost připomíná východní Afriku, dejme tomu Tanzanii. Směrem k venezuelské hranici pak přibývají kopce.

   Město Santa Elena je poměrně malé (20,000 obyvatel), zato turisticky velmi významné, neboť je hlavní základnou pro turisty, kteří chtějí vystoupit na stolovou horu Roraimu. Tam se vydám asi zítra nebo pozítří, ještě ale nejsem rozhodnut, zda sám, nebo s cestovkou. Santa Elena jinak není ničím zajímavá, není tu vůbec nic, dá se tu ovšem levně najíst a relaxovat.

   Venezuela bude asi levnější zemí než Brazílie. Peníze jsem měnil u vexláků na ulici. Hugo Chávez totiž určil kurs k dolaru nějak podivně direktivně, takže v bance dostanete 2-2.5x méně bolívarů za stejný počet dolarů než na ulici. Výsledkem samozřejmě je, že nikdo nemění v bance, nýbrž u vexláků. Jako u nás za Komančů. I když potkal jsem dva lidi, kteří si vybrali peníze kartou z bankomatu – ti se pak dost divili, když viděli rozdíl mezi Hugovým a černým kursem…

   Příště se Vám ozvu tak za týden, jestli se vrátím v pořádku z výletu do Ztraceného světa.

Všechny další články z Cesty kolem světa, kterou jsem absolvoval v letech 2009 – 2011, najdete na tomto linku:     DVA ROKY PRÁZDNIN

                           Hranice Brazílie a Venezuely – vlajky Venezuely a státu Bolívar