Marie Curie– Sklodowská (7. listopadu 1867 – 4. července 1934)

Dětství a studia Marie Curie Sklodowské

Marie Curie Sklodowská se narodila 7. listopadu 1867 ve Varšavě v rodině středoškolského učitele. Byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Wladyslawa a Bronislawy Sklodowských. Oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty. Její otec se po studiích na petrohradské univerzitě stal učitelem matematiky a fyziky. Matka Bronislawa byla studentkou jediné soukromé dívčí školy ve Varšavě a po studiích se stala učitelkou a následně i ředitelkou této školy. Marie získala obecné vzdělání v místních školách a vědeckou přípravu od svého otce.

Sklodowská se zapojila do studentské revoluční organizace a následně si obezřetně uvědomila nutnost opustit Varšavu  ovládanou Ruskem.  Mladá guvernantka, která na varšavském gymnáziu získala zlatý diplom, si v necelých 18 letech hledá učitelské místo. Vyučuje děti z bohatších i chudších vesnických rodin. Snaží se šetřit na studia ve vysněné Francii. Může si dovolit pouze velmi skromný život. Cítí se osamělá, touží po vzdělání a velmi často píše své rodině.

Citace z dopisů Marie Sklodowské napsaných její rodině: „Literatura mě zajímala právě tak jako sociologie a přírodní vědy. A během let práce, kdy jsem se snažila po troškách odkrýt své skutečné záliby, rozhodla jsem se konečně pro matematiku a fyziku…..“

Po šesti náročných letech učitelského života se jí konečně naskytne příležitost pracovat také v laboratoři. Marie píše ve svých  dopisech: „Neměla jsem moc času na práci v laboratoři. Obvykle jsem tam chodívala po večeři nebo v neděli a musela jsem si poradit sama. Snažila jsem se dělat různé pokusy podle chemických nebo fyzikálních  učebnic a výsledky mne někdy překvapily. Občas mě povzbudil nějaký neočekávaný úspěch,  jindy jsem byla zoufalá pro chybu  nebo neúspěch, který zavinila moje nezkušenost.“

Marie si uvědomuje, že postupovat v tomto oboru dopředu není vůbec snadné, úspěch se střídá s neúspěchem. Navzdory tomuto nesnadnému úsilí si vědecký výzkum zamiluje už doslova po prvních pokusech.

Odchod do vysněné Paříže

V roce 1891 odjíždí do Paříže ke své těhotné sestře, aby mohla studovat na vysněné prestižní Sorbonně fyziku a chemii a matematiku. Jako první žena v historii složila přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie. Během dne se věnovala studiu a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. Podmínky, v nichž žila a vzdělávala se, byly velmi extrémní. Často téměř neměla z čeho žít, trpěla chladem během zim a příležitostně dokonce i omdlévala z hladu. V roce 1893 získala licenciát a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát z matematiky získala v roce 1894.

Setkání s Pierrem Curie

Marie zahájila svou vědeckou kariéru ve Škole fyziky a chemie (ESPCI). Polský fyzik a profesor Józef Wierusz-Kovalský si byl vědom toho, že Marie potřebuje najít pro svou práci prostornější laboratoř. Tu ji podle jeho předpokladu mohl poskytnout fyzik Pierre Curie. Neváhal a pokusil se oba mladé průzkumníky seznámit. Pierre se snažil najít prostor pro mladou vědkyni a po krátké době se do ní také bezhlavě zamiloval. Marie Pierra zprvu odmítá, jelikož má stále v plánu se vrátit do své vlasti. Pierre je však ve svém zaujetí pro ni neoblomný. Dokonce je po prvním odmítnutí jejich sňatku rozhodnut se kvůli ní odstěhovat do Polska, což by pro něj reálně znamenalo pouze možnost zde vyučovat francouzštinu.

Skromná, tvrdohlavá a odhodlaná mladá žena mladého vědce nadmíru okouzlila. Během krátkého vzájemného odloučení v roce 1894 navštívila Marie svoji rodinu v Polsku. Její sen o práci na Univerzitě v Krakově se však rozplývá. Univerzita upřednostňuje především muže. Dopis o d Pierra ji nakonec přesvědčí k návratu do Francie a získání doktorátu. Mladý pár se podporuje navzájem a Pierre po naléhání ze strany Marie sepsal své výzkumy v oblasti magnetismu. V roce 1895 takto získává doktorát a také post profesova. Marie i přes své odmítání Pierrovi podléhá.  Dne 26. července 1896 uzavírá Marie Skłodowská manželství s Pierrem Curie.

Svatba proběhla ve městě Sceaux na Seině bez náboženského obřadu. Zajímavostí je, že nevěsta byla dokonce místo svatební róby oblečená v laboratorních šatech. Manželé kromě vědecké práce sdíleli také dva hlavní koníčky, cestování a dlouhé vyjížďky na kole, které je ještě více sblížily. V Pierrovi tak našla Marie novou lásku, partnera, manžela a vědeckého spolupracovníka, na něhož se mohla plně spolehnout. Narození první dcery Ireny (1897 – 1956), budoucí držitelky Nobelovy ceny za chemii, na sebe nedá dlouho čekat. Marie je v jednom kole. Kromě péče o dceru se neúnavně věnuje také vědecké práci.

Výzkumná práce ve stodole

Marie se ve svých systematických studiích snaží zaměřovat na dva uranové minerály – uranit a chalkolit. U uraninitu naměřila čtyřikrát vyšší aktivitu než u samotného uranu, u chalkolitu jen dvakrát. Dospěla proto k závěru, že pokud předchozí výsledky měření obsahu uranu ve vztahu k jeho radioaktivitě byly správné, tyto dva minerály musí obsahovat malé množství další jiné látky, která je samotná mnohem radioaktivnější než uran. Dlouhodobým systematickým výzkumem příměsí, které zvyšují radiaci, v roce 1898 odhalila fakt, že prvek thorium je rovněž radioaktivní. Pierra Curieho nepřetržitě fascinovala manželčina práce a do poloviny roku 1898 se natolik ponořil do výzkumu radioaktivity, že opustil svoji studii krystalů a připojil se k ní.

Marie se společně i se svým manželem Pierrem snaží pracovat na výzkumu radioaktivity a také objevu polonia a radia. Pracují ve velmi obtížných podmínkách. Místo laboratoře pro svou práci využívají prostředí stodoly, což značně omezuje efektivitu jejich práce. Navíc ani Marie ani Pierre si v této chvíli ještě nebyli vědomi destruktivního dopadu vystavování se radiaci během ustavičné manipulace s radioaktivními látkami. Zpočátku na svých výzkumech pracují sami. Později ke spolupráci přizvou i další kolegy. Od roku 19898 je to vedoucí prací na škole fyziky G. Bémont, o dva roky později se přidává mladý chemik André –Louis Debierne (1874 – 1949), který objeví aktinium.

Ve svých dopisech adresovaných rodině uvádí: „Neměli jsme peníze ani laboratoř, ani pomocníky, abychom mohli dobře splnit důležitý a obtížný úkol…. Celý rok jsme nezašli do divadla ani na koncert, nebyli jsme ani na jedné návštěvě……, ale i v obtížných podmínkách jsem se cítili šťastni, …..“

Boj o objevy a udělení Nobelovy ceny

Vzhledem ke skutečnosti, že H. Becquerel dva roky předtím obhájil svoji zásluhu na objevu radioaktivity a to jen díky velmi včasnému publikování, Marie se rozhodla pro stejně rychlý postup při zveřejňování výsledků. Stručný záznam její nejnovější práce byl přednesen Akademii již dne 12. května 1898 jejím bývalým profesorem Gabrielem Lippmanem. Přesto byl však Mariin objev radioaktivity Thoria ve Francii o pouhé dva měsíce předstižen.  Německý chemik Gerhard Carl Schmidt své výsledky ohledně radioaktivity publikoval v Berlíně. Mariin záznam práce však obsahovat také něco, čehož si nikdo jiný na světě před ní nevšiml. Podařilo se jí prokázat hypotézu, že minerály uranit a chalkonit mohou obsahovat prvek, který je mnohem radioaktivnější než uran.



Dne 14. května 1898 dospěli manželé Curiovi k optimistickému závěru, že se jim podařilo úspěšně vysrážet 100 g vzorek uraninitu a rozemlít ho v třecí misce. Tehdy si ještě nebyli vědomi toho, že to co hledali, se nachází v tak malém množství, že by ve skutečnosti museli vytěžit tuny rud. V červenci 1898 publikovali prohlášení o objevu nového prvku polonia, pojmenovaného po Mariině rodném Polsku. V průběhu výzkumu manželé zavedli také výraz  pro radioaktivitu. Dne 26. prosince 1898 oznámila Marie existenci prvku radia pojmenovaného podle latinského slova pro paprsek. Aby vyvrátila pochybnosti nad svými objevy, rozhodla se izolovat polonium a radium v čisté formě.

Vědkyně podnikala nesčetné pokusy separovat radiové soli rozdílnou krystalizací. Z prvních dvou tun uraninitu získala v roce 1902 pouhou jednu desetinu gramu radia. V roce 1910 se jí sice podařilo izolovat čisté radium lépe, avšak nikdy polonium, které má poločas rozpadu pouze 138 dnů. Mezi léty 1898 a 1902 publikovala (sama i společně s manželem) celkem 32 vědeckých prací. Zahrnut byl také objev rychlejšího rozpadu nádorových buněk (při vystavení záření vycházejícího z radia) než buněk zdravých. Radium se stalo neobyčejně silným prostředkem ke zvládnutí zhoubných nádorů kůže či hrtanu.

Už v roce 1905 Robert Abbé, chirurg z New Yorku, oznámil první úspěšnou léčbu pacientky radioterapií, při níž vyhojil prokázaný karcinom děložního hrdla. Léčba „pouhými paprsky” vzbudila senzaci. Někdy ale docházelo i k poškození pacientů – škodlivost paprsků nikdo neznal a mnozí rentgenologové se stali obětí svého povolání. I tak brzy začaly převažovat nesporné výhody. V roce 1900 se Marie Curie-Skłodowská stala první ženou, která kdy vyučovala na École Normale Superieure a její manžel Pierre se zároveň připojil k Univerzitě v Paříži.

Vědecké úsilí a vyčerpávající práce i obtížných podmínkách přinesli manželům Curiovým zasloužený úspěch. V prosinci roku 1903 ocenila Královská švédská akademie věd manžele Curieovy a Henriho Berquerela společnou Nobelovou cenou ve fyzice za výzkumy spojené s objevem radia. Nejprve bylo sice zamýšleno ocenit pouze Pierra Curieho a Henriho Berquerela. Jeden z porotců a zároveň osvícený zastánce tehdejších vědkyň, švédský matematik Magnus Goesta Mittag-Leffler, však zasvětil do sporu Pierra. V reakci na jeho stížnosti byla i Marie Curie-Sklodowská odměněna Nobelovou cenou jako první žena v historii. Po udělení Nobelovy ceny již manželé pracovali ve své laboratoři.

Narození 2. dcery a smrt Pierra Curieho

V prosinci 1904 se manželům Curiovým narodila dcera Éve, pro niž Marie najala polskou vychovatelku. V roce 1905 Pierra konečně zvolili za člena Akademie a dostal učitelskou stolici fyziky na univerzitě. Pierre se potýká s revmatismem a Marie o něj má obavu. Ve čtvrtek 19. dubna 1906 se život Marie tragicky změnil. Pršelo a Pierre se vypravil do Sorbonny. V Dauphinově ulici se splašil kůň. Pierre jej chtěl zachytit, uklouzl a spadl pod vůz. Kolo mu rozdrtilo lebku.

Marie si zoufala a psala: Ach, jaká bolest, jak jsi krvácel, šaty máš nasáklé krví, už tě neuvidím. Všechno skončilo, docela všechno.

Marie je touto událostí naprosto zdrcena. Od Pierrovi smrti si neoblékla jiné než černé šaty. Když se trochu vzpamatuje, odmítne penzi po manželovi a přijímá jeho profesorské místo na Sorbonně. S ním přebírá také vedení výzkumu v jejich laboratoři. Měsíc po převzetí druhé Nobelovy ceny v roce 1911 byla Marie Curie hospitalizována s depresí a onemocněním ledvin. V závislosti na svých zdravotních obtížích se v roce 1912 převážně vyhýbala pohledu veřejnosti, čas trávila u přítelkyně a kolegyně, fyzičky Herthy Ayrton v Anglii a do laboratoře se vrátila po zhruba čtrnáctiměsíční pauze.

Rentgenové vozy a 1. světová válka

Po vypuknutí 1. světové války se Marie Curie Sklodowská snaží pomáhat ze všech sil. Zatímco její dcery přebývají v najaté vilce v Bretani, vědkyně setrvává v Paříži, kde stále přednáší a pracuje v laboratoři. Uvědomuje si, že mnoha zraněným vojákům na frontě by bylo možno pomoci nejefektivněji tak, že je jim v co nejkratším čase po zranění poskytnuta operace. Rentgenová zařízení mohou výrazně napomoci chirurgům v jejich práci. Objev německého fyzika W. C. Röntgena (1845 – 1923) z roku 1895 umožnil zobrazení kostí a vnitřních orgánů a zajistil přesnost a efektivnost operativního zákroku. Ve Francii je však počet těchto přístrojů velmi limitovaný. Po chvatném studiu radiologie, anatomie a mechaniky navrhla převratné rentgenové vybavení.

Jednalo se o automobily uzpůsobené vnitřním uspořádáním radiologické praxi, příslušný potřebný elektrický generátor. Sestavila tak vlastně mobilní radiografické jednotky, které vstoupily do obecného povědomí jako „curiečky“. Auta si Marie půjčuje od soukromníků s příslibem, že je vrátí po válce. Za pomoci nejprve vojenského lékaře a později 17leté dcery Ireny organizovala praktické zavedení 20 mobilních radiologických automobilů a instalaci 200 radiologických jednotek v polních nemocnicích jen během prvního roku války. Později začala dokonce osobně trénovat a školit radiologické asistentky.

Rovněž se stala ředitelkou Radiologického servisu Červeného kříže a zároveň založila první francouzské vojenské radiologické centrum, které bylo v provozu již od konce roku 1914. Zásluhou obětavé a neúnavné vědkyně se dostává včasné diagnostiky více než milionu vojáků zraněných na frontě. Marie se snaží pomáhat potřebným na úkor svých výzkumů a vědeckých pokroků. Avšak za svou záslužnou práci se ze strany francouzské vlády nedočká ani formálního poděkování.

Poválečná léta s konec života Marie Curie

V roce 1920 (u příležitosti 25. výročí objevu radia) ustanovila francouzská vláda pro Marii Curie-Sklodowskou stipendium, jehož předcházejícím příjemcem byl Louis Pasteur (1822-1895) a Marie 3 roky po válce odjíždí do USA aby dosáhla navýšení dotací na výzkum radia. Marie Curie byla oficiálně přijata v Bílém domě prezidentem Warrenem G. Hardingem, který ji obdaroval právě 1 gramem radia ze Spojených států. Francouzská vláda, zahanbená množstvím zahraničních poct, se konečně rozhodla Marii ocenit  a nabídla jí Řád čestné legie. Marie Curie však toto ocenění odmítla.

V roce 1922 se stala Sklodowská členkou francouzské Akademie mediků a také cestovala Se svými přednáškami navštívila Belgii, Brazílii, Španělsko a také Československo. V posledních letech života jí trápí šedý zákal, ale konečně nestrádá a může si užívat i trochu přepychu. Naposledy navštívila Marie Curie-Sklodowská rodné Polsko v první polovině roku 1934. Několik měsíců nato zemřela dne 4. července 1934 v sanatoriu Sancellemoz v Passy na zhoubnou anémii, nedostatečnou tvorbu všech krevních elementů způsobenou pravděpodobně dlouhým vystavováním se radioaktivnímu záření.

V posledním roce života pracovala na knize Radioaktivita, která vyšla posmrtně roku 1935. Pohřbena byla na hřbitově v Sceaux po boku svého manžela Pierra a po 60 letech v roce 1995 byly jejich ostatky společně převezeny a uloženy do Panthéonu v Paříži, díky čemuž se stala první ženou pohřbenou v Panthéonu za vlastní zásluhy.

Citáty Marie Curie:

  • Učenec v laboratoři není jen odborník, je to dítě, které hledí na vědu jako na pohádku. Vidí ve vědě krásu.
  • Ničeho se  v životě nemusíme bát – jen to pochopit!
  • Ne ve výpočtech, ale v lásce se vědec nejčastěji mýlí.
  • Naučila jsem se, že cesta k pokroku není rychlá ani snadná.
  • Věda se zajímá o věci, ne o lidi.

Zdroje:


 
Marie Curie– Sklodowská (7. listopadu 1867 – 4. července 1934)
Libí se vám článek?

Monika Kolářová

40 let, 1 syn, momentálně mateřská dovolená. Koníčky: četba, plavání, cestování.

    Monika Kolářová has 3 posts and counting. See all posts by Monika Kolářová

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

    This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.