Lamu – Ostrov Oslů

Podobně jako u Zanzibaru, má i slovo Lamu tři významy. Za prvé je to název souostroví, za druhé název nejdůležitějšího ostrova tohoto souostroví a za třetí se tak i jmenuje hlavní město ostrova. Navštívili jsme pouze tento jeden ostrov a na něm, kromě města Lamu, i vedlejší městečko Shela.

Souostroví Lamu v Keni – Geografie

Souostroví Lamu se nachází na severovýchodním pobřeží Keni, poblíž hranice se Somálskem. Skládá se z nesčetných ostrovů, z nichž největší jsou Lamu, Manda, Pate a Kiwayu. Ačkoli přítomnost nedalekého Somálska by mohla vzbudit dojem, že krajina na Lamu bude vyprahlá, není tomu tak. Naopak, ostrovy jsou na pobřeží porostlé hustými mangrovovými porosty.

Mangrove jsou zvláštní druhy stromů, které rostou na pobřeží a dobře snášejí dlouhodobé zatopení slanou vodou. A na Lamu je velký rozdíl mezi přílivem a odlivem, takže mangrove jsou tu skoro všude. Typický mangrovník je nevysoký (tak pět metrů) strom s výraznými kořeny, kterými stojí rozkročen a zakotven v bahnitém břehu. Když je odliv, jsou mangrove na „souši“ (no, spíš ve slané bažině), když je příliv, jsou celé rozsáhlé mangrovově lesy z poloviny pod vodou – z vody vyčuhují jen zelené koruny.

Měli jsme to štěstí, že jsme viděli ostrovy z letadla – a zrovna byl příliv. V době přílivu se počet „ostrovů“ značně zvětší a absolutně nepoznáte, jestli to pod Vámi je ostrov „stálý“, či pouze „dočasný“, existující jen v době přílivu. Hranice mezi souší a mořem je tedy v oblasti mangrovových porostů velmi neostrá.

Kulturní okénko

Lamu je ale zajímavé především kulturně. Představuje vlastně jakési živé muzeum svahilské civilizace. Živé, ale ne umělé! Lidé zde často žijí jako před několika staletími, i když sem jezdí i turisté, takže to pochopitelně neplatí absolutně.

Na počátku 16. století založili Arabové na ostrově Lamu přístav. Vyváželi odsud slonovinu, mangrovové dřevo a otroky. Největší rozkvět města Lamu přišel v 19. století, kdy město neuvěřitelně zbohatlo, a to především díky obchodu s otroky. Když však Britové donutili zanzibarského sultána, aby obchod s otroky zakázal, následoval i na Lamu obrovský ekonomický propad. Navíc se Lamu záhy poté stalo součástí britského protektorátu. Od roku 1963 je součásti nezávislé Keni. Obyvatelé jsou typičtí Svahilci – míšenci černochů a Arabů. Všichni obyvatelé souostroví Lamu jsou muslimové.

Nenarazili jsme tady ani na Indy, kteří žijí v Keni spíše ve velkých městech. Můžete tu ale sem tam zahlédnout všudypřítomné Masaje. V Keni totiž platí : kde jsou turisté, tam jsou i Masajové. A turistů je na Lamu docela dost. Město bylo v roce 2001 zařazeno na seznam UNESCO. A i kdyby nebylo, zdejší atmosféra je okouzlující  i tak a turisty láká.

Náš pobyt na Lamu

Na Keni se mi hrozně líbí, že to je nesmírně rozmanitá země. Každý si vybaví hlavně národní parky, případně pobřeží někde u Malindi, kde je ráj potápěčů a plážových povalečů. Ale na Lamu to vypadá úplně jinak. Nejspíše si tu můžete připadat jako v nějaké arabské zemi. Téměř všechny ženy jsou zahalené – mají minimálně šátek, ale hodně z nich nosí i burku, takže jsou zahalené doslova od hlavy až k patě. I hodně mužů je tradičně oblečeno – mají na sobě volné „arabské“ oblečení a na hlavě muslimskou čapku – fez.

Na Lamu jsme strávili celkem 3 dny. Na rámcové poznání tohoto ostrova to stačí. Ale dají se tu podnikat i mnohadenní plavby mezi jednotlivými ostrůvky, takže byste tu mohli být klidně několik týdnů.

Okouzlující atmosféra…

 V samotném městečku Lamu nejsou nějaké převratně monumentální památky. Je tu menší pevnost, ve které je muzeum (neviděli jsme, muzea až na výjimky nenavštěvuji). Ale ani ta pevnost není moc velká. Co je na Lamu okouzlující, to je zdejší atmosféra. Samotné městečko je nádhernou ukázkou tradiční svahilské architektury. Tvoří ho změť uliček, které sice byly postaveny hlavně v 19. století, ale působí spíše středověkým dojmem. Kdybyste do nějaké uličky zabloudili tak kolem roku 1850, vypadalo by to tam asi úplně stejně. Takže ideální způsob poznávání Lamu je jen tak zbůhdarma se toulat uličkami. A cestou potkávat místní lidi.

Všichni vypadají sympaticky, přátelsky, akorát se neradi fotí. Většina z nich je oblečena po muslimsku. Dokonce i malí hošíci mají často fezy. Ale také můžete na „středověkých“ domcích zahlédnout znaky anglických fotbalových klubů. Zvláště „velká čtyřka“, Chelsea, Liverpool, Arsenal a Manchester United, jsou tu ve velké oblibě. Vášeň Afričanů pro fotbal (a to zejména pro fotbal anglický) pronikla i sem.

…protože osli jsou všudypřítomní

A mezitím chodí osli, osli a ještě jednou osli. Lamu je oslí ostrov. Osli jsou všudypřítomní. Osli zevlují po ulicích, pasou se v uličkách i na smetištích, na ulici oslice kojí malého oslíka. A všichni ti oslíci vypadají stejně – všichni bez výjimky jsou světle hnědí, jen břicho mají bílé. A kousek za krkem mají tmavě hnědý pruh. Asi nějaká místní rasa. A místní si oslíků hledí! Jedno místní přísloví říká, že muž bez osla je osel. Osel (latinsky Equus asinus) se používá jako dopravní prostředek osobní i nákladní.

Je docela zábavné sledovat, když se po místní hlavní „třídě“ (nejširší z uliček) řítí osel a na něm jezdec. Pokud je jezdcem dospělý muž, nohama málem drhne o zem. A oslík běží v mírném poklusu a asi není schopen zvolnit tempo. Protože ani na chvíli nezpomalí a lidé mu raději rychle uhýbají z cesty. A oslíci jsou také nejrozšířenějším zdejším dopravním prostředkem nákladním. Nosí dříví, stavební materiál, prostě všechno. Takže místní si oslíky náležitě považují. A mají tu dokonce i oslí útulek! Ten se stará o nemocné, zraněné a přestárlé kusy. Útulek kupodivu spravuje Mezinárodní nadace pro ochranu oslů, která sídlí ve Velké Británii.

Městečko Shela

Shela (též se někdy přepisuje Shella) je městečko vzdálené asi tak 4 kilometry od Lamu. Dostanete se tam po pobřeží a je to příjemná procházka. Když jsme šli ráno do Shely, byl zrovna odliv, takže jsme prošli po pobřeží v pohodě. Prošli jsme vesničkou a šli o kus dál. Tam začíná krásná písečná pláž, která je dlouhá asi 12 kilometrů. Na začátku pláže si nějaký borec (prý italský podnikatel) postavil solidní menší hrad! Na pláži můžete, kromě všudypřítomných oslíků, zahlédnout i velbloudy. Ti ovšem nejsou pro zdejší ostrov typičtí a jsou zde pouze pro turisty, pro něž se pořádají krátké vyjížďky na těchto korábech pouště.

A skutečně, tady to jako na poušti opravdu vypadá. Písek je nejenom na pláži, ale i dále od pobřeží a tvoří menší písečné duny. Takže po vykoupání v krásných vlnách jsem prošel „napříč vnitrozemskou pouští“ (asi tak jeden kilometr přes písečné duny) zpět do městečka Shela. I zde jsou krásné uličky jako v Lamu, atmosféra je tu ale o trochu ospalejší. S výjimkou pobřeží, kde jsou docela luxusní vily a hotely. Stejně ale místní nelibě nesou, že drtivá většina turistů bydlí v Lamu a ne v Shele.

Cestou zpátky do Lamu jsem zjistil, že nastal příliv a cesta po pobřeží je místy neprůchozí. Naštěstí mi místní ukázali cestu „vnitrozemím“, takže jsem se zpět do Lamu bez problémů dostal.

Výlet na plachetnici

Kromě oslíků, středověkých uliček a krásných pláží je typickou atrakcí pro návštěvníky Lamu výlet na plachetnici. Místní plachetnice zvané dhou mají typické vysoké trojúhelníkovité plachty. Jezdí na nich hlavně rybáři, turisty však většinou vozí místní „rastamani“. Typický rastaman je kluk ve věku tak 18-20 let, který popíjí pivo, kouří trávu, na sobě má tričko s Bobem Marleyem, na hlavě má dredy a nějakou hodně barevnou čepici a poslouchá reggae. Zřejmě tak má pocit, že tím vyjadřuje svou africkou identitu.

Rastamani večer okupují místní bary a snaží se ulovit nějakou bílou turistku. I když jsou dost otravní, zjevně se jim v tomto směru občas zadaří. Mimochodem, co se týče barů, tak barů v našem slova smyslu je tu jen několik. Alkohol se totiž na převážně muslimském Lamu nikde volně neprodává a výjimku má jen pár podniků pro cizince. Do těch se pak večer stahují nejen cizinci, ale také rastamani.

Hodně rastamanů se však také živí jako „námořníci“ – vozí turisty na plachetnicích mezi jednotlivými ostrovy. Na nábřeží Vás pořád někdo pronásleduje a přemlouvá, ať s ním jedete na vyjížďku lodí. A my jsme se přemluvit samozřejmě nechali. Takže jsme večer zaplatili zálohu a druhý den vyrážíme.

Na palubě je nás 5 turistů – kromě mě s Honzou dva Holanďani a jedna Američanka (je momentálně na cestě kolem světa!). A pak dva rastamani – členové posádky. Kapitán si nechá říkat Omar Šarif.

Chytáme ryby

Jedeme nejdříve k druhému ostrovu naproti. Zde kotvíme kousek od mangrovníkového pobřeží. Omar Šarif nám všem rozdal vlasec a pokoušíme se ulovit rybu – dnešní oběd. Leč ryby neberou a neberou. Přesouváme se tedy k dalšímu ostrovu. Zde vystupujeme na pláží a relaxujeme asi hodinu a půl. Zatímco jsme se ošplouchli ve vodě, rastamani odjeli a vrátili se s rybou – těžko říct, jestli ji ulovili či koupili na trhu, ale každopádně byla k obědu. Oběd – rybu s rýží a zeleninou – jíme na lodi. A následuje přesun na pobřeží. Celkově výlet trval 5 hodin, z nichž jsme valnou část strávili na břehu ostrova či „rybařením“ (dá-li se tak naše bezúspěšná snaha označit).

Protivládní demonstrace

Když jsme vylezli z lodi, na náměstí před pevností se zrovna konala nějaká protivládní demonstrace. Trochu jsme se báli, abychom se jako cizinci do něčeho nepřipletli. Místní nám vysvětlili, že je velká nespokojenost s centrální vládou v Nairobi, s tím, že tu  pozemky prodávají cizincům a s místním poslancem, který podle nich nedostatečně zastupuje zájmy místních občanů v Nairobi. Odešli jsme z náměstí do kanceláře v budově našeho hotelu, kde jsme si chtěli vyjednat letenky na zítra do Nairobi.

Zrovna když jsme byli v kanceláři, prošla kolem po ulici ta protivládní demonstrace. Tentokrát už ale situace byla docela ostrá. Někdo, asi ten nepopulární poslanec, odjížděl loďkou v rychlosti od břehu a dav za ním házel kamení. Z druhé strany naběhli místní policisté a pomocí střelby do vzduchu rozháněli dav. A my na to celé pokradmu koukali ze dveří kanceláře, ale báli jsme se úplně vystrčit nos. Přece jenom, když létá kamení a slyšíte střelbu… Nakonec se asi nikomu nic nestalo a emoce se uklidnily, ale připadal jsem si jako novinář někde v Palestině, kde se celkem pravidelně utkávají palestinští vrhači kamenů s izraelskou policií.

Ještě mnoho hodin po ukončení demonstrace postávaly v Lamu skupinky místních obyvatel a velmi živě diskutovaly. A mě napadlo, jak by to asi vypadalo u nás, kdyby dav lidí hnal kamením každého poslance, který nedostatečně hájí jejich zájmy v parlamentu…

Odlet z Lamu

Další den se ukázal býti naším posledním na Lamu! Sehnali jsme ráno totiž letenky do Nairobi.

Ještě ale stihneme závod plachetnic

V poledne probíhal závod plachetnic ve městě Shela, takže jsme se na něj ještě šli podívat. Závod pořádají kupodivu nějací Francouzi. Je to velká událost a sejde se tu každoročně  spoustu místních obyvatel i turistů. Před závodem se konaly sáhodlouhé přípravy. Lodě se řadily, což jim trvalo dost dlouho. Konečně ve 13:00 zazněl od pořadatelů pokyn ke startu. Během snad jediné vteřiny na všech lodích najednou spadly připravené plachty a ihned se nadouvaly ve větru. Lodě vyrazily rychle kupředu. A další várka lodí vyrazila o 20 minut později. Mezi ostrovem Lamu a sousedním ostrovem byly vytýčeny bóje, které musely lodě obeplout.

Bylo to dost zajímavé, zvláště při objíždění bójí o 180 stupňů. To se musí plachta převrátit na druhou stranu a celá posádka na tom horečně pracuje. Bohužel jsme však nemohli závod dokoukat až do konce, protože jsme spěchali na letadlo. Museli jsme jít pěšky nejdřív do Lamu. Začínal zrovna příliv a byli jsme rádi, že jsme to stihli! Příliv už začal zaplavovat pobřežní cestu a místy jsme se brodili po kolena ve vodě. V Lamu jsme nasedli do lodě, která nás převezla na druhý břeh. Letiště je totiž na protějším ostrově Manda.

Letiště na Lamu

Je to letiště nesmírně maličké a letadla jsou ještě menší – do jednoho letadla  typu Cessna Caravan se vejde jen 12 pasažérů a dva piloti. Letušky se nevedou. A dokonce nás s Honzou rozdělili! Honza letěl prvním letadlem přímo do Nairobi, já letěl tím druhým. To nejdřív letělo na nedaleký ostrov Kiwayu, kde nabralo další pasažéry a teprve pak letělo do Nairobi. Na palubě letadla jsme dostali lahvičku s vodou a bonbón, jinak se zde nevaří (a když nejsou ani ty letušky…). Let Lamu-Kiwayu trval asi 15 minut a let Kiwayu – Nairobi hodinu a 50 minut.

Po cestě byly krásné výhledy na celé souostroví Lamu. V Nairobi jsme přistáli na menším letišti Wilson, které je kousek od centra. A tam už na mě čekal netrpělivý Honza, který dorazil do Nairobi o dost dřív. Okruh se uzavřel – ještě dva dny budeme v Nairobi a pak letíme domů. Naše téměř dvouměsíční cesta po Africe pomalu končí. Bude na co vzpomínat!

Praktické informace

(Orientační kursy v době našeho pobytu – červenec 2008:

100 KES (keňských šilinků) = 25 Kč, 1 USD = 16 Kč)

Doprava na Lamu a zpět

• Bus Mombasa – Lamu – 700 KES, 7 hodin jízdy, 345 kilometrů.  Společnost Tawakal – doporučuji, pohodlný autobus, protože má v jedné řadě 4 sedadla a ne 5, jak je v Keni obvyklé. Autobus krátce zastavuje i v Malindi (velké letovisko pro plážové povaleče.  Poslední fáze cesty připomíná tankodrom a jede se hrozně pomalu. Bus Vás vysadí u „trajektu“ (dáli se tak označit trochu větší člun). Ten Vás pak odveze na ostrov Lamu za 50 KES (vzdálenost lodí asi 5 kilometrů).
• letadlo Lamu – Nairobi. Z Lamu létají 3 společnosti – Safarilink, Airkenya a Kenya Airways. Všechny mají kanceláře v Lamu. Každý den letí nějaká společnost, ale letadélka jsou malá (viz výše), takže je obtížné sehnat letenku na místě a měli jsme kliku, že jsme jí nakonec dostali. Cena byla 158 USD (společnost Safarilink), včetně letištních poplatků (platili jsme v dolarech). K ceně si ještě připočtěte loď mezi ostrovy Lamu a Manda, kde je letiště – stála 150 KES (asi 1 kilometr jízdy – lumpové, určitě nás natáhli, ale zneužili toho, že jsme pospíchali, aby nám neulétlo letadlo. A to jsme ještě chvíli smlouvali!).

Výlet lodí

• Platili jsme 750 KES na osobu – po dlouhém smlouvání. Asi jsme platili méně než Američanka a Holanďani. V ceně je i jídlo na lodi. Nevyšli to draho, jel bych asi znova, ale čekal jsem větší zábavu, moc jsme toho lodí nenajezdili.

Ubytování

• Celou dobu jsme bydleli v hotelu Casuarina Guest House. Cena 350 KES na osobu a den ve dvojlůžáku (platili jsme na 3 dny a smlouvali jsme). Hotel má hezký výhled na nábřeží, v přízemí je letecká společnost Safarilink a pár kroků odtud útulek pro osly a molo, odkud odjíždí „trajekty“ na pevninu a na protější ostrov Manda, kde je letiště. V Lonely Planet ho popisují jako velmi živý hotýlek pro baťůžkáře, to ale letos viditelně neplatí – v celé Keni je po nedávných nepokojích znatelný velký úbytek turistů.

Jídlo, pití, internet, drogy…

• na ulici – místní (ne „turistické“) ceny – malá samosa (taštička plněná mletým masem) 10 KES, čaj 20 KES. Na ulici jsem si často dával vynikající malý čaj se skořicí (5 KES) a malé zákusky (5 KES) – když jíte tam kde místní, jsou ceny neskutečně nízké.
• ceny v restauraci pro turisty – za večeři v „Seafront Café“ jsem dal většinou kolem 350 KES – 250 KES stála ryba (baracuda, redsnap – dle nabídky) s omáčkou a hranolkem (výborná!), vynikající džus stál 50 KES (papájový, tamarindový, avokádový…), milkshake (ovocný) 90 KES. Vše za slušnou cenu a dobré, ale neskutečně pomalá obsluha. Vezměte si s sebou do restaurace něco na čtení nebo nějakou jinou zábavu…
• pivo Tusker – 160 KES (0,5 litru) – velmi předražené, ale mají ho jenom v několika podnicích ve městě a tak je cena vysoká.
• miraa – málem bych na ní zapomněl! Místní legální lehká droga. Malý svazeček nás stál 100 KES. Je to takové zelené listí, vypadá to asi jako šťovík a žvýká se to. Chuť odporná, hořká, no lehce jsem to cítil, ale nezaujalo mě to. Má to mít lehké stimulační účinky, asi jako hodně silné kafe nebo listí z koky. Zlaté kafe! (mimochodem keňská káva je vynikající, piju jí zrovna teď, když píšu tento článek). Nicméně v očích místních jsme velice stoupli v ceně, když viděli, že žvýkáme také miraa a pořád na nás spiklenecky pomrkávali, jako kdyby očekávali, že se za chvíli vzneseme do nějaké vyšší dimenze – té jejich asi, někteří to totiž žvýkají od rána do večera. Závěr – nic moc účinek, chuť příšerná.
• Internet – 100 KES/hodina

Fotogalerie – Lamu – ostrov oslů